Dobrodružná výprava se zajímavým soubojovým systémem

Na počátku byla tma a ze tmy se zrodilo zlo. Staré ruiny temného hradu, které léta klidně spaly v zapomenutí, se probudily k životu a staly se zdrojem nekonečného nebezpečí. Z hradu začaly proudit síly temnoty, ohrožující okolní krajinu a její obyvatele. To však nezůstalo bez odpovědi. Povolání lovců nestvůr, těch, kteří se nebojí čelit temnotě tváří v tvář, se stalo klíčovým pro záchranu regionu. Tato příběhová linie slouží, jako startovní premisa pro deskovou hru Amulet, titulu plného dobrodružství, soubojů, magie, nebezpečí a hrdinství.

Toto dobrodružství, které je možné hrát jak sólo, tak kooperativně, ale i kompetitivně si už pár týdnů mohou hráči užívat i v místních luzích a hájích plně v našem mateřském jazyce díky klukům z brněnského vydavatelství REXhry. K jedné partii může usednout jeden až pět hrdinů s doporučeným věkem od dvanácti let a jedna partie zabere okolo šedesáti až devadesáti minut. To jsou základní ikonografická fakta, která lze najít kdekoliv – pochopitelně i na přebalu hry. Díky tomu, že při časově nejnáročnějších pasážích hry – souboje, které jsou poměrně náročné puzzly (fakt náročné Ubongo), se nečeká, až jej daný hráč vyřeší, ale může pokračovat další, je herní doba opravdu reálnou i ve větším počtu hráčů. Co se týče věkové náročnosti, zkoušel jsem hrát i s osmiletým synem, který se mnou recenzuje téměř cokoliv a hru zvládl, nicméně ony rébusy byly na něj až přespříliš velkým soustem, tzn., očekával bych, že zmíněných dvanáct plus je ideál, maximálně o rok až dva vyspělejší děti by mohli Amulet zvládat s přehledem.

V základu jde o jednoduchou věc. Herní tahy se dělí do několika kol (dnů), během nichž hráči přesouvají své figurky po různých lokacích na herním plánu, opravují vybavení, léčí se, získávají kouzla a lektvary, opravují a samozřejmě bojují s monstry. A kdo má nejvíc bodů na konci, je nejlepším hrdinou široko daleko okolo stolu. V případě kooperativní varianty hrdinové plní společně úkoly a navíc každý zvlášť své soukromé takzvané přísahy.

Aktuální cenovka, pár týdnů po vydání, se pohybuje lehce pod hranicí tisíce korun. Tuto cenovku zmiňuji záměrně, protože kvalita herních komponent, které se skrývají v krabici je fakt boží. Jasně, pár výhrad k tomu budu mít vždycky, ale to už je asi hnidopišství. Nicméně produkční hodnota je fakt na vysoké úrovní – palec nahoru a pojďme si to rozebrat. Hráči mají k dispozici pět unikátních postav. Každá s vlastním souborem dovedností a vybavení, včetně specifických amuletů a zbraní, jenž mohou během hry využít proti různým monstrům. V praxi to znamená, že každý hráč má k dispozici fakt bytelnou, vícevrstvou podložku postav, do které se krásně ukládají žetonky získaných schopností nebo zkušeností a kostky drahokamů do amuletu. To je fakt super. Už si tak jen říkám, proč není využit potenciál a nejsou zde udělané prohlubně pro žetony životů. K tomu amuletu mám taky jednu malou výtku – barevné zdířky splývají a na první pohled se mohou lehce splést. Resp., barva kostek diamantů, které se dávají do stejnobarevných zdířek v amuletu úplně neodpovídá barevnému podkladu na amuletu.

Každá postava je navíc reprezentována vlastní velkou plastovou barevnou figurkou, což umožňuje hráčům snadněji se ztotožnit se svými herními alter egy. Když už jsem u těch hrdinů. Na výběr jich je pět – Kazatel, Čarodějka, Lovec, Zlodějka a Svatý rytíř. Moc se mi líbí, že každý charakter má svůj rozdílný strom schopností/dovedností, počet životů a zbraně. Není to tak, že za každého by se hrálo úplně jinak, jako třeba ve videoherním Diablu, ale drobné rozdíly tam cítit jsou. Taková čarodějka má jen čtyři životy, což je sakra znát při souboji o život v každém souboji. Resp., v Amuletu se neumírá, hráč pouze omdlí, za což získá postih mínus pět bodů v kompetitivní variantě. Ale ten strom schopností je fakt pěkně řešen, a reálně mi přijde jako taková light verze jakéhokoliv videoherního RPG. Nejdříve je zapotřebí získat zkušenosti a posléze je možné si danou schopnost aktivovat. Navíc schopnosti na sebe pěkně navazují a k získání něčeho lepšího je třeba mít aktivní níže umístěnou schopnost. No a vlastně nejde jen o schopnosti, ale i o možnost získání lepších zbraní. Jo, tohle se mi moc líbilo a pozitivně tento prvek kvituji.

