Krok za krokem spěji k cíli

• 

• 

• 

Úvod

Před nedávnem nám do redakce přišly dvě kopie Albi hry Parky a jejího rozšíření Parky: Po setmění. Proto jsme s redakčními kolegy rozhodli, že napíšeme dvě samostatné recenze. Hra Parky je mezi českými hráči poměrně populární a ještě jsem se nesetkal s negativním komentářem či jakoukoliv výtkou mezi kolegy recenzenty. Ostatně i můj redakční kolega Pavel Axman byl ze základu i rozšíření nadšen soudě dle jeho řádků. Ne tolik já. Na hru jsem se moc těšil, ale že by jí nebylo co vytknout, tak to se rozhodně říci nedá. Proto vítejte u mého kritického komentáře ke hře Henryho Audubona Parky z roku 2019 a jejímu fungování s rozšířením Po setmění z roku 2021 od Mattoxe Shulera, vývojáře celé hry.

Články Pavla Axmana si můžete přečíst zde: základ Parky + rozšíření Po setmění. Tento komentář nezahrnuje prvotní seznamování s hrou a vysvětlování jejich základních mechanik. V textu bude jasně odlišeno mezi základem a rozšířením, pokud se v nějakém rysu budou hry lišit. V opačném případě se pochvaly a výtky týkají jich obou. Pro zjednodušení bude užíváno označení hry.

Komponenty a inserty

Zpracování celé hry je po stránce materiálu perfektní. Nutno vyzdvihnout, že obě hry jsou ze stejných materiálů. Papír pravidel je stejné textury i hmotnosti, stejně tak všechny destičky a karty odpovídají a jsou snadno zaměnitelné. Žetony jsou dřevěné, tvarem i barvou zcela odlišné druh od druhu, neštípou se. Insertová vložka základu postrádá stěny a proto ji není možné vytáhnout z krabice ven bez rozsypání komponent, ovšem v rámci krabice je to insert nanejvíc funkční ze solidního plastu, který se snadno nepoláme. Karty jsou velké, přehledné, z pevného papíru. Rovněž tak jsou pevné hrací podložky i obě krabice, jejichž víka jsou zevnitř malovaná. Na rozdíl od jiných her se u rozšíření nepotýkáte s problémem jiné velikosti či barvy komponent či měkké ošizené krabice. Nevýhodou je, že rozšíření do základní krabice nevměstnáte. Ve výčtu by neměl chybět ani kovový žeton začínajícího hráče imitující emblémy amerických národních parků.

Grafika je zcela přehledná a hru nerušící, avšak hra je sama o sobě primitivní, takže by bylo na pováženou, bylo-li by tomu naopak. Malba vybočuje z řadových deskovek svou silnou pastelovou stylizací, v některých případech až evokujících pop-art. Na kartách spolu s malbou a ikonami najdete také údaje, kterými jsou jméno parku, rok jeho založení, jméno ilustrátora a faktickou zajímavost pojící se s daným národním parkem.

Zhodnocení základní hry

Základní hra čítá pouze dvě herní positiva, vše ostatní je zcela prostý rutinní mechanický základ. Prvním jest proměnlivost stezky pro každé roční období a její prodlužování. Druhým pak pohyb turistů po trase – mohou jít jakkoliv rychle, ale pouze vpřed, nemohou se vracet. A jakmile předposlední dorazí do cíle, pak je poslední donucen se do něj přemístit též. Dalšími dvěma zpestřeními, byť nijak zásadními, jsou vlivy karet ročních období na hráčské strategie pohybu po trase, a finální volba akce umístěním svého turisty na jeden ze tří řádků. Avšak kdo v nižším počtu hráčů musí používat rezervování si parku a tím ztrácet akci, tedy nemá našetřeno dost zdrojů, ten asi daleko nedojde – nehraje to dobře. Tedy ne všechny tři řádky jsou užitečné. Zdá se, že to není málo, ale ve hře je to opravdu jen pár momentů, kdy se něco kombinuje, staví, buduje, propojuje.

Jinak je hra nudná. Již při první či druhé partii se pravidelní hráč začnou ptát – a to je všechno? Chybí tu propojení tématu a mechanismů. To, že si pořídím kartu vybavení, která mi něco umožňuje, většinou jen slevuje, přeci nic neznamená. Pořizuji ji za nasbírané symboly přírody bez jakéhokoliv významu. Celou dobu chodím po trase, sbírám zdroje bez jakéhokoliv opodstatnění a dle průhledné matematiky (strom či hora hodnota 1 bod, slunce či voda hodnota 0,5 bodu) je utrácím buď při nákupu karet parků anebo vybavení. Zkrátka směna zdrojů za nějakou výhodu či vítězné body. Ale tematické opodstatnění žádné. Sbírám stromy, hory, sluneční svit a kapky vody jako zkušenosti z terénu? Jako příznivost krajiny a počasí? Stejně tak fotografie se neváží ke konkrétnímu místu, jsou to jen bodové žetony bez unikátnosti, podmínky, schopnosti.

