Vítejte ve fascinujícím světě psychoanalýzy, kde se sny mění v klíč k uzdravení a hluboké lidské emoce odhalují skryté příběhy. Cesta do nevědomí je desková hra, která vás zavede do historické Vídně na počátku dvacátého století, kdy Sigmund Freud formoval základy psychoanalýzy. Připojte se k jeho Středeční psychologické společnosti, odhalte tajemství nevědomí a poznejte kouzlo snů, které se stávají mostem mezi pacienty a jejich vyléčením. Tato hra slibuje nezapomenutelný zážitek plný strategických možností, estetického kouzla a výrazné tematické zábavy, která osloví fanoušky náročnějších deskových her.

Cesta do nevědomí je desková hra, která přitahuje pozornost nejen svým tématem, ale také vizuálním zpracováním a mechanickými prvky, využívajících hned trojici různorodých a navzájem propojených engine-buildingů a mnoho dalšího. A právě tento titul, pro velmi specifické publikum, do místních luhů a hájů přineslo v našem mateřském jazyce vydavatelství TLAMA games, která si tímto počinem zasluhuje minimálně palec nahoru. K jedné partii může usednout jeden až čtyři hráči s doporučeným věkem od dvanácti let a jedna partie zabere přibližně dvě hodiny. Určitě si myslím, že vzhledem k náročnosti a především výrazné tematičnosti, je vhodné publikum starší 18 let.

Hra v sobě kombinuje různé mechaniky, mezi nimiž dominují worker-placement, sbírání sad a již zmíněná trojice engine-buildingů. Tyto herní principy jsou doplněny hned třemi samostatnými herními plány. Hlavním cílem hry je léčit pacienty na pohovce v hráčově ordinaci, budovat svou pověst ve městě na desce Vídně a rozšiřovat hranice psychoanalýzy na herní desce Středeční společnosti. Každý tah nabízí hráčům širokou škálu akcí, mezi něž patří předložení nápadů, stažení nápadů, léčení klientů a pohyb po mapě. Hra obsahuje i systém latentního a manifestního obsahu snů, jenž dává jednotlivým tahům významovou hloubku a strategický rozměr.

Každý hráč na začátku hry obdrží svou herní desku, která mu umožňuje spravovat pacienty, nápady a další klíčové prvky. Figurka kalamáře, jenž se pohybuje po této desce, je další důležitou mechanikou. Kalamář odemyká nové možnosti a bonusy a zároveň signalizuje postup směrem k závěru hry. Tato figura také odkazuje na dobový charakter psaní a publikování vědeckých pojednání, hrajících v této hře důležitou roli. Herní desky hráčů doplňuje centrální mapa Vídně, kde hráči mohou pohybovat figurkami profesora a samotného Freuda. Tyto figurky umožňují interakci s lokacemi, nabízejícími různé akce a zdroje, jež jsou klíčové pro úspěšnou léčbu pacientů.

Jak jsem již zmínil, jednou z nejzajímavějších mechanik hry je trojice engine-building systémů, které se v průběhu hry vzájemně prolínají a umožňují hráčům budovat efektivní strategické plány. Prvním systémem je kancelář hráče, reprezentovaná dvouvrstvou deskou, jenž lze vylepšovat pomocí destiček. Tyto destičky přidávají nové akce, zlepšují stávající schopnosti a umožňují hráčům dosahovat efektivnějších výsledků. Druhým systémem jsou stupnice porozumění, zahrnujících oblasti jako svoboda, zápal a seberozvoj. Postup na těchto stupnicích nejen otevírá nové možnosti a akce, ale také poskytuje klíčové zdroje pro léčení pacientů. Třetí formou engine-buildingu je samotný proces léčení pacientů, vyžadující kombinaci správných zdrojů a akcí, k dosažení terapeutických úspěchů. Tyto úspěchy pak generují body, odemykají bonusy a vytvářejí nové synergie mezi různými prvky hry. Vzájemná interakce těchto systémů dává hráčům pocit, že jejich strategie je smysluplná a plodná, zatímco zároveň vyžaduje pečlivé plánování a adaptaci na dynamiku hry.

Jedním z nejobdivovanějších aspektů hry je její vizuální zpracování. Ilustrace Vincenta Dutraita dodávají hře unikátní atmosféru a podtrhují psychoanalytické téma. Herní komponenty, včetně průhledných vrstev karet naladění pacientů, představujících neurózy a elegantní ilustrace snových karet, přinášejí hráčům esteticky příjemný zážitek. Karty snů, rozdělené na latentní a manifestní obsah, nejen vizuálně okouzlí, ale také tvoří základní herní mechanismus, který odráží Freudovy teorie.

