Nejmladší herní mechanismus, který je tu s námi více jak 100 let.

Deck Building (dále jen DB) je nejspíš mým nejoblíbenějším herním mechanismem. Když zavzpomínám, můj první kontakt s ním byl v Břinku. Hráč začíná jako nuzák, který se nezmůže na nic velkého, ale jak se postupně protlouká herním světem, stává se mocnějším, bohatším a silnějším. Tyto herní systémy růstu a budování mě vždy moc bavily, ať už se jedná o videoherní RPG hry či ty naše oblíbenější deskové. Nejspíš to bude tím, že hráč má možnost se zlepšovat, někam se posouvat a být hrdý na své postupy a úspěchy. V následujících řádcích bych se rád věnoval tomuto inovativnímu mechanismu, který je tu s námi déle, než si myslíme.

Historie

Hrou, která je obecně považována za tu první s mechanismem DB, bude jistě Dominion amerického herního designéra Donalda X. Vaccarina. Tehdy přišel s něčím tak inovativním, že pokud se podíváte na popisy hry na různých stránkách a fórech z té doby, dočtete se, že je to něco jako CCG (Collectible Card Game). Zkrátka hra, která napodobuje sběratelské karetní hry. Pokud se dnes někdo zmíní o tom, že hra staví na mechanismu DB, nikdo se už nad tím ani nepozastaví. Nicméně roku 2008 jsme ještě název pro tento typ her neměli.

DB skutečně staví na základech CCG, jako je třeba Magic: The Gathering (1993). Hráč a sběratel v jedné osobě se snaží nakoupit co nejvíce balíčků, případně karty směnit, pro dosažení co nejsilnějšího balíčku. A právě v tom vidím hlavní rozdíl. U CCG toho nejlepšího balíčku bez dokupování nových expanzí nedosáhnete. Stejně tak věnujete množství času sestavování balíčku ještě před samotnou hrou. Jedná se vlastně o otevřený svět, do kterého mohou vstupovat stále nové a nové karty, a tím tak upravovat hratelnost. Naproti tomu DB hry mají jasně nastavené mantinely a hráči mají de facto stejné podmínky. Karty jsou ve společné nabídce a dokupují se během hry za herní měnu. A vlastně samo nakupování je hrou. I zde platí, že se hra může měnit s novými expanzemi, ale opět bude nabízet hráčům stejné šance. Na závěr tohoto historického okénka doplním, že za úplný počátek CCG bychom mohli považovat už sběratelské baseballové kartičky. Už v roce 1904 se kupují menší balíčky baseballových kartiček, ze kterých se pak budují co nejsilnější kombinace. S nadsázkou tak můžeme říct, že kořeny DB sahají až k The Base Ball Card Game (1904), a to více než sto let nazpět.

Na čem to stojí?

Jak již bylo řečeno, hráč začíná hru s nuzným balíčkem, který bude, dejme tomu, ze sedmdesáti procent tvořen naprostými plevami a jen pár karet bude použitelných. Často to bývá deset karet, z nichž si hráč po zamíchání dobere pětici, kterou musí ihned zahrát. Špatné karty většinou slouží jako platidlo a jejich účel je jediný – získat lepší karty. Často se stává, že hráč na začátku hry dostane jen slabé karty, a jeho tah se tak omezí pouze na nákup. Krom nákupu nabízí většina DB her několik základních akcí – útok/obrana, léčení, odstranění plevelných karet, prohlížení dobíracích balíčků a možnost změny uspořádání karet v balíčku svém či soupeře. S novými akcemi a s postupem času, jak se hráč prodírá hrou, získává na moci a pocitu, že dokáže něco ovlivnit. Musí ale také začít přemýšlet nad vzájemnými kombinacemi různých karet pro co nejsilnější efekty. Aby byl hráč v tomto směru co nejefektivnější, bude mnohdy muset oholit svůj balíček až na dřeň. Jinak řečeno, bude se muset zbavit plevelných karet, které mu budou mařit kýžené kombinace.

