Když Vinohrad přestane být pohodová záležitost

Ke hře Vinohrad mám dlouhodobě velmi blízko. Je to jedna z mých oblíbených euro her, ke které se ráda vracím, a právě proto mě hodně zajímalo, co přináší kooperativní rozšíření Vinohrad: Kolem světa, které u nás lokalizuje vydavatelství Albi. Kooperativní hry přitom běžně moc nevyhledávám. Spíš jsem zatím jen nenarazila na takovou, která by mě okouzlila natolik, abych u ní chtěla trávit delší čas. U Vinohradu ale hrála velkou roli moje náklonnost k samotné základní hře, takže jsem doufala, že právě tady by mi kooperativní pojetí mohlo sednout.

A jak to dopadlo? Upřímně, tohle rozšíření nám dává slušně zabrat. Jestli od Vinohradu čekáte klidné budování vlastního vinařství, pohodové sázení révy a postupné plnění objednávek, tady na to rychle zapomeňte. Vinohrad: Kolem světa mění známý herní pocit v mnohem sevřenější a stresovější zážitek, kde se neustále řeší, co zasít, co sklidit, co vyrobit, co prodat a hlavně jak to všechno stihnout v pouhých šesti letech. A to nestačí, aby uspěl jen jeden hráč. Tady musí každý dosáhnout alespoň 25 bodů a zároveň musí celá skupina dotáhnout ukazatel vlivu až na konec stupnice. Už jen při čtení této podmínky jsem si říkala, že si nejsem jistá, jestli bych hranici 25 bodů spolehlivě zvládla za šest let i v obyčejné kompetitivní partii. Tady toho navíc musí dosáhnout všichni.

Známý základ, ale úplně jiný pocit ze hry

Na první pohled se může zdát, že se toho vlastně tolik nezměnilo. Pořád sázíte révu, sklízíte hrozny, vyrábíte víno, plníte objednávky a stavíte budovy. Jenže kooperativní rámec a nově nastavené podmínky vítězství mění celé tempo i priority. Najednou nemáte pocit, že si budujete vlastní efektivní motor, ale že neustále hasíte jeden problém za druhým. Peněz je málo, akcí je málo, času je málo a vše je drahé.

Každý hráč začíná s jedním zkušeným pracovníkem a čtyřmi nádeníky. A právě v tom je jeden z prvních zásadních rozdílů. Tito čtyři nádeníci jsou rozdělení podle ročních období, dva mají žluté kloboučky pro léto a dva modré pro zimu. Prakticky to znamená, že na každé hlavní akční období máte zpočátku k dispozici jen dva běžné pracovníky, takže každé umístění opravdu bolí. Pokud byste chtěli v létě udělat tři důležité akce, máte problém. Tedy ne úplně beznadějný problém, protože pracovníky lze postupně vyučit, ale samozřejmě za peníze. A právě finance jsou v této hře něco, co cítíte téměř v každém tahu.

Čtyři roční období trochu jinak

Zajímavé je i to, jak rozšíření pracuje během roku. Pokud jste zvyklí třeba na Vinohrad: Toskánsko a jeho plnohodnotné využití všech čtyř ročních období, tady vás čeká trochu jiný systém. Rok je sice stále rozdělen na jaro, léto, podzim a zimu, ale ne všechna období fungují jako plnohodnotné pracovní fáze.

Na jaře se nejdřív otočí karta události, která přinese krátký tematický text a hlavně konkrétní herní efekt pro aktuální rok. Poté se obmění nabídka destiček inovací, staré se odhodí a vyloží se dvě nové od každého tvaru. Teprve pak si hráči zvolí pořadí na stupnici vstávání a hned získají příslušný bonus. Jaro je tedy hlavně o přípravě.

Léto už funguje jako klasická akční fáze, v níž hráči vysílají letní nádeníky nebo vyučené pracovníky na známé akce. Můžete brát karty révy, sázet, stavět budovy, hrát letní návštěvníky, pořádat prohlídku vinohradu nebo nakupovat a prodávat pole. Přítomná je i akce obchodování známá z Toskánska, kdy měníte vybrané suroviny, karty nebo jiné zdroje za jiné. Novinkou je pak akce inovace, která umožňuje za čtyři mince získat jednu z právě dostupných destiček inovací a trvale tím upravit herní plán.

Podzim je spíše mezifází. Přesunete kohouta do vnitřního kruhu stupnice vstávání, zachováte si pořadí a zvolíte si některý z podzimních bonusů. Není to dlouhá část kola, ale i tady lze vytěžit důležité drobnosti.

Zima je druhou hlavní akční fází. Tady přicházejí na řadu objednávky, zimní návštěvníci, sklizeň, výroba vína, vyučování pracovníků, prodej vína a hlavně akce vliv. Ta je pro celé rozšíření naprosto klíčová, protože právě společný vliv je jednou ze dvou podmínek vítězství. Za osm mincí posunete ukazatel vlivu o jedno pole doprava, což vás může i pěkně zabolet, protože osm mincí je v této hře opravdu hodně.

