Inis: Nemed
Aneb když o koruně velkokrále rozhodují také bohové



Inis: Nemed
Aneb když o koruně velkokrále rozhodují také bohové
Keltské báje, soupeřící klany a ostrov, na kterém se o vládu nerozhoduje pouze silou zbraní, ale také důmyslnými dohodami, správným načasováním a schopností předvídat záměry ostatních. Inis od Christiana Martineze dokázal nabídnout mimořádně působivé spojení jednoduchých základních pravidel, výrazného výtvarného zpracování a neustále se proměňujících poměrů mezi jednotlivými náčelníky. Nyní se však do jejich soupeření začínají mnohem výrazněji vměšovat také samotní bohové a hrdinové keltských legend. Rozšíření Nemed, které do místních luhů a hájů v našem mateřském jazyce přinesla společnost Old Dawg, obohacuje původní hru o zasvěcování svatyní, získávání božské přízně, objevování posvátných míst a další možnosti, jak ovlivnit dění na ostrově. Nejde přitom o pouhé přidání nových karet či území. Nemed zasahuje do samotného rozhodování hráčů, přináší dvě nové akce a vytváří situace, ve kterých může mít přítomnost na správném místě mnohem větší význam než počet vlastních klanů. Jak se tedy tyto novinky projevují a dokážou původní Inis skutečně obohatit?

Původní Inis staví své kouzlo na neustálém soupeření o vliv, při kterém se jednotliví náčelníci snaží splnit některou ze tří podmínek potřebných k získání koruny velkokrále. Mohou usilovat o přítomnost na alespoň šesti různých územích, získat nadvládu nad nejméně šesti soupeřícími klany nebo se nacházet na územích, kde stojí dohromady alespoň šest svatyní. Samotné splnění některé z těchto podmínek přitom ještě nezaručuje vítězství, protože svůj nárok musí hráč oznámit získáním žetonu vyzyvatele a následně jej udržet až do dalšího sněmu. Velkou roli proto hraje nejen rozložení sil na mapě, ale také výběr akčních karet, vyjednávání a ochota soupeřů přistoupit na vzájemné dohody. Právě tyto vlastnosti dělají z Inisu hru, ve které může být zdánlivě nevýhodná pozice ve skutečnosti velmi slibná. Nemed na těchto základech nic zásadního nepřepisuje, místo toho využívá již známé prvky a dává jim další význam. Svatyně přestávají být pouze důležitou součástí jedné z vítězných podmínek a nově mohou představovat cestu k přízni mocných bytostí. Také samotná podoba ostrova dostává nový rozměr, protože mezi známými územími mohou vznikat místa, na kterých neplatí obvyklá pravidla.

Rozšíření Nemed obsahuje dva vzájemně nezávislé moduly nazvané Svatyně bohů a hrdinů a Posvátné háje. Oba je možné používat samostatně, případně je zkombinovat mezi sebou nebo s moduly z dříve vydaného rozšíření Roční období. Zároveň je potřeba počítat s tím, že každý přidává další pravidla, a proto bych je začínajícím hráčům rozhodně nedoporučoval zařazovat hned do první partie. Obsah krabice je přitom poměrně bohatý. Najdeme zde pět figurek mytických postav s odpovídajícími deskami přízně, šest dílů posvátných hájů a stejný počet žetonů skutků. Nechybí ani deset nových karet eposů, čtyři díly území, pět karet výhod, nové přehledové karty a několik dalších komponentů. Součástí jsou rovněž dva žetony přístavů a jeden díl ostrova, které ovšem vyžadují vlastnictví rozšíření Roční období. Nová území lze během přípravy zamíchat mezi původní a doplnit jejich odpovídající karty výhod. Za velmi rozumné považuji právě rozdělení hlavních novinek do samostatných modulů. Hráči si díky tomu mohou sami určit, jak výrazně chtějí původní podobu Inisu pozměnit. Každý z modulů navíc přináší jednu novou akci, takže při jejich společném použití mají hráči ve svém tahu na výběr celkem pět možností namísto původních tří.

