Říše her

Vše o deskových hrách na jednom místě…. to je Říše her

Vzhůru na palubu!

Děla, věže a mořské přízraky na podlaze čekají.

Vzhůru na palubu (v originále Ship Ahoy!) je herní novinkou Fréderica Moyersoena, který je v Česku znám svou populární sérií karetních her Sabotér. Jeho autorské konto čítá už přes 60 herních zářezů, během kterých zaregistroval, že hraní s dětmi je někdy…děsná OTRAVA. Malincí človíčci chvilku neposedí, pořád se u stolu vrtí, odbíhají, nedávají pozor. A tak přišel s herním řešením právě pro ně. Stůl ani židle nejsou potřeba, stačí kousek místa na podlaze a námořní zteč pro dva až čtyři mrňousky ve věku od šesti let může začít. Jelikož sám disponuji dvěma kousky takovýchto živočichů (6 a 9), testování hry proběhlo přímo na nich.

Než se pustím do recenze, musím v souvislosti se hrou zmínit dvě potěšující české stopy. První v podobě ilustrátora Petra Štefka, jehož kouzelné kresby jsme mohli obdivovat už u českých her Farao a Diamantový les. Petr nezklamal ani tentokrát, grafika Vzhůru na palubu je krásně barevná, láká ke hře a člověk neví, na co se dřív podívat. Druhou stopou je funkční dřevěný kanón na gumičku, kterým v Albi nahradili autorem původně plánovaný cvrnkací mechanismus. Hra je pro děti a každé dítě přece ví, že lodě necvrnkají, ale střílí kanónem. Hlavně si z toho neucvrnkout. A to už se dostáváme k obsahu krabice.

Vzhůru do krabice!

Sympatická menší krabička ukrývá překvapivě bohatý a rozmanitý obsah:

  • dřevěný kanón s pěti náboji a náhradními gumičkami
  • česká a slovenská pravidla
  • 8 archů kartonu s vylupovacími žetony, díly a deskami hry
  • dvě unikátní kostky
  • provázek s uzly
  • 21 plastových stojánků

Po rozbalení hry je potřeba nejprve vyloupat a složit jednotlivé komponenty. Papírové lodě, věže a mořská příšera z tuhého kartonu patří do plastových stojánků. Ty jsou bytelné a skvěle drží papírové “standees”. V krabici je stojánků o něco více, než je potřeba, což se může hodit pro případ ztráty nebo zničení. Dobré je, že zmíněné složené komponenty není po skončení hry nutné rozebírat, protože krabice obsahuje praktický insert, kam se vše vejde.

Z kartonu jsou také desky hráčů v podobě přístavů, ke kterým se jednoduchých způsobem složí ze dvou dílů “záda”. Tyto části se do krabice složené nevejdou, ale vzhledem k tuhosti kartonu jim skládání a rozkládání pravděpodobně nijak neuškodí. Na podobném principu je také středový ostrov s horou a stromy.

Ilustrace jsem chválil už dříve, proto jen zmíním, že každý díl je nejen hezký, ale na první pohled také srozumitelný. Hráči se liší čtyřmi různými barvami. Ve své barvě mají k dispozici tři lodě a věž. Lodě kromě barvy oplývají i odlišnými detaily, které na hru nemají vliv, ale je krásně vidět, že si ilustrátor dal záležet i v takových maličkostech. A kdo ví, díky těmto detailům může být hra přístupná třeba i hráčům s poruchou barvocitu.

Pokud jej na fotkách někdo náhodou přehlédl, krabici dominuje velký dřevěný kanón na gumičku, který působí robustně. Jeho velikost je fajn i pro mladší hráče, kanón se dá pořádně popadnout, natáhnout gumičku a vystřelit. Rozhodně si nelze stěžovat na titěrné ovládání. Ke kanónu se ještě vrátím v dojmech z hraní.

Pravidla zabírají čtyři stránky a jsou velmi jednoduchá, srozumitelná a dobře strukturovaná. Text doprovází návodné obrázky. Jejich přečtení zabere pár minut, následné vysvětlení spoluhráčům pak asi minutu. Podle věku a zkušeností hráčů je možné si stavebnicově vybrat mezi základní a pokročilou hrou, obě varianty pak doplnit volitelnými scénáři.

Vyplouváme

Na začátku hry rozmístí hráči na podlahu nebo větší stůl svůj přístav, kam postaví věž a zakotví tři lodě své barvy. Při hře dvou nebo čtyř hráčů tvoří herní plochu čtverec, při trojici hráčů trojúhelník. Přístavy patří vždy do rohů dané plochy. Vzdálenost mezi přístavy by měla být přibližně jeden metr. Mezi přístavy se umístí ostrov s velkou horou. Při hře dvou soupeřů ovládá každý hráč dva přístavy, dvě věže a šest lodí.

