Kapitán na krvavém hřišti v pohodlí u stolu

Blood Bowl. Pro někoho jen podivná směs fantasy a amerického fotbalu. Pro jiné vášeň, životní styl a taky hra, která se už desítky let drží na špici soutěžního hraní s miniaturami. V tomto rozhovoru se podíváme pod pokličku nejen samotné hry, ale především na to, jak to vypadá, když se český hráč stane kapitánem národního týmu a vyráží na mistrovství Evropy měřit síly s těmi nejlepšími. Tomáš „Coewolf“ Viktorin nás provede světem tvrdých zákroků, „krvavých“ hřišť i strategie, která začíná dávno před prvním výkopem.

Dámy a pánové, přivítejme muže, který stojí v čele české reprezentace v této drsné, ale zároveň strategicky náročné hře. Hráče, který pod přezdívkou Coewolf už léta válcuje soupeře na domácí i mezinárodní scéně, inspiruje komunitu a ukazuje, že i deskovky mohou být tvrdým sportem se silným týmovým duchem.

Blood Bowl je desková hra s miniaturami, která paroduje americký fotbal v prostředí fantasy světa Warhammeru. Jak byste tuto hru představil někomu, kdo ji vůbec nezná? V čem spočívá její princip a cíle?

Asi nejčastěji ji popisujeme jako fantasy americký fotbal a pokud bychom chtěli oficiální historku, pak jde o americký fotbal, ale ve formě, jak jej pár Angličanů pochopilo v 80.letech (podle velmi kusých informací) a zasadilo do fantasy světa Warhammeru. Je to figurková hra, kde můžete hrát za silné orky, obratné elfy, zákeřné gobliny či další týmy tvořené hráči z fantasy světa. Hraje se na skóre, ale zároveň se hráči na hřišti mohou prát, faulovat či používat jiné triky a někdy tak může být cestou k vítězství eliminovat soupeře.

Základní pravidla jsou vcelku snadná. Hraje se na dva poločasy, kde každý má 8 kol. Hráči na hřišti musí sebrat míč a donést jej do soupeřovy touchdown zóny, aby skórovali bod. Tým s více body vyhrává, ale samozřejmě může dojít i k remíze. Během zápasu se pak mohou hráči mlátit, faulovat, nahrávat si, používat různé triky či dokonce vyhodit hráče ze hřiště. Různé testy se pak rozhodují kostkami, ale většina neúspěchů vede k ukončení kola. To často může pokazit strategii a plány, takže je Blood Bowl hodně o minimalizaci rizik. Špatné rozhodnutí a i jeden špatný hod mohou snadno zhatit slibnou pozici a ve výsledku rozhodnout zápas.

Jde o legendární hru s desítky let historie a dnes nabízí přes dvacet různých týmů fantastických ras. Čím je podle vás Blood Bowl tak výjimečný, že si i po tolika letech udržuje svou popularitu a věrnou hráčskou základnu?

To je dobrá otázka a řekl bych, že na ní existuje vícero odpovědí. Blood Bowl je určitě unikát v tom, že když jej Games Workshop kdysi opustil a přestal vydávat týmy či jakékoliv jiné produkty pro Blood Bowl, komunita si hru vzala pod svá křídla. Vytvořil se tak velký a silný trh výrobců a prodejců alternativních týmů, kostek, hřišť a prostě všeho potřebného ke hře. Kromě toho NAF (což je hráči vedená organizace, která řeší schvalování turnajů, oficiální statistiky a spoustu dalších věcí) pomohl udržet komunitu aktivní a propojenou napříč světem. Blood Bowl tak nikdy nezmizel a pravděpodobně i síla komunity přivedla Games Workshop zpět k vydávání nových pravidel a týmů, protože se daly očekávat slušné zisky.

Ale samozřejmě nemůžeme zapomenout ani na herní aspekt. Síla Blood Bowlu je v tom, že může být velmi kompetitivní a náročný, což je pro spoustu hráčů výzva a zábava. Zároveň může být chaotický, vtipný a komický. Hra nabízí spoustu týmů a tím i možností. Kromě toho je možnost hrát ligy, kde si svůj tým spravujete i jako manažer a musíte řešit nové skilly pro své hráče, bolestivé ztráty klíčových opor i celkovou hodnotu vašeho týmu. Oproti tomu turnaje se zaměřují na kompetitivní hraní a nějaký balanc mezi týmy. Protřelý matador i nadšený nováček si tak vždy na hře najdou to svoje a kostky někdy zvrátí i zcela ztracený zápas. Někdo tedy v Blood Bowlu hledá výzvu, jak přehrát soupeře a další zase čistou zábavu plnou vtipných situací. A jelikož Blood Bowlové ligy nabízejí zajímavé možnosti, jak vést svůj tým, tak hodně hráčů oceňuji i tento manažerský aspekt, kdy si pilují svůj tým, tvoří mu historii a hráči se zapisují do ligových kronik. Sám mám rád všechny aspekty, a i díky tomu je pro mě Blood Bowl tak skvělou hrou.

Jak jste se osobně k Blood Bowlu dostal? Kdy jste začal tuto hru hrát a co vás na ní nejvíc upoutalo nebo bavilo, že jste u ní vydržel až na vrcholovou úroveň?

Sám jsem dlouho hrál jako dorostenec „závodně” šachy ze kterých jsem přesedlal na deskové hry. Během toho jsem potkal nové kamarády, kteří již Blood Bowl hráli. Původně jsem si myslel, že je hra zbytečně dlouhá a v té době byla v ČR hodně minoritní zábavou, protože šlo o období, kdy Games Workshop hru nepodporoval, takže sehnat týmy bylo náročné. Ale jakmile jsem si zahrál první hru, před více jak deseti lety, tak jsem si ji oblíbil a už jsem u ní zůstal. Snaha o minimalizaci rizik a „propočítávání” různých variant mi svým způsobem připomnělo šachovou kariéru. Ale i to, že se hra nebere příliš vážně, nabízí spoustu příběhů a člověk u ní pozná spoustu skvělých lidí.

Vaše přezdívka je „Coewolf“. Mohl byste prozradit, jak tato přezdívka vznikla a co znamená? Má pro vás nějaký zvláštní příběh nebo význam?

Vznikla spíše omylem a vlastně to nebyla moje původní přezdívka, kterou jsem měl mezi kamarády v dětství. Jako náctiletý jsem samozřejmě potřeboval přezdívku na různá internetová fóra a do her. A tak mě napadlo „vypůjčit si” jméno jednoho zajímavého hrdiny z knížky, kterou jsem zrovna četl. Šlo o jméno Ceowulf, které jsem omylem upravil (rozhodně ovšem k lepšímu!) na Coewolf a již jsem si tuto přezdívku ponechal, protože se mi prostě líbila. Šlo tedy o takový milý omyl. A kdo zjistí, odkud původní hrdina pochází, tak ať se mi klidně ozve pro nějakou drobnou odměnu. Samotný jsem měl po letech velké problémy onu knížky dohledat.

Jako kapitán české reprezentace máte jistě dobrý přehled o domácí scéně. Jak byste popsal současnou Blood Bowl komunitu v České republice? Kolik odhadem u nás existuje aktivních hráčů a konají se pravidelně nějaké ligy či turnaje?

Blood Bowlová komunita je u nás spíše menší, pokud to porovnáme se světem. Přesná čísla bohužel nemám, ale za poslední roky se začala rozrůstat. Velký vliv měl návrat Games Workshopu s novými edicemi a také nová verze videohry. Celkově je komunita stabilní a ligy i turnaje se konají hned v několika městech v ČR. Za zmínku určitě stojí Praha, Brno, Plzeň, Jablonec, Kladno či Pardubice. Pokud kdokoliv hledá spoluhráče, tak se může poptat i ve FB skupině či na našem Discordu.

A jak je na tom Blood Bowl ve světě – je populární i v zahraničí a kde nejvíce? Například na mistrovství světa se sešlo kolem dvou a půl tisíce hráčů z celého světa, což ukazuje sílu mezinárodní komunity. Jak vy osobně vnímáte globální scénu Blood Bowlu a její odlišnosti od té české?

Blood Bowl má světově velmi silnou komunitu. Pochopitelně kolébkou je Velká Británie, odkud je i Games Workshop. Takovou pomyslnou top 3 by pak doplnilo Španělsko (nyní asi početně nejsilnější komunita) a USA. Pokud se podíváme na země v našem bezprostředním okolí, tak Německo a Polsko mají velmi silné komunity. Celosvětově komunita stále roste a zájem o turnaje také, a to je vidět i na největším turnaji každého roku – Eurobowl či World Cup. Tady je asi potřeba vysvětlit, jak to vlastně funguje. Každý čtvrtý rok je organizován World Cup, což je největší událost Blood Bowlového světa, podobně jako mistrovství světa ve fotbale. Jedná se ovšem o otevřený turnaj, a tak se může přihlásit kdokoliv a nemusí jít ani o hráče ze stejné země. Je to spíše obří oslava Blood Bowlu. Oproti tomu je každý rok organizován Eurobowl (tedy kromě roku, kdy je World Cup), což už je něco jako mistrovství Evropy. Zde hrají osmičlenné národní týmy, ale nepředchází mu žádná kvalifikace, a tak se mohou zúčastnit všechny státy, které sestaví tým. Navíc se poslední roky přidávají i neevropské státy a stále více jde tedy o mistrovství Evropy a zároveň neoficiální mistrovství světa. Eurobowl má pak doplňkový turnaj čtyřčlenných týmů, který se jmenuje EurOpen. Na ten se může přihlásit kdokoliv, ale národní týmy mívají rezervováno místo pro jeden svůj tým. Ovšem i EurOpen má vysokou kvalitu a prestiž.

