Tak trochu jiný Dobble.

Dovolte mi začít trochu netradičně – seriálem. Troufnu si říct, že kdokoliv bude číst tyto řádky, tak někdy v životě viděl, anebo alespoň slyšel o momentálně již kultovním americkém seriálu Simpsonovi, který má za sebou již třicet čtyři řad/sedm set padesát dílů. Za tu dobu se v něm objevilo bezpočet hereckých ikon, zpěváků, idolů, kapel, prezidentů… Takže by se dalo říct, že kdo kdy něco znamenal, tak se objevil vedle této žluté místy hodně potrhlé rodinky.

A přeneseně by se něco podobného dalo říct i o hře Dobble, která je na trhu již čtrnáctým rokem. Za tu dobu se vyrobilo „bžilión“ kusů této hry v různých verzích. Od staré dobré klasiky, přes spoustu tematických a licencovaných produktů – Frozen, Asterix, Večerníček, Harry Potter, Hledá se Dory, Tlapková patrola, Mimoni, Pokémoni, L.O.L. Surprise… Až třeba po Dobble Corsica (s tématikou toho ostrova) či voděodolného Dobble na pláž. A to jsem zmínila jenom chabý zlomek. Ve světě se hra těší neskutečné oblibě a existuje již přes sto různých motivů hry Dobble nebo-li Spot it, jak se hra jmenuje v Americe.

A letos do velké rodiny Dobble přibyla novinka s převratným designem, vzhledem k dosavadnímu konceptu hry Dobble – a to Dobble Connect, kde byl tradiční kulatý tvar vystřídán nekonvenčními šestiúhelníky.

• 

• 

• 

• 

• 

Trochu faktických údajů:

Hra Dobble Connect je rodinná postřehová hra, kterou můžete hrát jako jednotlivci, popřípadě v týmech a to vždy proti sobě.

• Ve světě hra vyšla teprve letos, u nás bylo oficiální zahájení prodeje 28. dubna.
• Autoři hry: Denis Blanchot, Jacques Cottereau a Play Factory, kteří stáli u zrodu prvního klasického Dobble (v pravidlech najdete i historické okénko ohledně vzniku této hry).
• Na hře se dále podíleli: Mathieu Aubert, Stéphane Gantiez a další.
• Vydal Zygomatic – Asmodee Group, v ČR samozřejmě Blacfire.

Pravidla

Česi a Slováci bratia sú – tak máme společná pravidla. A díky tomu i hezký česko-slovenský mini slovníček, protože součástí pravidel je i seznam jednotlivých symbolů. Oproti klasickému Dobble došlo k „modernizaci“ symbolů – jednak designově, ale hlavně tematicky. Najdete zde disko kouli, Cthulhu, cupcake či japonské knedlíčky Mochi. Některé symboly naopak nestárnou, jen dostaly novější kabát – kupříkladu symbol „Dobbly”, který u nás zdomácněl jako  „ruka/packa“, nebo například blesk či brýle (původní temnomyšlenkářské černé zde byly nahrazeny optimistickými růžovými se srdíčky).

Ale zpět k pravidlům, která se drží klasického konceptu – hledání dvojic stejných symbolů. Pouze s tím rozdílem, že se karty nedávají na hromádky, ale skládají se na stole vedle sebe, dokud někdo nedosáhne řady 4 karet spojených v přímce (horizontální, diagonální či vertikální).

3 – 2 – 1 hrajeme…

V Dobble Connect hrajete proti sobě v týmech. Ty mohou být jednočlenné, takže hrajete každý za sebe, anebo při více hráčích vícečlenné. Tak jako tak, každý tým dostane jeden barevně odlišený balíček (vícečlenný tým si balíček jednoduše rozdělí mezi sebe).

• 

• 

• 

• 

• 

• Hledat shodnou dvojici můžete na kterékoliv kartě na stole.
• Svoji kartu pak přiložíte k té, na které jste našli shodný symbol a to ke kterékoliv její volné straně (tzn. že to nemusí být hned vedle vámi řečeného symbolu).
• Vrchní kartu musíte umístit, nelze ji přeskočit, zahodit ani schovat.
• A hlavně hrajete všichni najednou bez čekání na toho druhého, takže hra pěkně odsýpá.

