Za šeptáním větví a vůní mechu

V samotném nitru kouzelného lesa, kde se mezi kapkami rosy odrážejí záblesky zapomenuté magie, žijí tichá zvířata s neobyčejnými schopnostmi. Nejsou to běžní tvorové, ale duchové přírody, jejichž úkolem je chránit rovnováhu a harmonii tohoto místa před zánikem. Právě do takového světa nás zve hra Šeptající les, která v našem mateřském jazyce vyšla v místních luzích a hájích díky vydavatelství Asmodee. Jedná se o mimořádně působivé dílo, jež propojuje abstraktní herní koncept s vizuální jemností a hřejivým pocitem z objevování. Přestože pod barevnými kartonovými dílky a dřevěnými figurkami nenajdeme klasický příběh, ale každý tah a rozhodnutí v sobě nese drobný pohyb v živoucí krajině ticha a magie.

Autoři Cristian Bustos a Bernardo Vásquez připravili zážitek, jež je určen pro jednoho až čtyři hráče od osmi let. Doba jednoho dobrodružství se většinou pohybuje okolo půl hodiny a její plynulost umožňuje ponořit se do světa lesa bez zbytečných průtahů. Každý z účastníků se ujímá vedení jednoho ze čtyř druhů lesních tvorů reprezentovaných krásnými dřevěnými figurkami. Těmi jsou žáby, jeleni, zajíci a ptáci. Úvodní rozložení je velmi jednoduché a přehledné. Každý hráč obdrží počáteční dílek svého lesa a jednu figurku, kterou na něj umístí. Zbylé figurky zůstávají připravené bokem pro další tahy. Herní pole se následně rozšiřuje tažením dílků z neprůhledného, moc pěkného pytlíku a vytváří nabídku, ze níž si hráči postupně vybírají.

Šeptající les je postaven na skládání hexových dílků, které mají dvě podoby. Barevnou stranu s jednoduchými motivy symbolizujícími jednotlivé prvky lesa a bílou stranu představující úkoly. V každém tahu má hráč možnost vzít si buď dva dílky barevné a přiložit je k již existujícímu prostoru svého lesa, nebo si zvolit jeden dílek úkolu. V takovém případě ho otočí na bílou stranu a položí na něj jednu ze svých rezervních figurek. Vzhledem k tomu, že hráč má pouze tři takové figurky, je třeba pečlivě promyslet, kdy a jakým způsobem je použít.

Úkoly na bílých dílcích vyžadují vytvoření určité posloupnosti barev v okolí. Jakmile je taková cesta vytvořena, může se figurka po dílcích vydat a projít trasou. Díl, ze kterého vyšla, je odstraněn a hráči přinese bodový zisk. Díl, na němž cesta skončí, je otočen a stává se novým úkolem. Tento plynulý pohyb dílků mezi aktivními částmi a výzvami přináší do hry neustálý pocit proměny. Zajímavé je, že les není neměnný. Na rozdíl od mnoha jiných her, kde herní plocha neustále narůstá, zde se v určitých okamžicích zmenšuje a mění svou strukturu, což otevírá nové možnosti a cesty. 

Důležitým aspektem, který hru činí skutečně jedinečnou, je možnost propojit více úkolů v rámci jednoho tahu. Pokud hráč dokáže navázat další splnění v návaznosti na první, získává speciální kombo kartu. Tyto karty mají samostatné bodové hodnocení a představují bonus za dobře promyšlené propojení pohybů a dílků. Kombo karty tedy motivují k vytváření postupností a navazujících tahů přinášející mnohem více než pouhé plnění jednotlivých úkolů.

Hra končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů splní předem určený počet úkolových dílků. Ten se odvíjí od počtu účastníků. Druhou možností konce je situace, kdy v pytlíku nezbývá dostatek dílků na doplnění nabídky. Poté už zbývá jen sečíst všechny body za splněné úkoly a kombo karty. Vítězem se stává ten, kdo jich nashromáždil nejvíce.

Z hlediska provedení je Šeptající les mimořádně povedený. Ilustrace Webersona Santiaga dodávají celé hře poetický a lehce pohádkový nádech, který není samoúčelný. Přestože samotná herní plocha působí v průběhu partie spíše abstraktním dojmem, zvolený vizuální styl propojuje všechny prvky v jeden celek a zajišťuje příjemný zážitek, a to i včetně nádherné ilustrace vně krabice. Výrazné barevné odlišení dílků je navíc doplněno symboly, díky čemuž je hra dobře hratelná i pro osoby s poruchou barevného vidění. A nelze opomenout kvalitu samotného materiálu. Dílky jsou vyrobeny z mimořádně silného kartonu a působí velmi bytelně – troufal bych si říct, že jde o tří až čtyř vrstvý karton. Každý detail, od látkového pytlíku po dřevěné figurky, přispívá k dojmu pečlivě vytvořeného produktu.

V samostatném módu pro jednoho hráče se do lesa vydáváte sami a musíte čelit předem daným výzvám reprezentovaným sadou speciálních karet. Herní systém zůstává zachován, ale podmínky a cíle se v jednotlivých scénářích liší. Úroveň obtížnosti se postupně zvyšuje a přestože je počet scénářů omezený, možností, jak je překonat, je více. Pro samotáře Šeptající les představuje tento mód plnohodnotný zážitek a de facto by klidně mohl být samostatnou hrou.

Na první pohled může Šeptající les působit jako další z mnoha her postavených na skládání dílků. Ve skutečnosti ale přináší originální nápady, které jej odlišují. Odstranění splněných dílků, proměnlivá herní plocha a práce s omezeným počtem figurek představují zajímavý soubor prvků, který nutí přemýšlet několik tahů dopředu. Nebylo by přehnané zmínit podobnost s tituly jako Kaskádia, protože právě spojitost mezi dílky, návaznost tahů a možnost jejich propojení působí velmi přirozeně a příjemně.

Šeptající les je hrou, která si nehraje na nic víc, než čím je. V její jednoduchosti a estetickém zpracování se však skrývá schopnost okouzlit široké spektrum hráčů. Hra nabízí srozumitelná pravidla a dost prostoru pro promyšlené tahy. Je vhodná pro hraní v rodinném kruhu i pro ty, kdo už mají s deskovými hrami více zkušeností a rádi kombinují promýšlení kroků, pestrost a svižné tempo. Ať už hledáte příjemné rodinné odpoledne nebo klidné ponoření do vlastního tichého lesa, tato hra má co nabídnout. Není hlučná, nespěchá a nepodbízí se. Jen tiše šeptá, pokud jste ochotni naslouchat.

Šeptající les získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Asmodee

Hru můžete zakoupit přímo zde.