Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě

Mezi hvězdami a prázdnotou, aneb 4X euro příběh o pádu a naději.

Ve vzdálené budoucnosti se lidská civilizace rozprostírala po celé galaxii, zásluhou těch, kteří ovládli tajemství prostoru a času. Impérium Novarchonů, kdysi pevnost světla a pokroku, se stalo obětí vlastní touhy po poznání. Z temných dimenzí se vynořila bytost zvaná Zplozenec prázdnoty, slibující moc a vědění, za něž Novarchové zaplatili nejvyšší cenu. Brány mezi světy se otevřely a galaxie podlehla korupci. Z impéria zbylo jen čtrnáct rodů na okrajích kdysi mocné říše. Nyní, s hrozbou ničivé prázdnoty pohlcující galaxii, věří někteří v záchranu, zatímco jiní věří jen ve vítězství za každou cenu. Tohle je příběh odvahy, zrady a rozhodnutí, jenž určí budoucnost celé galaxie.

A přesně toto se může odehrát na několik možných způsobů a variací u vás doma v deskové hře Voidfall, kterou do místních luhů a hájů přineslo vydavatelství Albi. Titul je to opravdu opulentní, vhodný pro jednoho až čtyři hráče s doporučeným věkem od dvanácti let a jedna partie zabere přibližně tak dvě až tři hodinky. No a bez dlouhého protahování si pojďme říct, jaké z toho mám pocity a dojmy. Je to strašný! Jako fakt. Hned na úvod této recenze musím přiznat, že tento titul je fakt strašně dobrý a návykový. Čím častěji jsem se ke hře vracel, s další a další partií, tím více a více jsem byl učarován.

Voidfall na první pohled vzbuzuje dojem, že jde o klasickou velkou 4X strategii z vesmírného prostředí, ovšem za výrazného přispění euro prvků. Ve skutečnosti lze po několika partiích snadno pochopit, že tu jde o mnohem svéráznější a strukturovanější zážitek, než jaký člověk očekává u klasických epických sci-fi deskovek typu Twilight Imperium či Eclipse. Je to hra plná prvotního chaosu v podobě zdánlivě nekonečné ikonografie, půltuctu různých balíčků karet, výrazné asymetrie všech dostupných rodů a dominujícího motivu kosmické hrůzy, jež má co do činění s prastarou, interdimenzionální entitou přezdívanou Zplozenec prázdnoty. Zlo téměř připomínající Lovecraftovo univerzum. Na každého hráče čeká hromada žetonů, mapových dílků, kartonových i plastových komponent, a také robustní trojice příruček k pravidlům, a to vše v jedné krabici budící respekt už svou vahou a množstvím obsahu. Přes ohromný objem komponent a zpočátku nepochopitelné soustavy symbolů, se však zkušenějším deskovkářům odhaluje promyšlený systém, který je postavený na klíčových rozhodnutích, promyšlené deterministické mechanice soubojů a výrazném řetězení akcí.

Ústředním pilířem hry jsou karty priorit, které v každém kole určují, co přesně může hráč dělat. Každá z devíti karet obsahuje tři možné akce, přičemž jen dvě z nich se v daný tah smí provést. Pokud navíc disponujete žetonem obchodu, můžete z karty vytěžit všechno, tedy všechny tři akce, a díky kartám agendy případně přidat i čtvrtou. Agendy tu hrají klíčovou úlohu nejen v možnosti rozšířit tah, ale především ve způsobu, jakým sbíráte body. Vracejí se vám totiž ve finále každého herního kola, jehož jsou v partii přesně tři, a přinášejí body podle témat, na něž se specializujete. Může jít o množství postavených cechů, vyvinutých technologií, určité výše populace nebo čistých sektorů bez korupce. Hráčům, kteří milují detailní plánování, se v těchto momentech otevírá obrovské pole možností, protože vyvážit potřebu nových agend, vysoké produkce a zároveň se stihnout bránit útokům Zplozence není vůbec snadné. Za vším stojí zdroje jako potraviny, energie, materiály, kredity a také věda, jenž otevírá dveře k mocným technologiím.

Technologie jsou jednou z největších předností Voidfallu. Každá z nich představuje výrazné vylepšení, jež se může diametrálně podepsat na celkové strategii. Některé akcentují vojenskou sílu, jiné usnadňují manipulaci s korupcí, nebo nabízejí pokročilé způsoby produkce. Pokročilé verze technologie pak dokážou zcela předefinovat váš styl hraní, zvlášť pokud je umíte chytře zkombinovat. Zajímavé je, že ačkoliv se díky těmto technologiím a specializovaným rodům nabízí hráčům spousta jedinečných cest k vítězství, základní rámec hry zůstává v jádru kompaktní. Většina toho, co Voidfall umožňuje, se vejde do několika klíčových akcí, a ačkoli je kombinací opravdu hodně, neustále máte pocit, že narážíte na omezený počet tahů na celé kolo. Tato kombinace bohatých možností s poměrně striktním limitem tahů generuje silnou napjatou atmosféru, typickou pro hutná eura.

