Jedna z nejautentičtějších českých detektivních her. Operace Scylla vtahuje hráče do temného podsvětí roku 2000

Na české scéně se jen výjimečně objeví detektivní hra, která dokáže působit tak přesvědčivě, civilně a zároveň nepříjemně realisticky jako Milénium od autorů z Labyrintu zločinu. Už během prvních minut je jasné, že nejde o klasickou společenskou hru založenou pouze na jednoduchém spojování stop nebo efektních zvratech. Milénium pracuje s atmosférou porevolučního Česka, s organizovaným zločinem, policejními archivy, laboratorními rozbory i výslechy podezřelých tak uvěřitelně, až hráč velmi rychle přestane vnímat hranici mezi fikcí a skutečným kriminalistickým spisem. Operace Scylla nepůsobí jako filmová stylizace. Připomíná skutečný policejní případ, který někdo omylem nechal otevřený na stole vyšetřovatelů. Každý dokument, fotografie, výslech nebo novinový článek zde působí jako součást rozsáhlého živého světa, kde má každá drobnost význam a kde se jednotlivé informace propojují postupně a přirozeně. Právě díky tomu Milénium nevytváří pouze detektivní zážitek, ale především mimořádně autentickou simulaci policejního vyšetřování na přelomu tisíciletí.

Celá hra je zasazena do roku 2000, tedy do období krátce po turbulentních devadesátých letech, kdy se česká společnost stále vyrovnávala s následky transformace po pádu komunismu. Tvůrci tuto dobu vystihli naprosto přesně. V dokumentech se objevují odkazy na šedé ekonomické zóny, rychlé zbohatnutí, rozpadající se struktury starého režimu i nové formy kriminality, které tehdejší bezpečnostní složky teprve začínaly chápat. Operace Scylla se zaměřuje na novou drogu s názvem Ambrosia, která se na černém trhu objevuje v mimořádně čisté podobě a velmi rychle získává popularitu mezi uživateli. Policie postupně zjišťuje, že nejde o běžnou pouliční distribuci pervitinu, ale o mnohem propracovanější organizaci propojující laboratoře, distributory, prostředníky i osoby z vyšších společenských vrstev. Hráči tak od začátku nevystupují jako hrdinové akčního thrilleru, ale jako vyšetřovatelé skládající obrovskou mozaiku z drobných a často zdánlivě nesouvisejících detailů. Právě tato civilnost a důraz na realistické policejní postupy představují jednu z nejsilnějších stránek celé hry.

Milénium navíc velmi chytře pracuje s fyzickými materiály. Ve hře se nachází desítky důkazů, které zahrnují policejní spisy, analytické zprávy, fotografie podezřelých, novinové články, mapy Prahy, reklamní letáky, výslechové protokoly i laboratorní dokumentaci. Každý materiál má vlastní grafickou identitu a působí jako autentický archivní dokument z roku 2000. Novinové stránky připomínají tehdejší český tisk, policejní protokoly obsahují úřední jazyk i drobné administrativní detaily a jednotlivé fotografie podezřelých vypadají jako skutečné policejní evidence osob. Hra tím vytváří mimořádně silnou iluzi reality. Velmi důležité je také to, že dokumenty nejsou pouze dekorací. Každý detail může mít význam. Zdánlivě nepodstatná poznámka ve výslechu, informace o zaměstnání nebo drobný detail v laboratorní zprávě se později může ukázat jako zásadní součást celé skládačky. Milénium tak nevede hráče za ruku a nesnaží se vše neustále vysvětlovat. Naopak buduje důvěru v inteligenci hráče a nechává ho postupně pronikat do struktury celého případu.

Velmi silnou stránkou hry jsou samotné postavy. Každá osoba vystupující ve spisech působí lidsky, uvěřitelně a především odlišně. Jiří Bláha reprezentuje obyčejného člověka z prostředí, kde se drogová scéna prolíná s každodenním životem. Jeho profil působí civilně a nenápadně, právě proto však přirozeně vzbuzuje otázky ohledně jeho skutečné role v celém případu. Marcel Šimák naopak okamžitě zapadá do atmosféry nočních klubů a divokého života přelomu tisíciletí. Jeho výslech působí velmi živě a autenticky, především díky stylu komunikace, který dokonale vystihuje prostředí tehdejší klubové scény. Hráč postupně získává pocit, že se pohybuje mezi skutečnými lidmi, nikoliv pouze mezi herními postavami napsanými pro potřeby příběhu. Právě práce s dialogy a civilními reakcemi představuje jednu z nejsilnějších částí celé hry.

