Robin Hood a jeho dobrodružství
Příběh slavného anglického zbojníka do každé rodiny.
Bujný porost v Sherwoodském lese jemně šuměl v mírném větříku. Lístky stromů spolu tančily nádherný synchronizovaný tanec, tráva a mech šuměly pohybem milionů drobných, skoro neviditelných obyvatel. Mezi větvemi vzrostlých dubů probleskovaly paprsky slunce. To vše bylo podbarvenou melodickou hudbou stovek ptačích hrdel. Na lesní cestu vystoupila z krytu porostu tichá srnka. Zastavila a plaše se zaposlouchala. Zjevně ji okolní zvuky upokojily, protože po chvíli sklonila hlavu a začala spásat nízkou trávu na pěšině. Klid byl však jen zdánlivý. Z úkrytu na vysokém stromě přímo nad ní ji pozoroval pár veselých očí. Náhle srnka ztuhla a znovu se zaposlouchala do zvuků lesa. Něco se jí nezdálo a nejistota se v mžiku změnila ve zběsilý úprk. Veselé oči ztvrdly a rozhlédly se po pěšině do dáli. Podle klapotu kopyt j bylo jasné, že se blíží jezdec. Po chvíli již bylo vidět osobu oděnou v nádherném panském šatu na překrásném hnědákovi. Bezstarostně si to mířili přímo pod strom s očima. Oči se přimhouřily soustředěním a seskočily ze stromu před projíždějícího šlechtice. Oči se náhle proměnily v dospělého muže v hnědém oblečení a zeleném plášti, který jej ve skrytu houští dosud činil prakticky neviditelným. Šlechtic strhl koně, prudce zastavil a pak se obořil na lesního muže: „Co blázníš, nuzáku, mohl jsem tě přejet. Příště dávej pozor, sic za sebe neručím!“ Lesní muž se rozesmál. „Příště?“ pravil, zalykaje se smíchy. „Příště už si rozmyslíš jezdit právě tudy. Nyní slez z koně a laskavě mi odevzdej svůj pláštík, měšec a krásný meč, sic za sebe neručím já.“ Nyní se rozesmál zase šlechtic. „Ty nicoto, rozmáčkl bych tě jako červa, ale nemám čas, máš štěstí.“ Znovu se chystal nasednout na koně, ale lesní muž ho strhl dolů a pokračoval: „Mě jistě rozmáčkneš, chrabrý boháči, nicméně ihned budeš mít ve svém těle spoustu šípů. Tady ty stromy mají oči. No jen se sám podívej,“ pravil a prstem mu ukázal místa, odkud mávali další zbojníci s luky. Šlechtic sprostě zaklel a učinil, co mu Robin přikázal. Pak vyskočil na koně a s nadávkami na rtech ujížděl po cestě pryč. K Robinovi přišli jeho veselí kamarádi. „Výborně, Robine, díky meči můžeme tahat více kostiček k porážení nepřátel, plášť zkompletujeme s baretem a budou nás považovat za šlechtice, a díky měšci máme tah navíc. To byl dobrý lov.“ „Máš pravdu, kamaráde, ale teď honem zpátky na stromy, jede Guy Gisbourne, tak ať nás nevidí.“
Legenda o zbojníkovi
Z Anglie k nám koncem srpna dorazila zajímavá návštěva. Jedná se o slavného anglického zbojníka Robina Hooda a jeho družinu. Tedy z Anglie. Oni k nám vlastně dorazili z Německa, neboť autorem a také ilustrátorem deskové hry Robin Hood a jeho dobrodružství je Michael Menzel, autor deskoherní série Legendy Andoru. Hra byla v původní verzi vydána pod křídly nakladatelství Kosmas. České vydání hry zorganizovalo vydavatelství Albi.
Robin Hood a jeho dobrodružství je kooperativní rodinnou hrou využívající mechaniky vyprávění příběhu, hraní rolí, kampaně, pohybu po plánu a odkrývání políček.
V Sherwoodském lese se můžou stát zbojníky dva až čtyři mladíci či slečny, kterým již bylo alespoň deset let. Jedno dobrodružství v okolí hradu zabere asi hodinku.
Robin Hood již také získal řadu ocenění.
2022 Nederlandse Spellenprijs Best Family Game Nominee
2022 Gioco dell’Anno Nominee
2022 Geek Media Awards Family Game of the Year Nominee
2021 Swiss Gamers Award Nominee
2021 Spiel des Jahres Nominee
2021 Golden Geek Most Innovative Board Game Nominee
2021 Golden Geek Best Thematic Board Game Nominee
2021 Golden Geek Best Cooperative Game Nominee
2021 Golden Geek Best Board Game Artwork & Presentation Nominee
Intermezzo I:
Tak na tuto zelenou lesní krabici jsem se velice těšil. Už když Albi oznámilo před rokem její lokalizaci jsem hltal informace o tomto titulu a těšil jsem se, až se ponořím do této výpravné hry. Hned mi na mysli vyvstalo několik otázek: Jak bude fungovat netradiční pohyb po plánu bez rozdělení políček? Budou odklápěcí dílky připomínající adventní kalendář po odklopení držet v otvoru, nebo je postupně zničím? Nebudou pravidla složitá? A bude příběh zajímavý a poutavý, nebo jen připraví scénu nějaké té eurovky? Nyní krabici držím v ruce a jdu si na všechny ty otázky pěkně odpovědět.
Objevení lesní skrýše
Nedočkavě trhám plastový obal krabice a zvědavě odklápím víko. Jako první mě uvnitř přivítá papír „Vítejte v Sherwooodském lese,“ který mi slibuje, že mě hru naučí. Tak to je skvělé, jsem zvědavý, jestli výukový modul bude fungovat. Pod tímto papírem je doprovodná příručka namísto knihy pravidel. A hned na první stránce je velikými písmeny psáno, že mám zakázáno si ji přečíst. Nádhera, hra je bez přípravy. Těším se, jak to bude vypadat.
Pod příručkou je papírový obal s dílky herního plánu. Je jich celkem osm a po složení je plán opravdu obrovský. Jedná se o takové obrovské puzzle dílky. Plán skrýval papírový insert se zbylými herními prvky. Objevil jsem zde plátěný pytlík, vázanou knihu v pevných deskách, dřevěné kostičky, kulaté žetony hráčů, žetony hodin, figurku barda a pohybové barevné dřevěné figurky jednotlivých herních postav. Kromě toho ještě dřevěný šíp, figurky Guye Gisbourneho, a dřevěného krkavce.
Intermezzo II:
Prohrabuji se herním obsahem a nevím, co prozkoumávat dříve. Zrak mi padá chvíli na knihu, chvíli na herní plán a chvíli zase na dřevěné figurky. No co, pojďme si to nějak postupně popsat.
Začnu knihou. Její vazba a desky jsou opravdu krásné. Na první pohled to vypadá jako nějaká stará kronika. Možná škoda, že to takto není i napsané. Uvnitř je už jen obyčejný text. Líbí se mi vyobrazení herního plánu zezadu na deskách, při hře je to velmi praktické při odhalování nových nepřátel. Taky oceňuji vyobrazení a vysvětlení vlastností předmětů a akcí na první a poslední dvojstránce. Mockrát jsme tento přehled využili. O knize se ještě zmíním dále, tak nyní už jen její vzhled. Vypadá i po dohrání celé kampaně jako nová, očividně zde autoři nešetřili na materiálech a jak hřbet, tak stránky knihy používáním netrpí. Kniha má také dvě látkové záložky využité při hraní, za mě by jich klidně mohlo být i více.
Co se týká dřevěných prvků, ztratím pár řádků při zmínce o pohybových figurkách. Ty se mi vážně líbí. Každý z hráčů je odlišen nejen barvou, ale i tvarem figurek, na herním plánku to vypadá moc pěkně. Při pohybu položím vedle své figurky jednu, dvě či tři své pohybové figurky a celou řadu zakončím druhou statickou figurkou. Je to zábavné, dobře to funguje a pěkně vypadá. A protivník Guy Gisbourne na koni je naprosto jedinečný.
