Návrat do vinice, který mi připomněl, proč tuhle hru miluju

Desková hra Vinohrad, česky lokalizovaná od vydavatelství Albi, je hra, která se mi za ty roky dostala pod kůži tak hluboko, že ji nevnímám jen jako další worker placement. Vnímám ji jako návrat na místo, kde všechno dává smysl. Každý rok má své tempo, každé rozhodnutí svůj důsledek, každý žeton hroznu je malý příslib toho, že se to letos konečně povede prodat.

A přitom je to celé vlastně strašně lidské. Nejde jen o to vyrobit víno a nacpat ho do sklepa, ale o to, jak si tu vinici postupně vybudujete. Kdy a co zasadíte, kdy sklidíte, kdy se rozhodnete raději provést návštěvníky a získat hotovost, protože bez ní se vaše ambice rozpadnou rychleji než špatně podepřená treláž. Vinohrad pro mě vždycky byl o tom, že tvoříte něco svého. A zároveň musíte přijmout, že nabídka karet i rozhodnutí vašich soupeřů vám občas ukážou, že vinařství není pohádka, ale krásná, proměnlivá dřina.

Hra, která nestárne

Původní edice Vinohradu vyšla už před více než dekádou, ale dodnes působí svěže hlavně díky tomu, jak elegantně kombinuje jednoduchá pravidla s překvapivě velkým prostorem pro plánování. Začínáte s pár pracovníky, ale postupně zjišťujete, že největší síla hry je v tom, jak přirozeně vás nutí přemýšlet v ročních cyklech. Hra vás nenutí dělat sto věcí najednou, ale nutí vás dělat správné věci ve správný čas. A to je pocit, který se neokouká.

Rozšíření, které změnilo hru

Když přišlo rozšíření Vinohrad: Toskánsko, pro spoustu fanoušků to byl moment, kdy Vinohrad přestal být “jen” skvělý a stal se výborný. Rozšířený herní plán se čtyřmi ročními obdobími, víc možností, víc prostoru, víc strategií. Jenže Toskánsko se vyprodalo a zůstala po něm taková ta pachuť, kterou zná každý hráč, když mu uteče něco, co jeho oblíbenou hru posouvá o kus dál. Já sama jsem se jen se základem smířit nechtěla, a tak jsem skončila u anglické verze.

Naštěstí se vydavatelství Albi rozhodlo naše malé deskoherní trápení ukončit, a tak se po delší době konečně dočkáme dotisku. Toto rozšíření by mělo dorazit ještě letos, pravděpodobně už na konci října, takže pokud o něj máte zájem, vyplatí se s předobjednávkou příliš neotálet, než znovu zmizí z pultů obchodů.

Nový vítr ve vinici

A teď přichází moment, kdy mám pocit, že se vinice znovu nadechla. Vydavatelství Albi lokalizuje Vinohrad: Bordeaux. A my jsme měli možnost ho testovat s předstihem, takže vám můžu říct jednu věc úplně upřímně. Bordeaux nepůsobí jako něco, co bylo do hry přidáno dodatečně. Spíš jako promyšlené pokračování, které Vinohrad posouvá zase o kus dál.

Krabice, která už nepraská ve švech

Začnu možná pro někoho banální, ale ve skutečnosti strašně důležitou věcí. Vinohrad: Bordeaux mi vyřešilo problém, který doma řeší snad každý majitel Vinohradu, a tím je přeplněná krabice a boj s herními plány. Je to ten typ problému, který vás netrápí při první partii, ale při desáté už ano. Vytahujete desky, skládáte je zpět, snažíte se je nepoškodit, neroztrhnout, a přitom si říkáte, že by to šlo udělat líp. Bordeaux tohle řeší úplně elegantně tím, že přináší herní plán, který může plně nahradit ten ze základu, ale i z rozšíření Toskánsko.

Bordeaux stojí na stejných základech jako Vinohrad. Stejné jádro, stejný proces výroby vína, stejný princip umisťování pracovníků a pasování do dalšího období. Jen se to celé posune. Zvedne se kontrola a zároveň přibude několik vrstev, které mi přesně zapadají do toho, proč Vinohrad miluju.

Karty lícem vzhůru

Jedna z věcí, která se mi na Bordeaux líbí, je jasně daná nabídka karet otočených lícem vzhůru. Na herním plánu jsou vždy dostupné dvě karty vinné révy a dvě karty objednávek vína. K tomu si samozřejmě můžete brát i klasicky vrchní karty z balíčků, ale možnost sáhnout po něčem konkrétním mění dynamiku hry v tom nejlepším slova smyslu. Vinohrad umí být někdy krutý, když vám karty prostě nepřejí. Ne v tom zábavném “ha ha, tak příště”, ale v tom frustrujícím “já fakt nemám co zasadit a nemám co plnit”. Bordeaux tenhle pocit umí zmírnit. Ne tím, že by vám dávalo všechno zadarmo, ale tím, že vám dá šanci hrát chytřeji.

Tržiště s mřížkou, obchod jako jednorázová příležitost

Další velká změna, kterou chci vytáhnout, je obchodování pomocí tržiště. Bordeaux přidává obchody, které uzavíráte v rámci speciální akce. Zaplatíte cenu podle tabulky a získáte odměnu. A pak přijde to kouzelné, na právě využité políčko položíte skleněný žeton a tím ho zablokujete. Hotovo. Už ho nikdo znovu nepoužije. Pro mě je to skvělé z několika důvodů. Za prvé, konečně se nestane, že se někdo opře o jednu výhodnou směnu a jede ji pořád dokola, protože je prostě nejlepší. Bordeaux tímhle omezuje repetitivní strategie a nutí hráče hledat alternativy. Za druhé, tržiště vytváří jemnou interakci. Ne agresivní, ne zlomyslnou, ale takovou tu příjemnou “aha, tak tohle už mi sebrali, musím vymyslet něco jiného”. Vinohrad mi nikdy nepřišel jako hra, kde se hráči mají řezat, spíš jako hra, kde se mají předbíhat v eleganci. A tržiště tohle podporuje.

Tento prvek nahrazuje drobný area control z Toskánska. A tady se přiznám, že mě to trochu mrzí, protože právě tenhle mechanismus mi na Toskánsku docela seděl. Nabízel nenápadnou, ale zajímavou interakci mezi hráči. Na druhou stranu samotná mřížka obchodů funguje velmi dobře. Je přehledná, přímočará a zároveň dostatečně chytrá na to, aby zabránila opakování těch nejvýhodnějších směn. Osobně bych asi klidně snesla, kdyby ve hře zůstaly oba prvky vedle sebe. Bylo by to už moc? Možná ano.

Odborníci, malé rozhodnutí, velký dopad

Jestli je ale něco, co mi v Bordeaux přišlo vyloženě svěží, jsou odborníci. Nová jarní akce vám umožní najmout odborníka a přiřadit ho ke konkrétní akci na herním plánu. Od té chvíle máte u té akce trvalou výhodu, kterou můžete využívat pokaždé, když ji provádíte. A přesně tohle mě baví, protože Vinohrad je hra o tom, že si budujete motor. Ne motor, který jede sám, ale motor, který roste s každým dalším chytrým rozhodnutím. Odborníci tohle posouvají o level dál.

Ano, stojí vás to peníze. Ale zároveň máte od začátku hry stálý příjem, takže to není pocit “musím se zadlužit, abych měl výhodu”. Je to spíš “investuju, protože vím, že mi to tu vinici dlouhodobě vylepší”. A jasně, některé odbornické výhody jsou silnější než jiné. To je normální. Vždycky se najde kombinace, která vás bude lákat víc. Ale jako celek je to mechanika, která mi připadá chytrá a tematická. Najímáte lidi, kteří vám zefektivní práci. Přesně tak, jak by to v reálném vinařství dávalo smysl.

