Úžasné putování americkou přírodou

• 

• 

• 

Píše se rok 2002. Místnost se pomalu plnila smíchem a křikem. To se ve sklepě jednoho bytového domu scházela ve své klubovně parta kamarádů. Jeden, dva, tři, deset. Deset kluků. Nejmladší z nich je dvanáctiletý, nejstarší má patnáct. Schází se takto každé úterý a čtvrtek. Málokdy někdo chybí. Hrají spolu nejrůznější hry a soutěže, plní bobříky Jaroslava Foglara a učí se spoustu zajímavých a důležitých věcí. Celou skupinu má na starosti sotva dospělý, vážný chlapec. Má světlé vlasy a modré oči. Ostatní chlapci mu říkají Lipo. Již dávno si svou dobrosrdečností a pracovitostí získal všechny chlapce, kteří jej nyní na slovo poslouchají. Úderem čtvrté Lipo povstává a promlouvá k ostatním chlapcům: „Kluci, zahajuji dnešní schůzku.“ Z desíti hrdel se vzápětí ozve mohutný sborový pokřik: „My jsme dobří stopaři, nám se dílo podaří!“ Všichni usedají a Lipo pokračuje v řeči: „Kluci, kam vyrazíme v sobotu na výpravu? Máte nějaké nápady?“ „Pojďme podél řeky, teď na jaře tam bude krásně!“ křičí jeden z chlapců, kterému ostatní říkají Ježour, neboť má na hlavě sestřih podobný ježčím bodlinám. „Na lesní hřišťátko, na lesní hřišťátko, zahrajem si nějakou super bojovku,“ vykřikuje divoký černovlasý chlapec, kterému ostatní přezdívají Gong. „Na Vlčí skalku, budeme vařit a hrát si na robinsony,“ žádá další z chlapců s příznačnou přezdívkou Kuchťa. Každý z chlapců má nějaký nápad a snaží se přesvědčit ostatní, že právě ten jeho je nejlepší ze všech. Nakonec si stoupne tichý chlapec, jehož ostatní oslovují Jerry a nesmělým hlasem začne povídat ostatním: „Mám pro vás jiný návrh. Co kdybychom tentokrát nešli do přírody a zůstali ve městě? V kině na náměstí budou promítat čtyřhodinový dokument o amerických národních parcích. Co takhle to zajít omrknout?“ Ostatní chlapci chvíli mlčky koukají na Jerryho. Myslí to vážně? Nejít pryč z města? Ticho prolomí Lipo. „A proč vlastně ne. V kině jsem nebyl ani nepamatuju, mohlo by to být fajn.“ Bylo rozhodnuto. Kluci se začali věnovat dalšímu programu schůzky.

V sobotu večer klubovna opět ožila hovorem chlapců. Nadšeně si povídají o návštěvě kina. „Mně se nejvíc líbilo, jak vandrovali přes ty obrovské horské srázy a rozlehlé louky Kings Canyonu,“ nadšeně povídá jeden chlapec. „To mě zase strašně bavily ty archeologické nálezy indiánských puebel v Mesa Verde. To byla paráda!“ překřikuje ho Gong. „A co říkáte na tu lodní plavbu v Biscayne? Ty želvy byly nádherné,“ křičí další hoch. „To mě nadchly ty skály na Aljašce, v Kenai Fjorst, co dřív byly korálové útesy v rovníkovém moři,“ povídá Ježour. „A co Yosemite, nejstarší park Ameriky?“ „Anebo ty jeskyně v Mamoothcave. Celé dny pochodujete podzemím, to je strašidelné,“ volají další chlapci. „Mně by se líbilo vidět na vlastní oči tu polární záři nad horou Denali,“ pokřikuje další chlapec. „Teda v životě by mě nenapadlo, že houby můžou svítit, to musí být perfektní nocování v Congaare!“ Sděluje ostatním Jerry. „A ty obrovské sekvoje, člověk si připadá jako trpaslík,“ křičí další. Lipo se jen usmívá nad nadšenými výkřiky ostatních chlapců. V ruce má tužku, a parky, které chlapci jmenovali, si zapisuje na papír. Když nadšení odezní, praví: „Každý z vás zde zmínil jeden americký park, který se mu moc líbil. Co kdybychom sepsali takovou úmluvu. Slibme si, že až budeme dospělí, pokusíme se těchto deset parků společně navštívit.“ „Ale vždyť jich máš jen devět,“ skočil mu do řeči Gong nahlížeje přes jeho rameno na papír. „To je pravda, ještě na seznamu chybí park, který se líbil mně. A já napíšu Shenandoah. Park, kde po sobě nesmíš zanechat žádné stopy pobytu.“ Každý z chlapců se pak pod seznam podepsal, listinu srolovali, vhodili do lahve a její hrdlo zalili voskem. Láhev pak zakopali poblíž domu u skupinky vzrostlých stromů.

Léta běžely a jak už to bývá, chlapci s přibývajícím věkem začali mít jiné zájmy. Po několika krásných a dobrodružných chlapeckých letech se jejich klub rozpadl a hoši se rozutíkali do všech stran.

V únoru roku 2022, tedy dvacet let po oné události s americkými národními parky, však dřívějšímu vedoucímu, Lipovi, dnes již skoro čtyřicetiletému muži, pípla v mobilu SMS zpráva: „AHOJ SVOLAVAM KLUKY Z KLUBU NA PAMETNI SETKANI V SOBOTU V DESET HODIN U NASI BYVALE KLUBOVNY JERRY.“ Bylo to tak překvapující. Lipo se hned rozhodl, že půjde.

V sobotu nakonec na setkání přišli úplně všichni. To bylo radosti a objetí. Schůzku svolal Jerry a hned se tedy ujal slova: „Jsem moc rád, že jste všichni přišli, kamarádi. Jestli si vzpomínáte, domluvili jsme se právě před dvaceti lety na tomto místě, že společně vyrazíme navštívit deset amerických národních parků, které se nám tak moc líbily. Myslím, že přišel čas naši listinu vykopat a ten sen uskutečnit.“ Nastala bouře. Každý mluvil přes ostatní: „Člověče neblázni, to byla jen taková klučičí romantika.“ „Kde bych na to vzal peníze!“ „Vždyť máme rodiny, a práci.“ „Nemůžeme přece zmizet na několik měsíců!“ Jerry se jen usmíval. Pak sáhnul do batohu a se slovy: „A přece je navštívíme, a nejen deset, ale všechny!“ vytáhl dvě krabice. Na krabicích stálo velkými písmeny PARKY. „Zahrajeme si spolu deskovou hru Parky, která právě vyšla a inspirovala mě ke svolání této památné schůzky,“ pravil Jerry. Všichni se rozesmáli.

Cestovní horečka

Parky. Dlouho a toužebně vyhlížená hra. Již při psaní představení této hry mě nadchly možnosti a její vizuál. A nyní ji mám konečně před sebou a chystám se roztrhnout obal a odklopit víko. Ale pojďme pěkně po pořádku.

Autorem Parků je Henry Audubon, který pro ilustrace karet amerických národních parků přizval ke spolupráci společnost Fifty-nine parks. Vznikla tak série kreseb jednotlivých parků v nejrůznějších malířských stylech od třiceti osmi umělců. Další výtvarníci se pak vrhli na ztvárnění figurek, dalších ilustrací a samozřejmě designu krabice. Dokonce ke spolupráci přizvali i firmu Game Brais, zabývající se návrhy insertů a úložných boxů, aby pro Parky vytvořili unikátní a funkční úložný systém. Hra vyšla v roce 2019 pod křídly vydavatelství Keymaster. No a nyní jsme se díky vydavatelství Albi dočkali i české edice této úžasné hry.

Americké národní parky může navštívit naráz jeden až pět alespoň desetiletých dobrodruhů, přičemž pro objevování jejich kouzel potřebují asi tři čtvrtě hodiny.

Ve hře se stanete dvojicí turistů vyrážejících v průběhu čtyř ročních období jednoho roku na výpravy do přírody, snažíte se objevit co nejvíce nádherných míst s množstvím divoké zvěře, a pořídit ze svých cest ty nejúchvatnější fotografie. Dvojice, která prožije nejúžasnější cestu, ve hře zvítězí.

Parky využívají mechaniky modulárního herního plánu, výběru akcí, umísťování figurek na plán a nákup karet za suroviny.

Hra již také stihla získat řadu ocenění:

2020 Origins Award – NOMINEE for Best Board Game 

2020 SXSW – NOMINEE for Tabletop Game of The Year

2019 Board Game Quest Awards – WINNER for Best Family Game 

2019 Board Game Quest Awards – WINNER for Best Game from a Small Publisher  

2019 Golden Geek Award – NOMINEE for Best Family Board Game  

2019 Golden Geek Award – NOMINEE for Best Board Game Artwork & Presentation

Cestovní seznam

Chvějící rukou jsem tedy odklopil, pln očekávání, víko krabice. První jsem si prolistoval dvanácti stránkový sešit pravidel a praktický list rychlého průvodce. Pod nimi pak bylo několik kartonových desek s žetony na vyplokání. Konkrétně šlo o destičky výletních míst, start a cíl výpravy, fotoaparát, táboráky a žetony fotografií. Dále na mě vykoukly dva úložné plastové boxy s dřevěnými žetony zážitků – hory, lesy, slunce, voda a unikátní zvířátka. Pak jsem prozkoumal herní plán a už zbývaly jen karty uložené v insertu pěkně v přihrádkách. Obdivoval jsem velké karty národních parků, malé karty roku, výbavy, čutor a karty pro sólovou hru. Posledním prvkem hry jsou dřevěné figurky turistů v pastelových barvách.

Intermezzo I:

Dámy a pánové, to je tak krásná hra!

Krabice je vyvedená v zemitých barvách s převažující hnědou. Na víku jsou fragmenty obrázků z karet parků a nápisy vyvedené parciálním lakem. Na boční straně krabice, pod víkem, jsem objevil obrázek, jak prvky hry účelně poskládat do krabice. Pravidla hry jsou tištěná na velmi kvalitním pevném papíře v lesku. Herní plán je na silném kartonu s předtištěnými symboly ulehčujícími přípravu hry.

Na první pohled jsem si zamiloval plastové zásobníky na dřevěné žetony. Asi bych jásal i z obyčejných uzavíratelných čtvercových boxů, ale autor se nespokojil s jen tak obyčejnými zásobníky. Vymyslel zásobníky ve tvaru kmene stromu či snad větve. Nádhera. Možná se ptáte: „A proč jsou ty zásobníky dva?“ Tak předně proto, aby všichni hráči na žetony pohodlně dosáhli, a pak taky proto, že společně krásně pasují do krabice. Skvělý nápad.

• 

• 

• 

Samotné dřevěné žetony zážitků jsou také chloubou Parků. Voda v podobě modrých kapek, les v podobě zelených stromků, slunce v podobě žlutých sluníček a hory v podobě červených vrcholků. A pak jsou zde krásné dřevěné žetony zvířat. Ve hře fungují jako žolíci za libovolnou surovinu. Nic víc, nic míň. Přesto autor nevolil sadu stejných zvířat. Vymyslel dvanáct unikátních zvířátek typických pro americkou přírodu. Nalezneme zde pumu, medvěda, bizona, losa, vlka, jelena, velrybu, orla, netopýra, želvu, kozoroha a rybu z korálového útesu. No není to skvělé, každý si může vybrat zvířátko, které se mu líbí.

A pak zde máme karty. Velké karty parků na sobě mají nádherné obrázky od velké spousty umělců používající nejrůznější umělecké styly. A právě ta pestrost a nápaditost způsobuje, že se na karty nemůžu vynadívat. Moc se mi také líbí faktické informace o vyobrazeném parku ve spodní části karty. Fragmenty obrázků z karet parků autoři také umístili na menších kartách počasí, čutor a roku. Také jsem je nalezl na destičkách míst na trase výpravy.

Karty výbavy mají o poznání jednodušší grafiku, ale vůbec mi to nevadí. Karty jsou pěkně přehledné, čemuž pomáhá i dobře zvolená ikonografika celé hry.

Hezkým nápadem je také smaltovaný odznak prvního hráče, jenž je inspirovaný opravdickými sběratelskými turistickými odznaky národních parků.

• 

• 

Parky prostě mají punc herního luxusu.

Zabalení batůžku

Příprava parků je rychlá a snadno zapamatovatelná.

