Jako kočka s myší.

V hradební uličce postupně sílil zvuk jásotu a klapot kopyt. To měšťané zdravili svého krále, který se rozhodl udělat si radost a vyjet na menší projížďku po okolních panstvích. Kočár s jeho výsostí doprovázel vážně se tvářící mladík na koni. Před hradební branou kočár zastavil a král pohlédl na mladíka na koni. „Dávej mi tady na všechno pozor, synu. Dokaž, že jsi již dospělý a dokážeš se o království postarat za mě.“ Mladík mlčky a důležitě pokývl hlavou, pokynul otci rukou, obrátil koně a vyrazil zpět k paláci. Kočár se opět rozjel a zmizel v prachu cesty před městskými hradbami.

Od městských hradeb se odlepil stín a přikrčen se rychle pohyboval vysokou travou směrem k nedalekému zalesněnému kopečku. Ve stínu lesa vyskočil jako zajíc a pelášil do hlubin a stínu lesa. Po nějaké době dorazil ke skalám a úzkou uličkou mezi nimi vystoupal na vrcholky pískovcových skal, kde se objevila rozpadlá brána dávno zapomenutého skalního hrádku. Chlap pokračoval dále dovnitř hrádku a zamířil k jedné z vytesaných jeskyní. Tam zařval: „Chlapi, všichni sem!“ Z nejrůznějších velkých i malých děr začali vylézat mladí i staří, špinaví a zarostlí chlápci. Brblali, škrábali se noži ve vousech a na zádech a čekali, co se bude dít. „Právě se vracím z města. Král odjel a vládu převzal ten jeho holobrádek. Nastal náš čas. Dejte se do pucu a vyrazíme na lup.“ Chlapi zajásali a po nezbytném umytí, oholení a odvšivení vyrazili ustrojeni jako poctiví měšťané k hradebním zdem.

Ve městě pak nastalo boží dopuštění. Tu se jednomu obchodníkovi na tržišti ztratil váček s penězi. Tam na radnici z městské pokladny zmizely dukáty a nikdo neví jak. A co víc, peníze a šperky se začaly ztrácet i šlechticům v paláci.

Lid si stěžoval a princ zuřil čím dál víc. Nakonec se konečně odhodlal, povolal své stráže a vyrazil do městských uliček pátrat po původcích tohoto škození. Netrvalo dlouho a narazili na chlápka, jak v krčmě nepoctivě obehrává měšťany. Dostal výprask a dva dny v šatlavě. Dalšího pobudu načapali, jak se snaží přepadnout dostavník a skupinku lapků objevili dokonce i u dveří královské pokladnice.  Boj mezi princem a zbojníky zrovna vrcholil, když se jednoho dne objevil zpět král. Vyslechl svého syna, vydal rozkazy, ale zbojníci již byli fuč. „Kolik nám vzali, můj synu?“ optal se král prince. „Asi 45 dukátů, otče, zbytek jsem jejich pronásledováním dostal zpět.“ „Tak to ti gratuluji, vyhrál jsi nad nimi,“ radostně poplácal král svého syna po zádech.

Co se šustne za dubem

Na stůl se mi dostala nová desková hra, kterou pod původním názvem Brigands uvedla na trh společnost Aspic Games. Obrázek na víku krabice ve mně evokuje dětskou či rodinnou hru, nicméně jde spíše o rodinnou párty hru. Do našich luhů a hájů tuto hru přivedla společnost Tlama Games pod krásným a slibným názvem Zbojníci.

Ve hře se jeden z hráčů stane princem dohlížejícím na království místo pana krále, který si vyjel na dovolenou, a zbytek hráčů je pasován do role zbojníků, kteří chtějí využít situace a ukrást královský poklad. Zbojníky si může zahrát společně jeden až pět zlodějských lapků a s nimi jeden chrabrý princ. Všichni by již měli mít za sebou alespoň deset let na tomto světě. Jedna královská dovolená a příležitost vykrást pokladnici zabere pak přibližně půl hodinky.

Hru Zbojníky vymyslelo duo Florian Boué a Laurène Brosseau a zdá se mi, že jde o jejich první deskovou hru. S grafikou a ilustracemi jim přispěl Sylvain Aublin.

