Když přiznání k vraždě není koncem vyšetřování

Doktorka Alison Templeton stojí v hotelovém pokoji nad mrtvým manželem. V ruce drží zbraň, ze které se střílelo, a policii následně sdělí, že Billa Templetona zastřelila. Jenže případ, který se v dubnu roku 1994 zdál být prakticky uzavřený ještě dříve, než stačili kriminalisté pořádně prozkoumat místo činu, nakonec skončil úplně jinak. Alison byla u soudu shledána nevinnou a skutečná podoba událostí v pokoji 221 hotelu Roundtower zůstala zahalená množstvím nezodpovězených otázek. Po letech se proto spis znovu otevírá a tentokrát se do něj můžete pustit vy. Odložené případy: Poslední check-in, které přinesla do místních luhů a hájů v našem mateřském jazyce společnost Ravensburger, staví před hráče pořádný balík policejních, soudních i osobních dokumentů a nechává je, aby se sami pokusili zjistit, co se tehdy v americkém městečku Sawyer skutečně odehrálo. A právě způsob, jakým vás nechává hrabat se v minulosti bez vodění za ruku, patří k jeho největším přednostem.

Odložené případy představují trochu jiný druh detektivního hraní, než jaký známe z titulů založených na kartách, herním plánu nebo postupně otevíraných kapitolách příběhu. Základem je zde samotný vyšetřovací spis. Dostáváte do rukou materiály vytvořené tak, aby připomínaly skutečné dokumenty spojené s kriminálním případem, a nikdo vám předem neřekne, kterému z nich máte věnovat největší pozornost. Čtete výpovědi, policejní poznámky, soudní dokumentaci, novinové články, forenzní zprávy, osobní vzkazy a další materiály a sami hledáte vazby mezi jednotlivými informacemi. Série tím dobře napodobuje pocit probírání starého případu, ve kterém už někdo před vámi učinil závěry a vy nyní musíte rozhodnout, zda byly správné. Nejde přitom pouze o hledání jedné schované věty. Důležité je porovnávat dokumenty mezi sebou, všímat si časových souvislostí a přemýšlet, proč se některé informace objevují právě tam, kde byste je možná vůbec nehledali.

V případě Posledního check-inu se všechno vrací k událostem v hotelu Roundtower. Bill Templeton byl nalezen mrtvý v pokoji 221 a jeho manželka Alison byla na místě se zbraní. Případ působil tak jednoznačně, že se tomu přizpůsobil i přístup lidí, kteří jej vyšetřovali. Jenže soudní řízení ukázalo, že zdánlivě jednoduchý obraz má zásadní trhliny. Hráč proto nedostává pouze materiály zachycující samotný večer, ale také následky tehdejšího vyšetřování. Vidí, co policisté považovali za důležité, co naopak přehlédli a jak se jejich přesvědčení o vině Alison promítlo do další práce. Právě tento prvek se mi na celém případu líbí možná nejvíce. Nevyšetřujete vraždu ve vzduchoprázdnu. Současně zkoumáte práci lidí, kteří ji vyšetřovali před vámi, a postupně zjišťujete, nakolik jejich úsudek ovlivnilo přesvědčení, že vlastně už není co řešit.

Velkou zásluhu na tom má samotné zpracování obsahu krabice. Nenajdete zde klasický balíček karet, ze kterého byste postupně tahali další indicie. Před sebou máte skutečně působící složku plnou nejrůznějších materiálů. Součástí jsou policejní poznámky, výstřižky z novin, půdorys hotelu, fotografie, výpovědi podezřelých a svědků, zprávy z místa činu, soudní dokumentace, výsledek testu na detektoru lži, pohlednice, potvrzení o absolvování školení, ručně psané poznámky a další důkazy. Některé listiny jsou strohé a úřední, jiné působí mnohem osobněji. Právě jejich různorodost dělá z obyčejného čtení podstatnou část zážitku. Člověk nemá pocit, že prochází připravený seznam hádanek. Mnohem více připomíná někoho, komu byla předána zaprášená policejní složka a bylo mu řečeno, že někde uvnitř musí být odpověď.

