Jedna karta, dvě fáze, dva atributy k užití v každé fázi.

Úvod

Deskoherní speciálka HRAS před Vánoci přinesla další malou chytrou karetku ze spolupráce se švýcarským Helvetiqem. Autorem je neznámý 6jizo a ilustrace obstaral Crocotame, jehož práci jsme potkali i v posledních třech hrasovkách, tedy v Stratu, Alpině a Odinovi.
A jelikož víc k autorům nevíme, vrhněme se na pravidla.

Jak bojovat a blafovat

Hra je abstraktní, do jisté míry blafovací, karetkou. Její příběh se ze sešitu pravidel nedozvíte, nicméně podle textu původního distributora se sešli ninjové, aby si dali na budku a vy si mohli najmout ty nejlepší z nich.

Balíček karet je tvořen čtyřiceti osmi kartami – šestnácti kartami ve třech barvách, jejichž hodnoty jdou od mínus šesti do plus deseti. Nechybí ani pět pomocných karet pro vyjasnění převahy.

Na počátku hry je na stůl vyložena trojice karet jako základ hromádek a každý z hráčů dostane na ruku devět karet. Zbylé karty jsou odloženy do krabice. Hráči si zvolí z ruky kartu, položí ji lícem dolů před sebe a najednou ji odhalí. Hráči druhou fázi tahu odehrají v pořadí od hodnoty nejvyšší po nejnižší na jejich vynesených kartách. V případě remízy čísel červená porazí modrou a ta zelenou.

V druhé herní fázi však na čísle nezáleží, pouze na barvě. A zde se ke slovu dostává princip tří dokola se přebíjejících dvojic. Červená porazí modrou, ta zelenou a zelená zpět červenou. Ale vůči čemu hráči hrají?
No přeci vůči hromádkám na stole. Hráč si ze středu stolu vezme tu hromádku karet, která je slabší barvy. Tedy pokud hráč vynesl červenou mínus čtyřku, kterou dříve porazil hráče ještě nižších hodnot – tedy zelenou mínus pětku a modrou modrou mínus šestku, vezme si nyní modrou hromádku z banku, protože červená přebíjí modrou. A to klidně i modrou desítku.

Pokud na stole není barva porazitelná hráčovou kartou, ten ji musí přidat na kteroukoliv z hromádek. Pokud však některou barvu přebije, musí si ji vzít, i když jsou to samé mínusové karty a vůbec se mu nehodí. Ať již hráč ze středu stolu obdržel karty plusové či mínusové, položí je před sebe na stůl lícem nahoru. Kdokoliv si může během partie prohlédnout. Do přebíjené se ale již nevrátí.

Jakmile uplatní své vyložené karty všichni hráči, pokračuje se první fází dalšího kola. Na konci hry hráči sečtou hodnoty všech svých nahraných karet. Kdo má nejvíc, ten je zřejmě salónní ninja!

Zhodnocení ninja bitky

Přestože mi ilustrace, ostatně jakož i mým spoluhráčům, přišly značně nelibé, moderní a křiklavé, nevypovídá to o hře samotné. Ta mi přišla velmi zábavná a docela i chytrá, byť naučit se ji, pár hlav zamotá.

Velmi oceňuji to, že karta v první fázi uplatní atribut jeden a ve druhé atribut druhý. V kombinaci s přebíjecím systém kámen-nůžky-papír a přítomností karet záporných hodnot to vykouzlí nejednu zapeklitou situaci kdo z koho.

Pokud jsou ve středu stolu karty plusové a navíc vysoké, musíte se je snažit ulovit co nejvyšší hodnotou i vy, což je logické, byť tím nahrajete soupeřům. Pokud ale máte nižší hodnoty, či vám správná barva úplně chybí, musíte přemýšlet o jednu až dvě operace dál. Tedy zahrát tak, aby některý soupeř získal místo vás danou kartu, za kterou v banku nechá snad jinou neméně hodnotnou kartu (protože musí přeci hrát vysoko, aby se k ní dostal), kterou vy jinou barvou ulovíte. Pokud tedy nedosáhnete na modrou devítku v banku, protože nemáte vhodnou či žádnou červenou kartu, musíte doufat, že červenou plusovou zahraje soupeř. A vy tak hrajete středně velkou zelenou. Abyste se na tah dostali jako druzí.

No a pokud jsou v banku hromádky samých mínusových karet, snažíte se hrát tak, že se na řadu dostanete jako poslední či předposlední. Ty nuance se odvíjí od mnoha faktorů. Ale snad vám výše uvedené rozbory pomohly pochopit legraci a víceúrovňové myšlení této hry do kapsy.

Ve hře se dá hodně vymyslet, ale hraje tu větší roli i náhoda. A přitom by stačilo, kdyby autor omezil karty podle počtu hráčů – například číselným rozpětím. Tím by byly náhodně vyřazené karty na začátku partie lépe spočitatelné, neboť větší množství krajových hodnot by šlo do krabice rovnou při přípravě. Vedlo by to k větší kalkulaci a většímu pnutí u stolu.

Jelikož to chybí, mohl bych doporučit hru tří či čtyř hráčů, kdy se většina karet protočí, zatímco ve dvou je to méně než polovina. Ovšem i při hře čtyř hráčů devět karet chybí. No jo, ono se totiž tohle klání dá hrát i v pěti hráčích! A to se vám zakouří z uší zcela.

Přes tuto počítací nedotaženost a grafiku mohu hru pro její mechaniky vřele doporučit k opakovanému hraní pro malé i velké. Nezabere moc místa, všichni hrají skoro stále, a nakládání s kartami je velmi neotřelé.

Tak vzhůru, ninjové!

Kámen, nůžky, ninja získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti HRAS.

Hru můžete zakoupit přímo zde.