Sheldon Cooper by byl u vytržení.

Návštěva vědecko-technického parku iQLANDIE v Liberci nebo VIDY v Brně je pro milovníky vědy a techniky vždy vzrušujícím zážitkem. Stejně jako možnost si vše vyzkoušet na vlastní kůži tak, aniž by se komukoliv cokoliv stalo. Tato centra jsou jakýmisi portály do světa, kde se každý koutek hemží objevy a novými poznatky. Když vstoupíte do iQLANDIE nebo VIDY, ocitnete se v prostředí, kde každý exponát vypráví příběh, každá interaktivní instalace vás zve k experimentování a objevování. Je to místo, kde se můžete dotknout vědy doslova na dosah ruky. Mimochodem, pokud byste svým dětem dopřáli tento zážitek, mohu z osobní zkušenosti potvrdit, že to určitě stojí za to.

Nicméně dnešní recenze bude trochu o něčem jiném, byť to spolu tak nějak souvisí. Stejně jako ve světě vědecko-technických center, i desková hra iQLANDIA otevírá dveře do univerza plného zázraků a tajemství vědy a techniky. Avšak s tím rozdílem, že tento svět je komprimován do podoby společenské hry, která se vejde na váš stůl. Milovníci záhad a hlavolamů určitě znají sérii her Mozkovna od společnosti Albi. Tato série je nejen zábavná, ale i velmi prospěšná. Mezi tyto hry nedávno přibyl právě titul iQLANDIA, jenž je inspirován stejnojmenným vědeckým centrem v Liberci. Hra vás vtáhne do světa vědy prostřednictvím řešení úkolů a umísťování tetrisových dílků do expozic tak, aby hráči vytvořili to nejlepší vlastní vědecko-technické centrum.

To vše s doporučeným věkem od dvanácti let, pro dva až čtyři návrháře a jedna partie by měla zabrat okolo třiceti minut. Nicméně tento údaj bych bral velmi s rezervou a na základě osobní zkušenosti, bych se spíše klonil k dvojnásobné časové náročnosti. Řešení puzzlů není totiž úplně snadnou záležitostí a mnohdy „přijít jim na kloub“ zabere hromadu času, čímž bobtná celková délka partie. Nechápejte to tak, že to hře vytýkám, jen to zmiňuji, abyste s tím případně počítali.

Ještě než se pustíme do popisu a hodnocení toho, jak se navrhuje takové vědecko-technické centrum hráči na stole, pojďme si říci, co se nachází v krabici. Pod víkem lze najít hromada karet karet, které se roztřídí do čtyř tematických krabiček pro různé kategorie karet a pochopitelně nechybí i nějaké ty lamakarty. Dále je v balení sto šedesát tetrisových dílků sestavených z tří druhů velikosti – složené ze tří, čtyř nebo peti dílků do různých tvarů a barev. Tyto dílky se umístí do přiložených látkových pytlíčků podle jejich velikosti. Nechybí ani nějaké ty sady žetonů hráčů pro řešení hádanek, tzn., od velkých plátů s vesmírnými objekty, kulaté žetony znázorňující různé věci z oblasti biologie, malé čtvercové kartonové žetony se zrcadly, použitelné pro optiku pro odraz světla apod.

Nechybí ani dvouvrstvé čtvercové herní desky v nichž každý hráč řeší tyto rébusy a hlavně velký dvouvrstvý kartonový plán vědeckého centra pro umisťování tetrisových dílků, resp., tvorby expozic. Je fajn, že na těchto deskách je možné přiloženými mazacími fixy značit body z jednotlivých expozic, nebo si značit vítězství, a tak i bodový zisk z řešení jednotlivých hádanek. Každé centrum se skládá z šesti prostorů pro tvorbu expozic, které jsou každá jinak bodována. Jedna za co nejvíce tetrisových dílků v jedné barvě, v jiné zase obdržíte body za každý volný prostor apod. Autoři si zkrátka pohráli s velkou variabilitou. Navíc každý hráč má speciální odlišný úkol, za který může získat taktéž body navíc, což v praxi znamená, že by se měl orientovat na dvě barvy více než jeho protihráči.

Pochopitelně jsou přiložená i česká pravidla, která jsou velmi přehledná a jejich přečtení a pochopení není žádnou hádankou a nezabere to více jak deset minut. Navíc musím kvitovat velmi praktický insert, do nějž se dá vše úhledně naskládat, aby to po krabici nelítalo. A to i navzdory tomu, že pod víkem se nachází řada opravdu malých kartonových žetonů.

Nechci v této recenzi opisovat pravidla hry iQLANDIA, která jsou mimochodem opravdu velmi jednoduchá, ale aspoň v pár řádcích si pojďme říct, jak se to celé na stole rozpohybuje. Příprava hry iQLANDIA je snadná díky dobře promyšlenému designu. Každý hráč na začátku hry dostane svou desku expozice, desku pro hádanky, sadu žetonů a speciální karty vesmíru. Podle počtu hráčů se z pytlíků vytáhnou tetrisové dílky, které si hráči budou moci vzít za úspěšné splnění hádanek. Hra je rozdělena do dvanácti kol, přičemž v každém kole hráči nejdříve řeší logické úlohy a posléze umísťují tetrisové dílky na svou herní desku. Hráči se střídají ve výběru úloh z oblastí jako biologie, optika, vesmír a programování. Po vyřešení úlohy získávají dílky, které musí chytře umístit do své expozice. Cílem je naplnit co nejefektivněji expozici a získat tak nejvíce bodů.

Ony logické úlohy jsou ve své podstatě takové minihry, spíše řečeno rébusy, které pro dané kolo volí aktivní hráč jednak podle toho, která kategorie mu sedí nejvíce, ale taktéž podle odhalených dílků. A když už jsem u těch úloh, tak v oblasti biologie na hráče čekají úkoly, v nichž musí správně poskládat symboly žetonů postupným pohybováním na hráčské desce tak, aby odpovídaly vzoru na kartě. V optice je úlohou propojit dva body na desce s použitím určených dílků tak, aby simulovaly průchod laseru. Úkoly z oblasti vesmíru tak trochu připomínají známou hru Ubongo, kdy hráči skládají karty se symboly na sebe tak, aby vytvořili požadované uspořádání vesmírných těles. No a v poslední oblasti, tedy programování, se hráči snaží najít pole, na němž se robot zastaví, podle předem daných programovacích příkazů.

Jako upřímně, těch karet je v každé oblasti dostatek, to znamená, že nehrozí brzké ohrání, nebo zapamatování si jejich řešení. To byste museli tuto hru na stůl přinést každý den minimálně desetkrát. A to i navzdory tomu, že jde o dobrou hru asi nehrozí, že? Nicméně náročnost těchto úkolů je velká. Nechci říct neřešitelná, to vůbec, ale je potřeba často zapojit šedou kůru mozkovou. A proto se dost často stane, že se hra díky tomu natahuje. A to i navzdory, že řešení těchto úloh je vlastně závodem o to, kdo první vyřeší rébus. Pak si může jako první vybrat odhalené dílky a tyto dílky pak hráči používají k pokrytí expozic na své herní desce a získání bodů.

Porovnání iQLANDIE s podobnými hrami na trhu ukazuje, že tento titul vyniká svým unikátním propojením vzdělávacích prvků s herní mechanikou. Zatímco většina vzdělávacích her se zaměřuje buď na zábavu nebo vzdělání, tato hra dokáže tyto dva aspekty skvěle skloubit. Na rozdíl od mnoha tradičních deskových her, které jsou založeny pouze na štěstí nebo strategii, iQLANDIA nabízí hráčům možnost rozšířit své znalosti a myšlenkové dovednosti. Tato hra stojí vedle jiných oblíbených vzdělávacích her, ale vyniká svou originalitou a rozmanitostí témat. Troufám si říct, že Sheldon Cooper by asi byl blahem bez sebe, kdyby si mohl vytvořit svůj vlastní vědecko-technický park a přitom ostatní hráče „drtit“ při řešení různých puzzlů z akademických praktických témat.

Jdeme do finále

iQLANDIA je opravdu zajímavá společenská hra kombinující vzdělávání a zábavu, která nabízí hráčům nejen možnost procvičit své logické schopnosti, ale i prozkoumat různé vědecké oblasti. Určitě se nenaučíte, jak se která buňka v těle jmenuje, a jaký má užitek, nebo jak složit laser, ale budete muset vyřešit hromadu různých rébusů, u nichž se pořádně zapotíte. Hra je navržena tak, aby byla přístupná a zároveň výzvou pro hráče různých věkových kategorií, tedy až na úplně ty nejmenší hráče do zhruba deseti let. Interaktivní prvek skládání tetrisových dílků, spolu s různorodostí úloh, činí z iQLANDIA hru, která snad nikdy neomrzí. Hra je ideální pro rodiny a skupiny přátel, kteří hledají zábavnou a zároveň vzdělávací aktivitu. Její vysoká opakovatelnost zajišťují, že každá hra je jedinečná. iQLANDIA je vynikající příklad toho, jak mohou deskové hry poskytovat zábavnou a zároveň intelektuálně stimulující zkušenost. Ostatně, o to se vždy oddělení Mozkovna v Albi snaží a dnes se jim to tedy povedlo obzvláště výtečně.

iQLandia získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi

Hru můžete zakoupit přímo zde.