Hráči se svými figurkami se během hry pohybují po relativně velkém a detailně ilustrovaném herním plánu zobrazující celý region, resp. různé lokace, jež lze navštívit. Graficky to celé vypadá jako z videoherního Heroes of Might and Magic. Prostě příjemné pastelové barvy a vůbec, je to celé hezky vypiplané, že je na to radost pohledět. Nicméně jsem si několikrát říkal, zda je tak velký herní plán vlastně vůbec třeba jen proto, aby se hráči na menší (ale čitelné) ikonografii dozvěděli, co v dané lokaci mohou dělat (reálně po první partii si to určitě budou všichni pamatovat). A vše ostatní na něm je vlastně jen na okrasu. To neberte jako výtku. Mě osobně se to celé zobrazení moc líbí, ale jen ať víte, že na konferenčním stole u kávy si to nezahrajete. Což ostatně byste stejně u takové hry nedělali, že?

Kromě toho hra obsahuje bohatou sadu karet monster, polyomino dílků pro bojový mechanismus (tetrisoidní dílky) a různé žetony a markery pro sledování postupu hráčů, zdraví a získaných bodů vítězství. No je toho zkrátka hodně. A pochopitelně nechybí česká pravidla. Která jsou přeložena dozajista dobře, nicméně jako taková obsahují několik šedých míst, které se dají vykládat nejednoznačně nebo mohou být na prví pohled nejasná. Ale tak dá se na věci doptat na deskoherních fórech, jako třeba Zatrolené hry, kde kluci z REXher opravdu ochotně poradí.

Samotná příprava hry není nikterak náročná, nicméně je zapotřebí udělat několik věcí, které zaberou okolo únosných deseti minut. Krabice neobsahuje žádný insert, proto je to spíše lovení komponentů v různých pytlíčcích. Teda alespoň u mě – nemám rád, když komponenty volně „lítají“ po krabici. Hráči si vyberou své postavy, každá s vlastním unikátním setem zbraní a dalších užitečných předmětů. Herní plán je rozložen do středu stolu a jsou vedle něj, resp., vedle lokací s hradem karty dobrodružství, vedle doupěte a panství karty nestvůr, vedle lokace s kobkami karty bájných nestvůr (taky nestvůry, ale o řád náročnějších na poražení, resp., přežití souboje s nimi), vedle lokace s Věže mágů žetony kouzel a u lokace Kláštera žetony lektvarů a bokem, nicméně na dosah všech, hromada dalších žetonů. Hráči své figurky umístí do hospody (ostatně kam jinam, že?) a jde se na věc.

Hra Amulet se odehrává v několika fázích, které dohromady tvoří jeden herní den. Každý den je rozdělen na různé části, jako jsou úsvit, kdy se objevují v doupěti a v panství nové nestvůry, denní a večerní dobrodružství, kdy hráči provádějí své tahy. Což je prakticky totožná fáze, nicméně některé schopnosti je rozlišují a přináší hrdinům určité výhody. Závěrečnou fází je noc, kdy nestvůry, jenž během dne přežili „lynčování“ hrdinů zaútočí na celý region, což v praxi znamená, že se naplní text, který je uveden na jejich kartě. Někdy je to ztráta peněz, zdraví pro hrdiny, jindy zase zabrání některé lokace, kam hrdinové nemohou jít anebo znepříjemnění například při nákupu kouzel nebo lektvarů apod. Tyto nestvůry se hromadí v lokaci Vesnice, dokud ji některý hrdina v rámci svého tahu nenavštíví a nevyžene je pryč. Což se neděje soubojem, stačí jen tuto lokaci navštívit.

Hráči tedy ve svém tahu (ranní nebo večerní fázi) navštíví danou lokaci, vykonají danou akci v ní a to je celé. Krom zmíněné lokace Vesnice mohou navštívit třeba ještě Pouť, kde lze opravovat zbraně a měnit nevhodné barvy drahokamů za jinak zbarvené. V Hradu plní společný úkol, který následně přinese těmto dobrodruhům zkušenosti, ale především vylepšení lokací. V již zmíněném Klášteře, si krom nákupu lektvarů, které jsou mimochodem fakt silné, se taktéž hráči mohou vyléčit apod. Mimochodem, taková maličkost, na níž jsem poměrně často zapomínal při hraní. Herní mapa s lokacemi je rozdělaná řekou na dvě části a pokud hráči chtějí z jedné části přejít na druhou, musí zaplatit jednou zlatkou nebo jedním životem (asi je přeplutí natolik unaví).