Cesta do nevědomí však není bez chyby. Pokud vám nesedí téma, tak můžete brát jednotlivé herní mechaniky příliš mechanicky. Pacienti, kteří představují klíčový prvek hry, jsou často vnímáni jako příliš schematičtí. Každý pacient má předem definovanou sadu požadavků, jenž hráči musí splnit, což vede k pocitu, že jsou pacienti spíše „objednávkami na výrobní lince“ než komplexními bytostmi s unikátními potřebami. Tato skutečnost může narušit ponoření do jinak pečlivě vytvořeného světa hry.

Na druhou stranu si myslím, že tento titul je i tak výrazně atmosférický a musí si najít své publikum. Jasně, někteří se jej chopí, protože má velmi líbivé (a místy tíživé) ilustrace. Jiní ocení komplexnost a minimalismus náhody a tedy jsou blahem bez sebe, že mohou využít své analytické schopnosti, mísící se téměř s analytickou paralýzou, tzn., tahy hráčů mohou být mnohdy dlouhé. To však není výtkou pro autory této hry. To si musí pořešit herní skupina sama. No a pak tu najdeme pár jedinců, kteří ocení právě toto téma, jenž je jim blízké. Každý říká, že miluje psychologii, ale ona je to ve své podstatě nelehká medicinská záležitost, jenž autoři přenesli ve své největší surovosti k hráčům na stůl. A teď je otázkou, zda ti, co si hru pořídili kvůli ilustracím nebo herním mechanikám, snesou tak silné téma a nebudou je právě brát jen mechanicky. To by potom nebyla zábava.

Interakce mezi hráči, která měla simulovat výměnu myšlenek mezi odborníky na herní desce Středeční společnosti, vnímám spíše jako omezující, než obohacující, protože hráči se více zaměřují na blokování přístupu ke zdrojům, než na skutečnou interakci. Když to vezmu kolem a kolem, tak mi přijde, že autoři použili až příliš mnoho herních mechanismů a různých pravidel, která hru dělají možná až přespříliš komplexní. Chápu, že se snažili přinést hráčům vše, co tamější svět přinášel, ale kdyby něco málo vyřadili, možná by to přilákalo větší publikum hráčů.

Vše výše zmíněné nechápejte tak, že Cesta do nevědomí je špatnou hrou. To bych zase autorům křivdil. Jen se mi při léčení různých neuróz honily právě tyto myšlenky hlavou a měl jsem zapotřebí, se s vámi o ně podělit. Pokud však otočíme minci na druhou stranu a již několikrát diskutované téma vám sedí, potom je to ideální titul do vaší sbírky, který určitě budete na stůl vytahovat více než jiné tituly.

Tlama Games kromě základní hry přinesla v našem mateřském jazyce i rozšíření Noční můry, přinášející do hry nové výzvy a možnosti. Temnější pacienti, nové typy snů a mechanismus šílenství přidávají do hry větší variabilitu. Šílenství může hráčům nabídnout určité výhody, ale také přináší riziko ztráty vítězných bodů. Další možností, jak si hru obohatit je expanze Volné asociace, nabízející nové způsoby hraní a obohacující základní herní mechanismy. Tato rozšíření jsou určena především pro zkušenější hráče, kteří již zvládli základní pravidla a hledají další výzvy.

Cesta do nevědomí je hra vyžadující pečlivé plánování a soustředění. Její komplexní pravidla a náročná strategie osloví především fanoušky těžších euroher a rád bych podotknul, že vás musí psychologie bavit. Nebo alespoň měla by. Na druhou stranu, pro hráče, kteří preferují rychlejší a jednodušší hry, může být tato hra příliš náročná. Alternativou k této komplexní hře může být jednodušší hra Krajina snů, která nabízí podobnou tematiku, ale s méně složitými mechanismy. Tato hra je fascinující a náročnou deskovou hrou pro hráče, jenž jsou ochotní investovat čas a energii do pochopení jejích pravidel a mechanik. Její vizuální zpracování, tematická hloubka a možnosti rozšíření, z ní činí výjimečný kousek do sbírky každého deskovkáře.

Cesta do nevědomí získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti TLAMA Games

Hru můžete zakoupit přímo zde.