Zátoka obchodníků
Chceš-li hodně prodat, musíš své řemeslo dobře ovládat a dobrodruhy nalákat.
Kam oko dohlédne, širá vodní plocha. Nikde ani památky po pevnině či alespoň ostrůvku, kde by se dalo zakotvit a na chvíli okusit zase pevnou zem pod nohama. Cesta je už dlouhá a posádka je neklidná. Kapitán to dobře ví, ale kdo mohl tušit, že loď zdrží takové hrozné bezvětří. Již před týdnem měli být v cíli. Již před týdnem se všichni měli radovat v přístavní krčmě a zapíjet úspěšnou plavbu. Již před týdnem měli obíhat stánky trhovců a handrkovat se s obchodníky o ceně jejich zboží. A zatím? Zatím stále trčí na té prokleté malé bárce.
Ale co to? Muž v hlídkovém koši se náhle naklání a křičí na námořníky: „Země na obzoru! Pohleďte na přídi!“ Všichni zanechali práce a utíkají se přesvědčit. Z počátku nic vidět není, po chvíli však začnou námořníci rozeznávat obrysy malého ostrůvku. Ozývají se povzdechy a reptání. Je to jen ostrov. Ze strážního koše se však opět ozývá hlídka: „Ne ten ostrov, ale za ním, pohleďte, je tam zátoka, zátoka Obchodníků!“ Mužstvo propuká v jásot, klobouky letí nad hlavu. Všichni už se těší, jak svůj žold promění v drahocenné zboží trhovců.
Před přístavními moly však jejich bárka není jediná, jež se snaží nalézt místo vhodné k zakotvení. Jak do obrovského trychtýře sem ze širého moře vplouvají nejrůznější kocábky, jejichž posádky tu chtějí utratit svůj žold, právě zde, ve slavné zátoce obchodníků. Kapitán se naštvaně podrbe ve vousech a obhlíží situaci. Najedou se mu rozšíří zrak, mrkne na vlajky na samém vrcholu svých stožárů, zkušeným okem obhlédne obzor a již vydává rozkazy: „Vztyčte všechny plachty, chásko, kormidlo mírně doprava a jestli chcete ještě dnes stoupnout na pevnou zem, tak s sebou pořádně mrskněte!“ Mužstvo zaraženě stojí. Cože, vplout do přístavu pod plnými plachtami? Zbláznil se jejich kapitán? To smrdí ztroskotáním. Kapitán znovu vztekle zařve a vystřelí ze své pistole. „Pohněte, vy hlupáci! Sic se nám tam nacpou jiné lodě!“ Ano, i jiní kapitáni si všimli pruhu volné vody vedoucí k nenápadnému molu úplně v levé části zátoky a míří sem svými loděmi. Neodvažují se však vyvinout takovou rychlost. Loď pod všemi plachtami míří prudce ke břehu, kapitán zkušeným okem pozoruje přibližující se molo. Po chvíli zařve: „Vyhoďte zadní kotvu a spusťte plachty, hned!“ Mužstvo maká, pot se z nich jen leje. Ale jsou zde první, po chvíli poněkud drsně přiráží k molu, jež zapraští. Ale drží. Jsou v zátoce obchodníků! Mužstvo jásá a připravuje se na opuštění lodi.
