
Naše zoo
Správa zdrojů v rodinné kooperačce.

Vítejte v zoo!
Ještě před Vánoci stačili v Albi naskladnit rodinnou kooperativní deskovku podle příběhu skutečné kanadské zoo rodiny Millerových. V ní se s rodinným týmem snažíte zoo rozšířit o nové druhy zvířat, zatímco se musíte zvládat starat o ta stávající. Ukočírujete všechny neduhy svých srstnatých svěřenců, anebo zoo zavřete? Nejedná se tak o další kvízovou hru, kterých již v Albi pár se zvířecí a zoo tématikou vyrobili. Autorem je montrealský Thomas Dagenais-Lespérance a ilustrace obstaraly Jocelyne Bouchard a Marjorie Gros.

Jak pečovat o chlupaté svěřence
Herní plán je rozdělen na tři oddělení zoo a čtyři políčka pro příjem nových zvířat, tedy sedm lokací, mezi kterými se hráči pohybují. Hráči uspějí tehdy, pokud dokáží ubytovat nová zvířata do zoo dříve, než dojde balíček zdrojů. Jádro hry totiž tvoří správa zdrojů zkombinovaná s pohybem figurek po plánu, respektive dělení zdrojů na uspokojení problémů stávajících zvířat a vynaložení nákladů na ubytování zvířat nových. Každé kolo má strukturu pracovního dne.
Ráno si každý z hráčů dobere čtyři zelené karty zdrojů a ty vyloží lícem před sebe. V poledne si každý z hráčů dobere červenou kartu problému a položí žeton příslušného problému na každé zvíře, které touto potřebou trpí (ikona v horním pravém rohu karty). Odpoledne pak hráči zahazují karty zdrojů na pohyb, péči o zvířata a nákup nových tvorů (ikony v dolní části karty). Jakmile pečovatelé zahrají všechny karty, které mohli či chtěli, pasují. Pokud se na žádném zvířeti ve výběhu nenachází žeton potřeby, je vše zachráněno, zkontroluje se, zda jsou všechna zvířata již doma a zdravá a pokud toto naplněno nebylo, pokračuje se do dalšího dne.
Pokud některý žeton hráči odstranit nezvládli, nastane krize. Pečovatelé odhalují karty z balíčku zdrojů tak dlouho, dokud ikonami na nich neodstraní všechny žetony potřeb. V první partii se nám pouze jedinkrát nepodařilo odstranit jeden žeton a hra nám sežrala šest karet. Jelikož nám karty přály, v následujícím kole jsme zvítězili, nicméně v balíčku zdrojů zbývalo pouze pět karet. A to ta hra s námi teprve začínala!

Stálo to za to vstupné?
Naše zoo ihned po rozbalení zaujme přítomnými obálkami a vyznačeným prázdným prostorem v pravidlech a na kartách pracovníků. Hra je to velmi přístupná a roste s dalšími partiemi díky samolepkám, novým kartám zvířat, nástrojů apod. Jakmile utržíte první porážku, rozbalíte si i pro tento účel připravenou obálku.
S každou další obálkou a partií přináší nové výzvy a možnosti. Byť dochází k úpravě či doplnění pravidel, vše stále sedí na triviálních přímočarých pravidlech a tak se hráči nemusí trápit nad tím, zda rozumí či nerozumí hře, ale všechny své síly napnout ke zdolání nových překážek v cestě k úspěšnému podniku.

Hra má velmi dobře napsaná jednoduchá srozumitelná pravidla a lze ji doporučit pro rodiny s dětmi pro rozvíjení komunikace, spolupráce a logické myšlení. Oceňuji, že tu není přítomna výměna karet zdrojů, pokud se figurky nalézají na stejném stanovišti. Každý den má postava každého hráče nové kompetence (zdroje) a s nimi si musí poradit. Hráči nehrají popořadě, ale dle potřeby. Mezi tahy si nemohou nechat svoje karty, ale až tři karty za celý tým mohou uložit zdarma do skladiště během večera.
Co mě baví velmi, je pohyb zdarma s nově zakoupeným zvířetem do jeho výběhu. Logické je nejprve oběhat výběhy, zabránit vzniku krize poodhazováním žetonů potřeb, a za zbylé zdroje jít pořídit nová zvířata. Ovšem pokud hráči dokáži kombinovat v přehršli možností dopředu, budou odměněni. Hráči na nové zvíře mohou zdroji přispívat postupně, náklady nemusí uhradit jeden hráč. Nicméně ten, který uhradí poslední chybějící díl, se se zvířetem zdarma přesune do jeho výběhu, kde samozřejmě může pomoci uspokojit potřeby tamních zvířat, pokud si to chytře naplánovat a má na to dostatečné a vhodné zdroje.

Zvířata je třeba napojit, nakrmit, opravit jim výběh, vyčesat srst, zahrát si s nimi či je ošetřit. A tyto positivní akce se v našem herním slovníku okamžitě chytly a podpořily atmosféru, přestože mechanicky je hra zcela abstraktní a postavena na manipulaci se šesti ikonami.
V solitérní variantě hráč obsluhuje dvě postavy s oddělenými kartami a nijak se tato verze od týmové verze neliší. Je to stále dobrý rébus, ale sólová hra není nijak obohacena, nijak nevyčnívá.

Vrátím-li se k variantě vícero hráčů, je třeba zmínit u kooperativních her vždy řešenou dominanci jednoho hráče. Samozřejmě, pokud někdo umí spočítat vícero cest při pohledu na karty vyložené na stole a jiný zatím netuší, o jakých volbách hra je, pak první aktér hraje akce i za svého spoluhráče. I nám se to při první partii stalo. Nicméně další partie byly již vyrovnané. Ostatně o svých zdrojích a pohybech se rozhoduje sám jejich majitel. Nepřišlo mi, že by hra na dominantního hráče trpěla, ovšem občas se může stát, že je málo problémů a ty dokáží dva tři hráči uhrát shodou okolností sami, aniž by se zbývající hráč užitečný. Ale je to výjimečné a trvá to jedno kolo. Jakmile se rozdají znovu karty, situace se změní či obrátí a všichni jsou zase platnými a aktivními členy rodinného podniku.
Naše zoo je zkrátka příjemné překvapení, bez jakýchkoliv komplikací, které doporučuji pro rozvoj s dětskými milovníky zvířat. U nás doma však zabavilo i neherní staříky a přispělo k chvílím domácí pohody při mezigenerační spolupráci. Naše děti výrazně mladšího věku si neustále prohlížely karty zvířat, hrály si s figurkami a těší se, až si to spolu zahrajeme příště, přestože jsou zatím jen opičkou na kolečku, když uhnaný ošetřovatel běhá sem tam.

Naše zoo získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.