Jakmile někdo dosáhne cíle čtyř karet spojených v přímce, tak toto kolo končí. Vítěz si vezme černou startovní kartu a otočí ji rubem nahoru, čímž získá krásný pohár pro vítěze. Dle počtu hráčů je potřeba nasbírat určený počet pohárů k určení absolutního vítěze celé hry.

A aby to nebylo tak jednoduché, tak na konci každého kola si musí vítězný tým do svého herního balíčku přimíchat karty od ostatních týmů. A to podle již získaných vítězných pohárů, takže nehrajete pouze se svými kartami, ale i kartami soupeřů. Jedná se o takový vyvažovací mechanismus ve hře, aby to jeden tým nevyhrál metodou start – cíl, ale měl tu cestu za vítězstvím těžší a těžší. Soupeřovu kartu totiž musíte zahrát, nemůžete ji odhodit ani přeskočit. Takže si musíte dát pořádný pozor, abyste neuváženým umístěním nepomohli soupeři k výhře. A také vás to zdržuje od poskládání vlastní výherní čtveřice.

Po odehrání kola si všichni hráči vezmou své karty ze stolu, bez ohledu na to, kdo je umístil. Takže se může karta vrátit ke svému původnímu majiteli, anebo vám zůstane i nadále v balíčku a k ní dostanete ještě další přídavkem. Při „dobrém“ zamíchání karet, tak můžete mít v týmu skrytého sabotéra.

Dojmy

Hra Dobble Connect je zejména o postřehu – jak rychle dokážete najít vhodnou dvojici. A také do značné míry i v rychlém rozhodování. Protože někdy je potřeba bránit soupeře, jindy se rychle snažit dokončit svoji řadu. Navíc díky těm šestiúhelníkům nemusíte hledat shodný symbol jenom na jedné kartě na stole, ale lze využít dobrého rozmístění a přejet rychle očima klidně i tři karty, abyste našli nějakou dvojici a stejně umístili svoji kartu na to jedno místečko, které potřebujete.

Dobble Connect jsem hrála s různorodými věkovými skupinami – od osmiletých dětí až po babičky. Může to hrát a dokonce i vyhrát kdokoliv. Tedy kdokoliv s dobrým postřehem (a trochou štěstí).

U některých hráčů byly rozdíly malé, měli stejné šance na vítězství a přetahování se o poháry je opravdu bavilo. Bohužel někdy ty rozdíly byly opravdu značné, dotyčným se moc nedařilo nacházet stejné dvojice a hra je potom tolik nebavila. Zejména když hrála skupinka dětí, ty se navzájem nešetří a hrají seč jim síly stačí.

Samozřejmě, když hrají s dětmi dospělí, tak sníží své tempo. To jsem ostatně u klasického Dobble udělala nespočítaně. Ale mezi samými dospělými? To už by nebylo ono, hrát na poloviční plyn. Navíc v klasickém Dobble je víc karet a hraje se na kupičky, takže se lépe odhaduje rychlost „nacházení“ symbolů. Tady teoreticky stačí najít jenom čtyři dvojice.  

Když pořád zmiňuji klasický Dobble. Tak výhodou této jeho varianty je, že si můžete zahrát Dobble Connect i klasický Dobble. Jednoduše zamícháte všechny karty, nehledíte na barevné ohraničení a hledáte dvojice symbolů, jako byste měli starý dobrý Dobble. Takže máte vlastně takové dva v jednom. Nevýhodou může být fakt, že nepotěšíte milovníky Tlapkové patroly či Disney princezen – ti by asi dali přednost licencované variantě s jejich oblíbenými hrdiny.