Konečně kapitán vydává pokyn a všichni až na rozmrzelou hlídku opouštějí loď a postupně mizí v davech koupěchtivých dobrodruhů. Kapitán bere ve své kajutě měšec s penězi a s úsměvem vyráží na molo. Po chvíli handrkování a hádání s nejbližšími trhovci si najednou se zděšením uvědomuje, kde přistál. Je to molo šejdířů! „To budu potřebovat hodně prohnanosti, abych něco mohl koupit za rozumnou cenu a nebyl ošizen.“ Povzdechne si kapitán a obezřetně vyrazí na nákupy. Nejprve zamířil ke stánku proslulého kováře Dunihroma, jehož zbraně a zbroj jsou vyhlášené. Zde si po namáhavém smlouvání, při němž mu na čele vyvstal pot, zakoupil novou šavli. Takto obohacen pak stočil své kroky ke stánku mága Šeďouna. Při poslední návštěvě si u něj objednal dědečkův starý roh, který se mu ztratil při jedné mořské bouři. Šeďoun prý umí navštěvovat minulost a slíbil, že mu roh opatří. Byl tam, ale kapitán nebyl úplně spokojen s cenou, o kterou si mág za roh řekl. Se skřípajícími zuby zaplatil tomu prohnanci požadovanou sumičku a odnesl si drahocennou rodinnou relikvii. Kapitána po cestě napadlo, že by se mohl zastavit u stánku kapitánky Zelenochvosté. Občas má na výběr pravé skvosty, které ta šereda nalézá na moři bůh ví kde. Ale tentokrát úspěšný nebyl. Na pultě obchodu ležely pouze smradlavé ryby, které kapitán rozhodně nepotřeboval. Již se chtěl vrátit zpět na loď, ale najednou zahlédl ještě jeden stánek. Nikdy tam nevkročil. Se zvědavostí odhrnul závěs ze vchodu a vstoupil do potemnělé místnosti plné bublajících skleněných baněk. Zpoza pultu na něj vzhlížela ušatá Fenestra Orwynová. Proslulá namíchávačka všeho možného. Od lektvarů uklidňujících rozbouřené moře, až po lektvary proměňující osobu, jež je pozřela, v hromádku bahna. Kapitán procházel kolem zazátkovaných lahví a se zájmem pročítal jednotlivé názvy. Alchymistka po celou dobu sledovala mlčky jeho počínání. Po chvíli kapitán zastavil a několikrát přečetl nápis na flakónku: DECH POD VODOU. „To myslíte vážně?“ obrátil se s netajeným zájmem k alchymistce. Ta se jen samolibě usmála a pokynula hlavou na znamení souhlasu. „Tak to si beru!“ zvolal kapitán a hodil na stůl váček s penězi. Fenestra ale zakroutila hlavou, tentokrát na znamení, že je to málo. Kapitán protáhl obličej, pak procedil skrze zuby nadávku a vyběhl z obchodu. Rozhlédl se po rušném přístavu a rychle vyhledal několik svých námořníků. Těm sebral část jejich žoldu a rychle se vrátil zpět k alchymistce. Za chvíli již se spokojeným výrazem a malým flakónkem v ruce mířil na svou loď. Už nebude mít tu hrůzu z vody, přece může pod vodou dýchat.
Reklama
Hned, když začaly prosakovat zprávy o nové asymetrické euro hře, kde si každý hráč hraje s jiným herním mechanismem, začal jsem doufat, že se některé z českých vydavatelství odhodlá k jejímu vydání v mém rodném jazyce. Jednalo se o hru Merchants Cove, jenž vyšla v roce 2021 ve vydavatelství Final Frontier Games. Autory Merchants Cove jsou Jonny Pac (Věčná zima, Sierra West), Carl Van Ostrand a Drake Villareal. Mile bláznivou grafiku hry má pak na svědomí zkušený ilustrátor Mihajlo Dimitrievski (Architekti, Paladinové, Vikomti Západního království, Věčná zima, Raiders of the North Sea, Imperium: dějiny, Imperium: legendy, Rise to Nobility, Království Valerie: Karetní hra). A ano, dočkal jsem se. Hru uvedlo na český trh pod názvem Zátoka obchodníků vydavatelství Tlama Games.
Soupeřit o zlato dobrodruhů můžou společně až čtyři podnikatelé starší čtrnácti let. Jeden pracovní den jim zabere hodinu až hodinu a půl. V Zátoce obchodníků se stanete jedním ze čtyř trhovců, kteří po dobu tří dnů nabízejí své zboží koupěchtivým námořníkům. A jak to již bývá, každý obchodník nabízí jiné zboží, které logicky vyrábí úplně jiným způsobem než ostatní. Obchodníci si také mohou najímat pomocníky z řad místních obyvatel, nebo prokázat svou prohnanost a naklonit si darebáky. Ve hře si můžete vyzkoušet herní mechaniky nesouměrného pořadí hráčů, určované posunem na hodinách, umisťování figurek na akce na herním plánu, umisťování kostek, posouvání herních destiček, či objevování.