Odlišnou energii přináší také Ludvík Kreutzmann, jehož výslech patří mezi nejatmosféričtější dokumenty celé Operace Scylla. Působí sebejistě, klidně a velmi zkušeně. Policisté se během rozhovoru snaží naznačovat různé souvislosti a vyvíjet psychologický tlak, zatímco Ludvík reaguje s ironickým odstupem a jen minimálně odkrývá vlastní emoce. Hráč díky tomu neustále přemýšlí, nakolik jsou jednotlivé informace pravdivé a co všechno zůstává skryto pod povrchem. Výslechy obecně patří k nejlepším částem celé hry právě proto, že nepůsobí přehnaně dramaticky. Připomínají skutečné policejní přepisy, kde se důležité informace často ukrývají mezi obyčejnými větami, narážkami nebo změnami tónu komunikace.

Výraznou postavou je také Marek Čech, respektovaný chemik a akademik s rozsáhlou odbornou minulostí. Jeho dokumentace působí odlišně od ostatních postav už samotným stylem prezentace. Zatímco jiní podezřelí mají vazby na kluby, ulice nebo drobnou kriminalitu, Marek Čech reprezentuje vzdělané prostředí univerzit a vědeckých institucí. Jeho výslech působí velmi kultivovaně a zdvořile, přesto si hráč během čtení začne postupně všímat drobných detailů a náznaků, které vyvolávají další otázky. Velmi dobře zde funguje kontrast mezi akademickým prostředím a syrovou atmosférou policejního vyšetřování. Díky tomu hra vytváří dojem mnohem širší a propracovanější organizace, než se může na začátku zdát.

Milénium velmi dobře pracuje i s prostředím Prahy. Mapa města, konkrétní lokace, kluby, nádraží, ulice i podniky působí autenticky a vytvářejí velmi silný obraz české metropole přelomu tisíciletí. Objevují se zde noční kluby, taxi služby, zapadlé podniky, univerzitní laboratoře i obyčejné jídelny. Zajímavým příkladem je operativní šetření v jídelně Arcadia. Na první pohled se jedná o zcela obyčejný dokument bez dramatického odhalení. Policista navštíví podnik, objedná si oběd a konstatuje, že nebyly zaznamenány žádné známky nelegální činnosti. Právě podobné materiály však výrazně posilují autenticitu celé hry. Skutečné vyšetřování totiž není tvořeno pouze zásadními průlomy, ale i desítkami slepých stop, běžných kontrol a nenápadného sledování. Díky tomu Operace Scylla nepůsobí jako hollywoodský thriller, ale jako reálný policejní případ s veškerou jeho administrativní i psychologickou stránkou.

Velmi důležitou součástí hry je také způsob, jakým pracuje s tématem drog a kriminality. Tvůrci se nesnaží o senzaci ani laciné šokování. Naopak působí velmi informovaně a civilně. Novinový rozhovor s docentem Markem Čechem o problematice pervitinu například detailně vysvětluje chemické procesy, zdravotní dopady i problematiku nečistot při nelegální výrobě. Článek působí jako autentický text z tehdejšího tisku a velmi dobře dokresluje atmosféru celé hry i dobu, ve které se Operace Scylla odehrává. Podobných materiálů obsahuje Milénium velké množství a právě díky nim působí celé vyšetřování mimořádně soudržně a promyšleně.

Výborně funguje také digitální složka hry. Webová aplikace neplní pouze roli doplňku, ale přirozeně rozšiřuje celé vyšetřování. Hráči postupně odemykají další části případu, poslouchají namluvené výslechy a zadávají vlastní závěry. Díky tomu hra velmi dobře kombinuje fyzické důkazy s digitálním obsahem. Celé vyšetřování tak působí živěji a moderněji, aniž by ztratilo atmosféru archivního policejního spisu. Velkým plusem je i práce s dabingem a stylizací audionahrávek, které výrazně posilují celkovou atmosféru. Hráč tak nemá pocit, že pouze čte texty, ale skutečně se účastní vyšetřování probíhajícího v konkrétním čase a prostředí.

Milénium je mimořádně silný projekt právě proto, že nepůsobí jako klasická hra. Připomíná rozsáhlý investigativní archiv, ve kterém hráči postupně odkrývají vazby mezi jednotlivými osobami, institucemi a událostmi. Operace Scylla vytváří velmi realistický obraz organizovaného zločinu na přelomu tisíciletí a současně ukazuje, jak komplikované a pomalé může skutečné vyšetřování být. Nejde o rychlé akční scény ani filmové přestřelky. Největší síla hry spočívá v práci s detaily, psychologií postav, věrohodností dokumentů a neustálým pocitem, že každá informace může změnit pohled na celý případ. Právě díky tomu patří Milénium mezi nejzajímavější české detektivní projekty posledních let a představuje mimořádně autentický zážitek pro každého, kdo chce alespoň na chvíli proniknout do světa skutečné kriminalistické práce.

Labyrint zločinu: Milénium získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Labyrint zločinu.

Hru můžete zakoupit přímo zde.