Výborně funguje také množství konkrétních detailů. V pokoji 221 byl vedle revolveru Ruger GP100 nalezen například kufřík s penězi, vyprané košile, léky, lidský inzulín, injekční stříkačky, lidský řezák, hotelová karta, dva dlouhé tmavě hnědé vlasy, dvě skleničky, mobilní telefon a ohořelý kus papíru. Samotný seznam samozřejmě ještě nic neřeší. Důležité je, kde byly jednotlivé věci nalezeny, komu mohly patřit a co o nich později zjistila laboratoř. Zbraň například nesla otisky Billa i Alison Templetonových. Na černé brašně byly vedle Billových otisků také otisky zesnulého Julia Santose a právě Santosovy otisky se objevily rovněž na obalu s pěti tisíci dolary. Dva nalezené vlasy se při bližším zkoumání ukázaly jako jeden lidský vlas a jeden akrylový. Na první pohled obyčejné předměty tak postupně začínají vytvářet síť vztahů, kterou je velmi příjemné rozmotávat.

Ještě zajímavější je, že hra dokáže z obyčejných administrativních materiálů vytvořit důležité části vyprávění. Z dokumentů postupně vyplývá, že původní vyšetřování nebylo zdaleka tak důkladné, jak by závažnost případu vyžadovala. Laboratoř měla analyzovat množství materiálu z pokoje, jenže interní poznámka odhaluje rozhodnutí s další forenzní prací počkat. Důvodem byly rozpočtové problémy a především přesvědčení, že další důkazy vlastně nejsou potřeba. Podezřelá byla přistižena se zbraní, přiznala se a absolvovala test na detektoru lži. Proč tedy utrácet peníze za zkoumání hotelového pokoje, který bude beztak plný DNA a otisků předchozích hostů. Tahle drobnost podle mě nádherně mění způsob, jakým na celý případ nahlížíte. Najednou totiž nehledáte jen něco, co pachatel dokázal skrýt. Hledáte také něco, čeho si původní vyšetřovatelé jednoduše nevšimli.

Velkou roli hraje soudní dokumentace. Proces s Alison Templetonovou ukazuje, jak výrazně se původně pevně vypadající případ začal rozpadat. Důležitým bodem se stala velmi nízká hladina cukru v Billově krvi. Profesor Julius J. Blackwater z laboratoře Astria musel před soudem připustit, že taková hodnota by člověka mohla zabít a že po smrti neexistuje mechanismus, který by pokračujícím metabolismem vysvětlil její následný pokles. Současně se řešilo množství krve na místě činu a možnost, že jeho stav souvisel s inzulínem. Právě tato část pěkně ukazuje, jak Poslední check-in pracuje s informacemi. Jedna skutečnost sama o sobě odpověď nepřinese. Teprve když ji zasadíte vedle dalších dokumentů, začne měnit význam toho, co jste četli před několika minutami. Některé listiny se proto vyplatí číst opakovaně a vracet se k nim poté, co objevíte další souvislost.

Případ navíc nežije pouze mezi zdmi hotelu. Materiály zmiňují Julii Santose, Georgii a Cala Yorkovy, zaměstnance hotelu Seba Chianga, policejní pracovníky, právníky i další osoby. Georgia a Cal například po procesu změnili telefonní čísla a podle dostupných informací opustili zemi. Seb Chiang zase dokládá svou účast na školení mimo hotel. V novinách narazíte na zprávy o místních událostech, okresní výstavě nebo dopravních záležitostech a zpočátku nemusí být vůbec jasné, zda mají s případem něco společného. To považuji za jednu z nejsilnějších vlastností hry. Poslední check-in vám předem nerozděluje informace na důležité a nedůležité. Musíte sami rozhodnout, čemu věnovat pozornost. Díky tomu se vyšetřování příjemně rozlévá do celého městečka Sawyer a Billova smrt nepůsobí jako izolovaná hádanka připravená pouze pro potřeby hry.

Přesto nejde o titul, který by byl vhodný úplně pro každého. Hlavní činností je čtení, porovnávání údajů, vracení se k předchozím dokumentům a společná debata nad tím, co jednotlivé informace znamenají. Kdo očekává množství klasických rébusů, manipulaci s komponenty nebo přesně řízený sled úkolů, může být překvapen. Poslední check-in stojí především na pozornosti a schopnosti oddělit podstatnou informaci od šumu. Ve více lidech může být velmi zábavné sledovat, jak každý začne podezírat někoho jiného a všímá si jiných detailů. Stejně dobře ale celý případ funguje sólo, protože vás nenutí dělit si role ani provádět činnosti určené větší skupině. Osobně bych dokonce právě samostatné nebo komorní hraní považoval za ideální, protože při příliš velkém počtu vyšetřovatelů by se mohlo snadno stát, že každý čte jiný dokument a část souvislostí začne skupině unikat.

Důležitou součástí celého konceptu je také závěrečné ověření výsledků. Vaším úkolem není pouze ukázat prstem na člověka, kterého považujete za pachatele. Případ po vás chce odpovědět na tři zásadní otázky. Musíte zjistit, kdo Billa Templetona vydíral, kdo jej skutečně zabil a který důkaz jeho vinu nezpochybnitelně prokazuje. Teprve když máte pocit, že dokážete své závěry obhájit, odešlete odpovědi prostřednictvím určené internetové stránky a zjistíte, zda vaše rekonstrukce událostí obstojí. Oceňuji, že hra tím hráče nutí dojít dál než k pouhému tipu na pachatele. Nestačí říci, že někdo působí podezřele. Potřebujete vysvětlit souvislosti a najít důkaz, o který lze celé obvinění skutečně opřít. Finále tak působí jako přirozené završení vyšetřování, nikoliv jako výběr jednoho jména z několika možností.

Odložené případy: Poslední check-in mě baví především svou civilností a důvěrou v hráče. Nepotřebuje komplikovaný systém pravidel, aby vytvořil přesvědčivý kriminální případ. Stačí mu hotelový půdorys, fotografie, několik desítek dokumentů, laboratorní výsledky, novinové výstřižky a spousta drobných nesrovnalostí. Velmi povedené je také české zpracování, protože právě u hry založené téměř výhradně na práci s textem je kompletní lokalizace zásadní. Ravensburger tak přinesl do místních luhů a hájů v našem mateřském jazyce titul, u něhož lokalizace není jen příjemným bonusem, ale jedním ze základních předpokladů pohodlného hraní. Dokumenty můžete pročítat bez jazykové bariéry, porovnávat formulace a soustředit se na samotné pátrání. A čím déle se v policejní složce přehrabujete, tím méně samozřejmý se případ, který měl být původně naprosto jasný, stává.

Ve výsledku je Odložené případy: Poslední check-in povedenou detektivní hrou pro každého, koho láká představa, že místo figurek a herního plánu dostane do rukou starý nevyřešený spis. Největší radost přináší okamžik, kdy si spojíte dvě informace z dokumentů, které jste původně považovali za nesouvisející, a najednou vám začne dávat smysl něco, co předtím působilo bezvýznamně. Stejně důležitý je pocit pochybnosti, který se nad případem neustále vznáší. Alison se přiznala. Alison držela zbraň. Bill byl zastřelen. Přesto soud rozhodl jinak a původní vyšetřování zanechalo za sebou víc otázek než odpovědí. Právě na této nejistotě celý zážitek výborně stojí. Pokud máte rádi kriminální příběhy, pečlivé pročítání důkazů a chvíle, kdy se zdánlivě bezvýznamný detail promění v důležitý článek celé rekonstrukce, návštěva pokoje 221 stojí za to. Jen počítejte s tím, že jakmile jeho dveře jednou otevřete, některá tajemství už podruhé vyšetřovat nepůjde.

Cold Case – Odložené případy: Poslední Check-in získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Ravensburger

Hru můžete zakoupit přímo zde.