Intermezzo I:
Na Zátoku obchodníků jsem se moc těšil. Přišlo mi skvělé zahrát si hru, kdy každý hraje vlastně svou malou minihru zarámovanou do společného příběhu jedné velké hry. Byl jsem zvědavý, zda minihry opírající se o jednoduché mechaniky budou dostatečně vyvážené pro spravedlivé hraní, či některý obchodník uletí všem ostatním. Byl jsem zvědavý na propojení těchto her. Budu se cítit jako bych hrál sám svou sólo hru, nebo budou prvky společné hry natolik silné a zajímavé, že udrží pozornost hráčů a pocit ze společného hraní? Byl jsem zvědavý, zda půjde jít smysluplně po krku ostatním hráčům a škodit, nebo nepůjde hru ostatních ovlivnit. A nyní přede mnou leží nečekaně veliká krabice a já se rozechvěle chystám nahlédnout dovnitř.
Prohlídka výlohy
Chvíli jsem se kochal zvláštní ilustrací na víku krabice. Zaujalo mě vyobrazení přístavu, prapodivných postav a vtipných detailů. A pak jsem již odklopil víko. V krabici byla spousta kartonových desek s komponenty na vyplokání a taky na poskládání. Šlo zejména o jednotlivé lodě námořníků a výkladní skříně obchodů. Dále jsem vyplokal žetony nejrůznějšího zboží pro obchodníky, prapory obchodníků, destičky zaměstnanců, nejrůznější ukazatele a mince, destičky portálů chronomága a zelený flakónek alchymistky. Pod kartonovými deskami jsem pak objevil veliký herní plán a také různorodé herní desky jednotlivých obchodníků. Pod nimi se pak skrývalo překvapení v podobě plastového herního insertu, do něhož se všechny prvky daly následně uklidit. Každý obchodník má svou vložku, další vložka je pro modely lodí a poslední pro karty a ostatní herní prvky. V insertu byly uloženy i zbývající herní komponenty. Dva plátěné pytlíky, malé karty měšťanů, prohnanosti a automy pro sólohraní, větší karty obchodníků a lotrů, dřevěné žetony zlata, času, myšek, dřevěné figurky námořníků a lotrů. Také zde byly krásné plastové figurky jednotlivých obchodníků, plastové drahokamy, plastové stojánky na zboží, kuličky alchymistických přísad a výtažky z ichoru, a v neposlední řadě i dvanáct kovářských kostek. Nemusím asi ani zmiňovat, že nechybí pravidla hry. Kromě dvanáctistránkového sešitu všeobecných společných pravidel, jsou k dispozici čtyři stránky menšího formátu pro každého obchodníka.
Intermezzo II:
Dlouhou, dlouhou dobu jsem se prohrabával jednotlivými herními prvky a prozkoumával je. Graficky je hra opravdu krásná. Na velkém herním plánu jsou poutavé a přehledné ilustrace. Horní části vévodí veliká zátoka pro lodě a přístavní mola, uprostřed jsou místa na karty měšťanů, jež vám mohou při hře pomoci a budovy jednotlivých námořních frakcí a ve spodní části veliké hodiny pro určení pořadí hráčů. Okraj plánu pak obepíná bodovací tabulka. Také desky jednotlivých obchodníků jsou moc pěkně vyvedené. A každá je úplně jiná, krásně tematicky vymalovaná s přehlednými symboly jednotlivých akcí. A co víc, desky jsou dvouvrstvé, aby se na nich komponenty samovolně nepohybovaly. Rozložená hra na stole je díky tomu opravdová pastva pro oči.
To podporují i nádherné 3D prvky hry. Každá z lodí je jinak barevná a jiného tvaru, na alchymistické herní desce se krásně vyjímá baňka přísad, a jednotlivé stánky tematicky doplňují hru na stole. Ale. Přiznám se vám, že všechny lodě, stánky a baňku poskládat pro mě bylo docela utrpení. Strávil jsem tím asi hodinku a půl a trnul jsem hrůzou, abych něco nezlomil či neroztrhl. Některé drážky byly moc úzké, aby se tam zobáčky pohodlně vešly a při pasování dohromady hrozilo, že se celá konstrukce zničí. A to zejména u některých stánků. Sestavování lodí mi zase dělalo jiný problém, kdy naříznuté kartony v ohybech hrozily roztržením. Výsledek je krásný, to ano, ale to skládání bylo šílené.