A teď to hlavní – souboje. V Amuletu nejsou řešeny za pomocí náhody, hodu kostkou apod. Jak jsem již zmiňoval jsou to regulérní puzzly připomínající takové náročnější Ubongo. Na začátku každého souboje hráč vybírá ze svého arzenálu zbraně a kouzla, které se rozhodne použít proti konkrétnímu monstru. Každá zbraň a předmět ve hře má svou vlastní unikátní formu a schopnosti, které jsou reprezentovány polyomino dílky různých tvarů a velikostí. Hráč musí strategicky vybrat, jaké dílky použije, aby co nejlépe využil jejich potenciál a zároveň se přizpůsobil specifikům souboje s daným monstrem. Jde o to umístit své polyomino dílky na kartu monstra tak, aby pokryly klíčová místa, která jsou na kartě označena. Tato klíčová místa mohou reprezentovat slabá místa monstra, po jejichž překrytí zhyne a stává se tak hráčovou trofejí, která mu přinese zkušenosti, body moci (vítězné body) a mnoho dalšího. Příšera se však taktéž může bránit a tyto místa je zapotřebí taktéž překrýt těmito dílky tak, aby hráčům udělila co nejméně zranění. No a aby toho nebylo málo, tak je žádoucí nepřekrývat peníze, protože po skolení monstra obdržíte tolik penízků, které jsou na kartě viditelné. Ale to stále není vše. Jednotlivé dílky na sobě mají symboly, které udávají to, jak mohou být použity – část musí být umístěna na okraji karty, daná část zbraně nemůže být použita k útoku na slabá místa monster apod. Ještě, že je možné dílky „přetahovat“ okraj karet monster. Úspěšné pokrytí těchto míst vyžaduje logické myšlení a prostorovou představivost. Symboly na jednotlivých dílcích jsou trochu hůře viditelné díky jejich minimalismu a dají se lehce přehlédnout v grafickém ztvárnění. Zmiňoval jsem, že u lokace Hradu hrdinové plní společný úkol. Jde de facto o to samé. Překrýt slabá místa, nicméně každý hráč zde zanechá jednu svou zbraň, resp., dílek.  

Po každém souboji je zapotřebí dílky otočit, protože jsou rozbité a je zapotřebí je opravit. Herně to tedy v praxi znamená, že jeden tah povětšinou věnujete regeneraci, opravám zbraní, nákupu surovin, vyhánění monster z vesnice a druhý je věnován souboji. A jde o udržování rovnováhy mezi tím, aby herní mapa neměla uzamčené lokace, a přitom se likvidovali nestvůry, které jsou odpočítávadlem konce hry. Po jejich vyčerpání je konec.

Osobně jsem byl z kompetitivní varianty trochu rozmrzelý. Přišlo mi to takové běhání od něčeho k souboji a nic víc. To však plně vynahrazovala kooperativní varianta, která tomu co na stole vypadá moc hezky, dodává i atmosféru v podobě příběhu, který hráči musí plnit. Navíc každý hrdina má svou přísahu, což je jeho unikátní úkol a poslání, jenž je zapotřebí k úspěšnému zvládnutí taktéž splnit. Celé to dává v tomto podání větší smysl a hloubku.

Co říct závěrem

Amulet je desková hra, která dokáže oslovit široké spektrum hráčů díky své výpravnosti, tematickému zpracování a zajímavému přístupu k herním mechanismům. Souboje nejsou řízeny tak, jak tomu většinou v dobrodružných deskových hrách bývá, ale jsou řešeny rébusy, à la po čertech náročných Ubongo úkolech. Tím je vyřazená velká míra náhody. Navíc produkční stránka je na vysoké úrovni, a tak pevný kartón a hezky vypadající plán se jen tak často nevidí. Jasně, našel bych pár výtek, jako je odlišná barevnost kostek diamantů od zdířek v amuletu, kam by se měly vkládat. Amulet je možné hrát jak sólo, tak ve více hráčích kompetitivně, kde hra působí trochu ploše, což nahrazuje kooperativní režim přidávající více zábavy, ale především příběhový background pro to, co na stole vypadá moc pěkně.

Amulet získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry.

Hru můžete zakoupit přímo zde.