Infiltrace Shadow Moses v kartonové podobě

Jen málokterá videoherní značka si za desítky let existence vybudovala tak silné jméno jako Metal Gear Solid. Série, která se nesmazatelně zapsala do historie interaktivní zábavy, je pro mnoho hráčů synonymem pro napětí, plížení a filmově podaný příběh plný zvratů, výrazných postav a ikonických momentů. Právě na těchto pilířích staví i desková adaptace, kterou do místních luhů a hájů přinesla v našem mateřském jazyce společnost asmodee. Už od prvních okamžiků je patrné, že nejde jen o licencovaný produkt, který se veze na známém jménu, ale o promyšlený převod světa Shadow Moses do analogické podoby. Hra se snaží zachytit atmosféru původní předlohy co nejvěrněji a ve většině klíčových momentů se jí to skutečně daří. Výsledkem je kooperativní zážitek, který dokáže oslovit jak dlouholeté fanoušky série, tak i hráče, kteří se s univerzem setkávají poprvé. Už úvodní mise dává jasně najevo, že zde půjde především o napětí, pečlivé plánování pohybu a neustálé sledování okolí. V tom je kouzlo celé hry naprosto zřejmé.

Příběhově hra vychází ze slavného dobrodružství na základně Shadow Moses, kde elitní jednotka FOXHOUND ohrožuje svět hrozbou jaderného útoku. Hráči se ujímají rolí známých postav, především Solid Snakea, ale postupně se do hry zapojují i další jména jako Meryl, Otacon nebo Gray Fox. Každá z těchto postav působí věrně své videoherní předloze a přináší do partie odlišný styl hraní, jiné možnosti vybavení i vlastní speciální schopnosti. Velkou předností je, že hra nesází pouze na známá jména, ale snaží se přenést i charakter jednotlivých hrdinů. Otacon tak například pracuje s technologiemi a hackováním, zatímco Gray Fox působí mnohem agresivněji a přímočařeji. Tento kontrast pomáhá budovat pestrost kampaně a zároveň posiluje pocit, že opravdu prožíváte známý příběh v nové podobě. Zvlášť pro fanoušky videoherní série je radost sledovat, s jakou péčí byly zachovány dialogy, známé situace i drobné odkazy na původní hru. Atmosféra působí velmi autenticky a je jedním z nejsilnějších prvků celého titulu.

Samotné hraní stojí především na infiltračních misích, ve kterých se hráči pohybují po mapě složené z oboustranných dílů. Ty představují chodby, místnosti, výtahy, dveře, překážky i bezpečnostní systémy včetně kamer a hlídek. Pohyb po mapě je jedním z nejdůležitějších aspektů celé hry, protože každé neopatrné rozhodnutí může okamžitě spustit poplach. Právě zde desková verze exceluje. Systém zorného pole nepřátel, práce s podezřením a možnost schovat se za roh či za překážku velmi dobře navozují pocit plížení známý z videoherní předlohy. Hráč neustále přemýšlí, kam se posunout, kdy vyčkat a kdy naopak využít krátké okno příležitosti. Napětí je díky tomu přítomné prakticky v každém tahu. Velmi povedeně funguje i možnost návratu z poplachu zpět do tichého režimu, pokud se podaří přerušit přímý dohled hlídek. Tento prvek je podle mě jeden z nejlepších stealth mechanismů, jaké se kdy v deskových hrách objevily.

Velkou pochvalu si zaslouží i práce s kampaní. Ta obsahuje čtrnáct propojených misí, které na sebe přímo navazují a postupně rozvíjejí příběh. Mezi jednotlivými scénáři si hráči uchovávají získané vybavení v databance, odkud jej mohou využít v dalších částech kampaně. Tento systém odemykání nových možností přináší velmi uspokojivý pocit postupného růstu a zároveň posiluje motivaci pokračovat dál. Vedle hlavní kampaně hra nabízí také VR mise, tedy samostatné scénáře, které lze hrát odděleně a které často kladou důraz na specifické herní situace nebo různé puzzle prvky. Právě VR mise výrazně zvyšují znovuhratelnost a rozšiřují možnosti hry i mimo hlavní příběhovou linku. Velmi dobře fungují také jako prostor pro trénink a zkoušení různých přístupů bez nutnosti vracet se do kampaně. Díky tomu hra nepůsobí jako jednorázový zážitek, ale jako titul, ke kterému se lze dlouhodobě vracet.

