Když se z piva stane degustační let

Deskovou hru Pivo a chléb jsem brala jako takovou sympatickou, rychlou dvojkovku, která má jasný rytmus, pár elegantních rozhodnutí a hotovo, než vám vychladne čaj. Novinka Víno a sýr, taktéž od vydavatelství Albi, na tuhle linku navazuje, tentokrát ale přináší o něco komplexnější a promyšlenější hru, která nabízí více možností i delší herní zážitek, přesto stále zůstává v malé krabičce.

Přesouváme se do Burgundska, kde se na sdílených vinicích a pastvinách nehraje na drobné, tady se plánuje na dvě sezóny dopředu, hlídá se zrání, skladování a hlavně, rovnováha. A právě ta rovnováha je klíčová, protože vítězství vám určí to odvětví, které vám na konci vydělalo méně.

Čtyři roční období a ani chvíle klidu

Hra má přehlednou strukturu kalendáře, dva roky, jaro, léto, podzim, zima, ale nenechte se ukolébat. Každé období má své fáze a ty jsou o dost promyšlenější než u předchůdce, což se logicky podepisuje i na herní době. Hodinka a něco není výjimkou, spíš standardem.

I když se snažím nezamrzat a vyhnout se přílišnému analyzování, u této hry jsem se poměrně často zastavila a přepočítávala, co se mi vyplatí víc, ale hlavně co pomůže mně a ideálně zároveň trochu „ublíží“ soupeři. Určitě totiž nechcete nepozorným výběrem barevného pracovníka přímo nahrát protihráči k zisku z mřížky pozemků.

Jaro a podzim jsou o surovinách. Léto a zima vám připomenou, že všechno zraje, a když to nezvládnete uhlídat, karta přezraje, letí pryč, a vy si můžete gratulovat tak maximálně k tomu, že jste si právě sami zkrátili budoucí bodování. Zrání totiž není roztomilý detail, je to pravidelný tlak, který vás nutí průběžně čistit karty, plánovat viněty, a nenechat si ve sklípku rozjet chaos.

Chytrý systém, který vás donutí přemýšlet za dva

Nejlepší nápad hry, a zároveň věc, která vás umí nejvíc potrápit, je systém pracovníků a pozemkových vzorů. Každý hráč má u stavení náhodně rozdělené barevné figurky, jenže barva není jen barva, je to závazek pro oba. Jakmile si jeden hráč vezme třeba červeného pracovníka, protihráč musí hned v následujícím tahu také sáhnout po červeném. Jenže u něj je tahle barva přiřazená k jinému stavení, a tedy i k jinému tvaru, kterým se aktivují pozemky v mřížce. Nejde tedy jen o to, kam pracovníka položíte, ale hlavně z jakého stavení ho berete, protože tím promítáte do herního plánu šablonu tří sousedících pozemků, pokaždé v jiném směru.

Aby to nebylo málo, tyto vzory navíc fungují ve dvou režimech. „Sám za sebe“ odměňuje prázdná pole, zatímco „Spolupráce“ těží z toho, že na aktivovaných pozemcích někdo stojí. V praxi to znamená, že si nejen vybíráte vlastní zisk, ale zároveň soupeři servírujete povinnost, a právě tady vzniká příjemná, mnohdy až jedovatě nepřímá interakce. Právě díky tomu Víno a sýr působí komplexněji a promyšleněji než jeho předchůdce, protože neřešíte jen kolik získáte, ale jak, kdy a co tím zároveň umožníte protihráči.

Vyrobím, protože můžu… a pak toho lituju

Ve druhé fázi jara a podzimu přichází výroba a prodej. Vyrábění je krásně přímočaré, zahrajete kartu vína nebo sýra do sklepa, zaplatíte suroviny a pak přijde bonus, buď viněta zdarma, nebo speciální akce, pokud jde o akční kartu. Zní to jako odměna, a ona to odměna opravdu je, jenže zároveň je to i past, protože vás to svádí vyrábět „jen proto, že můžu“, a pak se nestačíte divit, že vám sklep zraje rychleji, než zvládáte prodávat.

Trh, který vám někdy nepřeje

A jako u většiny karetních her, i tady vás občas dokáže potrápit samotná nabídka karet. Na trhu jsou vždy tři karty vína a tři karty sýra, jenže ne vždy se objeví kombinace, která by vám zrovna zapadala do plánů. Někdy vám chybí jediná surovina, jindy držíte v ruce karty, které do aktuální situace vůbec nezapadají, a tak jen sledujete, jak vám plán postupně skřípe.

