Slay the Spire: Desková hra
Desková podoba legendárního videoherního fenoménu
Slay the Spire patří mezi tituly, které výrazně ovlivnily digitální herní scénu a zapsaly se do paměti hráčů po celém světě. Když v roce 2017 dorazila jeho počítačová verze, působila téměř revolučně. Spojení roguelike prvků s mechanikou deckbuildingu působilo neotřele a osvěžujícím způsobem využilo možností digitálního prostředí. Po obrovském úspěchu na PC, konzolích i mobilních zařízeních se však vývojáři rozhodli umožnit fanouškům zažít tento jedinečný koncept i v podobě deskové hry. A právě tu do místních luhů a hájů přineslo v našem mateřském jazyce vydavatelství MINDOK.
Desková adaptace Slay the Spire si bere podstatu svého digitálního předchůdce a převádí jej do fyzické podoby s respektem i důmyslnými úpravami. Na první pohled by se mohlo zdát, že převést hru, která již sama o sobě připomíná deskovou mechaniku, je zbytečné. Jenže tvůrci dokázali nejen zachovat esenci originálu, ale přidali také možnost, která digitální verzi zcela chyběla, tedy kooperaci více hráčů. Vznikl tak titul, který si zachovává napětí a obtížnost, ale nabízí navíc společný zážitek s přáteli.
Každý účastník se ujímá role jednoho ze čtyř hrdinů známých z původní hry. Železňák je bývalý voják s mečem, Neslyšná se opírá o jedy a vrhání dýk, Defekt představuje zvláštního polovědomého robota ovládajícího magické orby a Spravedlnost je zaslepený mnich schopný měnit stavy mysli. Postavy jsou asymetrické, což znamená, že se hrají zcela odlišně a každá přináší unikátní zážitek. Hráči začínají s jednoduchým balíčkem základních karet, které v průběhu postupného stoupání věží rozšiřují, vylepšují nebo nahrazují silnějšími variantami. Každá partie tak sleduje vývoj hrdinů, posilování jejich možností a hledání rovnováhy mezi riskem a odměnou. Asymetrie jednotlivých postav je fakt zcela radikální. Na začátku základní karty mají všichni velmi podobné, ale získáváním různých karet se jednotliví hrdinové začnou čím dál více odlišovat jeden od druhého.
Hra je rozdělena do tří aktů, přičemž každý končí soubojem s bossem. Ti představují vrchol obtížnosti a porazit je znamená postup dál. Cestou vzhůru však stojí v cestě desítky menších i elitních nepřátel, události, trhy s možností nákupu nových karet, relikvií a lektvarů, či ohniště, kde lze buď odpočívat a obnovit část životů, nebo vylepšit jednu z karet. Životy se po bitvách neobnovují, a proto se každé zranění počítá. Pokud padne jediný člen družiny, hra okamžitě končí neúspěchem celé skupiny. Tento prvek dává kooperaci mimořádný důraz, protože spolupráce a ochota pomáhat ostatním je nezbytná pro přežití a posouvá hru za hranici běžného deckbuilderu.
Samotné střety probíhají v řadách, přičemž každý hráč má proti sobě konkrétní nepřátele, ale může útočit i na bytosti v jiných řadách. Oproti tomu protivníci zasahují jen hráče, proti kterým stojí, s výjimkou elitních a bossů, jejichž útoky směřují na všechny. V každém kole se nejprve hodí speciální kostkou, která určí průběh některých efektů a akcí, a poté se hráči střídají v hraní karet za energii, které mají omezené množství. Karty představují útoky, obranu, jednorázové efekty nebo trvalé posílení. Díky možnosti zasahovat do jiných řad vzniká intenzivní komunikace o tom, koho zasáhnout, koho podpořit a zda se vyplatí riskovat. Přeci jen, celá skupina je tak silná, jako je její nejslabší článek.
Velkou předností deskové adaptace je důmyslná práce s číselnými hodnotami. Zatímco v počítačové verzi se operuje s desítkami životů a vysokými čísly útoků, zde je vše zjednodušeno na malé hodnoty. Což je fajn protože různé propočty by byly téměř hodné excelovské tabulce, zde je vše efektivně zjednodušeno. Útoky obvykle ubírají jeden nebo dva body, hrdinové začínají s životy kolem deseti. Tento posun nevede k ochuzení zážitku, naopak zvyšuje intenzitu a pocit ohrožení. Každý zásah působí mnohem citelněji a hra je napínavější, protože chyba se okamžitě projeví. Snížení čísel znamená také větší srozumitelnost, takže i méně zkušenější hráči dokážou rychle sledovat průběh soubojů.
