Brnohraní 2026 ve znamení herního maratonu
Brnohraní letos proběhlo od 27. do 29. března v Bobycentru a my jsme si ho tentokrát daly pěkně naplno. Poprvé jsme se totiž jako redakce účastnily všech tří dnů, a díky tomu jsme měli možnost alespoň trochu nahlédnout pod pokličku toho, jak to vlastně mají hermani s námi hráči.
A upřímně? Je to pěkný záhul. Stačí si představit, že byste celý den dokola vysvětlovali pravidla různých her, odpovídali na dotazy a u toho si udrželi dobrou náladu. My jsme si to zkusily jen tak „na lehko“ ve formě hráčů a i tak jsme večer cítily, že toho máme dost. A to si představte, že my nemusíme neustále mluvit. Naše hlasivky si občas odpočinou, zatímco hermani jedou bez pauzy. Respekt.
Velké díky tak patří konkrétním lidem, kteří nám během víkendu dělali průvodce herním světem. Ať už to byl Svaťa a David z vydavatelství TTGames, Ivanka z vydavatelství DINO nebo Honza z vydavatelství REXhry. Ale nejen oni. Jak už je na podobných akcích zvykem, všichni byli neskutečně milí, ochotní a nápomocní. A když náhodou hru neznají, bez váhání vám seženou kolegu, který už vás do ní zasvětí.
VIP hraní místo rozhovorů? Nakonec příjemná změna
Letos organizátoři vyměnili rozhovory za VIP hraní. Důvod je vlastně celkem pochopitelný. Přiznáme se, že minulý rok jsme si osobně neposlechly ani jeden rozhovor, ty jsme doháněly až ze záznamu. Herní formát je zkrátka přístupnější a víc vás vtáhne přímo do dění. Mohli jste se setkat se svými deskoherními idoly, poklábosit s nimi a když se zadařilo, tak je dokonce porazit. Drobnou nevýhodou mohlo být jen to, že se k VIP stolu ne vždy dostalo na každého, ale ne nadarmo se říká, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. V tomhle případě spíš platilo, že kdo se oficiálně nenahlásil, měl prostě smůlu.
Ani my jsme původně na VIP hraní přihlášené nebyly, ale slovo dalo slovo, a nakonec jsme se domluvily s Davidem z TTGames, že doplníme herní stůl a zahrajeme si Posedlost. Jenže… jak už to na podobných akcích bývá, realita si to zařídila trochu jinak. Herní kopie byly zrovna rozehrané jinde, takže z Posedlosti nakonec sešlo. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Díky tomu jsme se dostaly k jiným hrám a zážitkům, na které bychom jinak možná ani nenarazily.
Pátek, první nadechnutí a lehký rozjezd
Pátek pro nás byl takovým opatrným rozjezdem, seznamováním se s prostorem, lidmi a vlastně i tempem celé akce. Letos jsme totiž na Brnohraní vyrazily v plné sestavě hned od začátku až do konce, takže jsme si chtěly vyzkoušet, jaké to je být u toho opravdu naplno. A upřímně, už po prvních hodinách nám bylo jasné, že tohle nebude žádná pohodová procházka, ale pořádná herní jízda.
Začaly jsme spíš zlehka, ideálně něčím, co nás rychle vtáhne a zároveň nezahltí. A přesně to splnily Žravé rybky od vydavatelství REXhry. Na první pohled nenápadná karetní hra, která ale umí být pěkně zákeřná. Ve hře postupně vykládáte karty piraní a otáčíte celé skupiny podle barev, čímž neustále měníte situaci na stole. Jakmile se někde nahromadí příliš velké hejno, přichází útok a hráč přichází o životy. Hra tak stojí na jednoduchém principu, ale vytváří neustálé napětí, protože nikdy nevíte, kdo to „odpálí“ jako další.
Poté jsme zůstaly u karet a přesunuly se ke hře Tučňáčci, taktéž od vydavateství REXhry. Roztomilý vizuál, ale nenechte se zmást, tahle hra umí být pěkně škodolibá. Tučňáčci jsou štychová hra, ve které se snažíte získávat karty, ale ne vždy je to výhra. Některé totiž přinášejí záporné body, takže místo honby za každým štychem musíte dobře zvažovat, kdy vyhrát a kdy raději „uhnout“. Hra tak pracuje s klasickým principem štychovek, ale přidává k němu příjemný twist, který vás nutí přemýšlet trochu jinak než obvykle.
A protože jsme chtěly zkusit i něco tematicky výraznějšího, sáhly jsme po hře Arkham Horror: Lovecraftův dopis od vydavatelství asmodee.
