Velká hra v malé krabičce

Jsou hry, které vám už krabicí naznačí, že dneska se nikam nechvátá. Vysypete půlku obsahu na stůl, další půlku pod stůl, a než se dostanete k prvnímu tahu, máte pocit, že by si to zasloužilo minimálně stavební povolení. Ostrovní Expres: Nastupovat! od vydavatelství TTGames na to jde přesně opačně. Malá krabička, svižná příprava, a pak ten typ překvapení, kdy si po prvních pár tazích řeknete, že tohle bude chytřejší, než se tvářilo na začátku.

Na první dobrou vypadá Ostrovní expres jako kompaktní karetní engine building s vláčky, stavíte vagony, nakládáte zboží, vozíte cestující, plníte zakázky. Jenže to, co se tváří jako obyčejné stavění vlastního enginu, se rychle změní v hru o načasování, o hlídání soupeřů a hlavně o tom zvláštním druhu interakce, kdy se navzájem nepraštíte po hlavě kladivem, ale i tak si do života lezete skoro pořád.

Komponenty a první dojem

Komponentově je to celé milé, funkční a tematicky sladěné. Karty vlaků, ostrovy jako mapa, stanice, jízdenky, pytlík s cestujícími a k tomu pár žetonů bodů a trať pokroku s mašinkou. Nic, co by vás ohromilo luxusem, ale všechno do sebe zapadá, díky tomu se rychle zorientujete a můžete rovnou začít řešit ty podstatné věci.

Už při přípravě je vidět, že to nebude sólo budování v bublině. Ostrov je společný prostor. Stanice jsou společné. Jízdenky jsou společné a diktují, co se kde vyplatí. A cestující, ty barevné figurky z pytlíku, jsou taky společný “zdroj”, o který se budete přetahovat, i když velmi civilizovaně, skoro jako kdyby se nic nedělo. Jenže děje, a dost.

Dvě akce, a hlava plná myšlenek

V každém tahu máte jen dvě akce. Na papíře to zní skoro odpočinkově. V praxi je to přesně ten moment, kdy sedíte nad stolem a v hlavě vám běží čtyři plány najednou. Vzít si kartu z nabídky, nebo radši sáhnout do pytlíku pro cestujícího. Přidat nový vagon, nebo nejdřív využít soupeřův a vytěžit z něj bonus. Doručit teď a posunout hru dál, nebo ještě chvíli kroužit kolem nabídky a připravit si jednu pořádnou, bodově výživnou jízdu. Ostrovní expres umí z těch dvou akcí vyždímat maximum, protože každé rozhodnutí má dopad nejen teď, ale i o tah či dva později.

Stavba je přitom krásně přímočará a zároveň nekompromisní. Každý vagon má svou hmotnost, lokomotiva určuje výkon celé soupravy, a jakmile to přeženete, vlak prostě dál nepojede. Nemůžete bezhlavě přidávat další a další karty jen proto, že vypadají lákavě. Musíte přemýšlet, co vaše souprava skutečně utáhne.

Navíc každé vylepšení stojí karty, a karty tu představují univerzální měnu. Platíte jimi za stavbu, potřebujete je jako zboží, a zároveň je chcete držet v ruce pro další možnosti. Hra vás tak nenápadně učí hospodařit, plánovat a trochu si hlídat apetit. Protože utratit všechno za nový, blyštivý vagon je sice lákavé, ale někdy je rozumnější počkat a nechat vlak růst postupně, a hlavně udržitelně.

Moment, kdy se to celé zlomí

Kde Ostrovní expres opravdu získá tvář, je nakládka. Protože vy tady nenakládáte jen do vlastního vlaku. Vy můžete naložit i do soupeřova. A teď to nejlepší, když nakládáte do soupeřova vlaku, dostanete bonus z toho vagonu vy. Takže se ocitnete v situaci, kdy máte v ruce bednu a koukáte, komu ji nejlíp “vrazit” do nákladního vozu.

Tohle je geniální drobnost. Hra vás totiž nenutí škodit. Ona vás láká pomáhat, ale tak, že vy z toho máte užitek a vám to dává smysl. A tím pádem sledujete ostatní úplně přirozeně. Kdo má vagon, který rozdává karty. Kdo si postavil něco, co spustí další akce. Kdo je krok od doručení a jen čeká na správný typ zboží. Najednou to není tichá karetní pohodička, ale stůl, kde se pořád nenápadně počítá, kdo komu zrovna udělal radost, a kdo na tom vydělal víc.

Doručení jako malý vrchol partie

Doručení je tady takový ten uspokojivý moment, kdy si konečně řeknete, tak jo, teď se to celé ukáže. Když míříte do jedné stanice, můžete v rámci jediné akce splnit zakázku, vysadit cestující, případně si udělat i speciální doručení a přeměnit náklad na karty. Hra vás tím odměňuje za plánování, za to, že si umíte připravit vlak tak, aby cesta nebyla jen jedna krabice sem, jeden cestující tam, ale hezky výpravná jízda.

Do toho vstupují jízdenky, tedy odměny za vysazení cestujících podle pořadí. První bere nejvíc, další už jen drobky. A tohle vytváří krásný tlak. Ne protože by hra byla agresivní, ale protože vám pořád říká, jestli to chcete ještě o tah odložit, risknout, že vás někdo předběhne, a nebo to urvat teď a vzít si, co je ještě na stole.

Směry, které se nepodbízejí

Je tu víc typů vagonů, a každý láká na jiný styl hry. Jedny podporují bedny, jiné uhlí, další ropu, osobní vozy zase řeší cestující. Služební vozy umí přidat trvalé výhody, někdy zlevní stavbu, jindy posílí výkon, někdy vám dovolí víc flexibility při doručování. A nad tím vším visí budovy, tedy bodovací plán na konec hry. A protože můžete mít jen jednu, často je to přesně ta volba, která vám řekne, kam vlastně chcete mířit.

Co oceňuju je, že hra vás do žádného směru netlačí násilím. Neexistuje tu pocit, že když nepostavíte konkrétní věc, tak jste prohráli už v půlce. Spíš reagujete na nabídku karet, na to, jak se chovají soupeři, a na to, co se děje na mapě. Jednou vám to sedne na osobní vozy a cestující, podruhé se z vás stane uhelný magnát, potřetí zjistíte, že nejvíc vyděláváte na tom, že chodíte nakládat k soupeřům a tváříte se u toho jako nejhodnější člověk u stolu.

Interakce, která není zlá, ale je všude

Kdybych měla vypíchnout jednu věc, proč Ostrovní expres funguje, je to právě interakce. Tohle není hra, kde si jen skládáte své kombo a občas někomu vezmete kartu z nabídky. Tady se pořád rozhodujete, jestli použijete cizí vagon, protože vám dává šíleně dobrý bonus, i když tím soupeři zároveň plníte vlak. Pořád koukáte, kdo se chystá doručovat, protože nechcete, aby vám utekl nejvýhodnější výstup cestujícího. Pořád vás zajímá, jestli už někdo bere ostrov, protože to znamená posun mašinky, a tím pádem i neúprosně se blížící konec hry.

A tohle je ten typ interakce, který mě baví. Není to škodící. Není to zákeřné. Ale je to velmi citelné. Hra vás nutí být u stolu přítomní, a ne jen odpočítávat si v hlavě své vlastní plány.

Ještě jedna zastávka od TTGames

Ve stejném období, kdy se k nám na trh dostal Ostrovní expres, přivezlo vydavatelství TTGames i další vláčkový kousek, tentokrát výrazně jiného střihu. Divoká kolej vás vezme na Divoký západ, kde koleje kreslíte do mapy prérií a každá otočená karta zároveň posiluje vaši pokerovou kombinaci. Spojujete města, aktivujete budovy jako saloony či banky a balancujete mezi silnou rukou a chytrým vedením tratí. Svižný, přemýšlivý roll and write, který dokazuje, že vlaky mohou fungovat jak v kompaktní karetní podobě, tak i jako pořádné kreslící rodeo.

Závěrečné dojmy

Ostrovní expres je přesně ten titul, u kterého bych byla smutná, kdyby zapadl jen proto, že je v malé krabičce. V kompaktním balení nabízí překvapivě velké množství rozhodnutí, chytré budování motoru, a hlavně průběžný kontakt mezi hráči, který dělá každou partii jinou. Jednou se budete přetahovat o jízdenky, podruhé o to, kdo komu dá nejlepší bonus nakládkou, potřetí vám hru ukončí mašinka dřív, než stihnete dotáhnout svůj krásný plán, a přesto to bude dávat smysl.

Jestli máte rádi vláčkovou tematiku, ale nechcete obří euro na půl večera, tohle je hodně příjemná volba. A jestli vás baví karetní systémy, kde se efekty hezky provazují, a kde se musíte dívat i mimo svůj vlastní stůl, tady budete spokojení.

OSTROVNÍ EXPRES: NASTUPOVAT! získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti TTGames

Hru můžete zakoupit přímo zde.