Doprostřed stolu, mezi hráče, se rozloží herní plán a po jeho stranách se položí zásobníky se žetony zážitků. Na herní plán se na vyznačená políčka položí zamíchaný balíček parků, z nichž se tři karty vyloží do nabídky na plánu. To stejné se provede i s kartami vybavení. Balíčky karet čutor a počasí se také zamíchají a položí na označená políčka herního plánu. Následně je třeba připravit trasu výpravy.

Na počátek se položí dílek startu výpravy, pak se zamíchají destičky pokročilých míst, jedna z nich se vybere a přidá k základním místům. Vše se zamíchá a náhodně vyloží vedle startu výpravy. Trasa se ještě uzavře dílkem cíle výpravy.

Nakonec se připraví turisté. Každý hráč si vezme dva turisty ve zvolené barvě, žeton táboráku zažehnutou stranou nahoru, jednu kartu čutory a dvě karty roku s osobním úkolem. Jednu z nich si vybere a druhou odhodí. Posledním úkonem přípravy hry je zvolení začínajícího hráče. Ten dostane odznak prvního turisty a hráč napravo od něj – tedy ten poslední, získá fotoaparát.

A můžeme vyrazit na výpravu.

Intermezzo II:

Poslední dobou se bojím psát o nějaké hře, že má snadnou přípravu a lehká pravidla. Jak doma často hrajeme, máme všichni malinko jiný pohled na věc než začátečníci, a některé deskoherní mechaniky a postupy již chápeme snadněji.

Pak se nestačím divit, když někomu půjčím hru a on mi pak řekne, že se ztratil v pravidlech a ani hru nerozehrál. Proto se vždy snažím nalézt nějakou osobu, které dám hru do ruky a pozoruji, jak se s ní popasuje. Tentokrát to odnesla kamarádka na dovolené.

A mám radost, že mohu napsat, že pravidla Parků obstály skvěle. První příprava hry trvala trochu déle, ale v pravidlech je vše krásně podrobně popsáno a vysvětleno. Kamarádce velice pomohly příklady a obrázky. A jakmile se zorientovala v ikonách, měla vyhráno. S pravidly to bylo také trošku na dýl. Při první hře testovací skupina kupila chyby, ale nejasnosti vždy nalezli v pravidlech vysvětlené. Jen je prostě přehlédli.

Plán výpravy

Jak se tedy Parky hrají?

Dva turisté každého hráče vyrazí v každém ze čtyř ročních období na jednu výpravu. Vyrazí ze startu výpravy, projdou libovolný počet míst na trase a skončí v cíli putování. V každém dalším ročním období je trasa o jedno místo delší. Na trase turisté sbírají zážitky a pořizují fotografie. V cíli trasy pak mohou hráči své zážitky vyměnit za návštěvu jednoho z národních parků, či si pořídit nové potřebné vybavení na novou výpravu. Na konci roku (čtvrtého kola) hráči sečtou body za navštívené parky, pořízené fotografie a za splnění svého tajného přání. A kdo má bodů nejvíce, stane se vítězem.

Před každým ročním obdobím se nejprve otočí karta počasí, která malinko upraví pravidla pro nastávající výpravu a zároveň přidá bonusové zážitky na dílky míst na trase.

Intermezzo III:

Díky kartám počasí je každá výprava jiná. Karty počasí ovlivní pravidla, kdy k návštěvě parku je potřeba o některý ze zážitků méně, nebo se třeba na trojici vyložených parků přidá bonusový zážitek, či na některém místě získáte k akci něco navíc. Je to skvěle vymyšlené a krásně tématické. Vždyť každé roční období je jiné. Jednou svítí slunce více, tak se v parcích všechno třpytí a hned je o sluneční zážitek víc, jindy zase je na horách více sněhu, a tak se zážitkem z hor přibude i zážitek vodní, nebo je více jasu v noci, a tak lze parky navštívit i v noci a ušetřit tak za jejich návštěvu jeden sluneční zážitek. Navíc karty počasí ovlivňují i místa na trase. Jednou víc prší, a tak se na dílky rozmístí vodní bonusové zážitky, jindy je polojasno a voda se střídá se sluníčkem. Krásně vymyšlené, nemyslíte?