Jinak rozdílů mezi českou a globální scénou mnoho není. Na Blood Bowlové mapě máme své místo a rozhodně nejsme pozadu za aktuálními trendy. Ovšem je zde jeden velký a podstatný rozdíl a tím jsou zkušenosti. V dnešní době online hraní samozřejmě lze získat zkušenosti rychle, ale tabletop Blood Bowl je trochu jiná disciplína a je tak náročné smazat rozdíl třeba deseti až dvaceti let zkušeností, které často hráči z Velké Británie, či jiných silných komunit, mají.

Co obnáší být členem české reprezentace v Blood Bowlu? Jak se vlastně sestavuje národní tým a jaké podmínky musí hráč splnit, aby se do reprezentace dostal? Vy jste kapitán – podílíte se tedy na výběru spoluhráčů nebo na vymýšlení týmové strategie?

Být členem české reprezentace je vlastně důležité jen 1x ročně, a to když se koná Eurobowl. Členové reprezentace pak hrají za národní Eurobowl či EurOpen tým. Do reprezentačního týmu máme kvalifikační tabulku, kam hráči získávají body za umístění v turnajích. Následně se top 8 hráčů kvalifikuje do Eurobowl týmu a další 4 do EurOpen týmu.

Kapitánská pozice je pak hlavně organizační. Registrace týmů, platby, zajištění dresů a dárků pro soupeře a obecně koordinace. Jako kapitán mám tak hlavně zodpovědnost zajistit abychom byli připraveni. Kromě toho je potřeba komunikace v rámci týmu, protože je potřeba rozdělit si týmy. Ideálně aby se každý hráč cítil komfortně a zároveň abychom měli kompetitivní sestavu. Sem tam se nám podaří zorganizovat i různá přípravná utkání s jinými týmy.

Jak náročné je probojovat se až na velké mezinárodní turnaje typu mistrovství Evropy či mistrovství světa? Je konkurence mezi hráči a národními týmy veliká a musíte například projít náročnou kvalifikací, abyste si účast na takové akci vybojovali?

Často to vlastně náročné ani není a jde spíše o správné plánování, protože turnaje jsou obecně otevřeny pro všechny. Ovšem mnoho prestižních turnajů bývá vyprodáno v rámci dní, někdy i hodin. Eurobowl je specifický v tom, že každá země má své místo zajištěné, ale třeba přihlašování na EurOpen či World Cup není uzavřeno během pár hodin jen díky tomu, že se organizátoři neustále snaží zvyšovat kapacitu. I tak je často ale poptávka mnohem větší.

Mohl byste přiblížit, jak to na takovém mistrovství v Blood Bowlu probíhá? Kolik dní takový turnaj trvá, kolik zápasů během něj odehrajete a jaká tam panuje atmosféra mezi hráči z různých zemí?

Eurobowl/EurOpen je dvoudenní. Hraje se 6 zápasů v rámci víkendu. Často je součástí i nějaké uvítání a neformální setkání v pátek večer. Oproti tomu World Cup trvá od pátku do neděle a odehraje se 9 zápasů. Ve čtvrtek pak bývá zahajovací ceremoniál. Atmosféra bývá skvělá. Na Eurobowlu a World Cupu bývají vyšší stovky (a v případě posledních dvou World Cupů přes tisíc a přes dva tisíce) hráčů, a to vytváří skvělou atmosféru. Na místě bývají různí prodejci a člověk potká spoustu starých známých, ale pozná i mnoho nových přátel. Kromě toho je k vidění spousta krásně namalovaných týmů a vzhledem k tomu, že Blood Bowl a jeho komunita přejí alternativním výrobcům, tak stejný tým můžete potkat v tuctu různých variantách. Na rozdíl od jiných figurkových her je to tedy velmi různorodé.

Jakých úspěchů či výrazných výsledků už česká reprezentace na evropských nebo světových turnajích dosáhla? Na který týmový výkon nebo moment jste jako kapitán nejvíce pyšný?