Zbojníci využívají mechanismů odhadu soupeřova tahu, blafování, dedukce, nechybí umisťování figurek na herní plán a hod kostkami.

Intermezzo I:

Přiznám se, že jsem na začátku o hře neměl žádné informace, a tak jsem se velmi těšil, až hru se svými dětmi a ženou vyzkoušíme. Téma hry slibovalo velikou zábavu a hra jeden proti ostatním zase spousta domácího škádlení. Však to znáte, tři holky proti svému tatínkovi. Také jsem byl zvědavý, jak to bude s délkou hry, zda to někdo z nás svým přemýšlením příliš neprodlouží. No, pojďme si to všechno postupně odkrýt a vyhodnotit.

Nakouknutí do lesa

Hru jsme otevřeli společně před první partií, aniž bychom dopředu studovali pravidla.  Není to u nás příliš zvykem, nicméně byl jsem zvědavý, jak se s načtením a vysvětlením pravidel popasují mé dvě dcery, deset a dvanáct let. Pod víkem jsme nalezli pravidla hry, krásně zabalené kartonové dílky k vyplokání, dřevěné figurky, kostky a karty dvou velikostí. A co víc, objevili jsme v krabici krásný plastový insert na uložení všech komponentů.

Intermezzo II:

Přiznám se, že se mi jednotlivé prvky hry docela líbí. Jsou zde kartonové dílky modulárního herního plánu. Uprostřed je kruhový dílek s obrázkem vězení, kolem něj pak osm výseků kruhu s městskými lokacemi. Vše je moc krásně a hravě ilustrováno a přehledně označeno ikonami. Dalším prvkem hry jsou kartonové mince ve třech hodnotách, barevně od sebe odlišené, a hlavně krásně pasující do pořadače v krabici. Pro každého z šesti hráčů jsou zde ještě kulaté žetonky akcí. Každý hráč zde má také papírový kruh akcí s plastovým ukazatelem a dřevěné figurky postav. Zde bych se pozastavil nad barvami. Princ má figurky bílé. To je fajn, je kladný hrdina, bílá mu sluší. Zbojníci pak nesou barvy fialovou, oranžovou, červenou, zelenou a světle modrou. Zkrátka klasika, ale já spíš u zbojníků čekal třeba hnědou nebo černou namísto oranžové či červené. To je ale jen můj osobní pocit.

V krabici jsou dále tři keramické kostky, menší karty dne upravující akce v každé z městských lokací a pro každého hráče také karty městských lokací v jeho barvě. Posledním prvkem je kartonová deska prince. A znovu podotýkám, vše má v krabici své pevné místo, což se mi velice líbí.

• 

• 

Přípravy na lup

Po vybalení všech herních prvků jsme se vrhli na přípravu hry.

Na střed stolu jsme dali kulatou destičku žaláře a kolem ní poskládali náhodně jednotlivé čtvrtě města. Pak jsme určili, kdo bude hrát za prince, ten dostal destičku prince a každý jsme si vzali karty města, akční kolo s ukazatelem, akční žetony a dřevěné figurky ve zvolené barvě. Nakonec se poblíž města položí žetony mincí a karty dne. To je vše, můžeme se pustit do hraní.

Intermezzo III:

Přípravu hry jsme zvládli velmi rychle i napoprvé. Není to nic těžkého a postupem času s více odehranými partiemi je příprava hry naprosto triviální a rychlá, což je příjemná změna od složitějších her, kdy přípravou stráví hráči spoustu času.

Kodex zbojníkův

Pojďme se nyní podívat na pravidla Zbojníků.

Cílem hry pro každého zbojníka je nakrást alespoň padesát dukátů. Cílem prince je jim v tom zabránit. To vše se hráči snaží dělat pomocí plánování, blafování, odhadu soupeřových kroků a třeba i malinko naznačováním a komunikací s ostatními.

Hra trvá šest kol. Během každého kola se nejprve otočí jedna z menších karet dne a určí se, která čtvrť města je pro toto kolo výnosnější. Pak každý hráč získá jeden akční žeton a jde se plánovat.