Za zmínku určitě stojí i dřevěné figurky námořníků. Mají sice všechny stejný tvar, ale jsou odlišené barevně, a hlavně jsou malované. Červení válečníci mají přilbici a meče, žlutí šlechtici korunu a žezlo, modří čarodějové klobouk, hůl a knihu, zelení bardové baret a loutnu a šedí lotři kápi a měšce s penězi. Moc hezký detail, nemyslíte? Pak zde máme plastové figurky obchodníků. Ty se mi také moc líbí. Na to, jak jsou malé, mají pěkné detaily a úplně volají po nabarvení. Nejvíc mě zaujala figurka chronomága a jeho společníka. Ještě jsou zde malé figurky lodí pro hru za námořníky. Ty by mohly mít malinko větší podstavce, neboť se při hraní snadno překlápí a po herní desce se u nervóznějších hráčů pohybují spíše bokem, než aby pyšně pluly. Nádherné jsou pak herní prvky s nimiž hraje alchymistka. V pěkném plátěném pytlíku jsou schované pestrobarevné a průsvitné kuličky přísad, jež si hráč umisťuje na svou herní desku. Druhý plátěný pytlík je na figurky námořníků a lotrů. Pěkné a tematické je i zboží pro jednotlivé obchodníky. Pro hru je důležité dělení jen podle barev a velikosti, ale přesto má každý obchodník jiné žetony. Kovář vyrábí zbraně a zbroj, alchymistka flakónky s lektvary, námořnice mořské plody a poklady a chronomág nejrůznější cetky z minulosti či budoucnosti. Za zmínku ještě stojí karty – tedy karty měšťanů. Nevěřili byste, kdo všechno v přístavu bydlí. Jsou to opravdu zvláštní osobnosti, tedy alespoň podle vyobrazení na kartách. Opět jsem se docela bavil, při zevrubném prohlížení individuí, jež vzešla z grafikovy fantazie.
Obchodní podmínky
Po prozkoumání obsahu krabice a poskládání všech 3D prvků jsem se vrhl na pročítání pravidel. Nejprve jsem svou pozornost obrátil na velký sešit se základními pravidly. Na první dvojstránce je úvod do hry, herní materiál a příprava hry. Až na dalších stranách začíná být popsaný průběh hry. Pravidla se mi četla docela pohodlně. Jsou přehledně napsána, se spoustou doplňujících poznámek, obrázků a příkladů. Přiznám se, že mám rád, když autoři nešetří v pravidlech na papíře a udělají je pěkně čtivě a podrobně. I v průběhu hraní, když už jsme si potřebovali v pravidlech něco ověřit, vždy jsme daný problém lehce našli. Navíc na poslední straně je vytvořen pěkný přehled hry se základními pravidly. Ale to není vše. Před hraním je ještě třeba prokousat se pravidly jednotlivých obchodníků. Při prvních hrách jsme si každý četli jen svou zvolenou postavu a neměli jsme tak ani páru, co vlastně dělají ostatní, ale v průběhu dalších her jsme se postupně seznámili se všemi obchodníky a hra hned byla zajímavější.
Bylo docela vtipné sledovat při první hře to ticho, které zavládlo u stolu po vysvětlení základních pravidel, kdy si každý studoval pokyny pro svoji postavu a mumlal si polohlasem odstavečky z pravidel.
I tyto pravidla jsou však napsaná dobře a vše jsme z nich pochopili. A ani to netrvalo příliš dlouho. Pojďme se nyní společně podívat, jak Zátoku obchodníků nachystat na herní stůl. A rovnou si řekněme, že ten stůl při hraní ve čtyřech by měl být opravdu veliký.
