Kde začít, když už Bílý hrad ve dvou fungoval

Desková hra Bílý hrad pro mě byla vždycky typ hry, která se pyšní malou krabičkou, ale její obsah vám bez varování naservíruje euro, po kterém máte chuť uvařit si čaj, zhluboka se nadechnout a říct si, že příště už budete hrát lépe. A to celé přitom velmi dobře fungovalo i ve dvou hráčích. Takže když vydavatelství TLAMA games přineslo lokalizaci hry Bílý hrad: Duel, první otázka nebyla „jestli to bude dobré“, ale spíš „proč to vlastně vzniklo“.

Duelovky pro mě dávají největší smysl ve chvíli, kdy původní hra ve dvou drhne, nebo ztrácí napětí. Jenže Bílý hrad ve dvou nestrádal. Naopak byl příjemně interaktivní a svižný. A tady se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Bílý hrad: Duel není špatná hra v tom smyslu, že by nefungovala. Ona funguje. Pravidla dávají smysl, systém je logický, všechno do sebe zapadá. Jenže, otázka zní, jestli to pro fanoušky původní hry bude stačit.

Lucerny, válečky a dvě kola

Bílý hrad: Duel stojí na jednoduchém rámci. Hrajete dvě kola. První kolo je vykládací, druhé stahovací. V prvním kole postupně umisťujete své válečky luceren na lokace na herním plánu, ve druhém je naopak stahujete zpátky na desku panství. Ve svém tahu si můžete jednorázově pohrát se žetonem změny aktivace a přehodit dva aktivační žetony v hradu, potom umístit váleček, aktivovat odměnu lucerny, a nakonec provést dvě akce sousedící s vybranou lokací. Mezi akce patří zahrady, výcvik, dvořané, obchodování, opětovné aktivování libovolné barvy lucerny, či vylepšování karet vlivu.

Na papíře to vypadá vlastně hezky. Přehledný postup, jasná struktura, krátká partie. Také se mi líbí, že v prvním kole získáváte odměnu lucerny podle barvy lucerny, či políčka, které válečkem zakryjete. Až ve druhém kole, při stahování, získáváte odměny podle barvy válečku, který si vracíte na svou desku panství. I nad tím je potřeba pečlivě přemýšlet, protože v jednom sloupečku luceren se nesmí barvy opakovat.

Natěsno až na dřeň

Prakticky jsem se ale často přistihla, že hra po mně chce přesnost a dlouhodobější plán, jenže mi zároveň nedává úplně velký prostor ho skutečně zrealizovat. A to je pro mě největší kámen úrazu. Všechno je tu hodně natěsno. Zdroje se šplhají jen do sedmi, mince a pečetě jsou dohromady limitované do deseti, a vy pořád něco chcete, jenže pořád něco nemáte.

V původním Bílém hradu byl tlak také, ale byl to ten typ napětí, který vás motivuje, protože vidíte krásné kombinace a snažíte se k nim chytře doklikat. Tady je to častěji tlak ve smyslu „ještě jeden malý krůček, abych si vůbec otevřela další možnosti“. Je to rozdíl jemný, ale u stolu ho člověk cítí.

Vliv, zboží, zahrady, a pocit, že pořád stojíte ve frontě

Bílý hrad: Duel nabízí několik cest bodování. Prapory nobori podle úrovně na společenském žebříčku, meče katana a přilby kabuto násobené přes cvičiště a origami jeřáby bodované jako násobek modrých a bílých symbolů. Všechno je to výpočtově čisté, elegantní, skoro až učebnicové. Jenže herně mi občas chyběla ta šťáva, ten moment, kdy uděláte tah a stane se malý festival provázaných efektů, ze kterého máte radost.

Tady často uděláte tah, aktivujete lucernu, získáte pár drobností, provedete dvě akce, z nichž jednu nahradíte studnou, protože na tu druhou zrovna nemáte zdroje, a řeknete si, dobrý, tak příště. A příště zjistíte, že zase čekáte, jen kvůli něčemu jinému. Abych ale byla fér, občas se vám podaří i malé kombíčko, jen mi přišlo, že jsou to spíše ojedinělé situace než něco, co by hra podporovala pravidelně.

Vylepšování s dlouhodobým efektem, ale bez okamžité odměny

Karty vlivu jsou rozdělené do tří balíčků, zbraně, prapory a origami. Kupujete je za mince a pečetě, vyložíte je a provedete akci na svitku. Bodovací symboly se ale počítají až po vylepšení, tedy po otočení karty. To samo o sobě není špatné, jenže v kombinaci s nedostatkem zdrojů a s tím, jak málo tahů reálně máte, to často vede k tomu, že víte, co chcete postavit, ale chybí vám čas i materiál.

Osobně by se mi líbilo, kdyby vylepšení karty kromě symbolů do závěrečného bodování přineslo i nějakou drobnou okamžitou odměnu, třeba v podobě železa, jídla, nebo perleti. Přidalo by to hře další vrstvu rozhodování a zároveň i silnější motivaci k tomu, karty otáčet.

Téma na papíře, abstrakce u stolu

V pravidlech se krásně píše o období Nanban, o Portugalsku, obchodu, střelném prachu, stříbru z Iwami Ginzan, o politice a moci klanů kolem Himedži. Jenže u stolu se z toho poměrně rychle stane abstraktnější přehazování válečků, sbírání symbolů a posouvání dvořana po stupnici.

Původní hra také nebyla vyloženě tematický román, ale práce s kostkami na mostcích a hlavně moment, kdy porovnáte jejich hodnotu, podle rozdílu získáte nebo zaplatíte mince a následně si spustíte menší řetěz efektů, jí dodávaly energii i drobnou dramatičnost. Duel oproti tomu působí uhlazeněji a kontrolovaněji, ale pro mě zároveň i o něco sušeji. A tady se znovu vracím k otázce, jestli byla duelová úprava nutná. Za mě upřímně ne. Ne proto, že by šlo o vyloženě špatnou nebo nefunkční hru, ale spíš proto, že původní Bílý hrad už ve dvou hráčích nabízel přesně to, co od duelu čekám. Duel mi tenhle pocit úplně nedal. Místy ve mně naopak vyvolával spíš lehký stres z toho, jak málo prostoru a zdrojů mám na to, abych si hru opravdu užila

Závěrečný dojem

Bílý hrad: Duel je hra, která je mechanicky čistá, přehledně navržená a umí vás donutit přemýšlet. Jenže pokud jste milovali původní Bílý hrad kvůli jeho kostkové jiskře, variabilitě a pocitu chytrého „vyždímání maxima“ z krátké partie, duelová verze na vás může působit jako dietnější varianta.

Hodnocení bych tedy shrnula následovně. Vizuál a zpracování jsou příjemné, pravidla jsou srozumitelná a hra je rychlá. Interakce je přítomná, ale spíš ve smyslu blokování a odebírání možností než v pocitu chytré přetahované. Téma na stole moc nedýchá, znovuhratelnost stojí hlavně na proměnlivém rozložení a variabilitě karet, jenže samotné hraní mi často splývalo do podobných vzorců. Pokud chcete kompaktní duel, který vás nebude trápit dlouhé desítky minut, může to být volba. Pokud ale chcete Bílý hrad tak, jak ho znáte, tedy živý, napjatý a s krásně plynoucími řetězy, spíš bych sáhla po původní verzi.

BÍLÝ HRAD: DUEL získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti TLAMA Games

Hru můžete zakoupit přímo zde.