První modul, Svatyně bohů a hrdinů, přivádí na ostrov pětici postav známých z keltských legend. Konkrétně jde o Nuadu, Balora, Conána, Lugha a Eriu, přičemž jejich přítomnost není pouze tematickým zpestřením. Každá postava má vlastní desku přízně, na které je uvedena požadovaná obětina a účinek, jejž může hráč následně získat. Během přípravy partie se náhodně vyberou tři z pěti dostupných postav, jejich desky se položí vedle herní plochy a na každou z nich se umístí odpovídající figurka. Zbývající dvojice se v dané partii nepoužije, což už samo o sobě přispívá k proměnlivosti jednotlivých her. Jakmile některý z hráčů postaví svatyni prostřednictvím stejnojmenné akční karty, dobere si podle běžných pravidel kartu eposu a následně může nově vybudovanou svatyni zasvětit některé z připravených postav. Musí ovšem splnit dvě podmínky. Vybraná postava ještě nesmí mít svoji zasvěcenou svatyni a na daném území se nesmí nacházet jiná takto zasvěcená svatyně. Pokud je vše v pořádku, hráč přenese figurku příslušného boha či hrdiny na území. Z běžné stavby se tím stává místo zasvěcené konkrétní mytické bytosti, které může v dalších tazích výrazně ovlivňovat rozhodování všech přítomných hráčů.

Právě v získávání božské přízně vidím jeden z nejzajímavějších nápadů celého rozšíření. Nemed totiž nepřisuzuje účinky zasvěcené svatyně výhradně tomu, kdo ji postavil. O přízeň příslušné postavy může požádat kterýkoliv hráč, jehož klan se nachází na daném území. Musí pouze splnit předepsanou obětinu a příslušná deska přízně musí být otočena lícem nahoru. K tomu slouží nová akce nazvaná nabídnout obětinu, kterou lze během vlastního tahu využít namísto některé z obvyklých možností. Po splnění požadavku hráč okamžitě vyhodnotí účinek přízně a deska se otočí lícem dolů. Tím se její schopnost vyčerpá a až do konce právě probíhajícího ročního období ji nikdo další nemůže využít. Teprve na konci kola se všechny použité desky znovu otočí lícem nahoru. Tento zdánlivě jednoduchý princip podle mě výborně zapadá do charakteru původní hry. Vybudování svatyně totiž nemusí znamenat pouze vlastní prospěch, ale také příležitost pro soupeře, který se na stejném území nachází. Může tak nastat situace, kdy hráč připraví podmínky pro získání mocného účinku, ale někdo jiný jej dokáže využít dříve. Zasvěcené svatyně proto rozšiřují význam společně obývaných území a přidávají další důvod, proč pečlivě sledovat možnosti ostatních. Oceňuji také omezení použití každé přízně na jedinou aktivaci během kola. Díky němu se z bohů nestávají neomezené zdroje schopností a jejich pomoc si musí hráči vhodně načasovat.

Druhý modul s názvem Posvátné háje pracuje s herní mapou úplně jiným způsobem. Zatímco běžná území poskytují prostor pro pohyb klanů, stavbu budov a získávání výhod, posvátné háje představují zvláštní místa, která se těmto pravidlům vymykají. Během přípravy se šest odpovídajících dílů zamíchá a vytvoří se z nich zakrytá zásoba. Samotné objevování přitom není automatické a nemusí k němu během partie vůbec dojít. Posvátný háj se může objevit tehdy, když hráč přiloží nové území takovým způsobem, že na mapě vznikne volná mezera, přičemž nově umístěné území musí sousedit alespoň se dvěma dalšími. Na konci takového tahu se do vzniklého prostoru umístí náhodně dobraný díl posvátného háje a hráč navíc získá kartu eposu. Posvátný háj se však nikdy nepovažuje za běžné území. Nelze na něj přesouvat ani umisťovat klany a není možné zde stavět svatyně nebo citadely. Tento nápad se mi líbí především proto, že využívá přirozené rozšiřování ostrova a dává význam také prostoru mezi jednotlivými oblastmi. Je však potřeba upozornit na jeho poměrně zásadní omezení. Pokud hráči během partie nevytvoří odpovídající mezeru, tento modul se vůbec nemusí projevit. Pravidla proto nabízejí také upravené počáteční rozmístění území pro různé počty hráčů, které pravděpodobnost objevení posvátných hájů zvyšuje. Osobně považuji tuto možnost za velmi vítanou, protože umožňuje lépe přizpůsobit četnost výskytu nových míst.

