Líbí se vám naše tvorba? Podpořte nás prosím na našem Instagramu, stačí pouze Sledovat.

Majitel baru, kde je možné si zahrát více než 900 deskových her

District 5 je denní bar v Hradci Králové zaměřený na deskové hry, kávu a drinky. Návštěvníci si zde mohou vybírat z více než 900 různých her (ještě začátkem roku jich bylo přes 850) a zahrát si je přímo na místě. Výběr je skutečně pestrý – od jednoduchých karetních her pro dva až po rozsáhlé strategické tituly, které zabaví i zkušené hráče na celé odpoledne. Kromě toho tu panuje velmi přátelská atmosféra, která láká nejen pravidelné hosty, ale i nováčky, kteří třeba s deskovkami teprve začínají. District 5 tak funguje jako ideální místo, kde můžete posedět s přáteli, objevit nové hry a třeba i navázat nová herní přátelství.

Během několika let se z původního přátelského setkávání u her stalo něco mnohem většího – společná sbírka her Ondřeje Sitaře a jeho kamarádů narostla do takových rozměrů, že dala vzniknout vlastnímu podniku. Dnes tvoří zhruba 70 % z oněch téměř devíti set her v Districtu 5 Ondrova osobní kolekce a zbytek jsou hry, které do podniku přinesli jeho přátelé a pravidelní hosté. Mezi nimi najdete i rozměrné „big box“ hry z Kickstarteru, které do Hradce často přiváží jako jedni z prvních.

District 5 však není jen o půjčování her. Ondra zde pravidelně pořádá herní večery, turnaje či tematické kvízy, kterými stmeluje místní komunitu hráčů. Jako opravdový nadšenec do deskovek navštěvuje také světové herní akce – například proslulý veletrh SPIEL v německém Essenu – odkud přiváží ty nejnovější hry a trendy pro své hosty. V následujícím rozhovoru se s Ondřejem bavíme nejen o tom, jak District 5 vznikl a funguje, ale především o jeho unikátní sbírce her a zážitcích, které si z tohoto „deskoherního ráje“ odnášejí návštěvníci.

Můžeš nám popsat, jak vznikl bar District 5? Co tě vedlo k tomu spojit bar právě s deskovými hrami a udělat z ní místo, kam lidé chodí nejen na kávu a drinky, ale i si zahrát?

Kdysi dávno (cca před 10-15 lety) jsem provozoval vysokoškolský bar na studentských kolejích. Po pár letech jsme si s kamarády řekli, že bychom naše pravidelná večerní posezení mohli něčím okořenit. A tak jsme čas od času hráli deskovky. Tou dobou jsme jich společně měli poskromnu – Bang, Pandemic, Krycí jména, Carcassonne a pár dalších. Když se naše společná sbírka rozrostla natolik, že se nevešla do místní skříně, byl čas na to opustit vysokoškolský život a zkusit to s barem zaměřeným ryze na deskovky.

Ve svém podniku pořádáš i různé herní akce – například turnaje nebo kvízy. Jaký je o ně mezi návštěvníky zájem a podařilo se ti v Hradci Králové vytvořit aktivní komunitu hráčů kolem Districtu 5?

Dalo by se říct, že každý večer je u nás deskoherním večerem. I když se k nám někdo náhodně zatoulá, nakonec skončí s deskovkou na stole. Navíc pravidelně pořádáme všeobecné kvízy pravidelně a máme prakticky stabilní základnu hráčů na celou sezónu. Jednou do roka do toho přihodíme nějaký tematický speciál, třeba deskoherní, který si vytváříme sami. O turnaje je obecně zájem nižší, takže pořádáme třeba jen 2-3 ročně. Naše klientela je velice různorodá, takže je občas těžké najít hru, kterou všichni znají nebo mají rádi, aby pro ně měl turnaj alespoň trochu smysl. Čas od času ale pořádáme také testování, představení nových her nebo výjimečně i setkání s autory.

Aktuálně nabízíš přes 900 různých deskových her. Jak se ti podařilo dát dohromady takto úctyhodnou sbírku? Byla to dlouholetá práce, nebo jsi hry nakoupil ve velkém najednou?