Na konci roku pak proběhne návrat pracovníků, zrání hroznů a vín, odhození karet do limitu pěti, příjem peněz ze stálého příjmu a posun ukazatele let. A právě přísnější limit karet na ruce oproti základu je další věc, která vás drží pod tlakem.

Inovace jako motor celé partie

Jestli je v tomto rozšíření něco, co mě opravdu bavilo, pak jsou to inovace. Právě ty pro mě představují nejzajímavější a nejchytřejší novinku. Na stole se objevují oválné a obdélníkové destičky, které lze za peníze získávat a umisťovat na herní plán. A právě v nich jsem měla často pocit, že se skrývá jedna z mála reálných cest k vítězství.

Oválné destičky trvale vylepšují konkrétní akce. Často překryjí původní omezené pole a udělají z něj prostor, kam se může vejít neomezený počet pracovníků. To je samo o sobě obrovská pomoc, protože v kooperaci často narážíte na to, že by danou akci potřebovalo využít víc lidí. Navíc pokud na takto vylepšené pole přijde vyučený pracovník, získá ještě bonus uvedený na destičce. A právě tady hra začíná být opravdu zajímavá.

Obdélníkové destičky pak přidávají další velmi silné bonusy, která překrývají původní akční políčka. Velmi zajímavá je třeba destička K, která umožňuje sklidit ne jedno, ale všechna vaše pole. To se to potom všechno krásně urychlí. Nebo destička F, která umožňuje koupit nebo prodat žeton hroznů. Prodej funguje jako v základní hře, ale možnost hrozny také koupit je nesmírně užitečná, protože vám někdy přesně pomůže zacelit mezeru v produkčním řetězci. Cena se přitom odvíjí od hodnoty kupovaného hroznu.

Právě inovace na mě působily jako nejchytřeji vystavěná část rozšíření. Nejsou tam jen pro efekt. Opravdu mění možnosti hráčů, dávají jim nové cesty a nutí je přemýšlet, co je v dané chvíli výhodnější, jestli investovat do vlastního rozvoje, nebo šetřit na vliv. A to je přesně ten typ rozhodování, který mám ve hrách ráda.

Kooperace, která vás nutí mluvit a plánovat

Protože jde o kooperativní rozšíření, hraje tu naprosto zásadní roli domluva mezi hráči. Nestačí si jen hledět vlastního malého vinařství. Je potřeba řešit, kdo se na co zaměří a kdo má pro kterou část partie nejlepší předpoklady, ať už díky počátečním financím, kartám nebo stavbám, které získal od svého drahého otce a matky. Právě tohle bylo v našich prvních partiích kamenem úrazu. Dlouho nám trvalo, než jsme se sehráli a pochopili, že bez jasného rozdělení rolí a společného plánování zkrátka nemáme šanci.

Pěkně je to vidět i na pravidle výměny prostřednictvím zkušeného pracovníka. Když umístíte svého zkušeného pracovníka na akci, kde už stojí pracovník spoluhráče, můžete si mezi sebou předat nebo vyměnit různé věci, peníze, karty vinné révy, objednávky, zařízení, ale i jeden žeton hroznů nebo vína. Nemusí jít ani o rovnocennou směnu. Jeden hráč může zkrátka pomoci druhému přesně tím, co právě potřebuje. Mechanicky je to hezky tematické a v kooperaci to dává velký smysl. Jen je potřeba se naučit tyto možnosti opravdu využívat, jinak vám hra nic neodpustí.

Světadíly, které vám rozbijí zažité plány

Velkou pozornost si zaslouží i samotné scénáře jednotlivých světadílů. Každý světadíl přináší vlastní balíček událostí, vlastní pravidla a vlastní způsob, jak hru trochu ohnout jiným směrem. A to je na tomto rozšíření velmi povedené.

Pravidla doporučují pořadí podle obtížnosti, od rozjezdového Zelenostruží přes lehkou Asii až po těžkou Afriku. My jsme se zatím dostali jen ke třetímu stupni, ale nenechte se zmást, neznamená to tři snadno odehrané partie. Už rozjezdové Zelenostruží jsme hráli nadvakrát, protože jsme si na systém teprve zvykali a hra nás poměrně rychle vyvedla z omylu, že půjde o pohodové zaučení. Události Zelenostruží jsou ještě poměrně vstřícné, snaží se vás vést a i podat pomocnou ruku, ale i tak jsme první scénář museli opakovat.

Asie už byla citelný krok dál. Tady se pracuje s překrýváním částí herního plánu speciálními kartičkami, které mění pravidla pro danou partii. Velmi silná je například možnost co nejdříve uspořádat prohlídku vinohradu a jako odměnu překrýt seznam kroků na konci roku. Díky tomu pak hráči neodhazují karty do pěti, ale do sedmi, a ještě dostávají peníze za stálý příjem dvakrát. Ve hře, kde je každá mince dobrá a každá karta se počítá, je to neskutečně silná pomoc. Scénář si dále například pohrává s ukazatelem příjmu, a pokud hráč v daném roce získá fialovou kartu, může se hodnota příjmů výrazně zvýšit.