Malá krabička, ale překvapivě intenzivní zážitek. Hra vychází z principu Milostného dopisu, ale přidává lovecraftovskou atmosféru a prvek příčetnosti. Ve svém tahu vždy dobíráte kartu a jednu zahrajete, přičemž se snažíte eliminovat ostatní hráče nebo přežít do konce kola s nejsilnější kartou. Zajímavým prvkem je práce s nepříčetností, která vám sice dává silnější efekty, ale zároveň vás může snadno vyřadit ze hry.
Pak jsme se přesunuly k Sierrě od vydavatelství DINO, která nás naladila na trochu klidnější, ale o to přemýšlivější vlnu. Sierra je strategická hra, ve které se vydáváte na cestu Andami a během několika kol si skládáte vlastní krajinu podle toho, jaké zážitky chcete nasbírat. Každé rozhodnutí ovlivňuje nejen vás, ale i ostatní hráče, protože ve svém tahu si vyložíte pouze dvě ze čtyř karet na ruce a zbytek pošlete hráči po levici. Hry nabízí nejen kompetitivní, ale i týmovou hru.
Nechyběla ani naše ověřená klasika Středověk od vydavatelství Bohemian Games, ke které se vždycky rády vracíme. Středověk je chytrá strategická hra, ve které si postupně budujete vlastní panství pomocí výběru destiček z nabídky. Klíčové je správné načasování pohybu po řadách, protože tím ovlivňujete, co získáte vy i soupeři. Každá država přináší jiný efekt a postupně si skládáte funkční ekonomiku, která vám generuje mince. Hra je krásně přehledná, ale zároveň nutí plánovat dopředu a přemýšlet nad synergiemi mezi jednotlivými budovami.
Další hra, ke které se rády vracíme, je Chramst! vydavateství REXhry. Chramst! je blafovací a taktická karetní hra, ve které hráči tajně volí karty a snaží se uniknout žralokovi. Pokud ale více hráčů zahraje stejnou hodnotu, jejich plavci se nepohnou, což často vede k nečekaným zvratům. Hra tak kombinuje odhad soupeřů, načasování a trochu škodolibosti, protože nikdy nevíte, kdo nakonec skončí bez končetiny.
A úplnou třešničkou na dortu byla hra chystaná novinka Kočkokupy od vydavatelství TTGames. Kočkokupy jsou roztomilá, ale překvapivě napínavá dovednostní hra, ve které na sebe skládáte kočky a snažíte se, aby vám žádná nespadla. Jakmile se to stane, přichází trestné body, takže každé další přiložení je čím dál nervóznější. Velkým plusem je i to, že vydání hry je spojeno s podporou konkrétního kočičího útulku ve Zlíně, což z ní dělá nejen zábavný, ale i smysluplný projekt.
Pátek tak utekl neuvěřitelně rychle. Od lehkých karetek přes klasiky až po milé překvapení na závěr. A hlavně nám dal jasně najevo, že jsme tu správně a že nás čeká víkend nabitý hrami, lidmi a zážitky.
Sobota a jedeme dál
Sobotu jsme odstartovaly stylově. Po úspěchu z pátku jsme si hned ráno znovu střihly Sierru, která nás bavila natolik, že jsme si ji prostě nemohly odpustit.
Pak jsme si odchytly Svaťu z TTGames a nechaly si vysvětlit starší, ale pořád velmi zajímavý kousek, konkrétně Ecos: První kontinent. V něm se hráči stávají přírodními silami, které společně utvářejí podobu planety, a pomocí losovaných kamenů elementů aktivují své karty, budují krajinu, rozšiřují lesy, umisťují zvířata a sbírají vítězné body. Hra běží simultánně, takže nikdo zbytečně nečeká, a velmi příjemně kombinuje náhodu s plánováním, protože musíte reagovat na to, co padne, ale zároveň si postupně budujete vlastní karetní motor. Hezky funguje i systém postupného vyčerpávání karet, které mají omezený počet použití, a nutí vás tak přemýšlet, kdy jejich efekt využít naplno a kdy si ho ještě pošetřit. Za nás moc pěkná hra, která sice nepatří mezi žhavé novinky, ale rozhodně má co nabídnout i dnes.
