
Krvavý baron
Gamebook potkává únikovku.
„Řád pravdy tě na jaře roku 1851 povolal na misi! Hluboko v útrobách Sedmihradska se děje něco nepěkného. Záhadně mizející vesničané, neobjasněné vraždy a strach panující v širokém okolí je na denním pořádku. Máš dost odvahy přijmout tento úkol a vydat se na nebezpečnou výpravu?“
Poslední dva týdny se nesou ve znamení Krvavého barona – nové hry, která zaujala gamebookáře i únikovkáře. Aby také ne, když kombinuje tyto dvě formy vyprávění zapeklitých dobrodružných příběhů. Titul měl vyjít snad již kolem loňského léta, nakonec jsme se ho však dočkali z kraje nového roku. Taky co dělat, když je venku šero a zima, než si zalézt do tepla a vtělit se do hrdiny putujícího chladným a temným Sedmihradskem. Těžko říci, proč autor zvolil právě domovinu hraběte Drákuly. Mohu však čtenáře ujistit, že to není žádná levná vykrádačka nejslavnějšího upíra.
Jelikož se jedná o hru s překvapením, prozradíme si toho méně než v obvyklých recenzích, přesto nebudeme mlátit prázdnou slámu.

Vydavatel Golden Dog, potažmo autor Raging Gecko, tvrdí, že je možné dostat se k devatenácti různým koncům. To mohu potvrdit. Ti, kteří se dožijí až konce a nenarazí na svůj konec někdy dříve, se podle toho, jaké volili kroky, budou na konci ucházet o slávu či zatracení devatenácti způsoby, z nichž některé jsou si ale podobné, ne že ne.
Komu by nestačila přiložená pravidla v podobě karet, může si přečíst vše i v rámci připraveného tutoriálu. A co že na hráče v krabičce čeká? Kromě útlého gamebooku také solidní plastová kostka, kartonové žetony výdrže a schopností, žetony předmětů z tvrdého papíru, velké karty scén a postav a menší karty akcí spjatých s lokacemi. Na hráče čekají tři klasické postavy – bouchač, zlodějka a myslitel. Kdo stihl předobjednávku, dočkal se i čtvrté postavy Lysandry, která používá knihy jako myslitel, ale zvládne pro svou zkušenost i nějaké čáry s kostkou.
Grafika byla stvořena pomocí umělé inteligence Midjourney a její neduhy dočesala Lucie Gašparíková. Obtížnost si lze nastavit na čtyři různé stupně.

Jak to celé funguje?
Hráč vyloží velkou kartu scény a k ní dle pokynů jednu až čtyři menší karty akcí. Ty může prozkoumat, nebo nechat být. Scény i akce hráč pošlou do gamebooku, ze kterého se automaticky vrátí zpět ke kartám. Když už ho vyložené karty nezajímají či byly různým způsobem vyřazeny, je třeba otočit další kartu scény a pokračovat hrdinně dál. Každá z postav disponuje svými unikátním žetony schopností, které hráči odemykají herní možnosti navíc. Za každou z postav se dá vyhrát, respektive dostat do konce, nicméně neobjevíte tak všechna tajemství po cestě. Některé cesty jsou paralelní a vedou ke stejnému výsledku, jindy jde o unikátní odbočky. Rozdílné konce fungují dobře a reflektují trnitou cestu hrdiny Řádu pravdy. Ovšem přítomnost některých postav či prvků překvapí a divím se, že autor nezvolil jinak. Krvavý baron alespoň pro mě svým názvem a obálkou byl příslibem zneklidňujícího mysteriózního krváku zkoumajícího lidskou povahu, nicméně v některých momentech jsem měl pocit, že hrají Fighting Fantasy z devadesátek.
Co do herních mechanik, najdeme tu klasické číselné odkazy, vyhodnocování boje kostkou i odkazy záhadné, na které se hráč dostane pouze skrze svůj důvtip a získané znalosti. Takových však bylo opravdu jen pár. Hra samotná mi zabrala zhruba tři hodiny, takže i se studováním pravidel byste se měli do čtyř hodin vejít. Samozřejmě pokud klopýtnete cestou a temnota vás dostihne dříve… Otázkou je, proč je hra ve formě různých karet a komponent a nejedná se jen o tlustý gamebook. Za sebe mohu říci, že jsem nenarazil na zvrat, který by takříkajíc živé 3D pojetí ospravedlnil. Práce s kartami a žetony funguje skvěle a vše je přehledné. Nicméně není tu nic, co by nešlo přetavit do staré formy vyplňování průvodní listiny a gumování ztracených předmětů. Vlastně co se tomu vymyká, tak je práce scén a lokací. V této formě totiž vidíte, že na vás něco ještě čeká, jen se to můžete rozhodnout ignorovat. V knižní podobě byste odešli a již se nedozvěděli, že jste něco minuli.
Co musím pochválit, tak boj s vícero nepřáteli. Vyskytuje se tu a je také elegantně a logicky řešen. Můžete tak počítat s tím, že se zapotíte v boji s přesilou, ale nikoliv chybou překombinovaných či nepřehledných pravidel.

Co se týká žetonů, hráč narazí na tři typy – drobné, kterých může mít neomezeně, velké zbraně a odění, které mu zabírají místo v inventáři, kdy obvykle postava unese dva předměty, a žetony statusů, tedy toho, co se mu podařilo vydobýt, získat, čím si prošel. Ostatně i ony v závěru příběhu rozhodují, jakého se hráč dočká konce.
Samotný název evokuje, že se jedná o knižní sérii, respektive první díl. Nezbývá než doufat, že tomu tak skutečně bude a dočkáme se dalších dílů. Sice jsem od Krvavého barona čekal po příběhové stránce víc, ale i tak mohu říci, že mě herním pojetím bavil a těším se na další díl, bude-li nějaký. A když nebude, třeba si ho za nějaký čas zahraji znovu. Ostatně nejde o jednorázovou záležitost, kterou únikovky bývají.
Sečteno podtrženo, po všech stránkách se jedná o klasický znovuhratelný gamebook, který byl přetaven ve vícero komponent, snad pro lepší přehlednost a vyšší vtažení do děje. A není to na škodu. Lepší vše vidět před sebou, než listovat sem tam.
A kdo by se chtěl dozvědět více, může se těšit na náš rozhovor s autorem.

Krvavý baron získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Golden Dog.

Hru můžete zakoupit přímo zde.
One Reply to “Krvavý baron”