Příprava stánků
Doprostřed stolu jsme si nejprve rozložili velký společný herní plán představující Zátoku obchodníků. Nahoru do prostoru zátoky jsem položil všech šest lodí. Tři na každou stranu od ostrova. Karty obchodníků jsem zamíchal a vyložil do střední části herního plánu. Na mostě ležel balíček a pod ním, na náměstí, ležely čtyři vyložené karty. Hra doporučuje zvolit dva druhy měšťanů ze tří, nicméně my hráli vždy se všemi. Nabídka tak byla pestřejší. Pod mostem jsou pak čtyři sídla jednotlivých námořních cechů. Do každého domu patří jeden člen cechu, ostatní se vloží do plátěného pytlíku. Pak jsem zamíchal karty prohnanosti a položil je do spodní části herního plánu. Dalším krokem přípravy je vylosování karty lotrů, podle níž se budou lotrové ve hře chovat, a umístění předepsaného počtu lotrů do pytlíku k figurkám a také na kartu. Úplně dole je pak třeba připravit ještě hodiny. Na dvanáctku patří ukazatel fáze obchodu, a na políčka mezi pětkou a šestkou, sedmičkou a osmičkou, je potřeba položit žeton myšky. Následně si hráči připraví své obchody. Každý si vezme svou desku hráče, figurku a další jedinečné herní prvky. Každý si také připraví po ruce své zboží, desku zaměstnanců a prodejní stánek, vztyčí svůj barevný prapor obchodníka a na herní plán umístí ukazatel zlata a času. Nakonec se ještě na stůl připraví zásoba drahokamů a jde se na to.
Intermezzo III:
Příprava hry není nijak složitá, ale zabere docela dost času. Zejména, když někdo hraje za obchodníka poprvé, načíst si pravidla a udělat přípravu hry je aspoň na půl hodinky. Taky jsme na počátku docela tápali v názvosloví a vyhledávali jednotlivé komponenty v krabici docela pomalu. Naštěstí po první hře jsme komponenty jednotlivých obchodníků už roztřídili do malých insertů v krabici a v dalších hrách se tím příprava urychlila.
Otevřeno
A jak tedy Zátoku obchodníků hrát?
Každý hráč se ujme role jednoho z obchodníků, který vede svůj obchod jedinečným způsobem. Každý obchodník se snaží vyrobit zboží, prodat jej koupěchtivým námořníkům a pokud možno se vyhnout nařknutí z proradnosti. K výrobě zboží využívá každý obchodník svůj jedinečný um a talent. Cílem je získat v průběhu třech dnů co nejvíce bohatství. Každý den – kolo – je rozdělen na čtyři fáze.
V první fázi, fázi vyplutí, nastoupí první dobrodruzi do lodí a zamíří do Zátoky obchodníků. Tady je to jednoduché. Hráči nalosují z pytlíku dva dobrodruhy do každé z šesti lodí mířící do zátoky. To je celé.
Druhá fáze je pak fází výroby. Tady se hráči soustředí na své desky hráčů a na nich využívají speciální akce. Toto je vlastně nejdelší část kola a využije se při něm Ciferník, jenž určuje pořadí hráčů na tahu. Ten hráč, který je nejvíce pozadu, nebo v případě shody nahoře hromádky žetonů, je právě na řadě. Podívá se, kterou akci chce provést a přesune na ni svou figurku. Poté akci provede a zaplatí za ni časem tak, že posune svůj žeton času na Ciferníku dopředu o tolik hodin, kolik daná akce předepisuje.
Intermezzo IV:
Zatímco fáze vyplutí je spíše příprava kola na další hru, fáze výroby mě vrhla přímo do víru hraní. Moc se mi líbí určování pořadí v Zátoce obchodníků. Každá akce stojí obchodníka nějaký čas. Buď jednu hodinu, nebo hodiny dvě. Tím se můj obchodník posune v pořadí na nové políčko ciferníku a čekám, až mě všichni zase předběhnou a utratí více času než já. Ale. Při troše šikovnosti a kombinování se mi nejednou podařilo odehrát dva či dokonce tři tahy za sebou. Říkáte si no a co? K čemu to je? Vždyť určitě všichni udělají v kole přibližně stejný počet tahů. To sice ano, přibližně, ale mezi třetí a čtvrtou, pátou a šestou, sedmou a osmou, devátou a desátou a konečně jedenáctou a dvanáctou hodinou hráči losují z pytlíku nové dobrodruhy, jež pak umisťují do lodí. Každý se tak snaží doplnit zejména posledního, čtvrtého dobrodruha. Když je totiž loď zaplněna čtyřmi dobrodruhy, smí hráč, který umístil poslední figurku, posunout loď k jednomu z přístavních mol. A to je velká výhoda. Rozhodne tak, jaká barva zboží bude nejvýhodnější k prodeji a zároveň zda tato barva platí pro velké či malé zboží. Ono totiž pro šest lodí jsou k dispozici jen čtyři místa ke kotvení, a tak dvě lodi v právě hraném kole zůstanou na širém moři a do obchodování se nezapojí. Navíc na každém mole se obchoduje jiná velikost zboží. Zde je právě zakotveno ono soupeření a vzájemné škození protihráčům. Právě toto je spojovací prvek mezi minihrami jednotlivých obchodníků. A je to zatraceně dobrý spojovací prvek. Kolikrát se mi stalo, že jsem měl spoustu zboží jedné z barev, ale nepodařilo se mi jej vůbec prodat, protože ostatní hráči hráli lépe, či měli štěstí a dostali k molům lodě s úplně jinou posádkou. Na druhou stranu se mi také samozřejmě několikrát podařilo stejným způsobem zmařit snahy ostatním, kteří jen skřípali zuby, když jsem přesouval svou vytouženou loď k molu.
Než přejdu k třetí fázi dne – fázi obchodu, zastavím se ještě u akcí jednotlivých obchodníků a pokusím se vám přiblížit mechanismy, které používají. Někteří obchodníci jsou lehce pochopitelní a jejich mechaniky přímočaré, s jinými je třeba se pořádně seznámit, pochopit je a naučit se za ně hrát. Nejjednodušší mi přišla hra za kapitánku, nejtěžší pro mě bylo naučit se hrát za alchymistku. Za nejnudnější hraní považuji kováře a nejzajímavější pro mě bylo hrát za chronomága.
Obhlídka stánkařů
První z obchodníků, které vám postupně představím, je kapitánka. Ta využívá pohybu svých lodí po herním plánu. Jako akce může využít posun lodi o jednu pozici, posun více lodí o více pozic s pomocí kartonového kompasu s otočnou ručičkou, rybolov a získání pokladů. Za otočení kompasu pak musí zaplatit prokletými mincemi, jichž má omezené množství, ale které jí při získávání pokladů přináší vítězné body.
Za kapitánku hraji rád. Moc se mi líbí téma této postavy. Plavení se po moři a pátrání po skrytých pokladech. A nejsem sám. Pravidelně za ni hrají i mé dvě dcery (osm a deset let) a naučili se to moc pěkně, je problém je porazit. Kapitánka se docela jednoduše dostane k rybaření a má tak spoustu malého zboží k prodeji. Pokud si toho ostatní hráči nevšímají a nechají ji ovládnout molo, kde se malé vybavení prodává, získává docela snadno spoustu vítězných bodů. U velkého vybavení, v tomto případě pokladů, rozhoduje náhoda. Kapitánka totiž neví, jaké poklady při své plavbě najde a musí si správně zvolit, kdy získané poklady prodat a kdy ještě počkat. Jako jediná má také jen tři velké kusy zboží od každé barvy. Velkou strategickou výhodou jsou body za získání prokletých mincí. Tady nám kapitánka vždy bodově odskočí.
Druhým obchodníkem, za kterého rád hraji, je Alchymistka. A ano, je to kvůli herním prvkům, které používá. Ty barevné průhledné kuličky jsou prostě krásné. Alchymistka využívá přísady, které se jí sesypávají na dno kartonové baňky a odebrat může vždy jen jednu z barev přísad, která se sesype na daný řádek baňky. Občas tak získá spoustu přísad naráz, jindy třeba jen jednu. Zároveň však sebere i všechny černé kuličky, které představují univerzální barvu, která však zároveň hrozí výbuchem kotlů, když se to s ní přežene. To je vlastně první akce alchymistky, zisk přísad. Všechny získané přísady pak umístí do kotlů. Druhou akcí je vaření. Ze surovin v kotlích umíchá alchymistka malé a velké zboží v podobě flakónků s lektvary. Poslední akcí je čištění ichoru. To jsou ty černé kuličky. Ichor použitý při vaření se totiž nevrací zpět do sáčku s dalšími přísadami, ale umisťuje se do kotle na toxický odpad, no a ten je třeba čas od času vyčistit, aby nevybouchl.
