Tak trochu jiná párty hra z rodiny Exploding Kittens.

V loňském roce přišla do deskoherního světa novinka od vydavatelství Exploding Kittens s názvem Without Fail. Hru pro náš trh lokalizovalo vydavatelství Asmodee a na pultech ji najdete v nečekaném překladu – Dokonalost sama. Pod design hry, pokud se tomu tak u párty hry dá říkat, se podepsalo trio Elan Lee, Ian Clayman a Carol Mertz.

Obsah krabice a jeho kvalita

Krabice je narvaná skutečně kvalitním obsahem. Jak by řekl John Hammond z Jurského Parku – na ničem jsme nešetřili. Tato kvalita se ovšem promítla na ceně celé hry a počítejte s cenovkou mezi šesti a sedmi stovkami. Komponenty vyjmenovávat nebudu a raději vám je vyfotím. Ke kartám doplním, že jich je v balení sto čtyřicet devět a mají klasický rozměr 63,5×88 milimetrů.

Jak se to hraje

Pravidla hry jsou triviální, jak už tomu u párty her bývá. Na začátku dáte všechny komponenty a krabici na stůl. Každý hráč si vezme jeden bodovací žeton a pak se zamíchají karty. Kolo vždy začne hráč, který plní výzvu, a čert ví proč se mu říká vyzyvatel. Připraví na stůl či podlahu počáteční setup výzvy dle obrázku na kartě. Další hráči tuto výzvu mohou ztížit. Například zvětšením nějaké vzdálenosti. Vše bez jakékoliv představy, co bude třeba s komponenty udělat. Vtip je v tom, že kdo výzvu ztíží nejvíce, bude parťákem vyzyvatele a s poslu s ním buď získá či ztratí body. Pokud uspějí, získají jeden bod. V opačném případě o bod přijdou a místo toho získají po jednom bodu všichni nezúčastnění hráči. Tímto způsobem hráči plní výzvy, dokud jeden z nich nezíská pět bodovacích žetonů.

Hodnocení

Ze hry mám smíšené pocity. Na jednu stranu disponuje opravdu kvalitními komponenty, má smysluplná a snadno uchopitelná pravidla, hezky se na to kouká a obsahuje mraky karet, díky kterým se jen tak neokouká. Zkrátka všechno ukazuje na skvělou párty hru.

Ale je to celkem nuda. Některé úkoly jsou opravdu triviální a splníte je levou zadní na nejtěžší úroveň. Jiné jsou zase tak těžké, že nemáte nejmenší šanci je na první dobrou zvládnout. Zároveň vidím problém v hecování, kdy se každý bojí výzvu ztížit, aby nebyl tím, kdo přijde o vítězné body. Většinou jsme jen seděli a koukali na sebe. Nikdo moc úroveň nezvyšoval. Možná je třeba se pro hraní hry Dokonalost sama řádně zmoštovat. Pak si ovšem pokládám otázku jak? Do hospody se s některými výzvami zkrátka nevejdete, protože potřebují několik metrů prostoru. Navíc počítejte s hraním na zemi. To taky v hospodě nechcete. Je to tak si zahrát a opít se doma. Viděl bych to na nějakou silvestrovskou párty. Nicméně úkoly mi přijdou moc lehké nebo naopak moc těžké a navíc nikterak zábavné. Ale nevylučuji možnost, že hra začne být zábavná s určitou hladinkou alkoholu v krvi, na kterou jsem se během hraní ovšem nedostal.

Dokonalost sama získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Asmodee.

Hru můžete zakoupit přímo zde.