Obchodní dohody v boji o Řím.

Kdysi prosperující Římská říše se rozpadala a vy jste byl členem významného rodu Cornelia, jehož historie byla spojena s vojenskými úspěchy a bohatými vinicemi. Ale v těchto temných časech jste si uvědomil, že vlastnictví vinic už nestačí. Nadešel čas, abyste jednal a obchodoval, abyste dosáhl, co nejbohatší provincie a posílil tak moc svého rodu. Vzduch v Senátu byl plný napětí a očekávání. Když jsi vstupoval do mohutného sálu, cítil jsi, jak minulost dýchá na každém kamenném sloupu a na každém visícím obraze na stěnách. Prostředí tohoto historického místa umocňovalo dojem, že se vaše rozhodnutí stanou nedílnou součástí římské historie. Vy a další patricijové jste zasedli u dlouhého stolu, kde jste měli před sebou mapu Římské říše. Pohled na ni vám připomínal krásu a slávu, která v ní kdysi panovala. Ale teď se rozkládala jako zraněné zvíře snažící se o poslední nádech. Vy jste měl v hlavě úplně jiný plán než všichni ostatní. Plán, který byl moudřejší a nadějnější. Chtěl jste dosáhnout spolupráce, místo aby se rodiny ničily navzájem vojenskými výpady. Když přišla vaše chvíle promluvit, vzal jste slovo a vaše slova zněli nadějně a odhodlaně: „Vážení přítomní, víme, že současná situace je složitá. Ale nemůžeme pokračovat v tomto válečném střetu, který nás oslabuje všechny. Navrhuji jinou cestu – spolupráci a obchodní dohody, abychom dosáhli každý své provincie, která každému rodu přinese největší užitek, a tak pro celý spolek bude mít největší přínos. My máme vinice, ale potřebujeme kamenné lomy a olivové háje s lisovnami. Myslím si, že společně můžeme vytvořit takové provincie, které bude vzorem pro celou říši.”

Pohledy ostatních přítomných se hemžil zvědavostí a podezřívavostí. Mnozí byli zvyklí na krutou válku a neměli důvěru v nápad spolupracovat s konkurenty. Ale váš projev byl silný a přesvědčivý, a začali jste získávat několik podporovatelů. Následovaly dlouhé čtyři dny a noci jednání a obchodování. Uvědomili jste si, abyste dosáhli toho, co si přejete, musíte prokázat svou schopnost vyjednávat a vidět potenciál v každém území, které byste mohli získat. Museli jste se naučit pochopit potřeby a priority ostatních rodin a přijít s nabídkami, jenž by je přesvědčily k dohodě. Pomalými kroky jste začali získávat důvěru dalších rodin. První dohody začaly vznikat, a to nejen mezi vámi a rodinou Flavii s kamennými lomy, ale i mezi dalšími rodinami disponující olivovými háji a lisovnami oleje. Bylo to jako skládání složitého puzzle, kde každý kousek měl své místo a byl nezbytný pro vytvoření celku.

Omlouvám se za možná až přespříliš obsáhlý poetický úvod k této recenzi na deskovou hru Boj o Řím, ale chtěl jsem vás čtenáře, vtáhnou takříkajíc do děje. Přesněji naznačit, jak by knižně mohl vypadat průběh jedné partie této velmi přístupné hry využívající jako hlavní herní mechaniku „rozděl a vyber!“. Ještě než se pustíme k tomu, jak se Hra o Řím hraje a jaké z ní mám pocity, tak si řekněme několik faktografických údajů. O herní design se postaral ruský deskoherní designer Evgeny Petrov a ilustrace má na svědomí Irina Pechenkina, jejíž rukopis můžete znát třeba z her jako Ponožkožrouti nebo Pohádkáři. Pro úplnost zmíním, že stejně jako u výše zmíněných dvou titulů, tak i zde se o lokalizaci do našeho mateřského jazyka postarala společnost ADC Blackfire.

Jak jsem v úvodu naznačil, hráči se vžijí do rolí patricijských rodin a snaží se z kdysi prosperující Římské říše zabrat ty nejlepší krajiny s přilehlými budovami a získávat diamanty tak, aby získali nejperspektivnější provincii široko daleko. Jinými slovy, kdo na konci hry bude mít nejvíce bodů, tak se stává vítězem v boji o samotný Řím.