A pak je zde velikánský herní plán. Na ten potřebujete opravdu pořádný stůl. Položíte vlastně vedle sebe do dvou sloupců celkem čtyři krabice s hrami, a to už je pořádná plocha. Ale důležitější než velikost, je vzhled herního plánu. Je zde vyobrazen Sherwoodský les, vesnice v podhradí a Nottinghamský hrad. To vše moc pěkně rozkresleno. Plán je z dvojitého kartonu, neboť po celé ploše je rozmístěna spousta odklápěcích očíslovaných okýnek, které se při hře využívají. Trochu jsem se před hrou bál, jak tato políčka dopadnou při hraní a mé obavy se potvrdily. I přes velice opatrné zacházení jsou ty nejexponovanější dílky velice opotřebované. Pozitivem však je, že drtivá většina z nich stále drží na svém místě.
Cti lesní zákon
Jak mně kázal úvodní list, před první hrou jsem nic nestudoval, neprolistovával a jen jsem s napětím čekal jaké to vlastně bude. První část listu je vlastně příprava hry. Dostal jsem pokyn k složení herního plánu a umístění zásoby různobarevných dřevěných kostiček poblíž plánu na stůl. Pak jsme si každý vybrali jednu z postav Robinových veselých zbojníků. Já se ujal samotného Robina, další se ujal role Willa Scarleta, třetí Malého Johna a poslední čtvrtý panny Mariany.
Pak nám list vysvětlil pravidla pohybu. Nesnažil se o to slovně, ale naštěstí pomocí obrázků. Dále jsme dostali pokyn, abychom se snažili při hraní šetřit energii a používat co nejméně tu nejdelší z pohybových figurek. Pokud se během tahu vyhneme jejímu použití, získáváme za ušetřenou sílu totiž bílé kostičky energie do látkového pytlíku. A to je vše. Dále jsme měli otevřít knihu na straně osm a začít prožívat Robinovo dobrodružství.
Nemohli jsme se dočkat, a tak jsme po knize rychle sáhli. Na straně osm bylo pár řádků příběhu a poté pokračovala příprava hry. Nějakou tu minutu jsme se věnovali otáčením políček se strážnými a umisťování svých figurek na herní plán. Taky jsme vložili do plátěného pytlíku kulaté žetony ve své barvě a přidali ještě červený žeton. Kniha nám pak dala pokyn, abychom postupně losovali z pytlíku jeden žeton po druhém a vždy vykonali akci hráče vylosované barvy.
Postupně jsme tak procházeli podle pokynů v knize celé první dobrodružství, vlastně takový tutorial. Samozřejmě jsme nádherně prohráli, ale kniha nám řekla, že pokud všemu rozumíme, toto první dobrodružství opakovat již nemáme a máme se vrhnout rovnou na druhou kapitolu.
Intermezzo III:
Hraní prvního scénáře bylo zdlouhavé, avšak krásně jsme při něm pochopili, jak hru máme vlastně hrát. Pravdou je, že nám občas zůstával rozum stát nad kostrbatým slohem a nejednoznačností pravidel. Třeba mi kniha řekla, že se nyní mám přesunout k dílku se ženou a až pak vytáhnout žeton dalšího hráče na tahu z pytlíku. No jo, ale mně tam nevycházely pohybové figurky. Mám tedy přejít bez respektování jediného pravidla, které ve hře znám až k oné ženě, nebo tam mám dojít až v dalším kole a nerespektovat tak příkaz táhnout další žeton z pytlíku? Při čtení knihy jsem si také všiml, že je psaná velmi přehledně, využívá různého písma a nejrůznějších okýnek, aby zdůraznila to podstatné, příběh je pak psán kurzívou. Sice je ho zatím zoufale málo, ale snad se to v dalších kapitolách hry změní.