Pak se hráči střídají na cestě. Hráč na tahu si vybere jednoho ze svých turistů a posune ho na libovolné volné místo na trase výpravy směrem k cíli cesty. Jakmile na novou pozici dorazí, sebere případné bonusové zážitky a vyhodnotí akci daného místa. Může to být žeton některého ze zážitků, pořízení fotografií, či získání čutory, směna žetonů zážitků, nebo třeba návštěva parku či setkání se zvířetem.

Pokud se již na vybraném políčku nachází jiný turista, může toto místo hráč navštívit jen za pomoci žetonu táboráku, který obrátí vyhaslou stranou vzhůru. Prostě kamaráda pozve na večerní besedování u ohně. Táborák si hráč obnoví ve chvíli, kdy jeho turista dorazí do cíle trasy.

Intermezzo IV:

Pohyb turistů po trase výpravy mě neskutečně baví.

Těch skrytých možností, jak hrát a třeba i trochu škodit ostatním, to dilema, zda navštívit místo, jehož akce se mi hodí, ale je na trase strašně vepředu, nebo postupovat pomalu a riskovat tak obsazení místa jinou osobou, dělá z Parků úžasný hlavolam.

Jen si to vezměte. Vidíte třeba, že hráč šetří zážitky na některou kartu parku a chybí mu zrovna ten zážitek, který lze získat na místě, kde právě stojíte. Nemá již zažehnutý oheň, no tak mu tam nechám svou figurku, pohnu se druhou a přinutím ho odejít do cíle a ztratit tak několik pohybů po trase. To je přece bašta.

Zajímavé také je, jak se hra mění v počtu hráčů. Zatímco v menším počtu je místa na trase dostatek a hráče omezuje spíše horní limit dvanácti surovin v zásobě, v pěti je už na trase pořádná tlačenice a dostat se k vysněnému místu není vůbec žádná legrace.

A ještě jedna věc se mi na Parcích moc líbí. Karty čutor. Jde vlastně o možnost, jak může hráč získat další žetony zážitků do své zásoby. Naplněním čutory vodou tak můžete získat stejné akce jako na místech na trase. Pokud se tedy hráči povede získat hromadu čutor při prvních výpravách, má usnadněnou pozici v další hře.

V cíli trasy hráč zvolí jednu ze tří cílových akcí, jež jeho turista může vykonat. Může si zarezervovat návštěvu jednoho parku z nabídky jen pro sebe, nebo si může nakoupit nové vybavení a získat tak výhodu do dalšího ročního období, anebo zužitkováním svých zážitků může navštívit jeden z vyložených parků. Jakmile jsou oba hráčovi turisté v cíli, již nehraje. Jen čeká, až do cíle dorazí i ostatní hráči. Poslední turista na trase pak jde do cíle automaticky, ať stojí na trase kdekoli.

Intermezzo V:

A máme tady další veliké rozhodování. Můj turista dorazí do cíle, ale kam ho mám umístit? Jakou akci vykonám, aby to pro mě bylo výhodné?

Můžu si zabrat jeden z parků pro sebe. Navíc, pokud budu na akci první, seberu pro sebe i odznak začínajícího hráče a na další výpravě budu hrát jako první. Zkušený hráč tuto akci zvolí, neboť si všiml, že si na jeho vysněný park myslí i jiní hráči a jemu se zrovna tento park hodí do jeho osobního tajného přání. Hráč hrající pro zábavu si tuto možnost zvolí, protože momentálně na tento park nemá zážitky, ale takový ťuťu ňuňu obrázek nesmí v jeho sbírce navštívených parků chybět.

Druhou možností je nákup vybavení. Zde zase platí, kdo sem dříve dorazí, má výhodu v podobě slevy na výbavu. Výbava poskytuje hráči trvalou výhodu do další hry. Je to vlastně něco jako čutora. Může jít o slevu nějakého zážitku při návštěvě parku, či může získat nějakou výhodu na některém z míst trasy. Zkušený hráč tuto možnost zvolí, protože dokáže s výbavou v budoucí hře kalkulovat a mnohokrát ji využít ve svůj prospěch, zatímco hráč hrající pro zábavu si prostě řekne, že na výpravě by mapa, kompas, spacák, stan, či krém na opalování prostě neměly chybět.