Hráči se střídají v tazích ve směru hodinových ručiček. Ve svém tahu mohou provést tři rozdílné akce ve stanoveném pořadí:

  1. Palba z kanónu – střílet z kanónu je možné z pozice vlastní lodě či věže. Terčem mohou být lodě či věže soupeřů, pokud nejsou zapojeny do souboje na blízko s jiným cílem. Střílí se jen jednou, pokud dělová koule převrhne cíl, byla střelba úspěšná a cíl putuje do sbírky trofejí střelce.
  2. Plavba – probíhá za pomoci hrací kostky a provázku z uzly. Na hrací kostce určené k plavbě jsou namalovány jeden až tři uzly. Také na provázku jsou uzly. Hráč hodí kostkou a podle výsledku na kostce někam namíří provázek (může i do oblouku) a posune svou loď o hozený počet uzlů. Výsledek na kostce může rozdělit i mezi více svých lodí – např. při hodu tří uzlů pojede s jednou lodí o jeden uzel a druhou o dva uzly.
  3. Boj na blízko – jakmile se loď aktivního hráče dostane do blízkosti soupeřovy lodě či věže, může začít boj na blízko. K němu je určena druhá hrací kostka s obrázky vlajek a mečů. Padne-li vlajka, protivník se vzdal a jeho loď se stává trofejí vyzyvatele. Když padnou meče, souboj pokračuje do dalšího tahu. Až bude na tahu napadený soupeř, bude útok oplácet.

Konec plavby

Hra končí ve chvíli, kdy někdo z hráčů přijde o věž i všechny své lodě. Takový hráč je automaticky poražen a ostatní si porovnají získané trofeje. Každá potopená loď má hodnotu jednoho bodu, každá zničená věž dva body. Hráč s nejvyšším počtem bodů se stává vítězem.

Více muziky v pokročilé variantě a scénářích

Pokročilá varianta hry přináší trochu více strategie. Po prvním zásahu kanónem dochází jen k poškození lodě či věže. Poškozená loď/věž zůstane ležet na boku, nemůže střílet ani útočit na blízko, s lodí nelze pohybovat. Aby soupeř takovou loď/věž získal jako trofej, musí k ní doplout jinou lodí a zajmout ji (kostkou už se nehází, boj je automaticky považován za vítězný). Pokud se soupeři připlout nepodaří, může majitel poškozeného majetku na konci svého tahu všechny své lodě či věž opravit a vrátit je do hry.

Hru mohou dále ozvláštnit volitelné scénáře, které jsou jakýmsi souborem minirozšíření:

  • Ostrov pokladů – místo středové hory se doprostřed herní plochy umístí ostrov a na něj žeton pokladu. Hráč, který svou lodí dopluje na ostrov jako první, získá žeton pokladu. Ten musí dopravit do svého přístavu. Pokud během plavby podlehne v souboji, poklad na svou loď ukořistí soupeř. Také on bude usilovat o rychlý a bezpečný návrat do svého přístavu. Podaří-li se mu to, získá za žeton pokladu při finálním hodnocení tři vítězné body navíc.
  • Pirátská loď – ke středové hoře se umístí zároveň ostrov pokladů, na kterém místo pokladu hlídkuje pirátská loď. Namísto plavby vlastní lodí mohou hráči pohybovat a útočit lodí pirátskou. Pokud pirátská loď zvítězí, trofej nezíská nikdo. Pokud je pirátská loď poražena, stane se z ní trofej podle běžných pravidel.
  • Mořská příšera – zaujme místo středové hory. Mořskou příšerou lze pohybovat a útočit na blízko namísto pohybu vlastní lodí. Příšera může být poražena pouze střelbou, což není snadné, protože má tuhý kořínek v podobě dvou životů.
  • Bouře – zrychluje lodi, které se nacházejí v její blízkosti o jeden uzel. S bouří lze pohybovat o jeden uzel na úkor jednoho pohybu aktivního hráče.
  • Kupec – přidává do přístavů sud s nákladem. Pokud je doručen do přístavu v barvě nákladu, přidává žeton sudu dva vítězné body na konci hry.
  • Kraken – začíná hru v sousedství středové ostrovní hory. Hráči jej mohou na úkor svých pohybů přesouvat po moři. Jakmile se Kraken dostane pod nějakou loď, chytne ji svými chapadly a s lodí není možné pohybovat, dokud její majitel nevyhraje nad Krakenem souboj na blízko.

Pokud by to někomu nestačilo a měl nápad na další scénář, je na jednom kartonovém archu, ať už plánovaně nebo ne, dostatek místa pro vlastní kreativitu. Myslím, že zlaté české ručičky toto místo prázdné nenechají.

Mladík a moře

Přiznám se, že jsem hře Vzhůru na palubu fandil od chvíle, kdy jsem o ní na Říši her psal novinku. Nápad s provázkem a uzly mi přišel u námořní hry geniální, stejně tak hraní na podlaze. Při vybalování jsem si pochvaloval, jak úžasně vše vypadá a kluci, kteří mě u toho pozorovali, se nemohli dočkat první hry. Jenže záhy se objevilo pár mořských nemocí a jedno prokletí.