Dobrodružství kolem Nothingamu
Je na čase povědět si, jak se tedy vlastně Robin Hood a jeho dobrodružství hraje. Na začátku každého scénáře se dozvíme, kam umístit své figurky a jaké dílky herního plánu otočit, či odstranit. Také nám kniha poví, jaký je stupeň naděje mezi obyvatelstvem – naděje stoupá, když zbojníci porazí některého ze strážných, či okradou šlechtice a naopak klesá, když je z pytlíku vytažen červený žeton a na řadě je tah šerifa z Nothingamu a jeho vojáků. Dále zjistíme, kolik máme na příběh času. To záleží na počtu hráčů a značí se dřevěnými žetonky hodin. Čas ubývá o jeden při vytažení červeného žetonku, tahu šerifa z Nothingamu a jeho vojáků, ale také, když naděje klesne na nulu. Čas může také občas přibýt, a to tehdy, pokud se zbojníkům podaří splnit nějaký specifický úkol. Do pytlíku se pak vloží všechny žetony hráčů, bílý žeton, po jehož tažení hrají všichni hráči a šedý žeton, kdy může hrát jeden zvolený hráč. Ještě se nám ve hře vyskytuje žeton fialový, který určuje pohyb lovce zbojníků Guye Gisbourna. Ten se ve svém tahu pohybuje směrem k nejbližšímu hráči a pokud se ho dotkne jeho figurka, musí odevzdat jednu ze svých pohybových figurek. Nakonec se do pytlíku vloží spousta fialových kostiček a maličko těch bílých. To jsou kostičky rozhodující úspěch (ty bílé) či neúspěch (ty fialové) při boji se strážnými a dalšími nepřáteli, kteří se zbojníkům nachomýtnou do cesty.
No a pak už zvolený hráč vylosuje z pytlíku první žeton a dobrodružství může začít.
Hráč na tahu nejprve provede přesun. Když nepoužije na přesun nejdelší figurku, vloží do pytlíku bílou kostičku, a pak provede buď průzkum místa s otazníkem, na kterém zrovna stojí, nebo se vrhne do boje se strážným či šlechticem, anebo předá jinému hráči, kterého se dotýká jeho figurka, jeden ze svých předmětů.
Průzkum místa je jasný, hráč najde v knize číslo strany, které ono místo má, vyhledá na této stránce příslušnou kapitolu příběhu a přečte si, co se zde událo.
Boj se šlechticem či strážným znamená, že si hráč losuje tři kostičky z pytlíku. Pokud narazí na bílou, je strážný či šlechtic poražen, pokud jsou kostičky jen fialové, útok se nepovedl. Okradený šlechtic dává hráčům naději a jeden z předmětů, zatímco poražený strážný dává jen naději.
Takto se losují žetony jeden po druhém, hráči provádějí své tahy, červený žeton je tah nepřátel, kdy strážci zajmou všechny hráče, kteří se nekrčí ve stínu lesa, a kromě toho hráč z pytlíku ještě vylosuje jednu z pečetí, která určí pozice dalších, nových stráží a šlechticů. Fialový žeton je pohyb Guye Gisbourna, který kromě pohybu ještě přidává do pytlíku spoustu fialových kostiček a snižuje tak pravděpodobnost úspěchu hráčů v soubojích. Vždy, když v pytlíku dojdou žetony, tak se všechny vloží zpět a losování jede nanovo. Příběh pak pokračuje až do chvíle, kdy dojdou žetony času, nebo hráči splní úkol.
Intermezzo IV:
Robin Hood a jeho dobrodružství. Příběh slavného anglického zbojníka, který se postavil útlaku šlechty, bohatým bral a chudým dával. Ponechme stranou historické souvislosti. Na herním plánu u stolu tento příběh funguje moc pěkně. Z každého kousku herní partie mám pocit, že jsem to právě já a moje družina, která bojuje o lepší život v Nottinghamu. Z úkrytu v lese vyrážím přes stromové mosty ku hradu, kde se snažím překazit špinavé plány šerifa z Nottinghamu a prince Jana. Plížím se lesním stínem, abych se vyhnul strážím, rozmlouvám s obyvateli, kteří mě v mém úsilí i přes nebezpečí podporují. Když narazím na šlechtice, bez mrknutí oka ho oberu o vše, co má u sebe. Ostatně velice se mi jejich výzbroj hodí.
Zkrátka příběh se po prvním dobrodružství pěkně rozjel a vlastně ani nešlo v hraní skončit. Během jednoho večera jsme odehráli tři partie, další večer zase tři a poslední jsme dohráli zbytek příběhu. Je to opravdu chytlavá zábava.
