„Kolonizujte planety, zkoumejte technologie a ovládněte celou planetární soustavu.“

Úvod

Vladimíru Suchému na sklonku loňského roku vyšly hned tři tituly. Druhá edice přepracované Loděnice z roku 2009, každoroční velká eurovka v podobě Evacuation, a také další osidlovací sci-fi počin v podobě duelovky, kterou je možné si zahrát i sólo. Tu Vladimír Suchý připravil pro české vydavatelství Dino a ilustrace obstaral Jozef Bard Murcko. A právě na karetní kolonizaci v Aldebaran Duelu se podíváme dnes.

Pod víkem standardní krabice 30×30 na hráče čeká povedená dvouvrstvá deska a malá skládací deska vlivu, v klasickém papírové insertu pak dřevěné žetony, trocha kartonových destiček a žetonů, balíček karet tří epoch. A jak že se s tím kolonizuje?

Jak to funguje

Aldebaran Duel je postaven na výběru karet z nabídky, u kterých je proměnlivá hodnota jedna, dva, tři podle toho, na jaké pozici v nabídce se právě nachází. Ve svém tahu hráč buď vybírá karty z nabídky v celkové hodnotě tři, nebo vykládá kartu zaplacením a prokázáním potřebných zdrojů. Třetí možností na konci každé ze tří epoch je pasovat a nepoužité karty si uchovat do epochy příští. 

Vykládáním karet se hráči snaží získat body a převahu na vesmírné desce vlivu, díky čemuž získají další body. Kartu lze používat několika způsoby. Buď jako platidlo jednoho konkrétního zdroje, anebo ji lze postavit a čerpat z ní odměnu.   

Produkční stanice vám pomohou zvýšit kapacitu vašich zdrojů, čímž v příštích kolech získáváte slevu při čerpání těchto zdrojů, aniž byste o ně na stupnici kapacity přišly. Zdroji jsou energie, potraviny, kov a věda. 

Raketoplány vám umožní získat posun na stupnicích vojenství, diplomacie a obchodu, přičemž rozdíl mezi hráči v jednotlivých značkách těchto stupnic na konci epochy vede k posunu centrálního ukazatele, což hráčům přihrává zisk bodů. 

Obdobně fungují planety a kolonizační koráby, nicméně u těchto dvou typů karet hráč získá odměnu až poté, co je planeta kolonizována. U planety se jedná o kolonizaci jí samé, u korábu jakákoliv jedna planeta, ke které je koráb přiřazen. 

Ke kolonizaci slouží kolonizační karty, které ve svém pravém rohu poskytují zakrytí čtvrtiny planety. Hráč musí u zvolené planety ke kolonizování pokrýt těmito čtvrtinami planet bílé srpky (jakoukoliv barvou) a světlé srpky s bílou linkou (v zobrazené konkrétní barvě).

Na konci každé epochy mohou hráči po zaplacení vědou vynést kartičky vědy, které jim umožní získat body za dalších podmínek. Na mnoha kartách jsou též symboly vesmírných objektů (korábů, raketoplánů a produkčních stanic) a i ty přinesou dle množství svého druhu na konci partie body navíc.

Sólo

V rámci solitérního modu je úkolem hráče nahrát co nejvíce bodů, jak je ostatně zvykem u her pana Suchého. Automa zde funguje jednoduše a chytře. Vedle nabídky šesti karet je vyložena deska automy. Podél ní od shora dolů postupně do dvou sloupců hráč vykládá po jedné z osmi karet automy. Je-li na kartě šipka, automa si zvýší kapacitu na příslušné stupnici. Převaha automy na stupnici zdrojů hráči zamezí v zisků bonusových bodů na konci partie dle destiček rozlosovaných do jednotlivých stupnic. Převaha na obchodu, vojenství a diplomacii funguje stejně jako v soupeření s živým protivníkem. Je tedy třeba mít neustále nad automou navrch. Je-li namísto šipky na kartě automy vyznačená pozice karet v nabídce, hráč tyto karty z nabídky odstraní. Po osmi tazích hráč karty automy zamíchá a začne vykládat znovu.

Zhodnocení

Aldebaran Duel je funkční hra s pevnými komponenty, ve které hraje prim několik možných způsobů použití karet dle jejich druhu. Jak jsem se ke hře ale dostával?

Ve velké krabici je velká nesložitelná deska se stupnicemi. Kdyby nebylo jí, vše se vejde do mnohem menší krabice. A přestože komponenty pro samotnou hru stačí, vlastně mě mrzí, že mě pod víkem nepřekvapilo ještě něco dalšího, co by tu velikost opodstatnilo. 

