Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě

Od Pelíšku k pletení

V naší redakci jsme v poslední době testovali stolní hry od vydavatelství MINDOK doslova jako na běžícím pásu. Byla to jedna pecka za druhou a z každé z nich jsme byli nadšení. Není se tak co divit, že jsme se na novinku s názvem Klubíčko těšili s obrovským očekáváním.

Hra volně navazuje na svého stejně chlupatého předchůdce Pelíšek. V něm jsme se snažili pomocí barevných útržků látek sestavit ty nejútulnější a nejhodnotnější pelíšky pro roztomilé kočičky. V Klubíčku tentokrát měníme látky za klubka, posouváme kočičí figurky po centrální desce a pleteme rozmanité oblečky od ponožek až po kamaše.

Pokud Pelíšek znáte, jistě mi dáte za pravdu, že to nebyla úplně nejjednodušší hra a dokázala člověku pořádně zavařit mozkové závity. V tom případě vás ale musím hned na začátku varovat, jestli vám Pelíšek přišel jako náročný mozkovar, tak Klubíčko je mozkovar na steroidech.

Výzva pro zkušené pletaře

Od prvního momentu, kdy rozložíte herní desky a rozestavíte žetony, musíte k této novince přistupovat s patřičným respektem. Klubíčko rozhodně není žádná jednoduchá rodinná procházka růžovou zahradou na nedělní odpoledne. Je to plnohodnotný a velmi přísný logický titul od autorky Emily Vincent, který vás bude po celou dobu hraní zkoušet, trápit a prověřovat vaše schopnosti.

Hra se skládá ze šesti kol a každé z nich má dvě přesně dané fáze. Nejprve ve fázi výběru posouváte svou kočičku po rondelu centrální desky a sbíráte žetony příze s mechanikou hladce a obrace. Následně ve fázi pletení přikládáte tyto žetony na osobní desky k rozpracovaným oblečkům, snažíte se plnit barevné vzory a přišívat za ně správné knoflíky.

Drobná nepraktičnost

Sama mám ráda hry, které dovedou potrápit, ale u Klubíčka se objevilo několik detailů, které by si podle mého zasloužily trochu více péče pro hladší průběh hraní. Jako první věc mě v průběhu partií mírně mrzela nepřehlednost vzorů. Pravidla pro správné vykládání přízí jsou sice na samotné hráčské desce graficky rozepsaná, ale platí to pouze u dlouhých oblečků složených ze sedmi dílků. Pokud skládáte jakékoliv jiné varianty a kratší oblečky, musíte si pravidla neustále dohledávat v pravidlech.

Neustálé nahlížení do sešitu s pravidly během hry zbytečně narušuje její plynulé tempo. Situaci by přitom elegantně vyřešila jednoduchá přehledová karta pro každého hráče se zobrazením všech kombinací pro symetrii a shluky. Bez ní měli pohodlnější hráči tendenci na kontrolu vzorů v návodu rezignovat a vyhodnocovali je intuitivně podle sebe, což často vedlo ke chybám proti pravidlům.

Knoflíkové úkoly a přísná omezení

Další drobný mrak na jinak hezké myšlence vidím v systému knoflíků. Pokud zrovna držíte knoflík s úkolem zaměřeným na jednobarevnou věc, zjistíte, že ve hře neexistuje knoflík na jakýsi “jednobarevný monotónní vzor”. V takové situaci často zbytečně promrháte příležitost umístit na jeden konkrétní obleček hned dva knoflíky najednou. To člověka zamrzí o to více, že mít na oblečku dva knoflíky může představovat jednu z bodovacích podmínek na samém konci partie.

Stejně tak zamrzí i velmi striktní limit pro výměnu žetonů. Ve svém tahu si smíte vyměnit vždy maximálně jeden jediný žeton knoflíku. Hře by neuvěřitelně pomohlo a dodalo větší plynulost, kdybychom měli možnost vyměnit například jeden žeton od každého typu, protože jeden celkově je při tak komplexním plánování opravdu hodně málo.

Když pytlík odmítá spolupracovat

Úplně největší zkouškou hráčské trpělivosti je ovšem náhoda v nabídce přízí. Naprosto chápu a toleruji, že kočička skáče po okruhu a že vám soupeř může těsně před nosem vyfouknout dílek, na který jste si brousili zuby. To k soupeření u jednoho stolu prostě patří. Co se ale překonává mnohem hůře, je situace, kdy k dokončení oblečku nutně potřebujete například zelenou přízi, ale ta se za celou dobu z látkového pytlíku do společné nabídky vůbec nevytáhne.

Možnosti, jak tuto smůlu obrátit ve svůj prospěch, jsou poměrně omezené. Můžete sice odhodit cenný žeton tlapky a dobrat si přesně požadovanou barvu, jenže tlapky se v průběhu hry nezískávají vůbec snadno a neustále jich máte nedostatek. Druhou možností je spoléhat na čistou štěstěnu, kdy při překrytí políčka s odměnou vytáhnete náhodný dílek z pytlíku a doufáte, že se na vás osud usměje. Jenže spoléhat na náhodu v logické hře bývá ošemetné.

Hledání rovnováhy mezi výzvou a zábavou

Chápu záměr autorky vytvořit hru, která bude opravdovou zkouškou taktických schopností, ale hranice mezi zdravou výzvou a nedobytnou Pevností Boyard je občas velmi tenká. Osobní pohled na deskové hry mám takový, že by mě měly primárně bavit a občas mě za dobrou snahu také odměnit, ne mi jen neustále šlapat na krk a házet klacky pod nohy.

Možná by tuto lehkou frustraci ze zablokování vyřešilo, kdybychom nebyli striktně omezeni pouze na dva rozpracované oblečky, ale mohli jich mít rozdělaných o něco více. Stejně tak by pomohla možnost dodatečně umísťovat knoflíky na již dokončené oblečky, pokud splňují podmínky, nebo možnost dobrat si libovolný obleček bez závislosti na odhozené barvě příze. Mechanicky je vše nádherně vymyšlené a neuvěřitelně elegantně propojené, ale přijde mi, že hra své hráče v jednom kuse bezstarostně kouše do zadnice.

Karty úkolů jako tichý společník

A pokud by vám tento taktický přetlak nestačil, hra obsahuje ještě modul karet úkolů. Ty vám nabízejí možnost získat dodatečné body i okamžité odměny, pokud splníte jejich speciální zadání, jako je například upletení čtyř nejkratších oblečků nebo sestavení dvou stejných rukavic.

Přiznám se, že v našich partiích jsme tyto karty sice vždy pečlivě nachystali a před hrou si prošli jejich podmínky, ale v samotném průběhu hraní jsme neměli šanci se na ně plnohodnotně soustředit.

Úkoly jsme tak většinou řešili až na úplném konci hry, kdy jsme zpětně kontrolovali, zda se nám nějakou náhodou nepodařilo některý úkol splnit. Občas se to poštěstí, ale vědomě na ně cílit během plného soustředění na vzory přízí je opravdový oříšek.

Více výzev do zásoby

A pokud by vám variabilita v základní krabici přece jen nestačila, k dostání je ještě malé promo rozšiřující nabídku úkolů. Tato mini sada obsahuje 12 nových destiček, které jednoduše přimícháte k těm základním.

Nejde o žádný nezbytný doplněk, bez kterého by zážitek nebyl úplný. I pro tyto nové úkoly totiž platí totéž co pro ty základní. Představují spíše příjemný bonus navíc, na který v průběhu hry nejspíš nebudete mít příliš kapacitu vědomě cílit. Pokud ale po desítkách odehraných partií toužíte po ještě větší pestrosti, promo destičky fungují jako milé zpestření.

Unikátní propojení s původním Pelíškem

Na závěr musím zmínit skvělou věc, pro všechny vlastníky původní hry Pelíšek. V pravidlech Klubíčka najdete oficiální popis, jak obě tyto kočičí hry propojit do jednoho celku prostřednictvím speciálního minirozšíření. Využijete k tomu centrální desku z Klubíčka a kočičí figurky hráčů.

Při hře Pelíšek pak nebudete vybírat útržky ze klasické nabídky tří dílků na stole. Místo toho budete posouvat svou kočičku po rondelu centrální desky stejně jako v Klubíčku a zabírat útržky, které leží u zvoleného políčka. Jakmile políčko vyprázdníte, ihned se doplní dva nové útržky ze sáčku. Což by možná právě slušelo i hře Klubíčko a vyřešilo to problém chybějících přízí.

Závěrečné zhodnocení

Klubíčko od vydavatelství MINDOK je bezpochyby poctivě zpracovaná a designově promyšlená hra, která zaujme nádherným tématem i vysokou mírou propojenosti všech mechanik. Přestože dokáže přinést momenty lehké frustrace, kdy vám náhodná nabídka přízí nebo přísné limity nejdou zrovna naproti, pro milovníky náročných a do detailu promyšlených logických skládaček představuje fantastickou výzvu.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti MINDOK.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: