Autoritářské režimy, politické pletichy a souboj o moc nebývají v deskových hrách ničím výjimečným, ale co když se do role ministrů bojujících o vládu dostanou obyčejné domácí spotřebiče? Přesně s tímto neotřelým a patřičně černohumorným konceptem přichází chystaná desková hra Power Vacuum, která nás zavádí do světa, kde je Vrchní spotřebič po smrti a vlivná Zásuvka konečně volná. Titul je prvotinou nového českého vydavatelství Umbra STUDIO, a tak je celá komunitní scéna nesmírně zvědavá, jak si tento nováček poradí se svou premiérou.

Hra je určena pro jednoho až pět hráčů a jedna partie zabere přibližně třicet až šedesát minut. Jde o titul, který staví na kombinaci štychového mechanismu, tajných agend a blufování. A jelikož se jedná o velmi neobvyklý počin, nebude na škodu si o hře něco málo říci v našem preview.

Samotné zpracování hry stojí na neobvyklých komponentech, které na stole vytvářejí funkční i esteticky velmi zajímavý celkový dojem. Ústředním prvkem je kruhový řídicí panel, kolem kterého sedí desky jednotlivých spotřebičů, přičemž propojení mezi nimi zajišťuje „skutečný“ silový kabel se dvěma konektory.

Hráči pracují s kartami režimu v pěti barvách, konkrétně jde o násilí, peníze, byrokracii, média a specifickou skupinu špiónů. Důležitou roli hrají také žetony síly představující energii, karty skrytých agend a unifikované dílky soch v hodnotě deseti bodů, které jsou rozděleny na piedestaly, spodní části, torza a hlavy. Každý hráč disponuje vlastní deskou spotřebiče s ukazatelem agendy, na níž si postupně značí svůj postup a staví svůj monument.

Průběh partie je postaven na sérii štychů, do kterých hráči vynášejí své karty režimu a snaží se přelstít své soupeře. Základní pravidlo vyžaduje držení barvy výnosu, přičemž červená barva násilí funguje jako trumf.

Fascinujícím prvkem je design karet, jejichž barva je viditelná na zadní straně pro všechny soupeře. Výjimkou jsou hnědé karty špiónů, které jsou maskované za jiné barvy. Ty nemusí ctít barvu výnosu a navíc fungují jako supertrumf schopný přebít i červené násilí. Vítěz štychu nestojí před automatickým ziskem bodů, ale před zásadní volbou, zda si vzít jeden bod ve formě žetonu síly, nebo si jednu zahranou kartu zajmout do své ruky pro nadcházející kolo.

Zásadní roli ve hře hraje manipulace s řídicím panelem, ke které dochází po každém odehraném štychu. Hráč, který do štychu přihodil kartu s nejnižší hodnotou, dostává povinnost upravit tok energie na stole. Nejprve přesune žeton síly mezi dvěma spotřebiči propojenými silovým kabelem, a následně musí jeden z konektorů přemístit do jiné volné zásuvky na panelu. Tímto způsobem se neustále mění energetická úroveň všech spotřebičů ve hře, a to včetně těch, které neovládá žádný ze živých hráčů. Pravidla tak nutí účastníky neustále reagovat na dynamický vývoj na společném plánu.

Klíčovým prvkem pro celkové vítězství je práce s kartami agend a jejich správné načasování. Každý hráč drží v tajnosti kartu definující, který spotřebič by měl mít na konci kola nejvyšší a který naopak nejnižší úroveň síly. Agendu lze v průběhu kola veřejně odhalit a uzamknout si tak bodový zisk podle počtu zbývajících karet v ruce. Pokud však hráč riskuje a s odhalením váhá až do samého konce, stává se z něj konspirátor. V takovém případě může získat maximální bodový příděl, avšak pouze za předpokladu, že uspěje v obou částech svého tipu, protože jakýkoliv dílčí nezdar znamená nulu.

Vedle sbírání žetonů síly představuje druhý pilíř hratelnosti stavba monumentálních soch. Jakmile hráč nahromadí deset bodů síly, vymění je v banku za jeden z dostupných dílků a začne budovat svůj pomník od spodního piedestalu až po finální hlavu. Socha neslouží pouze jako ukazatel celkového pokroku směrem k hranici čtyřiceti bodů, ale přináší na stůl i výrazný vizuální prvek. Jednotlivé díly mají sice stejnou funkční hodnotu, ale jejich estetická rozmanitost a volba pořadí odběru dodávají hře lehký nádech osobité absurdity.

Drobnou kaňkou na jinak skvělém zpracování může být fakt, že v základní verzi jsou sochy vyrobené z kartonu. Pokud si však hru předobjednáte, získáte jako dárek zdarma prémiové dřevěné žetony. Právě s nimi podle mě začíná ta pravá zábava, protože na stole vytvářejí výrazný estetický prvek a představují takovou pomyslnou třešničku na dortu.

Závěr partie nastává ve chvíli, kdy některý z hráčů získá a dokončí čtvrtý díl své sochy, čímž probíhající kolo spěje ke svému finále. Hráči si přičtou finální body za žetony síly i úspěšně vyhodnocené karty agend. Vítězem se stává ten, komu se podařilo postavit celou sochu a dosáhnout nejvyššího bodového zisku, přičemž případné remízy rozhoduje celkové skóre nebo estetický dojem z dokončeného pomníku.

Z dostupných informací působí hra jako neobyčejně kousavá a taktická záležitost, v níž se tradiční kartářské mechaniky snoubí s neustálým blufováním a přetahováním o zdroje.

Osobně mě tento titul nesmírně zaujal a musím se přiznat, že u nás v redakci už máme první partie za sebou. Hra na stůl vnáší neuvěřitelnou porci intrik i škodolibé zábavy, ale na naše detailní dojmy a finální verdikt si budete muset ještě chvilku počkat do oficiálního vydání. Určitě se ale máte na co těšit! Jakmile vyprší embargo, přineseme vám zevrubnou recenzi, ve které vše rozebereme do posledního detailu.