Silnou stránkou je i prezentace samotného světa. Kodek, který patří k nejikoničtějším prvkům série, byl do deskové verze přenesen mimořádně povedeně. Komunikace s plukovníkem Campbellem a dalšími postavami není jen dekorací, ale aktivní součástí hraní. Rozhovory přinášejí informace, rady, někdy i drobné nápovědy a především budují atmosféru. Spolu s přítomností známých bossů, ikonických předmětů jako kartonová krabice nebo rations a známých lokací vzniká velmi silný fan servis, který fanoušky série potěší. Zároveň však hra nestaví pouze na nostalgii. Mnoho těchto prvků má přímý herní význam a přirozeně zapadá do průběhu misí. Díky tomu se nejedná o pouhé odkazy pro efekt, ale o plnohodnotnou součást celkového zážitku. Je zřejmé, že autoři měli k původní látce velmi blízko.

No a pojďme se podívat na boss souboje. Zatímco infiltrační části jsou velmi geniální, střety s bossy jsou mnohem nevyrovnanější. Některé fungují výborně a dokážou připomenout slavné střety z videohry, jiné však až příliš spoléhají na hod kostkami a mohou působit frustrujícím dojmem. U několika scénářů jsem měl pocit, že boss funguje spíše jako houba na zásahy než jako promyšlený protivník. To může být pro část hráčů zklamáním, zejména pokud očekávají stejně kvalitní zážitek jako v infiltračních misích.

Zajímavým bodem je také škálování podle počtu hráčů. Hra je výborná v sólu a velmi dobře funguje také ve dvou či třech hráčích. V těchto počtech vynikne napětí, komunikace i společné rozhodování. Naopak v úvodu kampaně může být limitující fakt, že některé první mise umožňují ovládat jen jednu nebo dvě postavy. Ve čtyřech hráčích to znamená, že část skupiny se musí na rozhodování podílet nepřímo. Později se situace zlepšuje, ale pro plný počet hráčů může být začátek kampaně méně pohodlný. Na druhou stranu právě sólo režim je jedním z nejlepších podob této hry, což je pro podobně příběhově orientovaný titul velké plus. Možnost procházet Shadow Moses vlastním tempem a vychutnávat si jednotlivé mise samostatně působí velmi přirozeně.

Produkční zpracování odpovídá standardu společnosti CMON. Figurky postav i nepřátel jsou kvalitní, mapové díly přehledné a celková vizuální stránka velmi silně podporuje atmosféru. Ačkoliv občas jsem měl pocit, že některé mapové dlaždice mají méně intuitivní orientaci při přípravě scénáře nebo se občas hůře dohledávají pravidla v tutoriálu, ale celkově jde o velmi dobře zpracovaný produkt a tyto mé připomínky jsou spíše hnidopišstvím. Velkým plusem je také relativně svižná příprava jednotlivých misí a snadné ukládání rozehrané kampaně mezi jednotlivými partiemi. To ocení zejména hráči, kteří si chtějí příběh dávkovat po jednotlivých kapitolách. Hra tak dobře funguje i při kratších večerních sezeních.

Metal Gear Solid Desková hra je nakonec přesně tím, čím by měla být. Je to velmi věrná desková adaptace jedné z nejslavnějších videoherních sérií, která nejvíce září ve chvílích, kdy nechává hráče plížit se stíny Shadow Moses, sledovat pohyb hlídek a hledat správný okamžik pro další krok. Ne všechno je dokonalé a zejména boss souboje mohou rozdělit názory, přesto jde o mimořádně povedený titul. Fanoušci univerza zde dostanou množství odkazů, známých situací i silnou atmosféru. Hráči, kteří mají rádi stealth zaměření a kooperativní kampaně, zde navíc najdou jeden z nejlepších titulů svého druhu. Hra dle mého názoru exceluje nejvíce v jednom hráči. Jako celek působí hra velmi přesvědčivě a potvrzuje, že svět Solid Snakea dokáže skvěle fungovat i mimo obrazovku.

Metal Gear Solid Desková hra získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti asmodee

Hru můžete zakoupit přímo zde.