Na přebalu krabice nebo v jakémkoliv infoboxu o tomto titulu se dočteme, že k jedné partii může usednut dva až pět hráčů, s doporučeným věkem od osmi let a jedna partie zabere okolo třiceti minut. Tento údaj sedí, a to i bez ohledu na množství hráčů, vzhledem k tomu, že většinu akcí provádějí všichni hráči současně, tzn., na nikoho se během hraní víceméně nečeká. Ano, může taková situace nastat, když si hráči vybírají od svých sousedů, jakou hromádku s dílky krajin a budov si vezmou, ale na výběr jsou naštěstí jen dvě varianty, tak to nikterak nebrzdí. Sice se lze v základních informacích o hře dočíst, že se mimo jiné jedná o strategickou hru, ale výrazný vliv bych strategii nepřikládal. Jinými slovy, vaši analytičtí kamarádi, kteří stráví nad každým svým tahem výrazný časový okamžik, jej minimalizují jen na okamžik. Nicméně asi by nebylo úplně fér říct, že Boj o Řím je pouze hra o náhodě. To určitě ne. Nicméně jde spíše o to, že hráči mají vzhledem k dílkům krajin, které jsou ve tvaru hexagonu velmi mnoho možností při přikládání do své provincie, že kam který dílek přiložit vidí i má sedmiletá dcera poměrně jasně. Proto možná Boj o Řím nebude úplně vhodný pro vyslovené hardcore deskové hráče, ale spíše pro nováčky v deskoherním světě, ale především pro rodiny s dětmi.

Pod víkem krabice nevelkého ražení se nachází hromada dílků ve tvaru hexagonu krajin (dvacet pro každého hráče), které jsou rozděleny na pět různých typů krajin – olivové háje, vinice, pole, městské čtvrti a lomy. Každý typ krajiny by měl mít na sobě umístněnou (nebo na jiném typu, ale hned vedle to na který náleží) budovu, kterých je v balení čtyřicet (respektive pět druhů – lisovny, oleje, vinařství, mlýny, amfiteátry a dílny). Na počátku hry si tyto dřevěné meeply znázorňující budovy hráči umístí na kartu budov, která je pro každého hráče jiná – umísťuje se konkrétně osm budov – pro každé kolo dvě. Tato různorodost dodává na variabilitě při hraní. Pochopitelně nesmějí chybět nějaké ty diamanty a řada karet udávající směr výběru dílku krajin od sousedů a karty výběru, zda si hráči vyberou více nebo méně krajin od sousedů. Nechybí pěkné zástěny v barvách jednotlivých římských rodin a pochopitelně česká a slovenská pravidla. Jde spíše o šestistránkový skládací list, který zvládnete přečíst a hlavně pochopit veškerá zákoutí hry během pár minut.

Nechci, aby tato recenze suplovala pravidla, tak si jen v lehkosti řekněme, jak se to celé hraje. Na počátku kola si hráči ze svých dílků krajin otočí pět vrchních a dají je před sebe. Následně na ty nejvíce vlevo umístí dvě budovy z karty budov. Posléze tuto pětici dílků krajin rozdělí tajně za plentou na dvě různé hromádky. A je jedno jestli bude poměr 3:2, 4:1 či 5:0, ale v praxi se nejčastěji volí právě první zmíněná varianta. Na hromádku s menším počtem dílků se umístí jeden diamant. Následně všichni hráči odtajní toto rozdělení a tajně si zvolí pomocí karet výběru, zda si od svého souseda uzmou větší či menší hromádku dílků krajin. Všichni naráz odtajní svá rozhodnutí a z dílků které vám zbyly a jež jste si vybrali od svého souseda, umístíte do své provincie před vámi. Pochopitelně je žádoucí, aby se přikládaly stejné typy krajin k sobě a navíc budovy náležející danému typu krajiny k sobě nebo hned vedle. Po úspěšném rozmístění je za hráči úspěšně první kolo. Boj o Řím se hraje na čtyři kola, tedy jak jsem zmiňoval, dá se říct, že vše je hotové do třiceti minut i s velmi krátkou přípravou hry a následným bodováním, určováním a korunováním vítěze.