Oceánie pak přišla s jiným typem nápadu, a to se sdílenými znalostmi. Každý hráč dostane jednu kartu sdílených znalostí a navíc pracovníka od souseda po levici, který se umístí na tuto kartu jako ukazatel pomoci. Když během hry tímto ukazatelem postupujete, sledujete, co je pod jeho novou pozicí. Pokud je tam symbol určený spoluhráči, získá výhodu hráč po vaší pravici. Pokud tam takový symbol není, získáváte výhodu vy sami. Do toho se přidávají konkrétní události, jako například hned ten první efekt spojený s první zahranou kartou návštěvníka v daném roce, která vám dovolí posunout ukazatel pomoci o jedno pole vpřed. Je to chytré, tematické a pěkně to posiluje pocit, že si hráči navzájem předávají zkušenosti a know how.

A právě tohle mě na rozšíření baví asi nejvíc z designového hlediska. Každý scénář působí opravdu promyšleně a není tu nic, co by bylo přidané jen „do počtu“. Je vidět, že si na tom tvůrci dali záležet a že nad jednotlivými mechanikami přemýšleli v širších souvislostech. Každý světadíl nepřináší jen kosmetickou změnu, ale skutečně mění způsob, jakým nad hrou uvažujete, na co se soustředíte a jak spolupracujete.

Zároveň mám pocit, že jednotlivé prvky do sebe velmi přirozeně zapadají. Události, inovace, speciální pravidla i drobné úpravy herního plánu spolu fungují jako jeden celek, který vás nutí reagovat, přizpůsobovat se a hledat nové cesty k vítězství. Nejde jen o to, že by byly nápady zajímavé na papíře, ony jsou hlavně funkční v praxi. A to je podle mě ten největší důkaz dobře odvedené práce. Tvůrci dokázali vzít známý základ a postavit na něm něco nového, co působí svěže a chytře.

Chytré rozšíření, které mě ale spíš semlelo

Musím ale otevřeně říct, že ačkoli dokážu ocenit, jak dobře je to celé vymyšlené, osobně jsem z tohoto rozšíření nebyla nadšená tak, jako jsem doufala. A není to chyba hry. Je to čistě otázka preferencí. Já jsem silně kompetitivní hráč a Vinohrad si užívám hlavně jako hru, ve které si buduji vlastní motor, optimalizuji tahy a soupeřím s ostatními. Tady je místo toho neustálý tlak, stres a pocit, že šest let je zoufale málo. Pořád jsem měla dojem, že nestíhám, že potřebuju ještě jeden rok navíc, ještě pár mincí, ještě jednu dobrou kartu. A právě tenhle permanentní časový tlak mi úplně nesedl.

Na druhou stranu naprosto chápu, že pro hráče, kteří milují kooperativní výzvy a pocit společného boje proti systému, může být Vinohrad: Kolem světa fantastickým rozšířením. Ta hra není špatná. Naopak. Je chytrá, funkční, nápaditá a je vidět, že si s ní autoři dali opravdu práci. Jen mě osobně spíš přejela, než aby mě okouzlila.

Zpracování, které potěší, i detail, který zlobí

Po produkční stránce mám z rozšíření převážně velmi dobrý dojem. Krabice je pevná, kvalitní a insert uvnitř je tradičně na vysoké, promyšlené úrovni. Ostatně je to i praktické, protože do základní krabice se toho už opravdu moc nevejde. V tomto směru je vše přesně takové, jak bych od podobného rozšíření očekávala.

Zvláštní komponentou jsou kloboučky pro pracovníky, které označují sezónní nádeníky. Samy o sobě působí kvalitně a pevně, ale funkčně už mi přijdou slabší. Na figurkách nedrží úplně dobře a při přesouvání pracovníků mi často padaly. Není to nic, co by hru kazilo, ale je to detail, kterého si během partie všimnete opakovaně.

Celkové zhodnocení

Vinohrad: Kolem světa je rozšíření, které bere známou a oblíbenou hru a převádí ji do úplně jiného režimu. Místo pohodového budování přichází tlak, omezené zdroje, přísný časový limit a nutnost sehrát se s ostatními hráči takřka dokonale. Nejvíc mě na něm zaujaly inovace a nápaditě vystavěné scénáře jednotlivých světadílů, které nejsou jen drobnou obměnou, ale skutečně mění způsob uvažování nad partií. 

Zároveň ale musím přiznat, že jako hráčka, která má raději kompetitivní zážitky, jsem si tohle rozšíření neužila tolik, jak jsem čekala. Bylo na mě až příliš svazující, příliš přísné a často až nepříjemně stresující. To ale neznamená, že by bylo špatné. Jen si myslím, že si musí najít správné publikum. Pokud milujete Vinohrad a zároveň máte rádi kooperativní hry, které vás nenechají ani na chvíli vydechnout, tady dostanete velmi chytrou a poctivou výzvu. Já osobně se ale přece jen raději vrátím ke klasickému soupeření nad vlastním vinařstvím.

VINOHRAD: KOLEM SVĚTA získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi

Hru můžete zakoupit přímo zde.