Tři známé tváře jednoho nápadu

Karetní hra Bloops od vydavatelství asmodee se na první pohled bez ostychu hlásí k rodině paměťově blafovacích karetních her, kam patří i stálice KABO a novinka Sladké prdelky. Všechny tři tituly vyrůstají ze stejného základu. Pamatujete si hodnoty svých karet, snažíte se jich zbavit a na konci doufáte, že váš součet bude co nejnižší. Přesto bych je nikdy neoznačila za zaměnitelné. Každá z nich nabízí trochu jiný herní pocit a oslovuje hráče odlišným způsobem. V této recenzi se proto neubráním častému porovnávání těchto karetek, protože každá z nich mě zaujala jinak.

Paměť jako základ, chaos jako koření

Ve hře Bloops začínáte se šesti kartami před sebou, z nichž si na začátku zapamatujete pouze tři. Jakmile hra začne, paměť se stává vaší největší zbraní i největším nepřítelem. Na rozdíl od hry KABO, která na mě působí klidněji a systematičtěji, už jen tím, že před sebou máte pouze čtyři karty, je Bloops živější a neklidnější. Ve hře je více pohybu, více zásahů do cizích plánů a méně prostoru pro budování pocitu bezpečí.

Základní tah je jednoduchý a dobře známý. Doberete si kartu, podíváte se na ni a rozhodnete se, zda ji odhodíte, nebo si ji necháte a naslepo odhodíte jinou. Už tady ale Bloops nutí více riskovat a méně spoléhat na jistotu. Nikdy si totiž nesmíte dobrat viditelnou kartu z odhazovací hromádky, i kdyby byla sebevíc výhodná.

Efekty, které rozvlní stůl

V tom, v čem se Bloops výrazně podobá hře Sladké prdelky i hře KABO, jsou efektové karty. Jakmile se do hry dostanou šestky, sedmičky, osmičky a devítky, klid u stolu bere za své. Jednou přihrajete soupeři další kartu, jindy potají nahlédnete na cizí karty nebo úplně naslepo vyměníte dvě karty mezi hráči. Tyto efekty výrazně zvyšují interakci a zároveň zajišťují, že žádný paměťový plán není nikdy zcela bezpečný. Bloops se díky nim mění v živou a zlomyslnou hru plnou malých škodolibých radostí i frustrací.

V každé z těchto her se navíc objevuje alespoň jeden efekt, který ty ostatní nemají. Ve Sladkých prdelkách to byl například tah navíc, zatímco v Bloops je to možnost položit vrchní kartu z dobíracího balíčku lícem dolů před jednoho ze soupeřů. I když si tedy soupeř díky jiným efektům prohlédl všechny své karty, přidaná nová karta mu znovu naruší jistotu a zkomplikuje rozhodování, zda riskovat a zvolat „Bloops“.

Když odhazování spustí lavinu

Jedním z nejsilnějších momentů hry Bloops je možnost následování odhození. Jakmile někdo odhodí kartu, mohou ostatní hráči v pořadí okamžitě reagovat a zbavit se karet se stejnou hodnotou. Hra se v tu chvíli neuvěřitelně zrychlí. Stačí drobná chyba v paměti a místo úlevy přichází penalizace.

Tento prvek v KABO ani ve Sladkých prdelkách nenajdete a je to přesně ten detail, díky němuž Bloops působí tak svižně a živě. Neustále máte pocit, že musíte být ve střehu, protože situace u stolu se může změnit i bez vašeho přičinění.

Dvacítka jako noční můra

Zatímco KABO i Sladké prdelky pracují s vysokými čísly jako s nepříjemnou zátěží, Bloops má jedno číslo, které vás bude děsit i ve spánku. Karta s hodnotou dvacet nejde jednoduše odhodit, protože její odhalení znamená okamžitý konec hry. Nechat si ji nechcete, zbavit se jí nemůžete a jedinou možností je pokusit se ji nenápadně podsunout soupeři. Právě tyto situace patří k nejzábavnějším momentům celé hry.

Bloops jako riskantní rozhodnutí

Podobný je také způsob ukončení hry. Stačí vykřiknout „Bloops“ a vsadit tak na vlastní odhad a paměť. Soupeři dostanou ještě poslední tah a vy jen doufáte, že jste situaci správně vyhodnotili. I zde vidím výhodu oproti ostatním hrám, protože při vyvolání konce si před sebe položíte speciální kartu, díky níž jste imunní vůči efektu karty s číslem devět. Právě ta by jinak protihráčům umožnila s vámi ještě naposledy manipulovat s kartami. Díky tomu se vytrácí strach a pocit terče na zádech, který naopak získáte při zvolání „KABO“ ve stejnojmenné hře. Tam nejste nijak chráněni a i když si myslíte, že máte vyhráno, poslední kolo může všechno změnit.

Hvězdičky, které přepisují bodování

Velmi chytrým detailem jsou karty s hvězdičkou, které se při splnění podmínky vůbec nezapočítávají do bodování. Najednou tak neplatí jednoduché pravidlo, že vysoké číslo je vždy špatně. Bloops tím elegantně rozbíjí automatické uvažování a nutí hráče přemýšlet o kartách jinak. Několikrát jsem zvolila taktiku, kdy jsem tyto karty naopak cíleně sbírala. Pokud jich totiž nasbíráte tři a více, máte vyhráno, protože se nezapočítávají do konečného součtu.

Grafika a drobné výhrady

Co se týče vizuální stránky, mám jasno. Sladké prdelky u mě jednoznačně vítězí díky svým marshmallow postavičkám a hravému zpracování. Bloops je graficky jednodušší, spíše funkční a přehledný. Nijak neurazí, ale ani si mě úplně nezískal.

Každá jiná, všechny skvělé

Bloops není revoluce a ani se o ni nesnaží. Je to hra, která bere osvědčený základ a obohacuje ho o několik velmi povedených nápadů. Díky nim je svižná, napínavá, zlomyslná a plná momentů, kdy se smějete cizím chybám a vzápětí i těm vlastním. Pokud máte rádi KABO nebo Sladké prdelky a hledáte něco podobného, ale přesto trochu jiného, Bloops je skvělá volba. Ideální filler, který se rychle vysvětluje, svižně hraje a u kterého se nadává, směje i vítězoslavně jásá často během jediné krátké partie.

BLOOPS získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti asmodee

Hru můžete zakoupit přímo zde.