Hráči, které láká boj a časté vzájemné střetávání, by mohli být v první chvíli zaskočeni, že se nejedná o masivní wargame nebo napínavou a štěstěnou ovlivněnou kostkovou řachandu. Nicméně to neznamená, že by tu souboje absentovaly. Voidfall sice nabízí víc než boje o sektory, ale i v kompetitivní verzi se potyček dočkáte zejména ve scénářích s vyšší agresivitou. Zvláštností je, že bitvy probíhají deterministicky. Jakmile nastane střet, postupně se vyhodnocují fáze střelby podle iniciativy, obranných pásmem v sektoru a různých speciálních schopností vašich nebo nepřátelských lodí. Není tu házení kostkami, ani žádný skrytý prvek, takže lze dopředu spočítat, jak celý konflikt dopadne, což je pro hráče zvyklé na epické galaktické válečné hry docela nezvyklé. Na druhou stranu je to přesně ten moment, kde si Voidfall zachovává svůj důsledně eurový charakter a kde všechno závisí na pečlivém plánování.

Tematické zasazení, které většina mých spoluhráčů zpočátku (přiznám se i já) hodnotila jako suché, může skutečně prosvitnout až v pozdějších partiích, kdy už máte orientaci v symbolech a mechanikách v malíčku. Pak začnete vnímat, jak velkou roli hraje příběh o padlém rodu Novarchonů, jenž pustil do galaxie interdimenzionálního Zplozence, a jak se to odráží v mechanice korupce, v tlaku na jednotlivé sektory nebo v drobných detailech, jako je abstraktní, ale velmi působivý systém obchodu s žetony. Navíc zde existují rody s vyhraněnými specializacemi, které při troše volné představivosti vyvolají pocit, že skutečně velíte nomádské flotile, jež si podmaňuje sektory a přesouvá se dál, nebo naopak vyspělému impériu zaměřujícímu se na budování infra­struktury.

Počítejte s tím, že příprava partie zabírá nezanedbatelnou část herní doby, jelikož je tu potřebné množství mapových dílků, žetonů pro všechny systémy, Voidborne lodě a občas ještě žetony nálezů či odměn pro konkrétní scénář. Čtyři strany pravidel věnované pouze vysvětlení ikon a několik sad dalších dokumentů mohou na začátku odradit. Pokud se ale do hry ponoří parta zkušenějších hráčů, kteří si každý vezmou část úkolů při přípravě, jde to rychleji a první kolo bude moci započít za necelých patnáct až dvacet minut. Hrací doba se nám po několika partiích vždy vlezla do tří hodin. A právě zde mohu, snad jen jednou, alespoň trochu vztyčit ukazováček s drobnou výtkou. Absence funkčního insertu, resp., jakéhokoliv insertu. Ale to asi není nic, co by se nedalo řešit a dřív nebo později se na trhu na to objeví řešení. 

Zcela unikátní je způsob, jakým Voidfall nabízí tři různé módy – sólo, kooperativní a kompetitivní. Osobně se mi nejvíce líbí kompetitivní režim, ale není od věci vyzkoušet i co-op a sólo variantu, v níž je člověk ohrožován řadou krizí a musí proti Zplozenci spolupracovat s ostatními, nebo bojovat sám za sebe. V takto pojatých scénářích hra perfektně zdůrazní logickou podstatu a hutnou optimalizaci tahů, protože výzva přichází z předem definovaných událostí, sil vesmírných protivníků a samotné správy zásob. Postupem času tu ale může někomu scházet výraznější umělá inteligence oponenta, která by dokázala vtisknout konfliktům barvitější, nebo alespoň výrazněji nepředvídatelný ráz. Místo toho hra simuluje nepřítele sadou pravidel, generujících tlak a vyšší obtížnost, ale nikoliv „plnokrevného protivníka s vlastní vůlí“. Kompetitivní hra vyžaduje podobnou míru zaujetí, zato však více ožívá skrze hráčskou interakci a nepředvídatelné alianční rošády na mapě. Možná jste to tušili, ale zde přichází jedno velké varování. Ne na hru, ale na vaši herní skupinu. Pokud máte v partě někoho trpícího analytickou paralýzou, připravte se, že může nad svým tahem trávit opravdu dlouhé minuty.

Je však třeba zmínit, že pokud zrovna nepatříte k těm, kdo rádi luští složité návody, Voidfall pro vás nejspíš nebude. A podobně, pokud milujete ameritrash s kostkami a chaotickým rozuzlením bitev, může vás absence náhody a ryze deterministický model soubojů zklamat. Naopak příznivci komplexních eur typu Mage Knight si tu najdou řadu prvků, které jim přijdou povědomé, třeba pevně daný počet akcí na kolo, pečlivé optimalizace sekvencí, bonusy z vyložených karet či nejrůznější triky, jež se odemykají při posunu na speciálních stupnicích.

Bude Voidfall skvost vašeho kallaxu?

S odstupem desítek partií se ke hře opakovaně vracím. Oceňuji, jak dokonale si hra udržuje tempo, jak přináší široké spektrum taktických možností, a jak si i přes příval euro-symbolů a čísel dokáže uchovat překvapivý nádech tématu. Když si k tomu připočtete vizuálně nezaměnitelnou stylizaci Iana O’Toolea a skutečnost, že většina ikon se poměrně snadno učí, variabilitu ve scénářích a čtrnácti různých rodech, vzniká obraz výrazně osobité hry se silnou osobností, neustálou touhou po pečlivém vylepšování tahu a chuti prozkoumávat další frakce a jejich potenciál. Navzdory tomu, že je to náročný titul, časem se vám může odměnit jedinečným, tematicky laděným a zároveň strhujícím strategickým zážitkem. 

Voidfall získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Albi.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: