Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je říše her

Zaostřeno na zločin: Posel špatných zpráv a Jeho poslední karta

Vyšetřování do kapsy aneb detektivní jednohubky od ADC Blackfire

V jedné pařížské kanceláři byla nalezena mrtvola mladé ženy. Na stole svítí obrazovka notebooku, vedle těla leží na první pohled nepoškozený mobil. Majitel domu vás vpustil dovnitř a vám se hlavou rojí řada otázek. Nejdůležitější je ale jediná: kde začnete?

Brooklyn, 1980, sobota, 19:00. Na policejní stanici zvoní telefon. „Někdo tu střílí! Ne, nevidím… jen slyším… přijeďte!“ Volající naštěstí ještě stihl prozradit adresu. Na místě nacházíte polorozpadlý dům a v jednom z bytů mrtvolu. Muž středního věku byl zjevně zastřelen. Místnost je zanedbaná a zvětší části prázdná. Co zaujme vaši pozornost nejdříve?

Obě detektivky jsou dílem francouzského autora Stéphana Anquetila a podle údajů na krabičce jsou určeny pro 1-6 hráčů od 12 let a měly by vám zabrat kolem hodiny času (k tomu se v recenzi ještě vrátíme). V každé hře najdete 55 karet a sešitek pravidel a rozuzlení vždy o 19 stránkách (10 stránek zabírají pravidla, ve zbytku sešitku, který v žádném případě nečtěte před tím, než vyšetřování dokončíte, najdete řešení, vyhodnocení a celý příběh).

Pravidla jsou jednoduchá, srozumitelná a intuitivní, do vyšetřování se můžete pustit okamžitě po jejich přečtení. V pravidlech Posla špatných zpráv vypadla ve žlutých rámečcích, které udávají důležité tipy, bohužel písmenka s diakritikou, u Jeho poslední karty je vše v pořádku.

Příprava hry je rychlá a jednoduchá. Vrchní karta balíčku je úvodní kartou vyšetřování, která obsahuje instrukce k sestavení místa činu a základní popis případu. V případě Posla špatných zpráv sestavíte úvodní scénu z 9 karet, u Jeho poslední karty budete potřebovat karet 15. Máte? Vyšetřování může začít. Na cokoli, co vidíte na místě činu, se můžete podívat podrobněji prostě tak, že otočíte příslušnou kartu. Například v mobilu můžete najít zprávy nebo nepřijaté hovory, různé papíry si můžete přečíst. Jelikož v obou případech představujete kriminalisty, máte v případě osob přístup do policejních složek a jsou vám k dispozici i výsledky nejrůznějších analýz, které vám při vyšetřování pomohou. V pravidlech se dočtete, že cílem je vyřešit případ s pomocí co nejméně karet (reálný herní čas nehraje roli), a že pokud chcete co nejlepší výsledek, nemáte se soustředit na vedlejší otázky, které jsou určeny pro ty, kdo chtějí porozumět případu skutečně do detailů…

„Tak jdeme na to. Co by nám mohlo pomoci? Mobil? Počítač? Hele, tady něco je! Počkej, nevidím na to. Nemáš lupu? Ha! Teď už to přečtu!“

My jsme první případ skutečně řešili s lupou! Teprve ve vyhodnocení jsme se dočetli, že počet prozkoumaných (otočených) karet z lokací (ve hře se dostanete i na jiná místa, než je jen úvodní místo činu) nehraje pro určení výsledku vyšetřování roli. Lupu tedy potřebovat nebudete a lokace můžete prozkoumat do nejmenších detailů. Přesto stojí za to se nad každou lokací zastavit, prohlédnout si ji jako celek, diskutovat nad tím, co by mohlo být důležité. Pokud totiž v Jeho poslední kartě jen tak bez přemýšlení otočíte všech 15 karet, snadno se zahltíte informacemi a něco důležitého přehlédnete. 

Prozkoumaná karta z lokace vám může poskytnout stopu – instrukci k tomu, abyste vyhledali a přečetli kartu z balíčku vyšetřování. Do tohoto balíčku se skutečně dívejte jen tehdy, když vás k tomu hra vyzve. Nová karta může být důležitou stopou, může odhalit další lokaci, ale může být také slepou uličkou. Je proto skutečně důležité si o všech nových informacích povídat a srovnávat je s tím, co již víte. Pravidla říkají, že si můžete dělat poznámky, a i když jsou oba případy na první pohled kompaktní, alespoň základní pavouk vztahů, otázek a odpovědí vám může pomoci nic podstatného nepřehlédnout.   

„Nikde nikdo. Ani žvýkačka.“ „Cože?“ „Živáčka! Promiň. Ani živáčka!“

Vyšetřování do značné míry utváříte tím, že si o něm povídáte. Pokud se neshodnete, jak v případu pokračovat, stojí za to znovu projít všechny stopy a pokusit se určit, který postup je ten lepší – i jediná „zbytečně“ vyložená karta vás může stát body v konečném hodnocení. Ostatně, o průběhu vyšetřování vám již víc neprozradím, užijete si ho sami, ale pojďme se podívat na hodnocení.

