Když hrdinové berou do ruky fix

Všichni fanoušci legendárního českého fenoménu Karak a populárních zakreslovaček zbystřete. Vydavatelství Albi totiž rozšiřuje rodinu z tohoto populárního fantasy světa o zbrusu nový přírůstek s názvem Karak: Labyrint. Autorem hry je zkušený designer Petr Vojtěch a už na první pohled je jasné, kam novinka míří. Zapomeňte na vykládání destiček a házení kostkami; tentokrát se bude závodit v reálném čase, luštit rébusy a zběsile kreslit fixem. Tato hra jednoznačně cílí na mladší publikum, kterým nabízí přístupnou a svižnou hratelnost složenou z několika propletených miniher.

Jak se krotí nestvůry s fixem?

Základní princip hry je velmi přímočarý. Všichni hráči hrají současně na svých vlastních arších labyrintu (volit lze mezi jednodušší stranou A a větší stranou B). Cílem je nakreslit souvislou čáru, která představuje cestu vašeho hrdiny od startovního schodiště až k jednomu ze tří východů střežených obávanými arcinepřáteli. Cestou se snažíte posbírat drahokamy a splnit úkoly ze společné karty cílů. Pravidla zakreslování jsou logická. Pole se spojují pouze vodorovně či svisle, zdi jsou neprostupné, a hlavně na žádné pole nesmíte vstoupit dvakrát, takže se vaše cesta nesmí nikde zkřížit. Pokud se zablokujete, vypadáváte.

Skutečné koření hry však představují minihry a předpoklady. Když vaše čára dorazí na pole s krysou nebo kostlivcem, musíte mít u sebe meč či luk, jinak ztrácíte drahocenné životy. Abyste ale zbraně nebo třeba klíč k zamčené truhle s pokladem vůbec získali, musíte se v daný moment zastavit a okamžitě vyřešit hádanku na příslušné destičce minihry.

U meče spojujete čísla od nejnižšího po nejvyšší, u luku hledáte cestu bludištěm a u klíče kroužkujete správné tvary hledaného klíče. Teprve po úspěšném vyřešení si předmět zakroužkujete na archu a můžete kreslit dál.

Celý závod graduje ve chvíli, kdy první hráč dorazí k jednomu z bossů, kterými ve hře jsou Minotaur, Pavouk a Troll. Hráč musí opět vyřešit finální rébus, utéct z podzemí a otočit třicetisekundové přesýpací hodiny. Ostatním v tu ránu začíná časový pres, protože kdo neuteče včas, nezíská na konci hry vůbec žádné body.

• 

• 

• 

Když dospělí marně čekají na výzvu

Hra alespoň částečně myslí na rodinný balanc a nabízí dvě sady miniher pro každého hráče. Světlejší pro snazší úroveň a tmavší pro tu složitější. Myšlenka je to skvělá. Děti budou luštit jednodušší rébusy, zatímco dospěláci si vezmou ty tmavé, které je trochu potrápí, a síly se u stolu vyrovnají. Zde však přišlo moje největší zklamání. Ani tmavší sada destiček bohužel nepředstavuje pro dospělého hráče žádnou markantní výzvu.

Titul funguje skvěle v momentě, kdy u stolu sedí pouze děti. Pokud jsou dostatečně samostatné a vyhrají si samy bez přítomnosti rodičů, je Karak: Labyrint fajn volbou. Jakmile ale k partii zasednete s nimi, herní design tvrdě naráží na své limity. I když jsem si vzala těžší sadu miniher, měla jsem nad dětskými soupeři tak obrovský časový náskok, že abych je neustále neporážela, musela jsem záměrně zpomalovat. Jen tak měly vůbec šanci bojovat o žetony rychlosti. Pro mě osobně je to hra, kterou s dětmi sice ráda vytáhnu pro jejich radost, ale sama ji budu hrát spíše z „donucení“. Existuje spousta dětských her, které dokážou skvěle pobavit a prověřit i dospělého, což se zde bohužel nestalo ani u pokročilé sady.

Malé doporučení na závěr: chcete-li se vyhnout situaci, kdy si po pár partiích mechanicky zapamatujete správnou trasu od klíče k truhle nebo cestu ke kostlivci, vyzkoušejte jednoduchý trik. Po každém odehraném kole si s ostatními hráči prostě vyměňte sady miniher. Když nebudete dokola řešit ty stejné úkoly a pokaždé před vás přistane jiná barva destiček od vašeho souseda (či z krabice), hra vás donutí se nad rébusy znovu pořádně zamyslet.

Jak z Labyrintu vykřesat maximum? Návrh na vylepšení

Nechci však hru jen kritizovat, protože herní jádro je vymyšlené chytře. Aby se však minihry po čase nestaly stereotypními, zaměřila bych se na jejich větší variabilitu.

Ideálním krokem by bylo zavedení kostky a různorodých odměn. Při hledání cesty k pokladu by destička mohla obsahovat více druhů truhel, například s mincemi, rubíny či smaragdy. Hráč, který dorazí na políčko truhly, by si nejprve hodil kostkou, jež by určila, ke kterému konkrétnímu bohatství se musí skrz labyrint proklestit. Tím by se optimální trasa neustále měnila. Jak jsem už psala výše, při našem testování jsem si správné řešení po pár partiích mechanicky zapamatovala, takže mě minihra už nijak nebrzdila.

Stejný princip by se dal aplikovat na destičku s lukem. Místo jednoho univerzálního kostlivce by na ní stáli tři, z nichž každý by v ruce držel zase například minci či rubín. Hod kostkou by pak jednoduše rozhodl, kterého z nich musíte v danou chvíli šípem zasáhnout.

Kvalitní „kovářská“ práce z hradu Karak

Co si naopak zaslouží stoprocentní pochvalu, je materiální zpracování. Vydavatelství Albi si dalo na produkci záležet a komponenty jsou opravdu špičkové. Karty cílů jsou vyrobeny z dostatečně silného papíru, destičky miniher jsou krásně pevné, takže věřím, že vydrží i méně šetrné dětské zacházení. Velmi mě potěšil i takový detail, jako je stylový, ozdobný nápis Karak přímo na stíratelných fixách. Vizuálně hra na stole zkrátka vypadá skvěle a po technické stránce jí není co vytknout. V kolika hráčích je to nej, zda různý počet hráčů ovlivní herní dobu a třeba délka setupu.

Shrnutí

Karak: Labyrint je a vizuálně krásná hra, která perfektně funguje pro samostatné dětské party. Pro dospělého spoluhráče nepředstavují ani pokročilé minihry žádnou výzvu, což vás nutí záměrně hrát na půl plynu, abyste dětem nezkazili radost. Kvůli pevně daným trasám k pokladům navíc rychle sklouzává do repetitivnosti a stereotypu. Pokud hledáte dynamickou hru, u které se zabaví děti samy bez rodičů, je to fajn volba.

KARAK: LABYRINTH získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Hru můžete zakoupit přímo zde.