Stupnice vstávání, sladká odměna, ale za mě pořád trochu křivá

A teď k jediné věci, u které jsem během hraní narazila na moment, který mě osobně trochu štval, stupnice vstávání. V Bordeaux je plná různých odměn a bonusů. Na papíře to vypadá skvěle, vstanu dřív, budu tedy dříve hrát a nikdo mi neobsadí nejvýhodnější pozice na herním plánu, navíc ještě něco získám. Tyto odměny by ale podle mě mohly být o něco méně výhodné.

Jenže v praxi mi přišlo, že vyšší pozice jsou stále natolik silné, že se na ně dostává jen velmi obtížně, pokud se tam už někdo usadí. V našich partiích se opakovaně stávalo, že se mí spoluhráči střídali na druhém a třetím místě a já měla jen minimální šanci je skutečně přeskočit. Vinohrad je přitom hra, kde pořadí často rozhoduje o tom, jestli stihnete klíčovou akci, nebo jestli vám ji někdo vyfoukne. A právě proto mi tahle trochu „zabetonovaná“ situace nepřišla úplně příjemná.

Dostat se před ně se mi podařilo spíše výjimečně, a když už, tak hlavně díky sedmé pozici, která mi dala žeton hroznu a udělala ze mě začínajícího hráče pro další rok. Tenhle malý záchranný háček je určitě fajn, ale i tak jsem měla během hraní pocit, že Toskánsko mělo stupnici vstávání o něco vyváženější. Neříkám, že Bordeaux je kvůli tomu rozbité, jen mi tenhle konkrétní prvek nepřinesl takový pocit férového boje o iniciativu, na jaký jsem zvyklá.

Co Bordeaux dělá s tempem hry

Když to shrnu pocitově, Bordeaux hru zrychluje, ale ne tak, že by ji zjednodušovalo. Spíš odstraní pár momentů, kdy se Vinohrad uměl zbytečně zadrhnout třeba právě z důvodu nedostatku financí. Větší kontrola nad kartami, tržiště, které nutí měnit plány, odborníci, kteří vám dají dlouhodobý směr upřednostňovat některé akce nad jinými. Všechno to přispívá k tomu, že partie plyne. A hlavně, že máte pořád co dělat.

V našich testech jsem několikrát měla ten nádherný vinařský pocit, kdy se vám najednou propojí akce tak, že to klapne. Zasadím, sklidím, zvednu příjem, přehodím něco přes tržiště, díky odborníkovi dostanu bonus navíc, a najednou mám víno, které jsem ještě před dvěma roky v herním čase vůbec neviděla jako reálné.

Pro koho Bordeaux je, a proč mi dává smysl

Pokud máte rádi základní Vinohrad, Bordeaux vám nabídne modernější, uhlazenější a v některých ohledech chytřejší způsob, jak tuhle hru hrát. Není to expanze, která by vám přinesla sto nových komponentů jen proto, aby toho bylo víc. Je to rozšíření, které dává důraz na tok hry, na manévrovací prostor a na to, aby strategie nebyly pořád stejné. Pokud už vlastníte rozšíření Toskánsko, Bordeaux nepůsobí jako jeho náhrada, ale spíš jako jiná cesta, která se zaměřuje na praktičtější herní úpravy a odlišný styl novinek. Nejvíc je to znát právě na tržišti, kartách lícem vzhůru a systému odborníků.

Závěrečné hodnocení

Vinohrad: Bordeaux je rozšíření, které mě potěšilo hlavně tím, jak prakticky a promyšleně umí Vinohrad posunout. Nabídka karet lícem vzhůru zvyšuje kontrolu a snižuje frustraci, tržiště s mřížkou omezuje opakované výhodné směny a nutí měnit plány, odborníci přidávají svěží dlouhodobé investice a nový typ budování strategie. Jediná věc, která mi osobně úplně nesedla, je stupnice vstávání, protože vyšší pozice jsou stále tak výhodné, že se o ně těžko férově bojuje. Přesto, pokud je pro vás Vinohrad srdcovka, Bordeaux má velkou šanci stát se tím, co budete na stůl vytahovat nejčastěji.

VINOHRAD: BORDEAUX získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi

Hru můžete zakoupit přímo zde.