Hraní za alchymistku považuji za vůbec nejtěžší ze všech obchodníků. Dlouho mi trvalo, než jsem nalezl jakýs takýs způsob, jak hru vlastně vyhrát. Z počátku jsem totiž býval skoro vždy beznadějně poslední. Moc se mi líbí právě herní mechanika sbírání sad kuliček, abych něco vyrobil a získávání kuliček z baňky, kdy si beru vždy jen jednu barvu a musím hodně přemýšlet, jak se vlastně kuličky budou sypat směrem dolů. Beru si totiž všechny kuličky zvolené barvy, které spadnou na zvolený řádek.
Třetí v řadě je pak chronomág. Zde se využívá mechanika pohybu po jakémsi měnícím se kruhu akcí. Chronomág jako jediný má také dvě figurky. Kromě slovutného pána času se po kruhu pohybuje také jeho učeň. A to je na tom moc pěkné. Učeň totiž svému učiteli neustále zavazí v pohybu a tím jej zdržuje. Destičky v kruhu mají na sobě různé akce chronomága. Skočením na destičku mág či jeho učeň akci spustí a získá tak zboží dané velikosti a barvy. V polovině cesty musí učeň počkat na svého učitele na povinném políčku, ale získá za to dva žetony času, kterými může zaplatit, namísto pohybu na ciferníku hodin na herním plánu. To stejné se děje na konci okruhu. Chronomág zase v polovině trasy a na jejím konci vymění destičky na okruhu a tím změní i možné akce.
U chronomága mě baví hlavně představa, jak žák zdržuje svého profesora při práci, motá se mu pod nohama a zavazí. To je skvěle vymyšlené. Jinak u chronomága nabývá úplně jiný rozměr pohyb po ciferníku. Moc rád jsem využíval žetony času k zastavení svého pohybu po ciferníku a odehrání několika tahů za sebou. Proč? No o tom jsem už přece psal. Jsem to pak já, kdo při správném používání času určuje, která loď se kam dostane. A to je tady opravdu důležité. Chronomág si nemůže vyrobit, co se mu zlíbí. Na své herní desce má vždy jen něco, a tak musí dobře plánovat co vyrobit, co prodat a které zboží si nechat do dalších kol. Také je zde více než jinde důležité využít desku zaměstnanců se speciálními akcemi, které umožňují u chronomága vyměňování předmětů za jiné.
Posledním obchodníkem je kovář. Ten je docela přímočarý a využívá herní mechaniky házení a rozmisťování akčních kostek. Jeho deska představuje výheň a tavicí pece. Kovář si nejprve umístí na plán černé kostky uhlí, které mu dávají základní číslo, k němuž při tavení připočítává čísla na kostkách slitin. Hodnoty na kostkách uhlí může v průběhu hry zvyšovat či snižovat pomocí akce zaměstnanců. Akcemi kováře je naplnění výhně, kdy přidává barevné kostky slitin k uhlí do pecí, aby následně mohl další akcí – kováním – vyrobit předměty. Třetí akcí je pak naplnění tavicí výhně, odkud si poté kovář může vzít další kostku navíc do své zásoby.
Kovář mi k srdci nepřirostl. Na můj vkus je zde spousta počítání. Abych něco vyrobil, potřebuji mít ve výhni kostku správné hodnoty a taky správné barvy. To na mě bylo příliš nudné. Ale v naší skupině si kovář také našel hráče, kteří si ho zamilovali, to se nebojte. Kovář se podle mě také relativně snadno a rychle dostane ke sponzorským bodům. Co to je, si povíme později.
Všichni obchodníci mají ještě k dispozici dvě společné akce. První z nich je najímání zaměstnanců z řad měšťanů, kteří přinesou hráči okamžitý efekt a později mu umožní využívat některou z akcí na desce zaměstnanců, což je právě ta druhá společná akce. Hráči také v průběhu hry použitím některé své akce mohou získat kartu prohnanosti. To jsou karty, které na konci hry ubírají hráči vítězné body. Některé však při troše toho plánování mohou naopak nějaký ten bodík navíc nakonec přinést.
Otevírací doba pokračuje
A nyní se tedy pojďme podívat na třetí fázi dne – na fázi obchodu. Ta nastane ve chvíli, kdy všichni hráči překročí dvanáctou hodinu na ciferníku a ukončí tak svůj čas využitý k přípravě zboží. Pravidla nám zde dovolila odehrát celou fázi naráz dohromady, což jsme kvůli úspoře času rádi využívali. V této fázi můžou obchodníci prodat své vyrobené zboží koupěchtivým dobrodruhům. Ale pozor, na každém ze tří mol se dá prodávat pouze jeden druh zboží. Na jednom se prodává velké zboží, na molu uprostřed, kde se sejde nejvíce námořníků, malé zboží, a na posledním mole – mole lotrů – se dají prodat oba druhy, ale hráč si musí dobrat jednu kartu prohnanosti. A kolik za své zboží dostanete peněz? Inu na každém zboží je napsána jeho hodnota. Tato hodnota se pak vynásobí počtem námořníků na mole, což je výsledná cena zboží, či chcete-li vítězných bodů. Proto je tak moc důležité dostat na jednotlivá mola co nejvíce dobrodruhů barvy vašeho zboží. Navyšujete tak svůj zisk. Možná si kladete otázku, co se stane s námořníky, kteří se dané kolo na molech nevylodí? Zůstanou na lodích? Nebo odplují pryč? Ne, ne. Tito námořníci se odeberou do svých cechovních domů. Hráči totiž za ně také mohou získat body, a to formou sponzorských darů jednotlivých cechů. Počet takto získaných bodů je dán počtem figurek v domě cechu.
Poslední, čtvrtou fází dne je úklid. Je to vlastně příprava na nové kolo. Spočívá v úklidu námořníků z mol zpět do pytlíku, změně karet měšťanů v nabídce na náměstí a přesun žetonu myšky a žetonů času na první políčka ciferníku.
Pak nastává další kolo hry. Po třetím kole je hotovo. K získaným bodům hráči ještě připočtou či odečtou body za karty prohnanosti a připočtou body za symboly cechů na svých kartách zaměstnanců. A kdo má nejvíce zlata/ bodů, ten se stane nejúspěšnějším obchodníkem.
Intermezzo V:
Zátoku obchodníků považuji za velice zdařilou netradiční asymetrickou hru, která si jistě najde své fanoušky. Nápad, kdy každý obchodník hraje odlišným způsobem, docela pěkně funguje a v herní skupině si každý hráč najde jistě svého oblíbence. Díky tomu, že hraní jednotlivých obchodníků je také různě složité, je krásně vyřešeno hraní zkušených hráčů s nováčky, nebo dospělých s dětmi. Zkrátka ti méně zkušení dostanou postavu, jež je na hraní jednodušší. Hra není nijak obtížná na hraní a považuji ji spíše za rodinnou než hráčskou hru. V Zátoce obchodníků můžete nováčkům krásně ukázat principy jednotlivých herních mechanismů. Pokud však někteří z vás touží po složitější asymetrické hře, zvolte raději Root. Musím však přiznat, že i naše zkušená herní skupina si Zátoku obchodníků několikrát s chutí zahrála a na nikom jsem neviděl, že by se při hře nudil a nebavil.
Moc se mi líbí úložný systém v krabici. Je prostorný, myslí i na obaly či věci z rozšíření a velice praktické jsou inserty pro jednotlivé obchodníky. Proto jsem se rozhodl udělit Zátoce obchodníků OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: DOKONALÝ INSERT.
Zátoka obchodníků se vám také jen tak neohraje. Díky možnosti zahrát si čtyři různé hry, náhodnému výběru mužstev na lodi a kartách měšťanů, je každá partie jiná. Navíc jdou pro hru dokoupit tři rozšiřující povolání hostinský, matka draků a vědma, čímž si hru zase obohatíte a můžete prozkoumávat nové herní mechanismy a nové postupy vedoucí k vítězství. Proto uděluji Zátoce obchodníků OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.
V neposlední řadě musím také zdůraznit grafickou stránku hry a jejích komponentů. Zátoka obchodníků je okulahodná hra, a proto jí uděluji OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: UMĚLECKÉ DÍLO.
Zátoka obchodníků získává od Říše her ocenění:
Poděkování
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti TLAMA Games.
Hru můžete zakoupit přímo zde.