Pokud mluvíme o nákupu nových karet do balíčku, je třeba zmínit, že tyto karty jsou po většinou v centrální oblasti a dostupné všem hráčům. V některých případech je nabídka dostupných karet po celou hru neměnná a jindy je nabídka pro každého hráče jiná. Případně mohou být nabídky kombinované. Zvolením požadovaného typu nabídky se dá celkem slušně ovlivnit podíl náhody v hráčově tahu. Rozdílný může být také přístup k získávání karet napříč jednotlivými hrami. Jakousi klasikou jistě bude získávání karet za ty zahrané z ruky. Najdeme ale i hry, kdy se karty získávají jiným způsobem. Například v Salmon Run (2013) hráči získávají karty podle toho, jakou cestu si vyberou na závodní dráze, kterou představuje řeka. Případně v Miskatonic University: The Restricted Collection (2019) získáte nové karty za poskládání různých setů karet.

Kde to drhne?

Některým hráčům by jistě mohl vadit nedostatek interakce. Přeci jen si většinu času hrajete na svém vlastním písečku a stavíte si svůj balíček. Jedinou interakcí tak může být škození, kdy vykoupíte všechny dobré karty, nebo ty karty, které zrovna potřebuje váš soupeř. Otázkou pak zůstává, zda vám to přinese výhodu a jestli budete schopni své karty efektivně kombinovat. V některých případech lze interagovat odstraněním protihráčovy karty ze hry, ale to jsme zpět u škození.

Čistou bolest také může přinést nemožnost odstranění plevelných karet, jak je tomu například u Harry Potter – Boj o Bradavice (2016). Tento problém naštěstí vyřešilo rozšíření, ale bez něj měl hráč dvě možnosti. Buď si zaplevelit ruku a nebo neutrácet herní měnu. Díky tomu mu však nakonec byly všechny karty generující tuto měnu k ničemu.

Různé obměny

Stejně jako u ostatních herních mechanismů, i u DB existují různé obměny, které hráčům nabídnou nový zážitek. Jako první bych zmínil můj oblíbený Konec Věků (2016), který přichází s nemícháním odhazovacího/dobíracího balíčku. Hráč si může narafičit karty tak, jak chce aby mu přišly v následujícím tahu na ruku. V Eminent Domain (2011) máte na výběr z několika možností. Výběr jedné či druhé vám přinese zisk karty stejného druhu, které se následně podporují. Pokud například zahrajete kartu výzkumu, získáte další karty stejného druhu a ve výzkumu pak budete silnější. Další obdobu můžeme najít v Police Precinct (2013), kde hráči prohledávají mapu v roli policisty a získávají karty jako důkazy. Velice zajímavé mi přijde řešení z Mystic Vale (2016), kde počet karet v balíčku hráče zůstává neměnný a namísto toho se karty levelují pro lepší efekty. Takových dalších obměn by se dalo vyjmenovat hodně, ale myslím si, že je to zbytečné. Spíše bych zmínil razantnější obměny, kdy namísto karet použije herní designér kostky. Například Dice Forge (2017), kde hráči nakupují silnější strany speciální kostky. Tak si mohou vytvářet silnější kostku a zároveň omezit podíl náhody při jejím hodu.

Deck Building jsem si velice rychle a snadno oblíbil. Hráč má pocit růstu, posunu kupředu a může být na své úspěchy hrdý. Díky všem autorům, kteří přicházejí s dalšími a dalšími obměnami tohoto geniálního mechanismu, se drží DB při životě. Podle BGG je mezi námi už téměř 5 000 her, které nějakým způsobem staví na tomto herním mechanismu.
Oproti mechanismu Worker Placement (3 700 her) je to slušné, nicméně třeba mechanismu Set Collection (16 600 her) nesahá ani po kolena.

Pokud máte zájem, můžete mrknout na naše další články, které se DB věnují.