A stejně jako klasický Dobble, tak i tady můžete hru vytáhnout kdekoliv na světě a hrát prakticky s kýmkoliv. A že nebudete rozumět symbolům, které budou říkat? Ono je to vlastně nepodstatné, protože v té rychlosti to stejně nezkontrolujete. Máte dost práce sami se sebou, natož kontrolovat ještě ostatní, jestli nepodvádí. Tak se spoléháte, že opravdu daný symbol našli, a že si nevymýšlí (popřípadě můžete pro kontrolu shodné symboly ukazovat).

Ještě bych v rychlosti zmínila počet hráčů:

• Ve dvou hráčích to bylo spíš o rychlosti, kdo dá první řadu čtyř karet a popravdě nás to tolik nebavilo (a ani nedostanete tolik soupeřových karet do balíčku, aby to mělo velký vliv na hru).
• Ve třech už to bylo trochu lepší, ale také spíš člověk hleděl sám na sebe. Popř. se dva bránili navzájem a třetí se smál.
• Ve čtyřech hráčích už to začínalo být zajímavější – jednak už se bránilo jenom samotným stavením svoji řady a jednak následný postih v podobě soupeřových karet je vyšší. Můžete už hrát i v týmech – dva na dva, ale je více než žádoucí, aby byly týmy vyrovnané. Jinak může celá hra skončit do pěti minut (a se smutnými až mrzutými obličeji).
• Při vyšším počtu hráčů už jen vytváříte vícečlenné týmy. Dá se hrát i v lichém počtu hráčů, jen je potřeba se trochu zamyslet nad rozložením těch hráčů do týmů.
• Maximum je osm hráčů, tedy čtyři dvoučlenné týmy, kdy už je to na stole pořádná mela a překřikování shodných symbolů a rychlém umisťování karet na stůl. Navíc v případě vítězství dostanete hodně karet od soupeřů a díky tomu, že si balíček rozpůlíte, tak je vysoká pravděpodobnost, že vám cizí karty přijdou na řadu, a ne jednou.

Během hraní dojdete určitě někdy do bodu, kdy budete koukat střídavě na svoji kartu a na karty na stole a hledat nějakou shodnou dvojici… Deset sekund… Dvacet sekund… Pot se vám bude řinout po tváři, zuby cvakat netrpělivostí a ten stejný symbol ne a ne najít. V takové chvíli i zkušený hráč začne trochu propadat panice a říkat si, že tam snad NIC stejného není. Chyba ve výrobě. Špatně matematicky spočítané. To nemůže logicky vycházet, aby každé dvě karty byly spojené právě jedním symbolem. Taky se mi to občas stalo. Tak jsem si jeden večer uvařila pořádný kotel kafe (450 ml) a dala se do kontrolování. Zkraje hodně pečlivě, pak už jsem to lajdala, přiznám se dobrovolně, kafe docházelo. Ale můžete mi věřit, že tam někde ta shodná dvojice vždycky je – miniaturní, nebo naopak velká, či vás jenom matou podobně vypadající symboly, ale je tam.

Závěr

Dobble Connect je hra založená hlavně na postřehu. Což může být výhodou, protože může hrát kdokoliv, nepotřebuje promýšlet deset tahů dopředu, ani mít všeobecný přehled o dění ve světě. Na druhou stranu, pokud má někdo ten postřeh hodně špatný a nedaří se mu nacházet shodné symboly, tak jej hra po pár zahráních už tolik nebaví.

Samozřejmě můžete uzpůsobit své herní tempo ostatním hráčům, tím vyrovnat síly, postupně zvyšovat laťku a tím trénovat jejich postřeh. Také vhodným rozmístěním hráčů do týmů jim můžete dát podobné šance na vítězství.

A pokud máte rádi Dobble, jen se vám už trochu ohrál, tak Dobble Connect je dobrou alternativou. Navíc jej můžete použít také jako klasický Dobble.

A končím citátem od mého drahého chotě, který nemá moc rád postřehové hry (protože mu vůbec nejdou):

„Nemusíte být zrovna chameleon, abyste hru mohli hrát, ale byla by to nesporná výhoda. Koukat každým okem jinam.”

Dobble Connect získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Blackfire

Hru můžete zakoupit přímo zde.