Třetí možností v cíli je směna svých nastřádaných zážitků za návštěvu jednoho z vyložených parků. Zkušený hráč obrázky přehlíží, aby ho nelákaly a navštěvuje parky jen podle poměru zážitků k získaným bodům, případně dle svého tajného přání. Hráč hrající pro zábavu nakupuje zásadně dle ilustrací, kdy hráčky každý nově odhalený park kvitují hlasitým „óóóóóóó!“ a hráči mohutným „jůůůůůůů!“.

Ve chvíli, kdy jsou všichni turisté v cíli, je konec výpravy. Hráči přesunou své turisty zpět na startovní dílek, aktuální trasa výpravy se posbírá, přidá se k ní jeden dílek navíc, dílky se zamíchají a znovu vyloží jako nová trasa. Pak se odhalí nová karta počasí a nové dobrodružství může začít.

Po čtvrtém ročním období je konec hry. Hráči si spočítají vítězné body za navštívené parky, karty roku, své pořízené fotografie a odznak začínajícího hráče a ten, kdo má vítězných bodů nejvíce, stává se vítězem hry.

V cíli putování

Parky jsou, troufnu si říci, luxusní hrou. Zpracování všech herních komponent je kvalitní a nádherné. Ilustrace karet jsou opravdu vyvedené a pestré, dřevěné žetony jsou překrásné, zejména zvířata. Proto bez mrknutí oka uděluji hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: UMĚLECKÉ DÍLO.

Firma Keymaster navíc pro hru zpracovala perfektní, krásný, a hlavně funkční insert. Vše do něj pasuje, nic nikde nevypadává. Navíc boxy na žetony jsou pěkně spjaté s tématem hry. Proto bez zaváhání uděluji Parkům OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: DOKONALÝ INSERT.

Možná jste si již všimli, že Parky používají netradiční názvosloví. Suroviny = zážitky, figurky = turisté, nákup karty = návštěva parku, dílek na herním plánu = místo na trase, osobní cíl = vysněný zážitek. Všechno je prostě podřízeno tématu hry. A to není vše. Mechaniky využité při hře mě krásně vtahovaly do děje. Úplně jsem se viděl, jak cestuji, pořizuji si výbavu, pořizuji fotografie a naštěstí jdu stále vpřed a nebloudím, neboť pohyb zpět je ve hře zakázán. Všechny tyto důvody mě přesvědčily, abych Parkům udělil OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Parky považuji za skvělou hru pro rodinné hraní, či pro pohodové hraní s kamarády. Nechci tím však vzbudit dojem, že hráči si tuto hru nemohou užít. To vůbec ne, naopak při setkání pětice zkušených hráčů se může z herní partie vyklubat pořádná deskoherní bitva. Nicméně náhoda v Parcích hraje významnou roli. Jsem však přesvědčen, že Parky svým designem a přístupnými pravidly mohou oslovit širokou veřejnost. A já nehráčům či hráčům začátečníkům Parky jednoznačně doporučuji. Proto uděluji hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VSTUPNÍ HRA.

Každá partie Parků je malinko odlišná. Je to způsobeno tím, že hra obsahuje modulární dílky míst, náhodný výběr parků, počasí, karet roku s cílem hráče, náhodný výběr vybavení. To vše ovlivňuje rozhodování hráčů a zajišťuje stále stejnou zábavu při hraní. Proto vyznamenám Parky i OCENĚNÍM ŘÍŠE HER: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.

Na kartách národních parků se ve spodní části nachází faktické zajímavosti o vyobrazeném parku. Dozvěděl jsem se zde při hraní spoustu zajímavého. Uděluji tedy hře i OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VZDĚLÁVACÍ CHARAKTER.

No vidím, že se s oceněními malinko roztrhl pytel, ale i přesto si ještě přisadím. Mám doma spoustu her, ale když se mě kamarádi zeptají, co mě opravdu nejvíc baví a na co jsem pyšný, vytanou mi na mysli většinou dvě hry: Scythe a Malé velké galaxie. Nyní k nim řadím i Parky. Poprvé tedy uděluji své recenzované hře i OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: KLENOT MÉ HERNÍ SBÍRKY.

Parky získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.