Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě

Moje první akvárko

Rybičky kam se podíváš!

Dnes se spolu ponoříme pod hladinu za jednou deskovou hrou určenou spíše menším dětem s názvem Moje první akvárko (v angl. Fit the Fishes). Jedná se o jazykově nezávislou zakreslovací hru, ve které si bude každý vytvářet své vlastní akvárium a dávat do něj nejen rybičky různých tvarů a velikostí, ale třeba i takovou želvu, truhlici s pokladem či chaluhy a další podobné věci. Vítězem se pak stává hráč, kterému se to podaří poskládat nejlépe. Dle oficiálních informací hra zabaví dva až čtyři hráče od čtyř let a to na patnáct až třicet minut. Neoficiálně si to může člověk zahrát i sám, nebo klidně v pěti či více hráčích. A zlanařila jsem k tomu i jedenáctiletou.

  • Výrobce: Red Cat Games
  • Distribuce do ČR: Asmodee
  • Autoři hry: Alexander Peshkov a Ekaterina Pluzhnikova
  • Ilustrace: Olga Surina

Důležité upozornění. Po rozbalení krabice se nejdřív vrhněte na návod a pak teprve na vyloupávání komponent. Aby se vám totiž nedopatřením nestalo, že si vyhodíte půlku hry. Většinou totiž ty zbytky kartonu končí v krbu, sběru papíru, apod. A tady zaplesá nejedno srdíčko „sysla obecného“. Protože budete potřebovat úplně všechno všecičko – vnitřní i vnější část těch „žetonů“. Všechny výřezy. Jediné, co opravdu vyhodíte, je taková jedna mini pidi tyčinka (já si tam nechala i tu). Informaci o tom najdete až na druhé straně návodu. A jelikož znám pár horlivců, kteří nejdřív vyloupávají, uklidí, kochají se a až pak čtou návody, tak to tady raději zmiňuji. A kdo ví, třeba tím někomu ušetřím prohrabávání odpadkového koše.

Princip hry Moje první akvárko je velice jednoduchý. Každý si vezme jeden papír s předtištěným akvárkem. Barvy v rozích označují obtížnost – od zelené nejlehčí až po růžovou nejtěžší (i když i ta je pro straší děti lehká). Každý tam už najdete předtištěné tři prvky – díky tomu je každé akvárium jedinečné, buď právě výběrem těch prvků či jejich rozmístěním. Listy jsou oboustranné.

Hráč na tahu si hodí kostkou a podle toho, co mu padlo, tak vykoná akci:

  • Buď si do svého akvárka zakreslí rybu určeného tvaru (na kostce je zobrazena kulatá, trojúhelníková, čtvercová a oválná).
  • Bubliny – vylosuje si dva úkoly, jeden z nich si zvolí a zakreslí (potravu pro rybičky, chaluhy, želvu, poklad, zrcadlo…)
  • Otazník (žolík) – cokoliv si vaše srdce a taktika žádá (malé děti volí srdíčkem, ty větší a dospělí pak uvažují víc strategicky).

Vezme si odpovídající šablonu (ať už její vnitřní nebo vnější část) a zakreslí si požadovaný tvar pomocí přiložených pastelek a tužek do svého akvárka. Jakmile doběhne počítadlo kol do konce, tak si všichni spočítají body za umístění jednotlivých prvků a samozřejmě, jak už to tak bývá, vyhrává ten s největším bodovým ziskem. A tady většina her končí… Moje první akvárko tady nabírá druhý dech a hraje se dál, resp. pokračuje v hraní si, kdy si vezmete pastelky – v krabici jich je několik přiložených. Jelikož ale máme doma malého Renoira, Moneta a Da Vinciho, tak jsme vytáhli náš arzenál pastelek s deseti různými odstíny od každé barvy včetně bílé. Ale zpátky k věci. Jakmile máte své akvárko zakreslené, tak se máte jmout pastelek a ty své rybičky, želvičky, chaluhy a další tvorečky a věcičky dle své fantazie a libosti vybarvit. Ale taky jim třeba namalovat ploutvičky, očička – prostě si „zablbnout“ všichni pospolu. A výsledný obrázek si pak klidně pověsit a udělat si doma podmořský svět.

Herní dojmy

Když jsem vybalovala hry, tak moje čtyřletá dvojčata už zvědavě nakukovala. Jakmile holky uviděly Moje první akvárko, tak obě unisono zvolaly, že tohle chtějí hrát a samozřejmě hned. Upřímně, já jsem z těch ilustrací byla trochu v rozpacích, ale holkám zářily oči a navíc je potřeba využít toho nadšení do deskových her. Nechala jsem je všechno vyloupat a já v mezičase přelouskala jednoduchá pravidla, která ani nemusíte přečíst celá, protože jsou rozdělená dle obtížnosti – nejlehčí zelená jsou základní a pak následuje oddíl pro každou další úroveň přidávající další nová pravidla.

Takže suma sumárum do osmi minut jsme byly připravené hrát. A já nadšená ze hry, kdy nemusím dopředu studovat pravidla, abych se s nimi nezdržovala před dětmi a neunudila je čekáním.

