Když se lovec a kořist potkají pod jednou střechou

Bouře sílí, déšť bičuje krajinu a jediným útočištěm se zdá být stará opuštěná vila ukrytá hluboko v lesích. Dveře se zavřou, kroky utichnou a místo úlevy přichází neklid. V potemnělých chodbách totiž nejste sami. Ozve se kovové cinknutí, vzdálený výkřik a pak ticho, které je možná ještě děsivější než samotné nebezpečí. Právě takovou atmosféru se snaží přenést desková hra Terrorscape: Dům hrůzy, titul, který staví na napětí, nejistotě a neustálém pocitu pronásledování. Jde o hororovou asymetrickou hru se skrytým pohybem, kterou do místních luhů a hájů přinesla v našem mateřském jazyce spolupráce společností MINDOK a Old Dawg. Už při prvním setkání je zřejmé, že ambicí autorů nebylo vytvořit pouze další tematickou hru, ale zážitek připomínající klasické filmové slasher příběhy, kde každý krok může být poslední.

Autorem hry je Jeffrey CCH a vznikla pod hlavičkou studia ICE Makes, které se dlouhodobě nebojí výrazných produkčních experimentů. Terrorscape: Dům hrůzy je určeno pro dva až čtyři hráče od čtrnácti let a jedna partie obvykle zabere přibližně 30 až 45 minut, přestože první partie se mohou protáhnout, protože hráči postupně pronikají do principů skrytého pohybu a vzájemného klamání. Základní myšlenka je jednoduchá a srozumitelná. Jeden hráč se stává zabijákem číhajícím v domě, zatímco ostatní představují trojici přeživších snažících se uniknout. Inspirace slavnými hororovými filmy je zřejmá a hra se za své žánrové kořeny nijak nestydí. Naopak využívá známé motivy opuštěného sídla, tajných chodeb, zabarikádovaných dveří i zoufalého hledání cesty ven, aby vytvořila okamžitě čitelnou situaci, do níž se hráči snadno ponoří.

Dominantou celé hry je velkolepý trojrozměrný model domu, který není pouze efektní dekorací, ale plnohodnotnou součástí herního systému. Kartonová konstrukce slouží jako fyzická bariéra oddělující zabijáka od přeživších a zároveň funguje jako držák důležitých ukazatelů i integrovaná kostková věž. Každá strana používá vlastní herní plán představující stejnou mapu domu, takže pohyb přeživších zůstává skrytý. Zabiják se orientuje pouze podle hluku a nepřímých stop, které jeho kořist zanechává. Produkční zpracování patří k nejvýraznějším prvkům hry, protože masivní konstrukce domu okamžitě vytváří pocit oddělených světů a podporuje napětí mezi oběma stranami. Kvalitní karty, pevné desky postav, figurky a množství žetonů pak celek doplňují a posilují dojem promyšleného produktu.

Každá partie začíná výběrem postav. Základní krabice nabízí tři různé zabijáky a pět přeživších, přičemž ve hře se vždy objeví trojice obětí bez ohledu na počet hráčů. Přeživší spolupracují a sdílejí informace, zatímco zabiják loví sám. Každá postava disponuje vlastními schopnostmi, které mění způsob pohybu i chování během hry. Některé postavy dokážou potlačovat hluk, jiné léčí zranění nebo využívají tajné chodby. Zabijáci se naopak liší stylem lovu. Řezník spoléhá na hrubou sílu, Spektra manipuluje se strachem a dokáže se nečekaně ztratit z dohledu, zatímco Vrah kombinuje schopnost nenápadného pohybu s extrémně nebezpečnými útoky. Díky tomu každá partie působí jinak a hráči jsou nuceni přizpůsobit své rozhodování aktuální situaci.