Pravidla jsou přehledně členěná a poměrně dobře napsaná. Nicméně v nich chybí pár explicitních pasáží, které by člověku pomohly udržet si nadhled a nadšení. To platí pro dvojkovou i solitérní variantu, desku vlivu i chování ikon planet a vesmírných objektů na kartách.

Hra má jasnou strukturu tahu, možnosti hráče i vyhodnocení, a tak je technicky poměrně snadné se jí naučit. Nabízí však mnoho cest ke zkoumání, což zabere nějaký ten čas a vícero partií na proniknutí do možných kolonizačních strategií. Mně osobně přišla velmi těsná a náročná. Karty jsou na vyložení drahé a jelikož se musí vždy platit alespoň jednou kartou nehledě na stav stupnice hráče, hráč neustále řeší, zda a co ještě stihne vyložit. Je to dobré designérovo rozhodnutí, které hráče neustále dostává pod tlak. Jenže taky si kvůli tomu zkrátka neoddychne. Karty konkrétního typu mohou snadno nabídkou profrčet, a tak je to alespoň řešeno možností při nahrazení suroviny zaplatit dvě libovolné karty. A když se vám na ruku dostane konečně užitečná a dostupná karta korábu či planety, uvědomíte si, že odměnu z karty neshrábnete, neboť nemáte dokolonizováno. Hráče omezuje i limit sedmi karet na ruce. První partie jsou dost frustrující, neboť se vlečou rozhodováním. Hráč neznalý balíčku karet se těžko rozhoduje, co kdy jak použít. Přičemž těch karet za hru použije malé množství na vyložení a většinu propálí na zdroje. Musí zaujmout strategii, což se s neznalostí dělá těžko, a snažit se jí řídit navzdory pořadí a ceně karet. No a když soupeř či automa hráče dotlačí ke změně strategie? Je to hráčské, ale kvůli všemu tomu talku mi to zde přišlo dost nepříjemné. U karet se symbolem vědy se snadno může stát, že ho minou a po první epoše nebude mít dostatečně nastřádáno na to vůbec uplatnit kartičku vědy.

Pozitivně hodnotím fungování automy, nicméně ani s ní a ani v duelu živých se nám nedařilo v prvních partiích dodržet časovou dotaci šedesát až devadesát minut. Problematické jsou i pomocné karty hráčů, které měly být řešeny v podobě větších samostatných listů a obsahovat vyhodnocení epochy podrobněji i vyhodnocení partie s tabulkou vesmírných objektů. Případně by to šlo řešit využitím zadní strany sešitu pravidel. Ve své stávající podobě jsou pomocné karty zbytečné; vždy jsme jeli podle pravidel. Osobně mě přes jednoduchá pravidla pro kombinační složitost hra nebavila v reálu tak, jak jsem si myslel po seznámení se s ní na papíře. No a vizuálně jsem byl potěšen z desek a části ilustrací karet, jiné karty a všechny destičky mému oku skutečně nelahodily. Ikonografie zdrojů je srozumitelná, ale již bylo řečeno, že ikonografie planet a vesmírných objektů mohla být odlišena podle rozdílného chování se.  

Sečteno, podtrženo, Aldebaran Duel je funkční hra s jednoduchým pravidlovým rámcem, který by mohl být ještě o chlup lépe zpracován, a velkým tlakem na hráče v podobě kombinací karet a jejich ceny. Matoucí je celé pojetí karet pro domněnku studujících. Běžně by člověk v rámci enginu očekával, že karty z vyšších epoch budou dražší, ale nabízet lepší efekty. Nepřišlo mi však, že by to zde takto bylo pojato. Karty mi přišly obdobné napříč věky, byť se prodražovaly. K žádnému velkému vývoji či obratu během partií nedošlo. Zkrátka lehký efektový posun pro mě pocitově nevyvažoval náklady. Pořád jde jen o honbu za body, někdy okamžitým ziskem, jindy odročenou sklizní.

A vlastně teprve, když si hráč všechny tři balíčky projde, zjistí, že k cíli se zde má spěchat pomalu. No jo, ale z tohoto pocitu ho záhy vyvede mezi epochální bodování. V něm, když jeden hráč ujede druhému… No a tak se dva přetahují hraním karet a posuny po stupnicích. Na samotné desce vlivu se hýbe ukazatel třikrát za hru. Mrzí mě, že tento prvek není více dynamický a deska není využita akčněji.

A kdo si nerozjel rozumný engine v první části hry, později těžko vyrovnává zvyšující se náklady. Je to celé fuška.

Aldebaran Duel získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Dino.

Hru můžete zakoupit přímo zde.