Vítek, křupadlo a kostižrout
V zemi borůvek a kostižroutů aneb interaktivní dobrodružství v přívětivém gamebooku
Gamebooky v posledních letech zažívají v českém prostředí zasloužilou renesanci. Jejich popularita roste napříč věkovými kategoriemi a čím dál častěji se objevují tituly, které kombinují poutavé čtení s aktivním zapojením čtenáře do děje. Jedním z nejvýraznějších a nejambicióznějších přírůstků v tomto žánru je rozsáhlý titul Vítek, křupadlo a kostižrout, který v loni vydala autorka Lucie Němcová pod pseudonymem Petula Bendula. Tato kniha zaujme nejen svou velikostí, neboť přesahuje 400 stran a obsahuje více než 900 pozic, ale především výjimečným propojením rodinného dobrodružství, chytrých hádanek, originálního jazyka a nenásilného vyprávění, které se dokáže trefit do různých čtenářských preferencí.
Hlavním hrdinou knihy je třináctiletý Vítek, který přijíždí na prázdniny do Malých Žernosek, aby strávil několik dní se svou babičkou. Nenápadné začátky plné herbářů, focení rostlin a procházek po okolí se velmi brzy promění v nečekané dobrodružství, když se Vítek dozví o záhadném zmizení svého praprapradědečka. Ten podle všeho kdysi objevil cestu do jiného fascinujícího světa. Tajemství, které po sobě zanechal, vyvolá u Vítka zvědavost a povede ho nejen do skrytých koutů rodinného domu, ale také do lesů v okolí a nakonec až do fantastických zákoutí podzemí, podivných měst, kouzelných krajin a prapodivných dimenzí. Každé rozhodnutí, které čtenář učiní, posouvá děj jinam a otevírá nové možnosti nebo nečekané konce. Těch kniha obsahuje celkem 65, a čtenář má možnost zažít velmi rozdílné osudy. Od triumfálního odhalení praprapradědečkova objevu až po setkání s nebezpečným kostižroutem, bizarními tvory v Hnisově či padoušským muzejníkem, který má s Vítem nevyřízené účty.
Styl vyprávění je lehce humorný, místy poetický a zároveň výborně zprostředkovávý dětský pohled na svět, který se nebojí být současně naivní i bystrý. Dialogy mezi Vítkem a jeho babičkou působí přirozeně, často vtipně a pomáhají odlehčit i vážnější momenty. Autorka si s jazykem evidentně hraje, nechybí slovní hříčky, přirovnání, absurdní příměry a vyprávěcí zvraty, které baví nejen děti, ale i dospělé. Text je přirozený místnímu publiku, nejen kvůli zasazení do konkrétní krajiny, ale také díky specifické jazykové práci. I přesto, že Vítek putuje fantastickými kraji, čtenář neztrácí kontakt s realitou a snadno se v příběhu orientuje. Fantastické prvky jako jsou obživlé sochy, létající vrtulníky, mluvící permoníci nebo záhadné výklenky, které vedou jinam, nejsou samoúčelné, Všechny mají své místo a smysl.
Výraznou a nosnou složkou knihy jsou hádanky, šifry a logické úkoly, kterých v textu nalezneme celkem 313. Autorka se důsledně vyhýbá opakováním nebo stereotypům. Místo toho kombinuje pestré typy úloh: jazykové šifry, číselné řady, důvtipné hádanky i vědomostní otázky, které ovšem nikdy nepůsobí jako učebnicové. Některé z nich využívají reálné informace, například délku tunelu, počet měsíců ve čtvrtletí nebo číselnou hodnotu písmen, jiné zase přenesené významy nebo logické souvislosti. Pro mladší čtenáře jsou k dispozici nápovědy, které knihu činí přístupnou už od přibližně osmi let, zatímco starší nebo dospělí čtenáři si naopak mohou vychutnat hledání skrytých vodítek a objevování dalších cest, které by při prvním čtení mohly snadno uniknout.
Jedním z důležitých aspektů je, že hádanky nejsou vloženy do děje uměle, ale přirozeně jej tvoří. Například pokud se Vítek rozhodne prohledat staré knihy, dostane se k pozici, kde musí rozklíčovat souřadnice nebo číselné řady, jindy se pomocí jazyka snaží přelstít permoníky v podzemním call centru. Některé situace působí lehce absurdně, třeba když se rozhoduje, zda má Vítek zamávat, nebo raději dupnout třikrát a udělat kotrmelec. Kniha díky těmto momentům působí jako skutečně živý svět, kde je každý krok součástí většího celku. Čtenář se ani na chvíli nenudí, protože nikdy neví, jestli narazí na vřelé setkání s moudrým zvířetem, nebo ho potká podzemní pád do tmy a neznáma.
Vítkův příběh je vystavěn s pozoruhodnou pečlivostí. Autorka pracovala s ručními nákresy a excelovými tabulkami, což umožnilo vytvořit komplexní síť větvení bez logických děr nebo slepých uliček. Každá pozice v knize je smysluplně propojena, někdy navazuje na dřívější rozhodnutí, jindy otevírá nové možnosti. Text občas nabídne i skryté vtipy nebo meta-roviny. Například poznámky pro „příliš zvědavé čtenáře“ nebo ironické komentáře vypravěče. Kniha tak přináší nejen zážitek z příběhu samotného, ale i radost z jeho formy, struktury a vnitřní soudržnosti.
Vítek, křupadlo a kostižrout není jen osobním dobrodružstvím jednoho chlapce, ale může se stát základem společného rodinného čtení. Musím přiznat, že vás kniha vtáhne do děje spolu s dětmi, a že ji lze využít na dovolené, při dlouhých cestách nebo večer doma. Velkou předností je, že k jejímu čtení není zapotřebí žádných dalších pomůcek. Občas se může hodit papír a tužka, ale většina úkolů je řešitelná přímo během čtení. Kniha tak působí jako kapesní dobrodružství, které můžete vzít kamkoliv a ponořit se do něho kdykoliv. Její silnou stránkou je také vysoká míra opakovatelnsoti. Při každém dalším čtení se lze dostat k novým částem příběhu, odhalit skryté možnosti nebo zvolit jiné cesty.
Kniha Vítek, křupadlo a kostižrout je dílo, které dokazuje, že český gamebook může nabídnout nejen zábavu, ale i kvalitní čtení s výraznou autorskou stopou. Spojuje v sobě poutavý příběh, čtivý jazyk, pečlivě sestavenou strukturu a promyšlené hádanky, které osloví mladší i dospělé čtenáře. Není to titul, který se zkonzumuje během jednoho večera – vyžaduje čas, zvědavost, trpělivost i ochotu zkoušet a objevovat. A právě díky tomu přináší skutečné uspokojení z postupu, návratů i nečekaných závěrů. Petula Bendula se svým debutem zapsala mezi tvůrce, kteří umí oslovit široké publikum bez laciného podbízení. Její kniha je důkazem, že gamebook nemusí být jen rekvizitou nostalgie, ale plnohodnotným čtením, které baví, překvapuje a inspiruje k dalšímu čtení.
Poděkování
Za poskytnutí gamebooku děkujeme Petula Bendula.