Hráči naráz vymýšlí, kam pošlou své loupežné bandy, či v případě prince své vojáky. To se dělá pomocí karet městských lokací, které má každý hráč u sebe. Jednoduše hráč vybere karty míst, které chce dané kolo navštívit a vyloží kartu lícem dolů před sebe. Na ni pak položí počet svých figurek, které chce na danou lokaci poslat a případně přiloží i žeton akce, který umožní kromě loupení udělat hráčově bandě nějakou tu akci navíc.

Jakmile všichni hráči dokončili své plánování, opět naráz odhalí své karty a přesunou své bandy a akční žetony na příslušné lokace města.

Intermezzo IV:

V této části hry se vlastně odvíjí vše podstatné. Každý pokukuje po ostatních a sleduje, jak se tváří, co si mumlají pod vousy, co pronášejí nahlas za silácké řeči, a snaží se odhadnout, co vlastně mají v plánu. Je to velmi zábavná část hry a moc si to vždycky užívám.

I když…

Přiznám se, že se mi tyto hry vůbec nedaří. Neříkám, že mě nebaví, ale jakákoli snaha o nějakou taktiku a strategii, či o odhad soupeřů se u mě míjí účinkem. Ať udělám cokoli, mám jistotu, že to bude špatně. Při hraní princem málokdy někoho chytím a při hraní za zbojníky jsem naopak skoro pokaždé na špatném místě. Je to k pláči a zároveň i k smíchu. Postupem času si začínám myslet, že nejlepší strategií pro mě je naprostá náhoda. Chaoticky vybrat karty města, na ně něco hodit a čekat, co z toho bude. Ale to se ochuzuji o tu nejzábavnější část, takže to nedělám, snažím se přemýšlet a hrát. A nakonec hry, když mají všichni hrsti zlaťáků, já jich mám před sebou třeba pět. Ale co už, prostě ze mě lupič nebude, no.

Po odhalení, kdo kam míří je moc zábavné sledovat reakce hráčů, někdo nadšením hýká, další kouká nevěřícně na herní plán, jiný zase propuká ve vzteklý pláč. Záleží na věku hráče.

Po odhalení a přesunu figurek do městských lokací nastane postupné vyhodnocování událostí v každé městské čtvrti pěkně jedné po druhé podle směru hodinových ručiček…

Nejprve se vyřeší akční žetony. Každá banda, která má u sebe akční žeton, může něco provést navíc. Může utéct, může okrást jinou bandu, dokonce může jinou bandu vykopnout z lokace, či se sama přesunout na další lokaci v pořadí. Princ pak může za své akční žetonky stáhnout vojáky do žaláře, dát hráči pokutu, přesunout se na vedlejší lokaci, nebo může na jedno kolo vzít hráči část karet lokací města.

Po provedení akcí, jež se opět děje naráz, mohou vojáci, v případě, že jsou na lokalitě s nějakými zbojníky tyto zbojníky zatknout a uvěznit v žaláři. No a nakonec, pokud na lokalitě zůstali sami zbojníci, se vyhodnotí efekt dané lokace. A ty jsou velmi přitažlivé. Vždy však záleží, kolik figurek čítá loupežnická banda, kterou do lokace pošlu, kolik band se tam nachází a samozřejmě někde i jaké mám štěstí. Také se zde nachází políčko přístav, kde mohu získat další akční žetony, nebo je proměnit za peníze.

Intermezzo V:

Mít u své bandy i akční žeton je velmi důležité. Člověk se tak vyhne nepříjemným událostem, které ho mohou potkat a zároveň může pěkně uškodit ostatním hráčům. Nicméně akčních žetonů bývá jako šafránu pomálu, a tak nastávají poměrně často situace, kdy hráč pošle bandu s akcí někam, kde vůbec není potřeba, aby někde jinde schytal pořádné rány od šikovnějších protihráčů.

Také je docela nepříjemné skončit v žaláři. Hráč zde má obvykle dvě možnosti, teda pokud se neobjeví princův voják.  Jednou z možností je zaplatit i tak už dosti drahocenný žeton akce a utéct z vězení, druhou je pak riskovat a ve vězení zůstat, ale akční žeton naopak získat. Pokud je ve vězení i strážce, stane se nepříjemná věc, kdy musí zbojníci za každou svou figurku zaplatit pokutu. A to, vzhledem k tomu, že jde ve hře o zisk co nejvíce peněz, není vůbec příjemné.

