Když bohové sesílají hněv a ty jsi poslední, kdo jim stojí v cestě

Krev na listí, děs v očích a prastarý hněv, který věky čekal, až se vymstí na lidských vetřelcích. Masakr v posvátných hájích je třetí „videokazetou“ v sérii Poslední holka, solitérní hororové hry, která staví na hororovém filmovém klišé a přetavuje jej v naprosto intenzivní herní zážitek. Každá taková VHS je možná hrát samostatně (ačkoliv je zapotřebí mít přehrávač, ale o tom si řekneme ještě více informací) a přináší speciální příběh. Hra je určena pouze pro jednoho hráče a přináší přesně to, co fanoušci žanru tolik milují. Boj o život, děsivou atmosféru, nevyzpytatelnost a hrdinku, která se pokouší přežít do konce „filmu“. A přitom jde stále o deskovou hru.

Do místních luhů a hájů ji přinesla v našem mateřském jazyce společnost REXhry a jde o titul, který rozhodně není určen pro každého. Zatímco jej někdo bude považovat za jeden z nejpoutavějších příkladů herního vyprávění, jiný v něm může vidět jen náhodu a frustraci. Právě tímto kontrastem ale Poslední holka vyniká, protože vyvolává silné reakce a nenechá nikoho lhostejným. Hra si buduje svou reputaci nejen atmosférou a vizuální stylizací, ale také schopností přenést hráče do role protagonisty filmového hororu, který si tvoří svůj vlastní příběh. A přesto se v jeho krabici skrývá něco jedinečného, co není snadné uchopit slovy, tedy znepokojivý, ale podmanivý zážitek, který učí, že přežit neznamená zvítězit, ale vydržet dost dlouho, abyste mohli bojovat zpět.

Základním prvkem konceptu Poslední holky je fakt, že každý z „filmů“ je samostatná krabička, která obsahuje vždy jednoho zabijáka, unikátní lokaci a dvojici hrdinek. Tyto boxy však nelze hrát samostatně. Pro samotné hraní je nezbytné vlastnit základní sadu s názvem Poslední holka: Přehrávač. Ta obsahuje všechny univerzální komponenty a pravidla potřebná pro jakoukoliv kombinaci lokací a vrahů. Tento systém, ačkoli z něj mohou mít někteří hráči pocit „komerčního taháku“, představuje ve skutečnosti velmi flexibilní základnu pro budování herního zážitku, který může pokračovat napříč různými příběhy, prostředími a úzkostnými konci.

Ve filmové krabičce Masakr v posvátných hájích se ocitáme v rozlehlých lesích, které byly po staletí nedotčené lidskou rukou. Nyní se sem s vidinou zisku stahují turisté, jejichž přítomnost narušila klid posvátného místa. Bozi se hěvají a s jejich hněvem přichází Inkanyamba, maskovaný mstitel, který se stává nelítostnou silou poháněnou prastarou zlobou. Inkanyamba nepřemýšlí, neodpouští, nezastaví se. Zapomněl důvod své pomsty, ale jeho hněv jen roste.

V roli poslední holky se hráč ujme jedné ze dvou nových postav: Adelaide nebo Barbary. Každá z nich přináší jiný počáteční styl hraní a jinou schopnost vypořádat se s krvavým běsněním. Cílem je přežít dost dlouho na to, aby se hrdinka dokázala obrátit proti vrahovi a ukončila jeho řádění. To ale nebude snadné, protože samotný herní systém funguje tak, aby z počátku dal hráči jistou kontrolu nad děním, ale s postupem času přidává napětí, ztěžuje přístup ke kartám, zvyšuje rizika a dovolí vrahovi stále více.