Objevením posvátného háje ovšem jeho význam teprve začíná. Každý z těchto dílů je spojen s konkrétní podmínkou, jejíž splnění umožňuje získat odpovídající žeton skutku. Hráči k tomu využívají druhou novou akci, kterou je uspořádat ceremonii. Při jejím provedení si aktivní hráč vybere jeden z objevených posvátných hájů a vyhodnotí jeho požadavek. V úvahu se přitom berou pouze bezprostředně sousedící území a prvky nacházející se v oblastech, kde má daný hráč alespoň jeden svůj klan. Podle konkrétního háje tak mohou rozhodovat například počty klanů nebo svatyní. Příslušný žeton skutku následně získá hráč, který danou podmínku splňuje nejlépe, což vůbec nemusí být ten, kdo ceremonii uspořádal. Pokud žeton do té doby vlastnil některý ze soupeřů, musí jej novému držiteli odevzdat. Pravidla navíc nedovolují ceremonii provést v případě, že by se majitel žetonu nezměnil. Zajímavá je také situace, kdy se o nejlepší výsledek dělí více hráčů. Jestliže v takovém případě žeton vlastní někdo mimo tuto skupinu, vrací se zpět do zásoby. Získané skutky mají stejnou funkci jako ty ze základní hry, ovšem s důležitou výjimkou, že při jejich odhazování přicházejí skutky z posvátných hájů na řadu až jako poslední. Právě proměnlivé vlastnictví těchto žetonů považuji za velmi povedený prvek. Udržet si získaný skutek totiž nemusí být snadné, protože změny na sousedních územích mohou při další ceremonii všechno obrátit. Na druhou stranu jde o část rozšíření, u které budou hráči muset věnovat větší pozornost vyhodnocování jednotlivých podmínek.

Vedle obou hlavních modulů stojí za pozornost také nové karty eposů a výhod, které rozšiřují již známou nabídku možností. Deset přidaných eposů pokračuje v propojení herních účinků s keltskou mytologií, která byla jednou z nejvýraznějších předností původního Inisu. Objevují se zde odkazy na Brigidin nářek, Bouři druidů, Dian Cechtovu vitalitu, Vidiny Áisling, Brehonské právo, Hostinu v Emain Macha nebo Sevření ledové stařeny. Samotné postavy spojené se zasvěcováním svatyní mají navíc vlastní příběhy, které krásně doplňují atmosféru celého ostrova. Nuada Stříbroruký býval králem Dětí Danu a po ztrátě ruky přišel o vládu, kterou mohl znovu získat až po jejím nahrazení. Balor, obávaný jednooký vládce Fomóirů, dokázal svým pohledem přivodit smrt, ale nakonec podlehl vlastnímu vnukovi Lughovi. Eriu je spojována se samotným jménem Irska a Conán mac Morna zase patří mezi členy družiny slavného Fionna. Nemed tak velmi přirozeně pokračuje v tom, co se mi líbilo už na základní hře. Mytologie zde neslouží pouze jako kulisa, ale přímo se promítá do herních prvků. Velkou pochvalu si zaslouží také výtvarná stránka. Ilustrace krabice a karet má opět na svědomí Jim Fitzpatrick, zatímco nové díly území ilustroval Sylvain Leroy. Osobitý vzhled Inisu tak zůstává zachován a nové komponenty vhodně doplňují jeho již tak působivou podobu.

Inis: Nemed na mě působí jako velmi promyšlené rozšíření, které se nesnaží původní hru přetvořit k nepoznání, ale rozvíjí její nejsilnější vlastnosti. Především modul Svatyně bohů a hrdinů považuji za mimořádně zdařilý, protože dokáže z již známého herního prvku vytvořit další zdroj zajímavých rozhodnutí a vzájemného soupeření. Možnost využít svatyni postavenou někým jiným výborně odpovídá prostředí, ve kterém se zájmy jednotlivých klanů neustále prolínají. Posvátné háje nabízejí odlišný zážitek a oceňuji jejich neobvyklý způsob objevování i možnost přetahovat se o žetony skutků. Právě zde však vidím také největší slabinu, protože jejich výskyt závisí na podobě vznikající mapy a bez upravené přípravy se hráči s novým prvkem nemusí vůbec setkat. Oba moduly navíc zvyšují nároky na znalost pravidel a při společném použití s Ročními obdobími už mohou být pro méně zkušené hráče poměrně náročné. Proto bych doporučil nejprve dobře poznat základní Inis a jednotlivé novinky přidávat postupně. Největší předností Nemedu je podle mě skutečnost, že rozšiřuje možnosti hráčů, aniž by narušoval charakter původní hry. Nadále rozhodují karty, rozložení klanů, vzájemné dohody i schopnost odhadnout soupeře, jen do celého soupeření nyní mohou zasáhnout také mocné bytosti keltských legend a záhadná posvátná místa. Pro všechny, kteří si původní Inis oblíbili a chtějí objevit další podoby zápasu o korunu velkokrále, představuje Nemed velmi lákavé obohacení již tak výjimečné deskové hry.

Inis: Roční období získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Old Dawg
Hru můžete zakoupit přímo zde.




