Než ale k hodnocení přejdete jako vyšetřovatelé vy, ujistěte se, že pro svá tvrzení máte důkazy. Hra bude často vyžadovat konkrétní číslo karty. „Myslíme si, že oběť byla zastřelena“ jako odpověď nestačí. „Oběť byla zastřelena. Dokazuje to pitevní zpráva (karta č. X), v srdci byla nalezena kulka (předmět – karta č. X)“ je odpověď, s níž se vaši nadřízení, a tedy i hodnocení hry, spokojí. Ostatně, toto varování obsahují i pravidla hry.

Myslíte si, že máte odpovědi na všechny podstatné otázky? Rozumíte tomu, co se odehrálo a proč? A máte pro své odpovědi důkazy? Otočte sešit pravidel na stránku 11 a zodpovězte všechny otázky. V žádné případě se na otázky nedívejte před tím, než budete spokojeni s výsledkem svého vyšetřování. Oproti informaci, uvedené na straně 8 pravidel, ale není nutné (a někdy ani možné) se s viníkem setkat. K usvědčení vám bude stačit např. jeho policejní složka (nebo jakákoli karta, která je věnována přímo této osobě).

Otázky se dělí na dvě části – hlavní a vedlejší. Jejich počet se případ od případu mění. Pokud během odpovídání zjistíte, že vám unikly důležité aspekty případu, povoluje vám hra se zastavit a vrátit k vyšetřování. Nic podstatného vám neuniklo? Následující strana obsahuje řešení a hodnocení. Tady se dozvíte, co se skutečně stalo, a hra vám udělí hvězdičky za správně zodpovězené hlavní otázky (vedoucí k dopadení pachatele, typicky jméno/totožnost pachatele, motiv, způsob provedení) a vedlejší otázky, které případ zkoumají dále do hloubky. Další hvězdičky pak dostanete za „ušetřené“ karty. V návodu se dočtete, že pokud vám jde o co nejlepší výsledek, máte se soustředit jen na ty hlavní body (nicméně předem nikdy přesně nevíte, jak budou otázky znít) a vyřešit případ s využitím co nejméně karet. My jsme naopak chtěli opravdu vědět, co se stalo – už proto, že podruhé si hru, jako všechny herní detektivky, nezahrajete. Posla špatných zpráv jsme hráli dvě hodiny, karet nám zbylo minimum (13), zodpověděli jsme správně všechny hlavní i vedlejší otázky a hra nás odměnila 11 hvězdičkami.

Tady je ale trochu kámen úrazu: vůbec nevíme, co to znamená – je to dobrý výsledek? Špatný? Průměrný? Nikde v balení hry se nedočtete, kolik hvězdiček můžete získat a na kolik byste měli cílit pro nadprůměrný výsledek. Jen to, že pokud jste se svým výsledkem spokojeni, máte ho zaznamenat do „síně slávy“ na poslední straně pravidel, hru poslat dál rodině či přátelům, a podle jejich výsledku pak možná zjistíte, jak dobří (či špatní) jste byli.  

Když jsem zkusila projít karty a vytřídit ty, které byly nezbytné k zodpovězení hlavních otázek, vyšlo mi, že pokud byste hrou proletěli úplně hladce, nalezli odpovědi na všechny hlavní otázky a ušetřili maximum karet, získali byste o jednu hvězdičku víc než my. Myslím si ale, že hru si nejvíc užijete právě při snaze případu beze spěchu co nejlépe porozumět. Jaká je role jednotlivých postav? Kde se nyní nacházejí? Jaké jsou jejich motivace a vzájemné vztahy? Právě tohle nás na hře bavilo asi nejvíce, případ sám není nijak složitý, byť se ho autor snažil trochu zamotat a je možné se nechat zavést na scestí nebo přehlédnout důležitý důkaz.

A teď se vrátíme zpátky na začátek. Na krabici se uvádí, že jde o hru pro 1 až 6 hráčů. My jsme hráli ve dvou a dva (až tři) hráče považuji za optimální počet detektivů. Zarytí sólo hráči si případ asi užijí i sami, není tak složitý, že by hrozily závažné záseky, které dokážou znepříjemnit sólo hraní například Únikových příběhů. Mně by ale bez dalšího detektiva chyběla „povídací“ část hry, díky níž jsem si vyšetřování užila a občas jsme se i zasmáli. U více detektivů zase hrozí problém alfa hráče, který bude celou skupinu tlačit svým směrem, a i když se vyšetřování podaří, skončí zbývající hráči s pocitem, že k němu vlastně nijak nepřispěli. Více hráčů si dovedu představit jen u skupin, které se dobře znají, dobře spolu komunikují a dají šanci i méně průbojným.

Minimální věk 12 let je smysluplný, spolu s rodiči se ale do případů může pustit i zvídavé mladší dítě. Herní čas 60 minut platí podle mého názoru pro sólo hru, pokud budete nad hrou přemýšlet a debatovat, počítejte spíše kolem 90 minut, ale budou vás bavit.

Jaké je tedy vyšetřování do kapsy? Případy jsou logické, pozorní vyšetřovatelé budou stopy schopni sledovat poměrně snadno. Pokud budete mít i trochu štěstí, můžete zločin rozluštit velmi rychle, hru si pak užijete, když se zaměříte i na vedlejší detaily případu. Pár problematických instrukcí v pravidlech („nutnost setkat se s pachatelem,“ „pro nejlepší výsledek se soustřeďte jen na to nejnutnější“) vám může hru zkomplikovat, ale zážitek vám nezkazí. Český překlad se čte dobře, byť se na pár chybiček dá narazit („toxikologické“ látky). V Poslu špatných zpráv najdete na kartách „stopu 1“ a „nápovědu 2“ – a to je vše. „Nápověda 1“ neexistuje, a „stopa 2“, nebo nějaká další, také ne. Zážitek to nekazí, ale je to poněkud matoucí – hlavně „nápovědu 1“ jsme se nějakou dobu snažili hledat… Víte také, že je pátek a rok 2018, na krabici se mluví o „ledové Paříži“, ale datum se nám nikde dohledat nepodařilo, přitom přinejmenším na jedno konkrétní datum během vyšetřování narazíte.

Tyhle drobné nedostatky nám ale zážitek z vyšetřování nezkazily. Navzdory opravdu kompaktnímu formátu se autorovi díky originálnímu a zajímavému konceptu vytváření místa činu a dalších lokací z karet podařilo vytvořit pocit skutečného vyšetřování. Každý případ funguje jinak a pro jeho řešení využíváte jiné metody. Na hodinu a půl se stáváte skutečnými detektivy a hra si od nás proto vysloužila ocenění za propojení tématu a mechanismů. Případy nejsou nijak extrémně komplikované a hodí se jako vstupní hra do světa detektivek, kterých je v současné době na českém trhu čím dál více. A v neposlední řadě, zážitek z vyšetřování získáte za méně než lístek do kina, a pro mě tak hra nabízí i hodně muziky za málo peněz, a to obzvlášť pro větší rodiny, které hraní mohou pojmout jako detektivní turnaj dvojic (čímž zmizí problém s nejistotou míry úspěšnosti). 

Ve francouzštině již existují další dvě hry ze série Zaostřeno na zločin (Crime Zoom): Smrtelný spisovatel (Un écrivain mortel) a No Furs. Za sebe doufám, že se jich dočkáme i v češtině.   

Poznámky spoluhráče Michala

1) Karty ani jiný herní materiál ve hře neničíte, takže hra je přímo určená k tomu předat jí dál a poměřit si síly s jinými vyšetřovateli.

2)  Ani po pokusech vyhledat skóre na oblíbených herních serverech – českých i na BGG pro anglicky mluvící (tady je otázka nakolik se liší francouzský text a český překlad a informace by tedy byla relevantní) a jsme se nedobrali výsledku, který by nám sdělil nakolik jsme úspěšní a dobří vyšetřovatelé. Kolik hvězdiček je dobrý výsledek, průměrný nebo vyloženě špatný. Hra nás nutila k poměření s někým dalším v našem herním okolí. Ale počet hvězdiček, které můžete získat, nedává moc prostoru k výrazně rozdílným výsledkům. Počítám, že většinou se budete pohybovat v rozmezí jedna až dvě hvězdičky od ostatních hráčů.

3) Doporučuji hrát minimálně ve dvou hráčích. Detektivka jde hrát i v jednom, ale tříbení myšlenek diskusí s někým dalším je podle mne nedílná součást hry, která vám hru ozvláštní a posune o úroveň výš. Jak ve více než třech hráčích bude hra plynout nebo se zadrhávat na věčných hádkách už záleží asi hlavně na herní skupině a množství „alfa hráčů“ – s tímto s Renatou souhlasím.

4)   Neřiďte se doporučeným nebo odhadovaným herním časem a hru si spíš užijte – diskusí jsme často dospěli k překvapivým závěrům – ale chce to čas a nic neuspěchat. My jsme každou z těchto dvou her hráli okolo dvou hodin herního času. Čas v této hře nehraje roli.

5) Na konci (za vyhodnocením) je moc pěkně popsán celý příběh, včetně detailů.

6) Pár chybek v češtině a vypadaná písmenka (celkem jich je vypadlých asi čtyři až pět) kvalitu hry výrazně nesnižuje.

7) A co se vám na hře nebude líbit? Že někdo někoho zabil a vy nevíte, kdo to byl… ale to můžete napravit.

Zaostřeno na zločin: Posel špatných zpráv a Jeho poslední karta získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ADC Blackfire.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Blackfire-1024x418.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: