Jaro v nizozemských nížinách nikdy nezačíná s výbuchem barev, ale spíše se závanem chladu a jemnou vrstvou jinovatky, která se vznáší nad ospalou krajinou. Na pozadí posledního výdechu zimy se začínají objevovat první náznaky probouzející se přírody. A právě do tohoto pomíjivého okamžiku zasazuje svou atmosféru připravovaná desková hra Třpytivé květy, kterou do místních luhů a hájů přinese v našem mateřském jazyce společnost asmodee. Hráči se v ní ocitnou v roli zahradníků, jejichž cílem je vytvořit tu nejpůsobivější a nejbarevnější zahradu plnou tulipánů. Hra je určena pro jednoho až čtyři hráče, nabízí herní dobu kolem 20 až 40 minut a doporučuje se od osmi let. Českého vydání se dočká přibližně v březnu příštího roku.

Ve hře Třpytivé květy se hráči během deseti kol snaží vybudovat zahradu, která zaujme svou pestrostí i uspořádáním. Každý tah zahrnuje výběr jednoho z pěti dostupných dílků krajiny, jeho přiložení k vlastní zahradě a zahrání jedné karty krajiny z ruky, která přináší body podle toho, jaké prvky nově umístěný dílek propojí s těmi předchozími. Tímto způsobem lze vytvářet souvislé skupiny tulipánových polí, vodních ploch a dalších typů terénu. Pokud nově přiložený dílek uzavře volný prostor, hráč do něj může umístit jedno z dostupných vylepšení, tedy pracovníky, stodoly nebo ikonické větrné mlýny, které se promítnou do závěrečného bodování. Každý dílek krajiny má specifické složení: dvě vodní pole a po jednom políčku s bílými, červenými a fialovými květy, přičemž součet květin je vždy šest.

Jedním z určujících prvků herního kola je posouvání žetonu květiny, kterým se hráči rozhodují, jaký dílek si vezmou. Tento žeton se posunuje po směru hodinových ručiček a pokud hráč přeskočí některý z dílků, musí na něj položit minci. Jiný hráč si pak může tento dílek později vzít i s mincemi. Výběr tedy není pouze otázkou momentální dostupnosti, ale také hospodaření s mincemi. Při umisťování dílků do zahrady je možné je libovolně otáčet i převracet, ovšem musí se dodržet podmínka zarovnaných okrajů a alespoň částečného dotyku s již existujícími dílky. Právě tímto způsobem vznikají kombinace, které následně zhodnocují karty krajiny.

Kromě průběžného získávání bodů z karet a vylepšení lze během hry plnit veřejné úkoly. Ty se rozdělují do sedmi typů. Čtyři se vztahují k uspořádání jednotlivých druhů krajiny a tři k umístěným vylepšením. Pokud hráč v daném kole splní podmínky některého z úkolových dílků, může si ho vzít a zajistit si tak další body pro závěr partie. Každý typ úkolu může hráč získat pouze jednou, a proto je načasování rozhodující. Finální skóre je pak součtem bodů získaných během hry, bodů za pracovníky, stodoly a mlýny v zahradě, splněných úkolů a zbývajících mincí.

Součástí hry je také plně fungující sólový režim, ve kterém hráč soupeří s automou Mistrem zahradníkem. Ten neumisťuje dílky, ale vytváří svou imaginární zahradu pomocí karet, které postupně přikládá tak, aby byly viditelné prvky krajiny. Mistr zahradník sbírá body podle aktuálních sad krajinných prvků, a také získává vylepšení, úkoly a mince. Jeho chování je určováno ikonami na kartách a vždy se snaží dosáhnout nejvyšší možné hodnoty úkolu daného typu. Hra končí stejně jako ve více hráčích po desátém kole. Pokud hráč dokáže překonat bodové skóre Mistra zahradníka, zaslouží si titul nového mistra. Vzhledem k samostatnému balíčku karet a přesným pravidlům má tento režim pevnou strukturu, která doplňuje hlavní hru bez nutnosti dalšího spoluhráče.

Autoři hry jsou Bruno Cathala a Ludovic Maublanc, o vizuální podobu se postaral Simon-Pierre Bernard. A vzhledem k faktu, že mě tato hra zaujala a už se těším, až se nám dostane do rukou, abychom vám přinesli recenzi s našimi dojmy, tak ještě před vydáním se po Novém roce podíváme důkladněji na pravidla a dostupné informace, abychm vám přinesli naše zevrubné preview, co od hry čekat.