Ano, mohl bych říci v čem spočívá bodování určující právě onu korunovaci vítěze o nej provincii široko daleko okolo stolu. Jednak je to množství diamantů, které má hráč ve své moci, ale především prostým sečtením dílků stejného typu sousedících vedle sebe vynásobené počtem příslušných budov (přesněji řečeno hodících se k danému typu krajiny) umístněných na tomto typu krajiny (nebo na vedlejším dílku krajiny). K dispozici je pět různých typů krajin a povětšinou jsem se soustředil tak na dva až tři typy, které jsem „shlukoval“ vedle sebe. Výrazně to ovlivňovalo to, jak se mi dařilo od sousedů vybírat hromádky s příslušnými dílky. Ano, jde především o to vybírat si vhodné dílky od sousedů a číst hru protihráčů. Jasně, lze šikovným výběrem nalákat soupeře k tomu, aby si vybrali tu či onu hromádku a vy si ponechali to, co potřebujete i za cenu toho, že soupeři získají více počtů krajin. A to jsou přesně ta rozhodnutí, které mohu považovat tak trochu za strategická a jsou klíček k vítězství. Co už tak úplně za strategické není možné považovat je věc náhody v podobě otočení pětice dílků krajin na počátku kola a následné umístnění budov na dvojici dílků nalevo. Škoda, že autor nedal možnost (ano, house-rules to umožňují) libovolnému umístění budov na tyto dílky anebo jeden dílek umístit dle pravidel na stanovený dílek a druhý by hráč mohl položit na kterýkoliv jiný, který si sám zvolí. Za mě by to zvýšilo strategické možnosti a vedlo k většímu plánování a promýšlení jednotlivých tahů.

Nicméně vše má i svou druhou stranu mince. S tímto nastavením pravidel je titul zase o něco přístupnější pro rodinné hraní s dětmi. U nás doma, jak už z mých předešlých recenzí nejspíš víte, mám dva velmi vydatné pomocníky (ve věku šesti a osmi let), kteří už se mnou vyzkoušeli ledacos (což je asi potřeba brát v úvahu). A právě díky takto jasným nastavením, co kdy a jak si hru užila i má šestiletá dcera. Pochopitelně při rozdělování na dvě hromádky za plentou i po absolvování řady partií to volila tak, aby se to hodilo jí, a pak byla naštvaná, když jí brácha nebo já uzmul právě tuto hromádku, ale i tak se jí povedlo párkrát vyhrát. Jak jsem zmiňoval v úvodu recenze i samotné přikládání dílků ve tvaru hexagonu dává velké manévrovací možnosti a typy krajin se k sobě přikládali velmi jednoduše.

Pokud bych měl hledat nějakou vadu na kráse nebo nějaké to hnidopišství, aby na hře nebylo vše dokonalé, tak zmíním krapet horší produkční hodnotu. Kupříkladu dílky krajin by mohli mít více vrstev kartonů apod. Ale to je fakt drobnost, kterou občasný hráč stejně nebude řešit a zkušený deskoholik Boj o Řím asi úplně nebude vyhledávat, protože není cílová skupina. Snad jedině jako filler. Na oddech by se tento titul mohl hodit. Během epické galaktické bitvy a nekonečného budování nových civilizací, by se Boj o Řím hodil právě pro tento typ nadšenců.

Podtrženo sečteno

Pojďme si to tedy shrnout. Boj o Řím je jednoznačně rychlou hrou pro hraní v rodinném kruhu s dětmi. Na přebalu hry je napsáno od osmi let, ale doma jsme v pohodě hráli i s šestiletou dcerou, ale je potřeba brát v potaz, že už má za sebou minimálně sto různých deskových her s rozličnými herními mechanismy. Ve hře se ujmete role jedné z římských rodin, abyste z různých dílků krajin (za pomocí herní mechaniky Rozděl a vyber) vybudovali (přikládali dílky krajiny stejného typu k sobě a zároveň na nich postavené budovy náležící k sobě) tu nejperspektivnější provincii široko daleko okolo stolu (měli nejvíce bodů). Jednoduchost pravidel nahrává právě rodinnému hraní, ale na druhou stranu může odradit zaryté analytické fajnšmekry, kteří ani nejsou cílovou skupinou. Nicméně, pokud se poohlížíte po nové deskovce, kterou byste si rádi zahráli v rodinném kruhu, určitě dejte hře Boj o Řím šanci.

Boj o Řím získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire

Hru můžete zakoupit přímo zde.