Samozřejmě existují způsoby, jak si pomoci, ať už pomocí vinět, dobírání karet nebo směny surovin v poměru tři ku jedné. Přesto se často dostanete do situace, kdy se musíte rozhodnout, jestli raději vyrobíte něco méně ideálního, abyste rozjeli další efekty, nebo některé karty prostě prodáte a ulevíte svému sklepu. A ne vždy je to rozhodnutí úplně příjemné.

Gurmánské páry, aneb proč nestačí být dobrý vinař nebo sýrař

Velký tahák hry jsou gurmánské karty a párování pokrmů. Když spojíte víno a sýr ke stejnému jídlu, vytvoříte gurmánský pár a dostanete lepší hodnocení na stupnici peněz. A to je přesně ta motivace, která vás pořád tlačí do vyvažování obou balíčků. Nestačí si budovat jen sklep s vínem, protože páry chcete, ale hlavně i potřebujete. Nestačí si budovat jen sýr, protože bez druhé poloviny pokrmu to není ono. Na papíře to vypadá jako „milý bonus“, v praxi to je motor celé hry, protože posuny na stupnici peněz jsou zásadní, a navíc se na konci přičítají do obou kategorií.

Stupnice peněz je navíc fajn tím, že přeskakujete obsazená políčka, takže to není jen závod po jedné dráze. Někdy vám soupeř nechtěně udělá „schod“ díky kterém use posunete o víc, než by si přál. A když projdete bonusovým políčkem, dostanete surovinu navíc, což jsou přesně ty malé injekce radosti, které vám v pravý čas mohou zachránit tah.

Skladování a zrání, aneb všechno, co nesníte, se zkazí

Tady je další důvod, proč je Víno a sýr delší a náročnější než Pivo a chléb. Nejenže suroviny získáváte chytřeji, vy je pak musíte i zvládnout udržet. Něco nejde skladovat vůbec, něco jen omezeně, takže na konci fáze skladování často přepočítáváte, co ještě rychle proměníte vinětami, co směníte tři ku jendé, a co už prostě shnije v koutě. Zrání vám zas pravidelně „odebírá“ ukazatele ze sklepních karet, a když to nezvládnete, karta přezraje a musíte ji okamžitě prodat jako nehotovou. Tenhle tlak je výborný, protože hra díky němu nemá hluchá místa, ale současně je to přesně ta věc, která z ní dělá náročnější záležitost. Víno a sýr se s vámi nemaže.

Komu to sedne?

Víno a sýr je, stejně jako Pivo a chléb, hra určená především pro dva hráče, tentokrát ale nabízí o něco větší prostor pro plánování a taktické rozhodování. Přestože jde stále o karetní titul, odehrává se v něm překvapivě hodně věcí a často vás nutí přizpůsobovat se aktuální situaci. Ne vždy dostanete ideální kombinaci karet nebo surovin, takže je potřeba občas změnit plán, spokojit se s méně dokonalým řešením a snažit se udržet rovnováhu mezi vínem a sýrem.

Nejvíc mě baví geometrický systém pracovníků a pozemkových vzorů, který je pokaždé trochu jiný a nutí reagovat nejen na soupeře, ale i na vlastní náhodné rozložení barev. Příjemným motorem hry jsou také gurmánské páry a neustálý tlak zrání a skladování, které vás nutí plánovat několik tahů dopředu.

Pokud hledáte rychlou a lehkou dvojkovku na půl hodiny, sáhla bych spíš po hře Pivo a chléb. Jestli ale chcete o něco komplexnější souboj pro dva, který vás donutí přemýšlet nad každým tahem, pak Víno a sýr dává jako nepřímé pokračování velký smysl.

Závěrečné shrnutí

Víno a sýr je chytrá a překvapivě hluboká hra pro dva hráče, která dokáže v malé krabičce nabídnout spoustu rozhodování, plánování i drobných taktických soubojů. Díky kombinaci práce s pracovníky, správného načasování výroby a prodeje i nutnosti udržet rovnováhu mezi oběma produkty působí hra promyšleně a napínavě až do samotného konce. Pokud máte rádi komorní strategické hry pro dva, které vás nutí přemýšlet nad každým krokem, Víno a sýr by vám rozhodně nemělo uniknout.

VÍNO A SÝR získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi

Hru můžete zakoupit přímo zde.