Hlavní mechanický prvek, který Inkanyambu definuje, se nazývá Zabijácký hněv. Tato stupnice se pohybuje mezi hodnotami 1 a 10 a reaguje na určité události během hry. Čím výše je stupnice, tím horší dopady má, když se Inkanyambův hněv „spustí“. Může to znamenat jeho vyléčení, okamžitý nárůst jeho síly nebo silnější dopady jeho útoků. Někdy to ale znamená ještě něco horšího, například novou schopnost, pohyb navíc, okamžitou smrt obětované postavy. Hněv je nástroj, který dělá z Inkanyamby živoucí katastrofu, neřízenou zlobu, která se vymkla kontrole. Hráč tak musí předvídat, kdy k této aktivaci dojde, jak se její efekty mohou projevit a snažit se hodnotu hněvu udržet na uzdě, ačkoliv to není vždy možné a rozhodně ne bez obětí.

Zajímavým prvkem Masakru v posvátných hájích je, že podobnou stupnici má i sama lokace. Nazývá se Boží hněv a rovnoměrně zrcadlí rostoucí nelibost samotných sil, které les chrání. Tato stupnice se vyvíjí nezávisle na Inkanyambovi, ale pokud dojde k jejímu spuštění, mohou nastat zcela zničující události, které zasáhnou nejen hrdinku, ale i oběti a změní vývoj dění. Může jít o vyvolání přírodních sil, které znemožní pohyb po mapě, anebo o posílení mystického půlnoci, jež vás donutí přehodnotit dosavadní plány. Hněv lesa se tak stává tichým, ale o to děŕivějším společníkem Inkanyamby, který nepřímo ovlivňuje tok událostí. Hráč má možnost tento proces zpomalit přímými akcemi, jako je rituální čištění nebo obětování karet, ale času není nazbyt a možností nebývá mnoho, což přidává další vrstvu těsného sevření, v němž se hráč neustále nachází.

To, co Poslední holku odlišuje od většiny jiných her, je způsob vyprávění. Nepoužívá přímý text ani předepsané příběhové volby. Všechny události se odehrávají přes mechaniky, kartami určený průběh a nepřímou návaznost děje. Přesto vás hra nenápadně navede k tomu, abyste si ve vlastní hlavě skládali obraz skutečného hororu, který sledujete jako divák. V jednom tahu se někdo zachrání, jindy hrůzně zemře. V jednom momentu se cítíte silně a vše jde podle plánu, aby následný zvrat otřásl celou situací. Hra má pozoruhodnou schopnost přirozeně tvořit akční scény, které by se neztratily v hororovém filmu osmdesátých let.

Masakr v posvátných hájích se díky Inkanyambovi řadí mezi nejintenzivnější příběhy první sezóny. Nejen kvůli neustále rostoucí hrozbě, ale také proto, že jeho přítomnost může pronikat i do jiných filmů. Stejně tak posvátné háje mohou hostit jiné zabijáky. Celý systém totiž funguje modulárně a pokud si přejete přenést Inkanyambu do jiného města nebo naopak sledovat, jak si Barbara vede proti vrahovi z Creech Manor, hra vám to umožní.

Poslední holka není hra, která by se snažila zalíbit všem. Někdo ji miluje pro atmosféru a příběhovou plynulost, jiný ji může zatratit kvůli pocitu neřízenosti a herní nepřívětivosti. Masakr v posvátných hájích těží z obou těchto emocí. Je to syrový příběh, který si nebere servítky, přináší napětí, silné momenty a skutečné zoufalství. A to vše bez potřeby explicitního textu.

Pro ty, kdo se touží ponořit do krvavého hororu, kde si scény tvoří sami a kde cítí každou chybu i výhru jako součást vlastního příběhu, je Poslední holka s Masakrem v posvátných hájích zážitkem, který si budou dlouho pamatovat. Každá partie působí jako unikátní epizoda temného seriálu, v němž se děj nepředvídatelně vyvíjí a kde se i zdánlivě jednoduché rozhodnutí mohou zvrtnout v osudovou chybu. Atmosféra neustálého ohrožení a pocit bezmoci, prokládané vzácnými okamžiky naděje, vytvářejí naprosto pohlcující herní rytmus, který zůstává v paměti ještě dlouho po dohrání. Pokud hledáte hru, která nenabízí jen pravidla, ale zhmotňuje emoci a napětí, Poslední holka je tím pravým krvavým rituálem.

Poslední holka: Masakr v posvátných hájích získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti REXhry

Hru můžete zakoupit přímo zde.