Průběh hry stojí na jednoduchých akcích, jejichž důsledky však vytvářejí silné napětí. Přeživší se pohybují mezi místnostmi, hledají předměty, opravují vysílačku nebo odstraňují překážky, které jim zabiják připravuje do cesty. Prakticky každá činnost ale může vyvolat hluk a právě ten představuje hlavní zdroj informací pro lovce. Na konci tahu musí přeživší oznámit, kde se hluk objevil, čímž vzniká neustálá hra odhadů a klamání. Zabiják následně využívá balíček akčních karet, které určují jeho možnosti. Pohyb, hledání nebo speciální schopnosti postupně zesilují a ve chvíli, kdy se balíček vyčerpá, zabiják získává vyšší úroveň a odemyká silnější efekty. Tento mechanismus funguje jako neviditelné odpočítávání, které nutí přeživší jednat rychleji, protože postupem času se lovec stává stále nebezpečnějším.

Setkání obou stran přináší okamžiky plné napětí. Souboj probíhá pomocí karet a hodů kostkami, přičemž strach výrazně oslabuje obranu přeživších. Jedno zranění ještě nemusí znamenat konec, ale druhé už ano a smrt jediné postavy okamžitě ukončuje partii vítězstvím zabijáka. Tento princip podporuje pocit permanentního ohrožení, protože každé odhalení může znamenat náhlý konec. Přeživší mohou zvítězit dvěma způsoby. Buď naleznou pět klíčů a společně uniknou hlavním vchodem, případně opraví vysílačku a přečkají několik kol do příjezdu pomoci. Obě cesty nutí hráče riskovat a zůstávat na nebezpečných místech dostatečně dlouho, aby zabiják dostal šanci je vystopovat.

Velkou roli hraje psychologická rovina. Hra stojí na důvěře mezi hráči, protože každá strana musí pravdivě oznamovat určité informace a současně se snaží protivníka zmást. Zabiják naslouchá rozhovorům, sleduje reakce a snaží se odhadnout, kde by se přeživší mohli nacházet. Přeživší naopak zvažují, zda vyvolat hluk záměrně a nalákat lovce jinam. Atmosféra vzniká právě z této nejistoty a z vědomí, že protivník je neustále nablízku, i když ho nevidíte. Hra nepotřebuje explicitní násilí ani drastické ilustrace, protože napětí vychází ze samotného průběhu a komunikace mezi hráči.

Základní hra obsahuje také několik variant pravidel, které dokážou změnit průběh partie. Karty vlastností umožňují upravovat obtížnost a asymetrii, speciální režim mění spolupráci přeživších na soupeření jednotlivců a vedlejší cíle přidávají další možnosti, jak získat speciální schopnosti nebo dokonce porazit samotného zabijáka. Rozšíření pak fungují modulárně a přidávají nové mapy, postavy a zabijáky bez zásadního zásahu do základních pravidel. Díky kombinacím různých postav, map a variant vzniká vysoká znovuhratelnost a každé setkání s domem hrůzy může probíhat odlišně.

Produkční kvalita patří mezi nejsilnější stránky celého projektu. Kartonový dům je pevný, funkční a vizuálně výrazný, insert v krabici usnadňuje přípravu a oddělené příručky pro jednotlivé role výrazně zpřehledňují pravidla během hraní. Přítomnost přehledového průvodce i katalogu předmětů ukazuje důraz autorů na pohodlí hráčů. Přestože figurky nejsou extrémně detailní, dobře plní svou funkci a společně s grafickým stylem vytvářejí přístupnější vizuální podobu, která umožňuje hru představit i mladším hráčům bez explicitních hororových prvků.

Terrorscape: Dům hrůzy tak představuje titul, který nespoléhá na složitost pravidel, ale na emoce vznikající během samotného hraní. Pocit nejistoty, neustálé sledování zvuků a okamžiky, kdy se lovec a kořist konečně střetnou, vytvářejí zážitek připomínající klasické hororové filmy. Partie bývají svižné a díky kratší herní době není problém role střídat a sledovat, jak odlišně působí hra z opačné strany zástěny. Výsledkem je hra, která přesně ví, čím chce být, a svůj záměr naplňuje s obdivuhodnou jistotou. Terrorscape: Dům hrůzy není jen desková hra s hororovou tematikou, ale interaktivní příběh plný napětí, v němž každý zvuk může znamenat blížící se konec.

Terrorscape: Dům hrůzy získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti MINDOK

Hru můžete zakoupit přímo zde.