
ROZHOVOR: Raging Gecko

Dnes přijal pozvání tajemný Raging Gecko, který rozčeřil lednové vody gamebooků a únikovek svým herním dobrodružným debutem Krvavý baron, který se odehrává na jaře 1851 v Sedmihradsku. V rozhovoru zůstaneme u oslovování Gecko. Pro lepší porozumění rozhovoru doporučujeme si prve přečíst naši recenzi.
Ahoj Gecko, děkuji, že jsi přijal pozvání k rozhovoru o své oficiální prvotině v podobě Krvavého barona. Můžeš se nám představit?
Věnuji se vícero věcem. Mám rád hry, ostatně jich mám plnou polici a v šuplíku asi šest deskovek rozdělaných, ale vedle toho také rád pracuji se dřevem. Ať již jde o velké stavby či drobnosti pro radost a domácnost. Žiju s manželkou a dcerami. Rád koukám na fantasy a hororové seriály a v neposlední řadě si i rád zahraji na počítači, ať již 7 days to die, Kerbal space program či Elite: Dangerous.
Kdy se v tobě zrodil zápal pro deskovky?
Ke hrám jsem měl vztah od dětství – jako rodina jsme deskovky hráli hodně a rádi. Do dneška hraju aktivně Magic: The Gathering a to právě i s nejstarší dcerou. Jinak hrajeme s manželkou či kamarádem. Můj bratr je velký deskohráč a tak se obvykle návštěva neobejde bez nějakého většího titulu. Z mých oblíbených jsou to třeba Nemesis, Hra o trůny, Zaklínač, World of Warcraft nebo Risk!
A co knížky? Přeci jen tu dnes jsme kvůli tvé hře Krvavý baron, která vychází z gamebooků a únikovek.
Moje žena píše horory. Já jsem samozřejmě vyrůstal na gameboocích Fighting Fantasy z dílny Livingstonea a Jacksona. Možná i proto mě hodně ovlivnily vyprávěcí hry Dračí doupě a Dungeon and Dragons. Ale já a spisovatel? Samozřejmě jsem si občas napsal nějakou básničku a takové ty štěky do šuplíku, ale na větší díla jsem nikdy nebyl, v tom je Krvavý baron skutečně mou prvotinou.

Čím jsi začal při Baronově tvorbě? Tématem, mechanikou, formátem?
První mě napadlo udělat gamebook, ale ne standardní formou, nýbrž právě v podobě těch velkých scén a akcí. Možnost vyložit si velkou kartu scény a k ní několik malých možných akcí, které hráč může a nemusí využít, mi přijde daleko lepší než gamebook, který by to musel řešit mnoha odkazy kvůli možnosti vrátit se na stejné místo. Ty odkazy bývají jednosměrné, tady jsem se to pokusil vyřešit přehledem akčních karet, což mi osobně přijde elegantnější forma. Osobně se mi líbí právě ta vizuální stránka pro hráčův přehled a výběr.
Jak jsi postupoval dál při samotné realizaci? Vše sis načrtl předem jako architekt, či jsi to nechal po zahradnicku svévolně bujet, jak říká George R. R. Martin?
Co se týká tvoření obecně, jsem plánovač, kreslíř, architekt. Tady jsem se ale netradičně vydal cestou zahradníka. Odkaz se rodil za odkazem, nechal jsem se jen unášet atmosférou. Šel jsem za múzou a pak mě samotného ten příběh zaujal. Příběh vyrostl rychle a přirozeně, pěkně se mi v tom pracovalo, za dva měsíce jsem si tiskl betaverzi. Vybudování atmosféry se mi snad povedlo, dost možná tak vzniknou i další díly. Paradoxně, ta improvizace a literární zahradničení se mi vyplatily, alespoň soudě podle prvních reakcí.
Proč jsi šel zrovna do Golden Dogu za Martinem Štefkem?
Je to hororové menší nakladatelství, líbí se mi jak funguje, dobře se dá s jejich šéfem pokecat. Takže jsem šel zkrátka tam, Golden Dog mě napadl jako první. A tím nemyslím, že mě pokousal. Možná i proto, že moje žena jako autorka u nich již dříve publikovala. A udělal jsem dobře. Na konečné podobě jsem se mohl aktivně podílet, nebyl jsem jako autor odstřihnutej. Dá se říci, že nakonec jsem si ji udělal celou sám. A toho si vážím, tedy přístupu Martina Štefka, že mi to umožnil. V průběhu vytváření jsem mu určitě lezl hodně na nervy, ale zvládl to a vše se podařilo zdárně dotáhnout.

Co nám ještě prozradíš pro milovníky hororu o tvorbě své paní? Co si kde mohou přečíst?
Moje žena je literárně nadaná. Příští rok jí vyjde knížka. Právě, že ona už s Martinem Štefkem spolupracovala, neboť u nás alespoň v letech minulých nebylo jiné vydavatelství, které by bylo ochotno horory vydávat. Obvykle píše povídky, zpravidla do časopisů, ale publikovala i v knižních antologiích Jihočeský horor či loňském titulu V Královských zahradách. V poslední době sklízí uznání její cosplay a líčení s hororovu tématikou. Do toho všeho stále píše recenze jiných hororových děl.
Za jak dlouho se vše dalo do pohybu? A jak to bylo se zdržením vydání? Pokud se nepletu, hra měla vyjít již v létě 2024.
To je pravda. Na podzim 2023 mi Martin řekl, že to tedy vydá, a do května 2024 jsme ji upravovali a chystali pro tiskárnu. Zakázka byla odeslána 14. května 2024 a měla být hotová za 65 dní. Ale nakonec to z Číny poslali až nyní. Dva týdny zabralo zdržení kvůli opravě insertu, ale jinak to stálo na jejich straně kvůli frontě nasmlouvaných zakázek.

Hra byla ilustrovaná pomocí umělé inteligence Midjourney. Jak to šlo?
Fungovalo to dobře. Sice nejsem zastánce AI ilustrací, ale šlo o finance i samostatnost. Takže jsem si s tím hrál a někdy to trvalo několik hodin, jindy pár minut. Ovšem daly zabrat věci, které by člověk zprvu nepředpokládal – třeba tunely či díra na nádvoří. Ústí tunelu zadat AI tak, aby vznikl výsledek dle mé představy, to byl vážně hardcore. Postavy byly vesměs těžší, protože jsem měl přesnou představu, jak mají vypadat, a tak každá vyšla řádově na několik hodin. V závěru mi ještě pomohla moje sestra, která mi třeba pomohla vymazlit logo Raging Gecka a dodělat drobnosti, které už AI nebyla schopna pochopit.
Když jsme u těch postav, co mi povíš k Lysandře? Jedná se o bonusovou postavu pro prvních sto předplatitelů. Ve hře potkáme klasické archetypy – tvrďáka, mrštnou holku a vědátora. Přesto Lysandra má co nabídnout a do Sedmihradska skvěle sedí. Byly původně čtyři postavy, nebo kdy a jak jsi k ní došel? Lysandru bych totiž doporučil do každé rodiny. Navíc, zatímco přítomné tři postavy jsou vyšetřovatelé, ona patří mezi velitele Řádu pravdy, který vyšetřuje neobvyklé události.
Lysandra byla přitom skutečně jen prémiovka vymyšlená na poslední chvíli. Už když byla hra v tisku, řekli jsme si s Martinem, že by to chtělo nějaký dárek pro těch pár prvních, co nám vysloví důvěru. A tak vznikla chytrá lovkyně.
Shledáme se s ní v pokračování?
Pokud nějaké pokračování bude, nabídnu hráčům novou trojici (čtveřici, protože opět počítám s bonusovkou), ale postavy budou mezi jednotlivými díly kompatibilní, takže si hráč bude moci zahrát se svojí oblíbenou postavou i dvojku anebo naopak vzít si do prvního dílu novou postavu z pokračování. A třeba se i dozví, k čemu slouží rubín na některých předmětech a stránkách.

Na čem v současné době pracuješ? A je nějaké téma, kterému by ses chtěl v podobě deskové hry či knihy v budoucnu věnovat?
V čisté literatuře ambice nemám, nevidím se jako spisovatel. Herně paralelně pracuji na třech projektech. Nejvíc mě nyní baví samurajská rubačka, a jelikož mám k tomu i dva zkušené historické konzultanty, tak snad to ocení i japanisté. Historická věrnost hraje pro mě prim, byť pro hratelnost je vždy potřeba tu a tam něco z reálií lehce ohnout. Dvě další hry jsou v podstatě hotové, jedna rodinná strategická a druhá je hororovou procházečkou velkého formátu.
Otázka závěrem, máte doma Gekona?
Nemáme. Je to nick vycházející z mého jména.
Děkuji za tvůj čas. Přeji ti hodně zdraví a ať tě i nadále vede múza.