Co se týká efekty na jednotlivých městských lokacích, moc se mi líbí, jak jsou promyšlené a jak krásně souvisí s daným místem. Posuďte sami.

V krčmě je hazard, házím kostkami, kolik mi padne, tolik získám. Kostkami se hází také při přepadení kočáru, nikdy přece nevíte, jak bohatí jsou cestující, také záleží na počtu figurek, tedy přepadajících zbojníků. Osamělá figurka kočár přepadnout nedokáže a jde do vězení. Úspěch na počtu figurek a band také závisí na pokladnici, kde může být naráz jen jedna banda. No samozřejmě, víc band se hádá a prozradí se. A také v paláci se lépe krade v menším počtu figurek. Když je jich zde více než tři, zase se prozradí, jsou odhaleni a jdou do vězení. Opačný případ je tržnice. Čím víc figurek na tržnici pošlu, tím víc toho nakradu. A poslední lokace – radnice? No tam je jistý lup a dělí se pěkně spravedlivě mezi všechny bandity.

Ještě stojí za zmínku postava prince. On má svou desku, kde má dvě schopnosti, které si v žaláři může pěkně vylepšovat a zavařit tak podlým zbojníkům o trochu více. První z vlastností jsou výzvědy. Vzpomínáte si, že princ má akci, kdy ostatním bere karty lokací na jedno kolo? Tak právě ten počet karet závisí na tom, jak pokročilý vyzvědač princ je. Postupně tak může sebrat hráčům až tři karty za kolo, a to se pak lépe odhaduje, kam vyšlou své zbojnické bandy.

Druhou vylepšovanou schopností je rozsudek. Tato schopnost určuje, jakou pokutu zaplatí zbojník za každou svou figurku ve vězení a ono je docela rozdíl, platit jeden dukát, nebo tři.

Po šestém kole je konec hry a ukáže se, kdo byl úspěšnější. Zda se některým zbojníkům podařilo nahrabat alespoň 50 dukátů, pak vítězí ten nejbohatší, anebo zda princ ubránil své království a žádnému zbojníkovi se lup tak úplně nevydařil.

Intermezzo VI:

Hra Zbojníci je jednoduchá, rychlá a dokáže v jedné partii navodit hráči spoustu pocitů. Od uspokojení, že se mu podařil mistrný tah, přes pocit bezmoci, když mu jeho plány nevyšly podle představ až po vztek, když ho vyhmátl princ, a ještě ho okradli jeho zbojničtí kolegové. Co se mě týká, hra mě baví a s rodinou si ji rádi zahrajeme jako takovou oddechovku po náročnější deskovce. Myslím si však, že umění dedukce, odhadu soupeře a blafování zde až tak potřeba není. Není z čeho na stole odhadnout, do jaké městské části se hráč vydá, a proto si myslím, že zde pracuje silně náhoda.

To však nutně nemusí být špatně, u hry je zábava a všichni si společně povídají a různě se špičkují, takže účel společenské hry je jednoznačně splněn. 

Co se mi hodně líbí a baví mě, je propojení tématu hry zbojníků s herními mechanismy a efekty městských lokací. Zbojník prostě musí mít štěstí a odhadnout, co se mu zrovna nejvíc vyplatí, kam zamířit, aby něco získal a někdy to holt nevyjde. Vojáci také pátrají po zbojnících nazdařbůh a spoléhají, že je někde potkají. Proto jsem se rozhodl udělit Zbojníkům OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Také velmi oceňuji úložný prostor v krabici, který je přehledný, nic se nikam nesype a nepřesýpá. Proto jsem se rozhodl udělit Zbojníkům OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: DOKONALÝ INSERT.

Díky prvku náhody, změnám pořadí městských částí po sobě a také díky ovlivnění událostí denními kartami je každá hra malinko jiná. Proto si s ní určitě užijete spoustu zábavy a neskončíte jen u několika málo partií. Uděluji tedy Zbojníkům i OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.

Zbojníci získávají od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti TLAMA Games.

Hru můžete zakoupit přímo zde.