Po Ecosu jsme si zahrály chystanou novinku s Davidem z TTGames, Micro Moonshine. Pecka. Fakt úžasná hra, která nás okouzlila natolik, že kdyby už byla k dostání, odcházíme s námi domů. David nám dokonce povídal i o tom, nad jakými českými názvy přemýšlí, a my osobně jsme velkými fanoušky varianty Pidi Patok. Jak to ale nakonec dopadne, na to si ještě budeme muset chvíli počkat. Rozhodně ale doporučujeme tuhle hru nepustit ze zřetele. Jde o malou, svižnou a velmi chytrou hru, která sází na nenápadný koncept, ale ve skutečnosti nabízí překvapivě zábavné rozhodování a přesně ten typ nápadité hratelnosti, který vás okamžitě chytne. Tematicky vás Micro Moonshine zavede do Ameriky 20. let v době prohibice, kde se stanete ambiciózními pašeráky alkoholu. Budete si budovat vlastní ilegální impérium, najímat schopné parťáky, vyrábět kvalitní pálenku a navazovat kontakty se zapadlými bary, které vám pomohou vydělat pořádný balík.
Poté jsme měly chvilku volno, a tak jsme šly potrápit naši prostorovou představivost u hry Hledači drahokamů od vydavatelství Old Dawg. Prozradíme jen to, že jedna naše redaktorka byla ze hry nadšená a šlo jí to skvěle, zatímco druhé se tolik nedařilo, ale je odhodlaná potrénovat. Hledači drahokamů jsou totiž důvtipná dedukční hra, ve které se snažíte pomocí vysílaných paprsků a jejich odrazů odhalit polohu i typ skrytých drahokamů v dole. Zní to nenápadně, ale ve skutečnosti jde o velmi chytrou záležitost, která prověří logiku, představivost i schopnost správně si vše zaznamenávat. Pokud doma rádi hrajete lodě, určitě zkuste tuhle výrazně promyšlenější a náročnější variantu.
Pak už se začal blížit čas našeho VIP hraní Posedlosti, ale jak už jsme psaly výše, volná kopie se na nás nakonec nedostala. A tak přišlo něco, co nás možná potěšilo ještě víc. Další chystaná novinka, která v tuto chvíli ještě není oficiálně oznámená, ale my jsme dostaly tu čest být mezi prvními, kdo o ní i o její české lokalizaci mohou promluvit. České vydání chystá právě TTGames, a o jakou hru se jedná? Řeč je o párty hře Lying Pirates: The Race for the Pirate Throne a za nás to byla naprosto skvělá tečka za sobotním programem. David nám hru představil, věnoval nám svůj čas a my jsme si mohly vyzkoušet titul, který stojí na blafování, pohybu lodí po mapě a škodolibých pirátských střetech. Každý hráč vede svou vlastní posádku, s ukrytými kostkami se sází na jejich výsledky, postupuje po herním plánu, vyvolává souboje a využívá různé akční karty, které do celé partie vnášejí další nečekané zvraty. Hra působí živě, kontaktně a přesně takovým tím způsobem, kdy se u stolu neustále něco děje. Navíc jsme si hru zahráli na naprosto peckózním stole se jménem Aneken od Gerlich Odry, masivní kus nádherného dřeva, dokonale promyšlený do posledního detailu, s parádním nasvícením a luxusními doplňky jako stojany na karty nebo držáky na pití.
A tímto pro nás sobota skončila. Po dalším pořádně nabitém dni jsme odcházely unavené, ale nadšené, s hlavou plnou nových her, dojmů a zážitků, které přesně připomínají, proč máme podobné akce tak rády.
Neděle, únava mizí, šílenství přichází
Poslední den, už lehce unavené, ale stále odhodlané zkoušet novinky. To jsme ale ještě netušily, co nás čeká. Tříhodinový maraton v podobě Cthulhu: Temné časy, a k tomu perfektní vysvětlení pravidel od Honzy z REXher. Pokud nepočítáme naši páteční zkušenost s Arkham Horror: Lovecraftův dopis, byla to naše první „velká“ hra z Lovecraftova světa. Někteří možná už pochopili, že tenhle report píše ženská část naší redakce, náš šéfredaktor má totiž s tímhle světem už něco odehráno, jako třeba Cthulhu: I smrt může zemřít – Strach z neznáma.
Ale zpět ke hře Cthulhu: Temné časy. Hrály jsme ve třech, což je sice hratelné, ale ne úplně ideální. Naší partii by mnohem víc prospělo hrát alespoň ve čtyřech, hlavně kvůli většímu chaosu a intenzivnější interakci, která ke hře neodmyslitelně patří. Cthulhu: Temné časy je kompetitivní hra s tajnými rolemi, ve které se ujímáte vyšetřovatelů, kultistů nebo odpadlíků a snažíte se získat vliv, ovládat města a pracovat s kartami rozšiřujícími vaše možnosti. V každém tahu máte omezený počet akcí, které utrácíte pomocí karet, budujete si vlastní balíček a zároveň se snažíte skrývat svou identitu, manipulovat ostatními, případně je rovnou eliminovat. Do toho vstupují prvky šílenství, práce s branami a silné efekty karet mýtů, které dokážou průběh partie výrazně zvrátit. Výsledkem je poměrně komplexní mix deckbuildingu, area controlu a skrytých rolí, který umí být pěkně nemilosrdný.
Po tomhle mentálním výplachu jsme sáhly po něčem výrazně přístupnějším, a to po novince Ozvěny času od vydavatelství TLAMA games. Jednoduchá pravidla, příjemný vizuál, ale rozhodně ne hloupá hra. Ozvěny času jsou karetní engine building, ve kterém si skládáte vlastní družinu z různých frakcí a snažíte se co nejlépe kombinovat jejich efekty. Každé kolo pracujete s omezenými akcemi a postupně rozšiřujete svůj „motor“, který vám generuje zdroje a vítězné body. Klíčem je správné načasování aktivací a chytré skládání synergií mezi kartami, protože jednotlivé frakce se navzájem doplňují a umožňují vytvářet silné komba. Hra tak na první pohled působí jednoduše, ale s každou další partií odhaluje víc strategických možností a cest k vítězství.
Poté jsme si ulovili Rybníček od vydavatelství Old Dawg. Žádný „pes“ sice zrovna nebyl volný, ale naštěstí naše mozkové závity ještě fungovaly, takže jsme se do pravidel pustily samy. A výsledek? Jednoduše skvělá hra. Postupným odkrýváním karet nám připomínala hry jako Kabo, Bloops či Sladké prdelky, ale Rybníček na to jde po svém. Karty si totiž vybíráte z řeky vyložené před vámi a hlavní kouzlo přichází ve chvíli bodování. Karty na jedné straně bodují hráče po pravici, na druhé straně hráče po levici, zatímco ty uprostřed bodují přímo váš vlastní ekosystém. Tenhle nápad nás naprosto nadchl. Ve výsledku jde o svižnou karetní hru, ve které si budujete vlastní ekosystém, kombinujete efekty karet a snažíte se vytěžit maximum nejen ze své nabídky, ale i z toho, co mají ostatní. Neustále balancujete mezi tím, jak si pomoci a zároveň zbytečně nepřihrát body soupeřům.
Poslední hrou, kterou jsme vyzkoušely, byl Mistr Makatsu od vydavatelství MINDOK. Tentokrát jsme si ale prošly menším restartem. Pravidla nám byla zpočátku vysvětlená nepřesně, takže jsme první partii odehrály úplně špatně. Nedávalo nám to smysl, a tak jsme si samy prošly pravidla a zahrály ji znovu. Všechno najednou začalo dávat mnohem větší smysl a krásně vyniklo to, čím se hra liší od klasických štychovek. Ve hře Mistru Makatsu se totiž nesnažíte štychy vyhrávat, ale spíš se jim vyhýbat, protože za vítězství v jednotlivých barvách získáváte trestné body. Hráči vykládají karty ninjů ve třech barvách, porovnávají jejich hodnoty a snaží se co nejlépe pracovat s omezenou rukou. Důležitou roli hraje také načasování a předávání role mistra Makatsua, která ovlivňuje průběh celé partie. Zajímavým prvkem je i rozdělení hry do několika fází s postupně menšími balíčky karet. Partie tak přirozeně graduje a nutí vás přemýšlet dopředu. Někdy se totiž vyplatí vzít štych schválně, nabrat trestné body a připravit si lepší pozici do další fáze. Právě tenhle moment rozhodování dává hře příjemný strategický rozměr a odlišuje ji od běžných štychových her.
No a naposled bych chtěla zmínit, že až v neděli jsme objevily nachystanou chystanou novinku Carl Linné od studia Pink Troubadour, ale bohužel už nám nezbyl žádný čas, takže si na tuhle za nás opravdu očekávanou deskovku budeme muset ještě počkat a testování odložit.
Víkend plný her a co bude dál?
A to je pro tentokrát všechno, přátelé. Takhle vypadal náš březnový víkend plný hraní, novinek a skvělých setkání. Když se za tím ohlédneme, jediné vydavatelství, které jsme tentokrát nestihly, bylo Albi, ale to si rády vynahradíme příště.
Naštěstí nemusíme čekat dlouho. Už v dubnu nás čekají hned dvě další deskoherní akce, BozaCon v Boskovicích a Olohraní v Olomouci. Upřímně, už teď se nemůžeme dočkat, co si zahrajeme, co nového objevíme a s kým se potkáme.
A pokud patříte mezi naše čtenáře a někde nás na akci potkáte, určitě se nebojte zastavit a dát s námi řeč. V nových redakčních tričkách totiž snadno poznáte naše redaktorky Anetu Řezníkovou a Terezu Seidlovou, takže nás rozhodně nepřehlédnete.
