Roztomilý důl plný příšer

Desková hra Dole v dole na mě od první chvíle působila jako titul, který přesně ví, pro koho je určený. Graficky je moc pěkná, hravá a barevná, ale zároveň přehledná a čitelná. Nepůsobí přeplácaně ani chaoticky, což je u her mířených na rodiny s dětmi strašně důležité. Vše je jasně oddělené, ilustrace příšer mají spíš roztomilý než strašidelný charakter. Právě díky tomu se u stolu okamžitě cítí dobře i mladší hráči. Vydavatelství asmodee tady přineslo hru, která si na nic nehraje, ale zároveň není banální.

Když Architekti nestačili

Herní princip vám může být povědomý. Pokud jste někdy hráli hru Architekti Skalistého hřbetu, tak budete mít pocit, že jste doma. Právě s touto hrou se hra Dole v dole často spojuje. Zajímavé je, že oba tituly mají doporučený věk 10+, ale pocit ze hry je úplně jiný. Architekti na mě působí mnohem dospěleji, komplexněji a strategičtěji. Je to hra, která už vyžaduje určitou herní zkušenost a schopnost plánovat několik tahů dopředu. Dole v dole je naopak mnohem přístupnější. Je menší, kratší, hravější a pocitově jemnější. Pokud vám Architekti přišli pro děti příliš nároční, tady je velká šance, že jste našli přesně to, co hledáte.

Malý prostor, velká rozhodnutí

Jedním z hlavních rozdílů je herní plocha. Zatímco jiné hry vás často zahltí velkým stolem plným komponentů, tady pracujete s malou mřížkou 3×3. Každý hráč si postupně zaplňuje svou desku destičkami kolejí a vytváří vlastní důl. Právě tenhle omezený prostor nutí hráče přemýšlet. Každé umístění má váhu, každá chyba je vidět a každé rozhodnutí se vám může vrátit v bodování. Přitom pravidla samotného umísťování jsou velmi jednoduchá. Destičku můžete otočit, kam chcete, nemusí navazovat, ale už ji nikdy nepřesunete.

Výběr destiček a jemná interakce

Průběh hry je rozdělený do osmi kol. V každém z nich se pracuje s jednou hromádkou destiček a hráči si postupně vybírají, co si vezmou. Líbí se mi, že hra nabízí jednoduchý, ale chytrý mechanismus výběru. Destičku můžete otočit a buď si ji hned vzít, nebo ji nechat ležet a čekat na něco lepšího, zároveň ale riskujete, že se právě vámi otočená destička bude hodit někomu jinému. Vzniká tu nenápadná interakce mezi hráči, která není agresivní, ale přesto vás nutí sledovat, co dělají ostatní. Je to přesně ten typ interakce, který je pro rodinné hraní ideální. Nikdo nikomu vyloženě neškodí. Občas se ale může stát, že si někdo vezme destičku, o které ví, že by se soupeři hodila daleko víc. Osobně mi však přijde, že na podobné taktizování tu není ani čas, ani prostor, hra vás spíš tlačí k řešení vlastního dolu než k cílenému škození ostatním.

Lama karta jako nutnost

Jedna věc je ale potřeba říct naprosto otevřeně. Dole v dole je hra, u které lama karta prostě patří do ruky. A ideálně z ní ani na chvíli nespouštět oči. Bodování je totiž velmi pestré a každá příšera má svá vlastní pravidla. Draci se bodují podle celkového počtu, duchové chtějí být na trati aspoň po třech, golemové nesmí sousedit, netopýři naopak sousedství milují. Satyr se raduje z rozmanitosti, kostlivec počítá symboly, slizák zatáčky, vlkodlak soutěží o většinu a světlušky chtějí vytvářet co největší společenství. K tomu diamanty a bodování tras mezi vchody. Je toho hodně. A ano, vzniká z toho lehký zmatek. Ne ten nepříjemný, ale takový ten herní, kdy se po každém otočení destičky ozve, počkej, jak se vlastně boduje tohle.

„Bordel“, který k tomu patří

Tenhle drobný chaos ale považuji za přirozenou součást hry. Příšer je hodně a jejich bodování je záměrně různorodé. Nemáte šanci si všechno zapamatovat, a tak se neustále vracíte k přehledové kartě. Pro děti je to možná trochu náročnější, ale zároveň je to učí pracovat s pravidly, číst je a vyhodnocovat situaci. Pro dospělé je to spíš taková lehká mozková rozcvička. Navíc se mi líbí, že hra nenutí jít jen jedním směrem. Můžete se soustředit na příšery, na trasy, na diamanty, nebo to všechno trochu kombinovat. Každá partie tak může dopadnout jinak.

Každý bod se počítá

Dalším plusem je bodování tras mezi vchody. To je prvek, který hře dodává další rozměr. Najednou nezáleží jen na tom, jaké příšery máte, ale i na tom, jak propojujete jednotlivé části dolu. Trasy mezi různými vchody dávají body za každý úsek, stejné typy vchodů ještě víc. Často se tak dostanete do situace, kdy řešíte, jestli obětujete ideální bodování příšery kvůli lepšímu propojení tratí. A to je přesně ten moment, kdy si uvědomíte, že i tahle malá hra dokáže nabídnout skutečná rozhodnutí.

Pro koho je Dole v dole

Dole v dole vnímám jako ideální přechodovou hru. Pro děti, které už mají něco odehráno, ale ještě nejsou připravené na plnohodnotná eura. Pro rodiče, kteří chtějí hrát s dětmi společně, bez stresu a bez složité přípravy. Herní doba kolem dvaceti minut je ideální, hru zvládnete vysvětlit rychle a klidně si dáte i víc partií za sebou. Grafika je milá, téma zábavné a pravidla dostatečně jednoduchá na to, aby nikoho neodradila.

Verdikt z hlubin

Pokud hledáte rodinnou deskovou hru, která je hezká, chytrá a zároveň přístupná, Dole v dole dává velký smysl. Ano, bodování je pestré a občas lehce chaotické, ale právě to hře dodává charakter. Je to hra, která vás nenutí soutěžit za každou cenu, ale vybízí k objevování, zkoušení a drobnému plánování. A pokud vám Architekti Skalistého hřbetu přišli na děti už příliš dospělí, tady je velmi pravděpodobné, že jste právě našli ideální alternativu.

DOLE V DOLE získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti asmodee

Hru můžete zakoupit přímo zde.