
Labyrint zločinu: Devadesátky
Klasická pátračka, která posouvá práci s důkazy na vyšší úroveň.

Zapečetěná obálka
V polovině prosince nám do redakční schránky přišla velká poštovní polstrovaná obálka. V ní jsme nalezli list od krajského policejního ředitelství a zapečetěnou složku s dokumenty k jakémusi případu z roku 1995. Zdá se, že jako veteráni detektivních her a únikovek máme pomoci krajskému oddělení s pátráním. A jelikož si devadesátky živě pamatujeme, rozhodli jsme se obálku otevřít a zjistit, odkud vítr minulosti vane. Půjde o práci Běly, Mrázka, Jonáka či snad Kopáče a Černého? Nebo za tím bude stát zcela někdo jiný? Zavede nás to do tržnic, na přehradu, do chemiček nebo na diskotéku? Mohli jsme se jen dohadovat.
Uvnitř nás však čekal zcela jiný případ. Sice vymyšlený, ale zato připomínající některé postavy a dění ve zdejší kotlině před třiceti lety. Osobně mě mrzí, že případ není více spojen se známými či okrajovými skutečnými případy. Řešení fotek a videí pomocí AI jistě mladým tvůrcům usnadnilo práci po právní stránce, nicméně zapojení skutečných politických a mafiánských aktérů by bylo mnohem zajímavější.

O obsahu obálky a případu
Případ z devadesátého pátého nás zavede doprostřed policejního vyšetřování. Poručík Matěj Sláma, nadějný vyšetřovatel pražské kriminální policie, byl nalezen zavražděný na Smíchově. Policejní kolegové sice posbírali nějaké ty výslechy, ohledali místo činu a nařídili soudní pitvu, nicméně zatím nejsou sto případ uzavřít. Společnost je stále v jakémsi přechodu od socialismu ke kapitalismu, respektive od totalitního pojetí práva k tomu demokratickému. Zločinné struktury a gangy bují a snaží se urvat co nejvíc kdekoliv, kde to jenom trochu jde. S případem Matěje Slámy se lze vrátit do doby vyšetřování, kdy ještě za policisty nedělaly velkou část práce centrální databáze, nýbrž se bylo třeba probírat magnetofonovými nahrávkami, zaprášenými archivy a videokazetami.

Kolik partií a kolik hráčů
Jelikož se jedná o hru detektivní na jednorázové použití, informací i fotek v této recenzi najdete poskrovnu. Nutno dodat, že se nejedná o ničící hru legacy typu, tedy jeden detektiv si tajemství vyzradí, ale může složku předat dalším kolegům, aby si zapátrali též. Samozřejmě je na vás, jak k samotnému pátrání přistoupíte. Užijete si to solitérně, jakož každou detektivní hru, ale můžete se též radit v týmu zkušených vyšetřovatelů. Přesto důkazy budete vyhodnocovat postupně a nikoliv simultánně.

Zhodnocení hry zahalené tajemstvím
Skrovnost se však samotné složky netýká. Je napěchována k prasknutí a hru vřele doporučuji pro to, jak daleko to dotáhla v práci s důkazy. Úmyslně nebudu zmiňovat ve kterém směru, ale žádná z detektivních her (minimálně na českém trhu) tak daleko zatím nezašla. Výslechové protokoly či pitevní zpráva jsou samozřejmostí. I zde dostanete svázanou policejní složku s množstvím papírů, kterými se musíte probrat. Ale interaktivnost tohoto případu jde za lejstra a mnohem dál. Sice se dá případ většinu času řešit bez připojení k internetu, nicméně doporučuji být pro lepší zážitek online. A pro uzavření případu se bez internetu neobejdete. Hra mi zabrala tři hodiny, tedy pátrací standard pro hry tohoto typu a velikosti.
Mnohé informace o případu i obsahu hry lze sice dohledat v propagačních materiálech titulu, nicméně silně doporučuji po obsahu případu, tematickém i materiálovém, nepátrat a nechat se překvapit.
Velcí zvědavci se mohou podívat na toto krátké video.

Labyrint zločinu: Devadesátky získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Labyrint zločinu.

Hru můžete zakoupit přímo zde.