Vydržely u toho krásných dvacet minut. Bodově to sice nebyla žádná sláva, protože odmítaly kreslit rybičky přes chaluhy, za což jsou body navíc. Ale poznávaly jsme tvary rybiček, jejich barvy, bavily se o nich a samozřejmě je zakreslovaly do našich akvárií. Byla to naše první hra, ty beru vždy jako seznamovací a jde mi o to, aby si hru děti „osahaly“ a měly chuť jí vytáhnout znova. Což se už několikrát stalo – máme doma výstavu akvárií, asi začnu vybírat vstupné.

Hra Moje první akvárko je oficiálně určena pro dva až čtyři hráče, ale nic vám nebrání si ke stolu sednout v pěti i více lidech, každý dostane jeden list papíru a směle do toho. Samozřejmě, čím víc hráčů, tím se i natahuje herní doba a menší děti by to pak už mohlo přestat bavit. Z vlastní zkušenosti – hrála jsem doma v pěti a na kroužku v šesti. Trochu jsme to urychlovali tím, že si hráč na tahu hodil, vzal si šablonu a mezitím než si vymyslel, kam ji umístí, tak další v pořadí už házel a bral si svojí šablonu. Tím se pořád něco dělo a než se dítě dostalo zase na tah, tak si to v klidu rozmyslelo, zakreslilo, maximálně chvíli čekalo a už zase házelo. Děti to bavilo a vydržely až do konce, tedy pátého kola (vyšší obtížnosti mají sedm kol).

A další věc, co se mi na té hře líbí je, že si k ní můžeme sednout všichni jako rodina. Dvojčata dostala každá zelené nejjednodušší akvárko (popř. pak už i oranžové). A zbytek, tedy já, jedenáctiletá dcera a manžel, jsme měli tu nejtěžší růžovou variantu. Samozřejmě body se počítaly dvojí, protože díky větším herním možnostem můžeme získat více bodů, než na těch nižších úrovních. Nic nám ale nebránilo si to hrát u jednoho stolu, posílat si jednu kostku a brát si šablony ze společné zásoby dle potřeby. A úkoly jsme vyřešili tak, že dvojčata si losovala dvoje jako vždy a když tam nebyl z jejich úrovně, tak si losovaly dál. Stejně se pak všechny vrací zpátky na hromádku.

V krabici najdete předtištěný oboustranný blok papírových akvárek o vysoké gramáži. Takže ideální pro menší děti, které často na pastelky tlačí, používají fixy (obyčejný kancelářský by mohl vyprávět)… Tyhle listy toho opravdu hodně vydrží a skvěle se hodí k menším dětem. Jediné mínus je, že jednou vám ten blok dojde. Naštěstí i na takové případy autoři hry mysleli. Nemusíte si kupovat „náplň“, ale jednoduše si další listy vyrobíte. Použijete přiloženou šablonu, alias odpočítávadlo kol a nakreslíte si obrys akvária. Potom si podle zvolené úrovně vezmete zásobu žetonů úkolů a losujete. Jakmile tam nasázíte tři herní prvky, tak máte hotovo. Jednoduché. Už jenom sehnat ten lepší papír.

A abych nemluvila pořád jenom v superlativech, už jsem to zmiňovala, ale na můj vkus je zde až moc náhody. Vše je ovlivněno již samotným akvárkem, které si vezmu – protože každý list je trochu jiný. A také tím, co mi padne při hodu. Prostoru na nějakou taktiku tam moc nezbývá. Samozřejmě rozumím tomu, že se jedná o hru pro menší děti. Ale i tak si dokážu představit, že by se kostkou házelo na obecnější prvky, případně všechny rybičky, chaluhy… Hráč by si pak vybral tu, která je pro něj lepší. A upřímně i ta malá drobotina brala do rukou kostku a brumlala si „kulatou, kulatou, posím ci kulatou“ a pak čtvercová a smutná očička.

Závěr

Hra Moje první akvárko mě sice vizuálem moc neoslnila, ale zaujala kategorii pro kterou je určena, takže z tohoto pohledu dobrá volba. Dětem se hra líbí, jsou z ní nadšené a vytahují si ji samy. Vyřádí se umělecky a donutí je to trochu přemýšlet. Taky procvičují barvy, tvary a obrazovou představivost, aby ty rybičky správně poskládaly, aby se jim nekřížily, nechaly si místo apod. A když pak vymýšlíme různé druhy rybek, tak podněcuje i fantazii – takovou pavoukovou rybku uvidíte jenom u nás doma v našem podmořském světě.

Moje první akvárko má tři úrovně obtížnosti, které se liší stoupající náročností úkolů a také herní dobou. Takže můžete hru přizpůsobit schopnostem vašich dětí, ať už herně nebo časově. Stále se však jedná o spíše dětskou hru s větším podílem náhody.

Vyhrají si určitě i starší děti, odzkoušeno na dětech sedm až osm let z kroužku a jedenáct let s dvojčaty. Ale ta už je taková skoro dospělá. No a nám, co už bylo dvacet, tak si u toho odpočineme, vezmeme pastelky a uvolníme stres, kam se hrabou mandaly. Hlavně si nedělat těžkou hlavu z toho, že vás ta kostka nemá ráda a prostě nic jiného než rybu nehodíte. Ideálně třikrát tu stejnou. Zejména tu, kterou nepotřebujete.

„Měl bys plavat, měl bys plavat“

Moje první akvárko získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Asmodee

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: