Když se vrací panda, která nestárne

Takenoko od vydavatelství REXhry patří přesně k těm hrám, u nichž si člověk po letech řekne, že některé deskovky mají své pevné místo na trhu právem. Tahle rodinná pecka původně vyšla už v roce 2011, ale ani dnes nepůsobí jako zapomenutý relikt z minulosti. Naopak. Pořád má co nabídnout, pořád vypadá nádherně na stole a pořád umí vykouzlit partii, u které se baví parta přátel i rodiny s dětmi. A právě proto mě hodně zajímalo, jak na mě zapůsobí nová verze, kterou REXhry přinášejí v roce 2026.

Takenoko jsem už kdysi hrála v původním vydání a vzpomínala jsem na něj velmi ráda. O to víc jsem byla zvědavá, jestli si všimnu nějakých změn. Upřímně, herně jsem žádný zásadní rozdíl nezaznamenala, nebo alespoň ne takový, který by mě během partie vyloženě praštil do očí. Co jsem ale vnímala hned, byl vnitřek krabice a celkové uložení komponent. V této nové verzi jsem měla od první chvíle velmi uspokojivý pocit, že má všechno své místo. Insert působí promyšleně a navíc to vypadá, jako by se myslelo i na uložení rozšíření Panďátka přímo do základní krabice. A to je přesně ten typ drobné úpravy, který sice neprodává hru sám o sobě, ale při každém vybalování a uklízení potěší.

Bambusová zahrada, která si vás získá na první pohled

Jedna z nejsilnějších stránek hry Takenoko byla vždy její prezentace a to se nezměnilo ani teď. Je to hra, která na stole vypadá krásně. Barevná bambusová zahrada postupně roste, přibývají nová políčka, zvedají se jednotlivé stonky bambusu a mezi tím se prochází panda se zahradníkem. Celek působí hravě, čistě a přitom velmi přehledně. Není to jen roztomilá hra s pandou na krabici, ale titul, který má silné vizuální kouzlo a těží z toho, že se herní plán buduje přímo před očima všech hráčů.

Pomáhá tomu i velmi povedená ikonografie. Takenoko nestaví na složitosti pravidel, ale na tom, že několik jednoduchých principů funguje dohromady opravdu elegantně. Hráči mají k dispozici pět základních akcí, mohou přikládat políčka, zavlažovat, pohybovat zahradníkem, pohybovat pandou nebo si dobírat nové úkoly. Do toho vstupuje kostka počasí, která přidává příjemné oživení v podobě bonusových efektů. Velké plus je, že efekty počasí jsou na desce hráče zpracované tak přehledně, že není potřeba neustále listovat pravidly. Hra vás vede sama, a to je přesně to, co od rodinného titulu chcete.

Pět akcí, jedna panda a překvapivě chytrá hra

Na první pohled může Takenoko působit jako lehká a nenáročná rodinná hra. Jenže pod touhle roztomilou slupkou se skrývá překvapivě chytré rozhodování. V každém tahu si vybíráte dvě z pěti akcí, které vám mají pomoci splnit karty úkolů. Ty se dělí do tří kategorií, jedny chtějí správné rozložení políček, druhé požadují vypěstovat konkrétní bambusy a třetí se točí kolem toho, co panda stihla sežrat.

Díky tomu má hra příjemnou pestrost a zároveň vás nutí reagovat na situaci na stole. Není to jen o budování vlastního plánu. Musíte dobře načasovat pohyb zahradníka i pandy, hlídat zavlažování políček a sledovat, na co se zaměřují ostatní. Právě tady vzniká prostor pro lehké škození, kdy můžete soupeřům narušit jejich plány.

Zahradník bambus pěstuje, panda ho naopak požírá, a právě v tom vzniká hlavní napětí celé hry. Najednou zjistíte, že si něco pečlivě připravujete několik tahů, konečně vám vyroste správná výška bambusu, a v tu chvíli tam soupeř pošle pandu na svačinu. A přesně tady se ukazuje, jak chytře je hra navržená. Interakce není zlá ani přehnaně agresivní, ale je citelná a dává smysl tematicky i mechanicky.

Jediné škození, které vám odpustí i děti

Právě tohle je podle mě na Takenoku moc hezké. Je to rodinná hra, kde je v zásadě jediné skutečné škození, a tím je požírání bambusu pandou. Jinak se tu nikdo navzájem neničí, nekrade si věci z ruky a nebourá cizí plány nějakým brutálním způsobem.

Jenže ta panda bohatě stačí na to, aby hra nebyla sterilní. Naopak vytváří momenty, kdy se smějete, protože přesně víte, že ten jeden růžový stonek, který jste si piplali, byl právě odsouzen k zániku. A myslím si, že právě tohle je forma interakce, kterou děti i méně zkušení hráči zvládnou bez větších problémů. Ano, zamrzí to, ale není to zákeřnost, která by někoho od stolu otrávila na půl večera.

Ve dvou funguje, ve více opravdu ožije

Pokud bych ale měla vypíchnout jednu slabší stránku, pak je to škálování podle počtu hráčů. Takenoko je sice bez problémů hratelné ve dvou, ale právě tam se může projevit určitá repetitivnost. V některých momentech se totiž můžete dostat do situace, kdy několik tahů po sobě opakujete podobné akce, než se vám podaří splnit konkrétní úkol.

Mně Takenoko mnohem víc sedí minimálně ve třech hráčích. Tam hra získává větší dynamiku, mapa se rychleji rozšiřuje a interakce mezi hráči je výraznější. Panda má pořád co dělat, zahradník nestíhá a zahrada najednou působí živěji.

V plném počtu čtyř hráčů je pak hra za mě nejlepší. Partie má skvělé tempo, na stole vzniká příjemný kontrolovaný chaos a každé rozhodnutí má větší dopad. Necháte si vyrůst bambus, protihráč vám ho vzápětí sežere. A přesto to celé nepůsobí zlomyslně, spíš hravě a zábavně.

Starší hra, která neztratila své kouzlo

Takenoko je přesně ten typ hry, na které je vidět, že dobrý návrh nestárne. I když dnes vychází spousta titulů s hromadou efektů, složitějšími kombinacemi a velkým množstvím možností, Takenoko si vystačí s mnohem jednodušším základem. A právě v tom tkví jeho síla. Nesnaží se hráče zahltit, místo toho sází na elegantní pravidla, silné téma a herní systém, který funguje i po letech.

Nové vydání od REXher proto nevnímám jen jako návrat známé klasiky na pulty obchodů. Spíš mi připomnělo, proč si hra získala tolik hráčů už kdysi. Stačí několik dobře propojených mechanismů, krásné zpracování a partie, ve které se pořád něco děje.

Verdikt pod císařskou pečetí

Takenoko je i po letech nádherná rodinná hra, která si své místo na stole rozhodně zaslouží. Má srozumitelná pravidla, výbornou ikonografii, krásné komponenty a velmi příjemnou kombinaci budování, plánování i lehkého škození. Funguje jako skvělá volba pro rodiny, méně zkušené hráče i pro ty, kteří si chtějí dát vizuálně krásnou a přitom chytrou hru.

Nejvíc mi sedí ve třech a čtyřech hráčích, kde je partie živější, proměnlivější a zahrada na stole působí mnohem dynamičtěji. Ve dvou sice hra funguje také, ale víc v ní vynikne určitá opakovatelnost tahů.

TAKENOKO získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry

Hru můžete zakoupit přímo zde.