Dokonce mi ani nevadí ta spousta textu v příběhu jako obsluha hry. Ne, i při čtení těchto pasáží a nových pravidel, jsem koukal na plán a už vymýšlel, co a jak podniknout dál. A hlavně efektivně, protože času opravdu není nazbyt.
To mě přivádí k počtu hráčů. Měl jsem pocit, že hra je mnohem těžší ve dvou než ve čtyřech. Asi je to logické, ve dvou neoběháte tolik políček jako ve čtyřech, ani nezneškodníte tolik stráží a neokradete tolik šlechticů. A už vůbec není čas na nějaké doplňkové úkoly. Ve čtyřech jsme nebalancovali nikdy nad hrozbou poklesnutí naděje na nulu a krásně jsme si mohli užít i tyto nepovinné úkoly jednotlivých postav.
Jen jedna věc mi trochu kazí dojem, a to zvláštní sloh a podivně napsaný překlad herních pokynů. Z velkých výpravných her Jako Tainted Grail jsem u Albi zvyklý na precizní překlad a krásně uhlazené texty. Tady jsem měl občas dojem, že zůstal kostrbatý doslovný překlad anglické verze, a taky jednou, myslím ve třetí kapitole, že při pokynech po vytažení červeného žetonu zůstal na dvou místech zkopírovaný stejný text, místo změny v dalším kole. Může to být jen můj dojem, ale hlava nám to při hraní nebrala.
Zde ještě přikládám pár našich nevšedních komických postřehů z hraní:
„Hráč, který losuje z pytlíku, vždy vytáhne jako první svůj žeton.“
„Řádek výše neplatí, když se zrovna nehodí vylosovat červený, či fialový žeton. To pak tyto nehodící se prvky mají samozřejmě přednost.“
„Panna Mariana prakticky nikdy lukem nezasáhne strážného – vždy si vylosuje fialovou kostičku z pytlíku.“
„Do očí bijící správné řešení nikdy není to správné.“
„Při začátku kapitoly všichni dodržují pečlivě skládání pohybových figurek a napomínají se, když někdo malinko zašvindluje. Na konci partie již mají tendenci k tajným posouváním figurek vlastně všichni. Pak se pohybové figurky různě natáčí, občas se omylem kýchne, aby se statická figurka malinko posunula a tak.“
Šťastný konec jako v pohádce
Robin Hood a jeho dobrodružství je velice chytlavá hra. Pokud má člověk trochu fantazie a hru bere jako prožívání příběhu, určitě si ji užije. Líbí se mi téma sherwoodského zbojníka a jeho proměnění v deskovou variantu. Při hraní mám pocit, že se musím ukrývat ve stínu lesa, vidím se procházet po stromových cestách a při střílení šípů po strážných na dálku, vyhledávám pomoc mezi obyvateli a bojuji proti zákeřným plánům prince Jana. To vše na stole před sebou vidím. Proto uděluji Robinu Hoodovi a jeho dobrodružství OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.
Hra také není těžká na pochopení. Před první partií zjistíte, jak se po plánu pohybovat a vše ostatní se již naučíte pomaličku a postupně při první partii. Věřím proto, že mám před sebou ideální rodinnou hru a musím Robinu Hoodovi a jeho dobrodružství udělit OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VSTUPNÍ HRA.
Robin Hood a jeho dobrodružství má dle mého názoru moc zajímavý systém pohybu. Baví mě to a jsem rád, že Sherwoodský les nebyl protkán nějakou šachovnicí, po které by se skákalo z políčka na políčko jako u člověče nezlob se. Taky mě velice zaujal herní plán se skrytými políčky, která roztrpčovala mou zvědavost a já chtěl moc vědět, co se kde vlastně ukrývá. Proto uděluji hře také OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: ORIGINÁLNÍ POČIN
Nezbývá než doufat, že tato krabice nebude jediným českým dobrodružstvím v Sherwoodském lese a Albi pro nás připraví i nějaké to rozšířeníčko. V anglické verzi již takové krabice existují. A také existují bonusové scénáře na webu. Takže milí zbojníci vzhůru do toho!
Robin Hood a jeho dobrodružství získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.
Hru můžete zakoupit přímo zde.