Jelikož jsem kapitánem od konce loňského roku, tak pod mým kapitánováním zatím žádné výsledky nemáme. Ale rád bych vyzdvihl práci svého předchůdce a člověka, který český Blood Bowl táhne již dlouhé roky, Milana “Groma” Kyselého. To on začal s turnaji v ČR, dostal nás na Blood Bowlovou mapu světa i na Eurobowl. Nemůžeme se dosud chlubit nějakým skvělým týmovým umístěním, ale třeba hned na našem prvním Eurobowlu na Maltě jsme ve druhém kole jen těsně prohráli s pozdějšími vítězi – Dány. Doufám, že letos máme na to, být v první polovině. Opravdu patříme spíše mezi „novou” vlnu zemí, které jsou na turnajové scéně spíše jako dorostenci mezi zkušenými matadory. Dát dohromady konkurenceschopný tým není vzhledem k menší komunitě jednoduché a často najdete třeba mezi Angličany hráče, kteří odehráli srovnatelně turnajových her než celý náš tým.

Kteří soupeři patří na mezinárodní scéně k vašim největším konkurentům? Jsou nějaké národní týmy, se kterými máte vyloženě prestižní rivalitu, anebo naopak soupeři, proti kterým vždy rádi hrajete, protože vás dokážou nejvíc vyhecovat?

Neřekl bych, že máme nějaké velké konkurenty v pravém slova smyslu. Většinou se nepohybujeme na předních místech, a tak nemáme přímo konkurenty, ale možná bych zmínil Maďarsko a Rakousko v rámci nějaké historické rivality. Ale vše probíhá v přátelském duchu, protože se velmi dobře známe. Někdy má hráč nějakou svou nemesis, ale obecně je to právě naopak a jsou týmy či hráči, se kterými se rádi potkáváme, protože jsou to naši kamarádi.

Jak se jako tým na vrcholové turnaje připravujete? Máte nějaký speciální tréninkový režim či taktické porady před akcí? Hrajete například přípravné zápasy online nebo naživo, a studujete dopředu strategie potenciálních soupeřů?

Příprava je různorodá a bohužel není úplně čas ani kapacita na nějaké tréninkové soustředění či komplexní analýzy. Většinou tak jde o testování týmů, které daný hráč zvažuje, a případný týmový brainstorming nad tím, jak ideálně sestavit soupisku týmu. Příprava proti konkrétním soupeřům je pak spíše sci-fi. Je těžké vědět, jak kdo přesně hraje a bude hrát a reagovat na situace na hřišti. Pokud jde o soupeře, kterého známe, pak se můžeme podělit o nějaké postřehy, ale jinak je těžké se takto připravit a jde spíše o to mít soupeřův tým načtený a být soustředěný.

Co považujete za svůj největší zážitek nebo památný moment během celé své kariéry hráče Blood Bowlu? Je nějaký konkrétní turnaj, zápas či situace, na který rád vzpomínáte?

Je toho spoustu. Určitě náš první World Cup v Dornbirnu v roce 2019. Vidět přes tisíc hráčů na jednom místě byl silný zážitek. Ovšem největší osobní úspěch bylo vítězství v pražském Spring Open v roce 2023, kdy jsem poprvé vyhrál turnaj a zároveň jako první Čech vyhrál turnaj v této nejstarší turnajové sérii v ČR. To byl skvělý pocit.

Jaké máte s Blood Bowlem další plány nebo sny do budoucna? Čeho byste chtěl ještě jako hráč či kapitán dosáhnout a kam byste rád posunul českou Blood Bowl scénu v následujících letech?

Tak plánů i snů by bylo hodně, ale s letošním přírůstkem do rodiny na takové věci nezbývá moc času. Určitě chceme zlepšovat umístění na Eurobowlu a případně se zkusit ucházet o jeho organizaci. Taková akce je ovšem velmi časově i finančně náročná a je velkou otázkou, zda je na to naše komunita dostatečně připravená a etablovaná. Ale osobně bych byl rád, kdyby komunita rostla a my tak mohli potkávat stále nové hráče.

Na závěr bych vám chtěl moc poděkovat za skvělý rozhovor, za všechny zajímavé postřehy i za to, s jakou vášní a nasazením reprezentuješ český Blood Bowl doma i v zahraničí. Je inspirativní slyšet, co všechno obnáší být součástí této komunity a jak silný týmový duch se za touhle drsnou a zábavnou hrou skrývá. Přeju vám spoustu úspěchů – jak na hřišti, tak i v roli kapitána – a celému českému Blood Bowlu pevnou pozici na světové scéně, rostoucí komunitu a ještě mnoho nezapomenutelných turnajových momentů!