Najdete kočičího superhrdinu jako první?

Super Mňau je deck-buildingová hra pro menší hráče už od šesti let. Troufnu si říct, že je to hra určená právě pro první seznámení s touto herní mechanikou pro děti, protože je hra provede základními principy deck-buildingu, tedy tvorby vlastního balíčku karet a jeho vylepšování. Pokud by vás tato mechanika zajímala podrobněji, můžete mrknout na náš straší článek.

Za hrou stojí Guillaume Desportes jakožto autor a ilustrací se ujal Olivier Derouetteau. Celé to zastřešuje Space Cow, což je značka používaná vydavatelstvím Space Cowboys, pro hry zaměřené na menší hráče (například již vyšlo – Lapač snů, Ovečky HOP!, Mysterium Kids: Poklad kapitána Skřípa, …)

A abych nezapomněla. U nás je hra k dostání díky Asmodee. K jednomu stolu mohou zasednout dva až čtyři hráči, kteří se zabaví na cirka patnáct minut. Záleží na počtu hráčů – při dvou to může být i minut deset.

• 

• 

• 

Velice oceňuji, že i samotná krabička a „insert“ zde neslouží jenom k uskladnění karet a jejich bezpečnému přenosu, ale účastní se samotné hry.

• Z vnějšího obalu je bytelná kartonová popelnice pro odhozené karty – takže opatrně, až vás hra vyzve, ať zahodíte karty do popelnice, tak s těmi kartami neutíkejte k nejbližšímu odpadkovému koši, ale házejte to sem. Obdobně pro rodiče, neposílejte děti během hry vyhazovat nějaké odpadky.
• Z vnitřní části se po otočení stane „TRH“ – kde je vyobrazena nabídka a cena karet.

• 

• 

• 

Až budete stát v obchodě a prohlížet si tuto hru, tak se nelekejte, že na krabičce není žádný obrázek popelnice jako na fotkách. Když pak doma odděláte tu průhlednou plastovou folii, tak na vás doslova vypadne papírek s informacemi o hře, který byl jenom položený na zadní straně krabičky.

Průběh hry

Návod je jednoduchý, rychlý a provede vás krůček po krůčku spolu s obrázky.

• 

• 

• 

Každý začíná se stejnou základní sadou čtyř karet, které si zamícháte, dáte do „Batohu“ a dvě horní pak položíte lícem dolů do lokality „ruce“. Hráči se na tahu střídají a když na vás přijde řada, tak otočíte své dvě karty a vyberete si jednu z následujících akcí.

• Koupit kartu na trhu (cena je uvedená na krabičce), ta se pak položí rovnou do pračky.
• Odhodit jednu z těch dvou karet do popelnice (pokud je to základní karta), či vrácení na trh (pokud tam byla koupena).
• Použít kartu myšího „Chmatáka“ a ukrást jednu libovolnou kartu z ruky jakéhokoliv protihráče.
• Pasovat a odložit karty rovnou do pračky bez využití efektu.

Karty z lokace „ruce“ pak putují rovnou do pračky. A až vám dojdou karty z batohu, tak jednoduše zapnete pračku, karty pořádně promícháte a dáte je opět – čisťounké, určitě prané v Perwollu – do batohu.

Takto si budujete balíček a snažíte se do něj dostat hlavně karty kočky a pláště. A jelikož cílem je pak tyto dvě konkrétní karty otočit najednou v lokaci „ruce“, tak je také potřeba se postupně zbavovat nepotřebných karet, abyste zvýšili šance, že právě ony dvě karty vám přijdou společně. Takže nejen nakupujete karty, ale také vyhazujete – což je právě princip deck-buildingu.

A u hry Super Mňau se tyto základy učí děti jednoduchou a hravou formou, aby do toho lépe pronikly. Bohužel, jakmile se do toho dostanou a zvládnou to herně, tak začne být hra díky malé variabilitě karet (což je daň za jednoduchost) poněkud repetitivní a upřímně pro dospěláka až lehce nezáživná.