Slay the Spire v deskové podobě překvapuje také promyšleným způsobem, jakým byla digitalizovaná správa efektů převedena do deskoherního prostředí. Stavové efekty jako jed, zranitelnost či posílení nejsou komplikovaně sledovány v čase, ale reprezentují je jednoduché žetony. Otrávený protivník utrpí tolik poškození, kolik má na sobě žetonů, zranitelnost znamená, že další útok mu ublíží dvojnásobně a poté se žeton odstraní. Díky tomu není nutné hlídat složité výpočty a hru lze plynule vést vpřed. Tento přístup ukazuje, že designéři mysleli především na plynulost, srozumitelnost a přístupnost.
Podobně elegantně je řešeno vylepšování karet. Všechny jsou oboustranné a zasunuté z jedné strany neprůhledných obalech (kterých je pod víkem necelých 600). Jakmile hráč získá možnost kartu posílit, jednoduše ji v obalu otočí na druhou stranu. Mechanismus je jednoduchý, přehledný a zároveň zachovává pocit postupného růstu. U některých základních obranných karet se navíc objevuje prvek spolupráce, kdy po vylepšení dokážou poskytnout ochranu nejen vlastnímu hrdinovi, ale i spoluhráčům, čímž se ještě více podtrhuje týmový charakter celé hry.
Variabilita je zajištěna proměnlivým rozložením žetonů na mapě a náhodně taženými událostmi a protivníky. Každá výprava se proto odlišuje a nelze přesně předvídat, co čeká za dalším krokem. Díky tomu má hra vysokou míru znovuhratelnosti a vždy nabízí nové zážitky. Navíc možnost vyzkoušet různé hrdiny výrazně mění styl hry a otevírá další možnosti. Hráč, který si zvykne na brutální sílu Železníka, může příště zkusit subtilní a jedovatý styl Neslyšné, nebo sáhnout po Defektovi a jeho kombinacích s magickými orby. Tato pestrost činí každý průchod věží svěžím a nevyzpytatelným.
Samostatnou kapitolou jsou relikvie a lektvary. Relikvie poskytují trvalé posílení a často zásadně mění způsob, jakým hráč přistupuje k boji. Lektvary naopak přinášejí jednorázové efekty, které mohou zachránit celou družinu v kritickém okamžiku. Nalezení správné chvíle, kdy je využít, dokáže rozhodnout o úspěchu nebo nezdaru celé cesty. Trhy, které se objevují na mapě, navíc nabízejí možnost utrácet zlaté mince za nové karty či odstranění slabších kousků, čímž se otevírá další prostor k úpravám balíčku.
Dalším prvkem, který výrazně prodlužuje životnost hry, je postupné odemykání nového obsahu. Hráči začínají se základní sadou možností, ale po několika odehraných partiích se jim zpřístupňují další karty, relikvie a pár opravdu zásadních věcí. Nechci prozrazovat příliš mnoho detailů, protože právě překvapení a moment objevování patří k tomu nejlepšímu, co tento titul nabízí. Lze ale říci, že s každou další odemčenou částí se hra rozšiřuje nejen po stránce variabilních kombinací, ale i po stránce pocitu, že postupně zvládáte stále větší výzvy. Nový obsah tak udržuje hru čerstvou, neustále vás nutí zkoušet nové přístupy a dává důvod se k ní vracet znovu a znovu. Tento systém navíc věrně odráží digitální předlohu, kde podobné postupné rozšiřování patřilo k největším tahákům.
Desková verze hry Slay the Spire dokázala téměř nemožné, tedy převést digitální klenot na herní plán a neztratit přitom jeho kouzlo. Naopak nabídla i nové prvky, především kooperaci až čtyř hráčů. Přináší napětí, postupné posilování, pocit rizika a nejistoty, ale i uspokojení z každého dobytého patra a poraženého bosse. Nejedná se o jednoduchou záležitost a začátečníkům bude chvíli trvat než se do hry dostanou, ale po jedné, dvou partiích se to poddá a budou jako ryba ve vodě. Na druhou stranu, jakmile se principy usadí, hra se odvděčí intenzivním a strhujícím zážitkem. Přidáme-li k tomu skutečnost, že jednotlivé akty lze hrát odděleně a k dispozici je i možnost ukládat stav hry, vychází z toho zážitek, který se dokáže přizpůsobit různým herním skupinám. Fanoušky jistě potěší i zpráva, že v omezeném množství se objeví deluxe verze s kovovými mincemi a herními neoprenovými podložkami pro všechny postavy.
Slay the Spire tak míří k novým hráčům i k těm, kteří již desítky hodin strávili v digitální věži a chtějí si svůj oblíbený zážitek vychutnat v novém provedení. Výsledkem je desková hra, která působí jako geniální nápad dotažený do detailu a ukazuje, že i opačný směr adaptace, tedy z monitoru na herní plán, může přinést výjimečný výsledek. Slay the Spire: Desková hra tedy není pouhým přepisem, ale svébytným a hodnotným titulem, který se zařazuje mezi nejvýraznější počiny posledních let.
Slay the Spire: Desková hra získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti MINDOK
Hru můžete zakoupit přímo zde.