Je to dlouholetá záležitost. Jak už bylo řečeno, začalo to v předaleké galaxii skupinovou sbírkou her. Když jsme otevřeli District 5, naše kolekce čítala maximálně 150 titulů, v tom už byla navíc zařazena štědrá úvodní podpora většiny našich partnerů (vydavatelů). Od té doby počet narůstá průběžně s kadencí zhruba 50-100 hrami ročně. Aktuálně pomalu atakujeme tisícovku her a k nim přes 300 rozšíření a doplňků.

Zhruba 70 % her ve tvém podniku pochází z tvé osobní sbírky a zbytek dodali tvoji kamarádi. Jak takové sdílení her funguje v praxi? Nechávají ti přátelé své hry dlouhodobě k dispozici a co z toho případně mají oni sami?

Asi by se dalo říct, že většina sbírky moje, nicméně od založení District 5 je samozřejmě nakupuje moje firma za zvýhodněných podmínek. Kdyby nám vydavatelé nevycházeli vstříc lepšími cenami, rozhodně by sbírka nemohla být dnes takhle rozsáhlá a za to jim patří velké poděkování. Kamarádi přispívají svými hrami dlouhodobým zapůjčením do kolekce hlavně proto, že už prakticky nehrají doma, ale schází se pravidelně výhradně u nás. Na oplátku tady samozřejmě nemusí platit žádné poplatky spojené s hraním her a na rozdíl od běžných návštěvníků si případně mohou kterékoliv hry půjčovat i domů nebo třeba na dovolenou.

Ve sbírce Districtu nechybí ani obří „big box“ hry z Kickstarteru. Které z těchto velkých Kickstarterových titulů patří mezi tvoje osobní favority, případně se těší největší oblibě u návštěvníků? Čím jsou podle tebe tyto hry zajímavé oproti běžně dostupným hrám?

Velké boxy z „crowdfundingu“ (Kickstarter, Gamefound) jsou právě spíše doménou mých přátel. Kupují je třeba kvůli miniaturám na barvení či exkluzivním bonusům a v partě je pak během pár týdnů odehrají. Ale byla by přece škoda je nechat ležet doma, a tak hry zůstávají v naší kolekci. Z hlediska „průměrného“ návštěvníka to však nejsou úplně atraktivní tituly, protože často vyžadují dlouhé studování pravidel a pravidelnou docházku celé skupiny (zejména v případě kampaňových her). Ani já na tyto větší tituly nemám úplně čas, proto „backuji“ spíše střední nebo menší hry, které jsou u nás obecně oblíbenější. Největší krabicí, kterou jsem kdy podpořil, byla asi Euthia: Torment of Resurrection. Ale bral jsem ji spíše z důvodu podpory českých autorů na zahraniční platformě než jako koupi hry, kterou bych chtěl pravidelně hrát. Někdy cílím třeba na (svým způsobem) větší „legacy“ hry, ale to zase nejsou hry, které by se (ze svého principu) dostaly do naší nabídky.

Máš tak rozsáhlý výběr her, že to může hostům až brát dech. Jak se v té záplavě her ty sám orientuješ a jak pomáháš návštěvníkům s výběrem, aby si našli hru, která je bude bavit? Máš pro to nějaký systém nebo katalog, či hosté spoléhají hlavně na osobní doporučení?

Ze začátku jsem hry zvládal doporučovat osobně, ale teď už jich máme tolik, že podle mě není v kapacitě lidského mozku si je všechny zapamatovat, natož pak doporučit danou hru tak, aby právě v požadovaném počtu hráčů skvěle fungovala. Proto jsem nám pro tyto potřeby naprogramoval webovou herní databázi s vyhledávačem. V ní hráči naleznou všechny potřebné parametry, aby byli sami schopni si vyhledat hru podle svých představ. Po použití vyhledávače pak za mnou přijdou třeba se dvěma až třemi tituly, které je zaujaly, a finální výběr už pak řešíme společně.

Máš přehled o tom, které hry se u vás půjčují nebo hrají nejčastěji? Najdou se mezi nimi nějaké stálice, které si hosté oblíbili natolik, že se ke stolu vracejí znovu a znovu?

Čas od času si dělám měsíční statistiku, takže můžu říci, že je to často spíše o jednodušších párty hrách a karetkách. Návštěvníci často vybírají hru na místě, takže hledají tzv. „sit & play“ tituly – hry, u kterých není náročné nastudování pravidel a po pár minutách se do toho mohou pustit. Jako nejčastější mohu zmínit Výbušná koťátka, Shit Happens nebo Krycí jména. Populární jsou také „moderní klasiky“, které někteří z hráčů důvěrně znají a během pár minut jsou schopni je svou skupinku sami naučit – Catan, Carcassonne nebo Dixit.

Máš ty osobně nějakou „srdcovku“, na kterou nedáš dopustit? Tedy hru, která ve tvém podniku nesmí chybět a vždycky si ji rád zahraješ s hosty? A stává se, že si k tobě lidé chodí zahrát i kvůli jedné konkrétní hře, kterou třeba sami doma nemají?

Osobně mám celkem dost oblíbených her, které si vždy rád zahraji. Kdybych si měl vybrat jednu, byl by to Shogun od Dirka Henna, ale hrál bych ho vždy jen v plném počtu hráčů, aby byla mapa pořádně nabitá armádami a hře tak nechyběly časté konflikty. Co se týče zákazníků, tak není úplně běžné, že by pravidelně chodili za nějakým konkrétním kusem, ale existují i výjimky. Rozhodně si ale lidé často chodí cíleně zahrát hry, u kterých třeba zvažují koupi pro sebe nebo pro své blízké. Vždy je totiž lepší si hru vyzkoušet než ji kupovat naslepo. A to je mimochodem jeden z důvodů, proč je pro vydavatele zajímavé s námi spolupracovat.

Jsou ve tvé sbírce nějaké výjimečné kousky, které máš spíš kvůli radosti ze sběratelství než proto, abys je často hrával? Máš doma nebo v baru nějaké herní kuriozity, limitky nebo prostě hry, které si hýčkáš jako sběratelské poklady?

Podle mě jsou „hraní her“ a „sbírání her“ dva různé koníčky a já se věnuji oběma. Ne, že bych vyloženě vyhledával nějaké sběratelské kousky, ale čas od času pořídím něco staršího z druhé ruky, co už na trhu delší dobu není k dispozici nebo si kupuji hry do sérií, i když vím, že je možná na stůl delší dobu nedostanu. Co se týče nějakých „svým způsobem“ hodnotnějších kousků v kolekci, zmínil bych třeba hry Zaklínač: Dobrodružná hra (2015), Lovci noci (2011) nebo původní nelokalizovanou Battlestar Gallacticu (2008). Ale určitě bychom při hlubším pátrání ve sbírce našli i další zajímavosti. Doma žádné hry neskladuji, nechávám je všechny k dispozici na hraní naší komunitě.

Navštěvuješ i zahraniční deskoherní akce jako slavný SPIEL v německém Essenu. Co tě na těchto akcích nejvíc baví a co si z nich obvykle odnášíš – ať už jako hráč, nebo jako provozovatel herního baru?

Do Essenu jezdím pravidelně s manželkou již několik let. I když je to svým způsobem služební cesta, užíváme si to jako dovolenou. Plno lidí z branže tam možná jezdí spíše „za trest“, ale mě to baví – hrát hry, potkávat nové lidi a pozdravit se s českými i zahraničními přáteli – i přes enormní přeplněnost, vydýchaný vzduch a všudypřítomný hluk. První den bývá hodně o nákupech vyhlédnutých novinek, což je kritické pro udržení svěží a aktuální herní kolekce u nás v District 5. Další dny se zaměřujeme na hraní her, setkávání se, komunikaci a navazování nových přátelství a partnerství. Pokud bych si měl vybrat nějakou lepší „deskoherní dovolenou“, mohl by to být asi jen Dice Tower Cruise.

Zmínil jsi i Dice Tower Cruise – deskoherní plavbu v Karibiku. To zní jako zážitek, který není úplně běžný. Jaké to bylo? A lišilo se to něčím zásadním od klasických festivalů, na které jsi zvyklý?

Upřímně řečeno je to úplně jiný zážitek. Není to asi srovnatelné s žádným veletrhem ani konvencí. Letíš do Ameriky, kde nikoho neznáš, nalodíš se na (toho času) pátou největší výletní loď světa s palubní knihovnou her o 3000 kusech a přijde ti to, jako bys byl v nějakém spřáteleném klubu. Z 8000 cestujících je zhruba osmina členy DT: Cruise – společně hrajete, večeříte, paříte… Téměř každý den loď zastaví na jiném ostrově (my byli na Bahamách, Haiti a Jamajce), kde můžeš z lodi vystoupit a poznat místní kulturu nebo zůstaneš na lodi a hraješ, hraješ a hraješ anebo vyzkoušíš nespočet dalších aktivit, které je možné na lodi dělat. Rozhodně bych tento zážitek doporučil každému, kdo miluje cestování, nemá problém s angličtinou a rád poznává nové lidi.

Jaké máš s Districtem 5 plány do budoucna? Chystáte například další rozšiřování herní sbírky (případně i prostoru baru), nebo plánuješ nějaké nové aktivity či vylepšení pro své návštěvníky?

Žádné razantní změny do budoucna zatím neplánujeme. Herní sbírka se bude přirozeně rozrůstat alespoň do milníku 1000 her a poté asi trošku zjemníme síto, přes které hry do kolekce vybíráme, protože už narážíme na kapacitní problémy. Rozšiřování prostoru není reálné, protože jsme v pronájmu a žádné návrhy na prostorové změny nám doposud bohužel neprošly. Aktuálně však k 7. výročí baru chystáme pro naše nejvěrnější fanoušky nový „merch“ – trička, placatky, odznáčky a další drobnosti.

Chystá se u tebe v nejbližší době nějaká akce, turnaj nebo tematický večer, na který bys čtenáře rád pozval? Co by si hosté rozhodně neměli nechat ujít?

V dohledné době žádné akce neplánujeme, protože v létě máme omezený provoz a menší návštěvnost. Rozhodně jsme ale pyšní na naši organizačně největší akci s názvem Herní desetiboj – půldenní herně-sportovní turnaj tříčlenných týmů, který každoročně pořádáme pod širým nebem začátkem června. Je to takové vyvrcholení sezóny, na které se nám sjíždí na 30 fanoušků z různých koutů republiky, a příští rok budeme pořádat již 6. ročník (snad opět) s podporou většiny českých vydavatelství. Jinak doporučím průběžně sledovat náš Facebook, kde všechny chystané události předem zveřejňujeme.

Máš ještě nějakou poslední věc, která tě napadne?

Myslím, že otázky byly trefné (a odpovědi snad dostatečně vyčerpávající), takže můžu jen dodat vřelé poděkování za pozvání k tomuto rozhovoru a také za všechno, co Říše her dělá a plánuje pro českou deskoherní komunitu. Přejeme hodně úspěchů a doufáme, že se s vámi z „říše“ nebo s vámi čtenáři třeba potkáme na nějaké herní akci osobně, ať už u nás, jinde v Čechách nebo v zahraničí. Deskovkám zdar!

Děkujeme Ondřeji Sitařovi za milý a inspirativní rozhovor – i za to, co v Hradci Králové buduje nejen jako bar, ale jako komunitní prostor pro všechny milovníky deskových her. District 5 není jen místo s regály plnými her – je to živoucí důkaz, že když se spojí nadšení, přátelství a trocha podnikavosti, může vzniknout opravdový herní ráj. A pokud vás někdy cesty zavedou do Hradce, určitě se tam zastavte – třeba právě na partii své nové oblíbené hry.

Líbí se vám naše tvorba? Podpořte nás prosím na našem Instagramu, stačí pouze Sledovat.