Interakce mezi hráči je pouze formou jedné speciální karty Chmaták, kterou když dostanete na ruku, tak díky ní můžete ukrást libovolnou kartu z ruky jakéhokoliv hráče. Bez toho, aniž byste ji předtím otočili, takže trochu naslepo. Ale zase, jelikož těch karet není tolik, tak když se děti budou soustředit na hru, tak jde trochu odhadnout, co by tam asi mohlo být. A opět to děti učí sledovat hru, dívat se, co si kdo kupuje. Ale samozřejmě, stále platí, že je tam velký vliv náhody.

• 

• 

Také můžete mít extra smůlu jako můj manžel, který použil Chmatáka, aby mi sebral jednu z karet v domnění, že mi tím uškodí. Šance byla vysoká, měla jsem jenom pět karet a blížila jsem se k cíli. K jeho smůle mi ukořistil jenom kartu se třemi mincemi. Doplnila jsem si kartu z batohu a jakmile jsem přišla na tah, tak jsme zjistili, že díky jeho chmatáctví se mi do ruky dostala ta správná výherní kombinace, což by se bez jeho pomoci nestalo. Děkuji.

Přiznám se bez mučení, že jsme hodně her hráli nevědomky tak, že Chmaták se po použití dal do pračky a mohl být použitý opakovaně. Když jsem zjistila svůj omyl, tak jsme jej začali vracet zpátky. Ovšem postupně jsme došli k tomu, že jej vlastně ani moc nechceme, protože je příliš drahý na jednorázové použití s ne moc jasným výsledkem. Tak jsme sklouzli k naší osvědčené klasice a zpátky jej nevracíme. Pro osvěžení hry jsme zkoušeli i jiné domácí pravidlo a to vložit kartu Chmatáka do základního balíčku.

Hra bohužel trochu trpí i na prvního hráče, protože se nezřídka stávalo, že ve stejném kole by skončili dva hráči, dokonce výjimečně i tři hráči. Což zejména děti hodně zamrzí. Ale nutno podotknout, že k tomu docházelo až když děti do té mechaniky pronikly a bylo to vyrovnané.

Další formou méně příjemné interakce je vykoupení karet z banky. Kdy ve hře čtyř hráčů se nám sem tam stávalo, že na toho jednoho nezůstala trojková mince, protože mu nepřišly dobré karty. Občas došly karty Chmatáků, ostatních bylo vždy dost. Nepočítám kartu Super Mňau, která je tam schválně jenom jednou.

• 

• 

Karty – na Zatrolených hrách najdete info přímo od Asmodee, že se jedná o plastové karty. Upřímně, ani bych to nepoznala. Karty jsou odolné, co se ohebnosti týče a taky proti nečistotám. V kroužku jsem hrála na stole po výtvarnících. Na první pohled vypadal čistý, ale nebyl. Za chvíli byly karty lehce zelenkavé – naštěstí to z nich šlo krásně dolů a nezanechalo to žádné škody. Ale stinnou stránkou zůstává jejich nepraktičnost během hraní. Karty se hůř berou ze stolu, ideálně přes hranu stolu. A také kloužou. Takže ke konci hry vypadá Trh jakoby se tam prohnalo stádo divočáků.

Závěr

Záměrem autora bylo vytvořit jednoduchou karetní hru, která by zábavnou a hravou formou naučila děti základní princip herní mechaniky deck-building. A to se u této hry povedlo. A když pak do toho děti proniknou, tak jsou zdatnými soupeři i rodičům. Ve hře je větší prostor pro náhodu, která při vyrovnaných soupeřích často rozhoduje o vítězi.

Díky tomu, že je hra uzpůsobena dětem, tak nenabízí velkou herní variabilitu a po větším počtu her zjistí i děti, že je hodně repetitivní. Na druhou stranu, jak už bylo zmíněno několikrát, jedná se o hru pro menší děti, aby snáze vpluly do deskoherního světa a třeba i díky Super Mňau pak budou schopné hrát stále složitější a složitější hry.

Super Mňau získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Asmodee.

Hru můžete zakoupit přímo zde.