Výprava, kde kostky určují cestu a fantazie ji dotváří

„V jedné noře v zemi bydlel hobit.“ Tak začíná příběh o tom, že i ti nejmenší mohou změnit svět, pokud se odváží vyjít ze dveří. V deskové hře Hobit: Cesta tam a zase zpátky opouštíme pohodlí Dna pytle a vydáváme se na dobrodružnou výpravu.

Každé z osmi dobrodružství představuje jiný úsek cesty, od neočekávaného dýchánku přes lesní nástrahy až po střet s drakem Šmakem. Každá mapa má vlastní pravidla i drobná herní překvapení, která krásně odkazují na příběh. V jednom dobrodružství kreslíte cesty, v jiném odhalujete hádanky nebo zachraňujete trpaslíky. Hra vás vede od jednoduchých úkolů k těm náročnějším a můžete ji hrát jak v sólu, tak až ve čtyřech hráčích v plně české lokalizaci od vydavatelství asmodee.

Majestátní deníky a krabice, která překvapí

Když jsem otevřela krabici Hobita poprvé, měla jsem pocit, že držím v rukou něco mnohem většího, než napovídá její velikost. Je nečekaně těžká a první seznamování je samo o sobě zážitek. Jakmile jsem vytáhla prvního Průvodce dobrodružstvím, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Tyhle deníky jsou skutečně majestátní. Pevné, bohatě ilustrované, tlusté, připomínající něco mezi kronikou a cestovním deníkem, který byste si nejraději vystavili do knihovny. Takovou podobu a kvalitu jsem v jiné hře ještě neviděla.

A přitom je celkové zpracování velmi střídmé. Kromě těchto impozantních deníků najdete v krabici jen pět kostek, množství žetonů a několik fixů. Nic víc. Dohromady to však působí velkolepě, jako by hra dýchala příběhem místo toho, aby vás zahltila plastovými komponenty.

Tam, kde kostky tvoří mapu

Základní princip hry je překvapivě prostý. Házíte kostkami, kreslíte na mapu a propojujete různá místa. Každý tah představuje nové rozhodnutí, kudy se vydat, co obětovat a za jakou odměnou se naopak pustit. Kostky určují, jaké symboly můžete použít, ať už jde o různé tvary cest, meče, chleby nebo mocné klobouky. Vy si je vybíráte jeden po druhém a vytváříte z nich ve svém deníku síť cest, jako byste psali vlastní zápisník výpravy.

Kouzlo hry neleží jen v kostkách a střídajících se tazích, ale v pocitu plynutí. Každá mapa má svůj charakter i jinak tvarovaný prostor. Někde narazíte na neprostupné skály, které mění podobu mapy a určují směr vaší cesty. Každá část tak přináší jiné výzvy i způsoby, jak vyhrát, což udržuje hru svěží i po několika partiích.

Když se vám podaří propojit vše, co jste zamýšleli, vznikne na vaší desce malá Bilbova kronika, snadno stíratelná a připravená na další pokus. Je to mapa i deník v jednom, ke kterému se můžete kdykoli vrátit.

Společnost na cestu

Hru lze hrát samostatně, ale také v kampani, kde se pravidla postupně rozšiřují a obměňují a vy postupujete z jednoho místa Středozemě do druhého. Na krabici je uveden věk od deseti let, nicméně minimálně první dobrodružství zvládnou s přehledem i mladší hráči. Jedna partie trvá okolo třiceti minut, což je naprosto ideální délka.

Autorem hry je Reiner Knizia, klasik, který dokáže přinést jednoduché, ale funkční principy. O ilustrace se postaral Lorenzo Colangeli. Ten doplňuje atmosféru jemnou stylizací, která skvěle zachycuje lehkost i kouzlo Tolkienova světa.

Osm kapitol dobrodružství pod lupou

Výjimečně mi přijde užitečné krátce představit každou mapu a popsat, jak nás bavila. Každá přináší trochu jiné tempo, náladu i typ výzvy a dohromady tvoří cestu, která se v kampani příjemně proměňuje.

Část 1 – neočekávaný dýchánek

Část první působí jako ideální rozběh do celého dobrodružství. Scénář je velmi jednoduchý, přehledný a opravdu vstřícný i k mladším hráčům, protože pracuje jen s tím nejzákladnějším. Spojujete trpaslíky s Dnem pytle, sbíráte meče a občas si připíšete chléb, nic víc. Mechanicky jde o velmi snadný úkol, který člověka nezahltí, ale naopak rychle vtáhne do tempa hry. Pravidla jsou jasná, nepůsobí složitě a celá část se dá bez problému zvládnout i s dětmi. Jako úvod je to skvělé.