Hra je pěkná a odsýpá, na rozhodnutí je však chudá, zvratů prostá, v konečné důsledku přeprodukovaná. Bezpochyby ji lze považovat za možnou vstupní hru pro nehráče a jako odrazový můstek k novému koníčku pro rodiny s malými dětmi. Všem okolo stolu je jasné, kdo vlastní jaké zdroje a za jaký park je logicky utratí, pokud mu ho na poslední chvíli nevyfouknete pod nosem. Drobnou neznámou tak zůstávají karty roku. Pro srovnání vstupní chytré rodinné hry lze vzpomenout Dobu kamennou. Sice stojí v základu na primitivním dělení čísly 2 až 6 při získávání zdrojů a jejich směnou za chýše bez přidané hodnoty, ale společně s omezeným umisťováním figurek, a kombinacemi karet dvou druhů, vytváří opakovanou zábavu a znovuhratelnost i pro dospělé.

Parky v základu rád dvakrát ročně vytáhnu pro nehráčské návštěvy či děti, kdy hra samotná je spíš doprovodným jevem užíváním haptických a vizuálních podnětů neznalců světa moderních deskových her, kde vydařená produkce již není výjimkou.

Nechce se mi věřit, že by takováto hra původně vznikala jako plnohodnotná moderní deskovka. Spíše mi to přijde jako možný propagační produkt právě pro zmíněné parky a turismus. Je také možné, že hra byla původně složitější, ale již by nebyla přístupná a pochopitelná široké nehráčské veřejnosti. Proto ji předělali. Kdo ví.

Chudost nápaditosti a materiálová přeprodukovanost se kloubí v žetonech zvířat, které slouží jako obyčejné žolíky. Není těžké je získat, nepojí se s žádným příběhem, trofejí, unikátním parkem apod. Jsou hezké, ale herně většinou zbytečné.

• 

• 

Zhodnocení rozšíření

Rozšíření přineslo nový typ karty parků, nový typ karet roku a především možnost na trase tábořit, pročež byly dodány stany a destičky tábořiště.

Nový typ karet roku přináší osobní úkoly (tematicky pojmenované). A výzvy to jsou někdy mnohem větší, než bývaly ty ze základu. Osobně si užiji ale střídání balíčků karet roku mezi partiemi. Mění hodně styl hraní. Zatímco v základu karty nabízely drobný bonus, který jste většinou zvládli nasbírat, a byla to jen berlička pro to, abyste nad hrou nějak přemýšleli a někam svou vůlí směřovali své kroky, v kartách rozšíření se jedná o typické osobní úkoly s výrazným ziskem bodů při jejich plnění.

Nový typ karet parků přináší okamžitou výhodu vedle té bodové dlouhodobé. Za každou takovou zaplatíte 1 až 2,5 bodu podle typu akce. Pěkně to základ zpestřuje, ale osobně doporučuji hrát buď na jeden, či na druhý typ karet parků, případně si pro partii předpřipravit rovnocenně rozmíchaný balíček. Může to být totiž velmi odlišná hra pro toho, komu se do rukou dostává jen jeden typ karet parků a nikoliv oba. Tedy kdy jeden hráč hraje na okamžité efekty, zatímco druhý sbírá jen závěrečné body.

Co se týká rozbití stanů, tak mi to opět moc tematicky nesedí. Stejně jako v základní hře, by se dalo trochu více pohrát s využitím rozdělaného a uhašeného ohně, tak i zde by táboření mohlo být pojato ještě jinak, než jen jako na moment změna trasy / získání jiného typu výhody lokace. Dle mé osobní statistiky jsem ve vítězných partiích tábořiště většinou nevyužil (či pouze jednou za partii), ty výhody mi za zastavení se tam a případně vzdání se žetonu počasí na dotčené lokaci nestály. Táboření a stanování Parkům chybělo, ale to bychom se mohli bavit taky o plavbě kajakem, o změně počasí a terénu během různých ročních období atd. Zkrátka tato hra a ani rozšíření vlastně žádnou simulaci zážitku z divočiny nenabízejí. Chození panáčky po měnící se trase, zastavování na pěkných destičkách krajiny a posléze ještě nákup karet parků vyvolává pocit pohybu a cestování scenérií do doby, než se zamyslíte nad tím, co to děláte a jak je vše provázáno. Pak kouzlo zmizí.

Rozšíření pak nelze hodnotit jako nepostradatelné. V mé herní skupině nám přišlo, že hru akorát zpomaluje, žádný extra zážitek nenabízí. Výsledek podtrhuje dodání dalších zbytečných žolíkových zvířecích siluet bez nových pravidel pro jejich uchopení.

Na traperskou či alespoň moderní turistickou výpravu si budeme muset ještě počkat. Kdo by chtěl přijmout horolezeckou výzvu zahrnující táboření a změny počasí, může se vydat na polskou K2.

Pokud hledáte nenáročnou hru s dobře napsanými pravidly a positivním pocitem, že stále něco získáváte, pak stojí Parky i jejich rozšíření rozhodně za úvahu. Nečekejte však propojení tématu s mechanismy, komplexnost či vývoj hry.

A jelikož se hře i rozšíření daří, tak je momentálně u Albi rozšíření vyprodané. V lednu 2023 by však měl být naskladněn dotisk. Tak zatím zkuste aspoň základ a uvidíte, zda mi dáte za pravdu, anebo se naopak náramně pobavíte.

Parky + Parky: Po setmění získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.