Část 2 – skopová pečeně

Druhá mapa je také velmi snadná, ale už přináší víc rozhodování. Najednou zvažujete, kolik zlobrů dokážete přelstít, jestli si troufnete dojít pro poklad, zda risknete cestu přes nebezpečné místo a kolik bílých kamenů chcete posbírat. Není to nic složitého, ale právě tahle drobná volba směru dodává dobrodružství větší napětí a pocit, že opravdu rozhodujete o tom, jak se Bilbova cesta bude dál vyvíjet.

Část 3 – přes hory a pod horami

Třetí mapa je první opravdu napínavá část, kde vás hra dokáže pořádně potrápit. Bouřky vytvářené černou kostkou často zablokují cestu v nejhorší chvíli a mohou vám průchod krajinou výrazně znepříjemnit. Navíc víte, že vás čekají jeskyně, kde musíte nutně odevzdávat chleba, takže všichni od začátku shánějí co nejvíc zásob, jinak by se jejich postup na dlouhou dobu zastavil. Pořád jde o přístupnou mapu, ale poprvé už je cítit skutečný tlak a větší závislost na kostkách.

Část 4 – hádanky ve tmě

Čtvrtá mapa působí jako úplně jiná hra a podle mě je to skvělá změna. Místo kreslení klasických cest pracujete s tvary podle hozeného (či nižšího) čísla. Díky tomu se taktika hráčů výrazně liší a každý si postup skládá po svém. Hledání správného tvaru, obcházení Gluma a snaha zaplnit okraje kolem hádanek vytváří úplně nový typ hry a mně se tahle část líbila opravdu hodně.

Část 5 – z deště pod okap

Pátá mapa je za velmi slabá, kvůli své překombinovanosti. Na jedné straně kreslíte klasickou cestu z údolí k borovicím, na druhé straně současně řešíte letové dráhy velkých orlů, které fungují podle úplně jiných pravidel a navíc se posouvají vždy, když získáte meč nebo orla. Do toho vám začnou černou kostkou padat vrrci, kteří blokují cestu a nutí vás neustále vracet žetony šišek jen proto, abyste si vůbec udrželi prostor pro postup. Celé dobrodružství tak táhne hráče dvěma směry zároveň a místo napětí vytváří spíš pocit roztříštěnosti. Herně to působí těžkopádně a méně zábavně než předchozí mapy.

Část 6 – temná cesta temným hvozdem

Šestá mapa se vrací k tvarům stejně jako část čtyři a opět funguje skvěle. Princip je podobný, ale tentokrát máte před sebou mnohem větší tlak, protože musíte vyplnit všechna pole pavouků a zároveň osvobozovat trpaslíky ze zámotků tím, že obkreslíte jejich okolí. Do toho nesmíte překreslit místa se Žihadlem, takže plánujete ještě pečlivěji. Herně je tahle část rychlá, napínavá a opět krásně variabilní díky volbě tvarů. Stejně jako čtvrtá mapa patří mezi ty nejzábavnější v celé kampani.

Část 7 – na prahu

Sedmá mapa je podle mě zbytečně přeplněná a herně opět působí těžkopádně. Putujete přes pět oblastí, každá má vlastní pravidla, do toho sbíráte chléb, meče, zakládáte tábory a musíte propojit obě strany člunů, což je spíš práce než zábava. Jedinou opravdu zajímavou částí je rozhovor se Šmakem, kde pomocí hodů černou kostkou zapisujete hodnoty do hvězd a získáváte bonusové body. Tenhle prvek je chytrý a originální, ale zbytek mapy mě bohužel nebavil.

Část 8 – oheň a voda

Osmá mapa měla být velkým finále, ale bohužel tak nepůsobí. Je tu spousta pravidel, práce s domy a čísly je spíš únavná než napínavá a boj se Šmakem nepůsobí epicky, jen vyplňujete jedno políčko za druhým. Evakuace člunů ani útoky draka nepřinášejí žádné silné momenty, takže místo velkolepého zakončení jsme už spíš čekali, až bude konec.

Celkové zhodnocení

Hobit: Cesta tam a zase zpátky je desková hra, která dokáže být rodinná i napínavá. Je přístupná, plynulá a díky kreslení map působí výjimečně osobně, jako byste si při hraní psali vlastní cestovní deník. Kampaň není dokonale vyrovnaná, některé mapy jsou výborné a jiné slabší, ale většinu času hra nabízí příjemné tempo, jasná pravidla a silnou atmosféru putování Středozemí.

Přestože finále nenabízí takové vyvrcholení, jaké by si příběh zasloužil, cesta k němu je natolik příjemná, že si ji rádi zopakujete. Hobit zůstává nádherným dobrodružstvím, které vytváří na stole malebnou a klidnou náladu a které si snadno najde místo v rodinné knihovně her.

HOBIT: CESTA TAM A ZASE ZPĚT získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti asmodee

Hru můžete zakoupit přímo zde.