První zádrhel může nastat při hraní na zemi. Větší plocha znamená delší hru, což stejně jako hraní mimo stůl není lékem proti neposednosti. Pokud děti nemají trpělivost, herní mechaniky je nepohltí natolik, aby v klidu čekaly na svůj tah. Takže se vrtí a zvláště v pozdější fázi hry během svého hemžení snadno nakopnou nějakou figurku nebo přístav, což kazí a brzdí zábavu. V horším případě na figurku šlápnou a je po ní.

Další fakt (schválně nepíšu problém) je ten, že jde o hru kompetitivní. Pokud šestileťák nemá problém pustit se do bitevní vřavy, odkud snad ani není možné vyváznout bez úhony, pak je vše v pořádku. Náš skorosedmileťák ztrátu první lodi ustál. Ve chvíli, kdy ale přišel o druhou, hodlal hru vzdát. Jeho starší brácha ztrátu lodí zvládal v pohodě, jenže pak přišel moment, kdy mu zbývala jen nepohyblivá věž a střelba na dálku (protože se soupeři zrovna přetahovali v odlehlé části oceánu). A tady se nudil, protože narazil na prokletí. Tím se pro nás stal … dřevěný kanón.

Nevím, jestli máme smůlu na nějaký nepřesný kus, ale pravdou je, že trefit s kanónem cíl bylo téměř nemožné. Ve třech lidech nám herní partie zabrala asi 40 minut. Za celou tu dobu padla z kanónu jen jedna úspěšná rána, dvě o cíl pouze zavadily a neporazily jej. A to je na dětskou hru, jejíž velkým lákadlem má být funkční kanón, zatraceně málo. Bez ohledu na věk byli oba pokusní človíčci svorně frustrovaní a hra se nám v důsledku této nálady dost vlekla. Nezbývalo než spoléhat na souboje na blízko, což ale hru degraduje na směsku tří náhod: náhodná střelba, náhodný výsledek kostky pohybu a další náhoda na kostce souboje na blízko. Když se hodně nedaří, tak se nejprve netrefím, pak hodím na kostce jen jeden uzel a velice pravděpodobně se tak nedostanu ani k souboji na blízko. Nezbývá než čekat na další tah. To není moc zábavné.

Teď možná vypadáme jako parta neohrabaných lodivodů, co mají místo obou rukou hák. Abych naši posádku obhájil, dávám do placu fotku vzdálenosti, ze které se nám opakovaně nepodařilo do zelené lodi trefit. Možná je hlaveň kanónu moc široká a dělová koule v něm chytne nějakou rotaci, která kouli nasměruje mimo… nevím. Ale čtěte dál, nevzdali jsme to a našli řešení.

U dělových koulí mám také drobnou výtku. Chápu, že v reálu byly nejspíš černé či šedivé, ale v tomoto případě by jim nějaká výrazná barva rozhodně prospěla. Bohužel v bytě nemáme “holou” místnost, kde by se dalo střílet bez obav, že se náboj ztratí. Poctivě jsme ucpali škvíry pod televizním stolkem a gaučem, ale i tak jsme se nevyhli hledání projektilu v poličkách kallaxu. Ten máme černý…no byla to pro nás taková neplánovaná minihra.

Co se týče razance kanónu, není třeba mít obavy, dělo stříli tak akorát, neměl jsem strach, že by se jím dalo někomu ublížit.

Vyzkoušeli jsme také některá rozšíření, ve většině případů nám příjemně zpestřily hru. Tedy až na Krakena, u kterého se mi asi osm tahů nepodařilo hodit vlajku a neustále mi blokoval jednu loď. Asi mi přes příď přeletěl černý racek.

Odhadnout délku hry v případě Vzhůru na palubu není zrovna snadné. Nejkratší bude asi ve třech hráčích na nějaké menší ploše. Ve dvou a ve čtyřech se totiž hraje se všemi loděmi a věžemi z krabice, což logicky spolkne více času. Jenotlivé úkony nelze uspěchat – chvíli trvá, než hráč vystřelí (než se najde náboj), než hodí kostkou, změří provázek a vyhodnotí souboj, než provázek s kostkami předá dalšímu hráči. A pak znovu a znovu. Do dvaceti minut je to zábavné, po pětačtyřiceti minutách nám úkony připadaly repetitivní a zábava klesala.

Pimp your Vzhůru na palubu!

Jak jsem psal v úvodu, na hru jsem se opravdu těšil. Už kvůli těm uzlům a hezkému vzhledu jsem začal hledat způsob, jak ji upravit, abychom si ji dokázali užít. Podařilo se mi sehnat dva alternativní kanóny – jeden klasický z LEGO Dupla a jeden od sousedovic dětí, které mi půjčily pramici s dělem od samotného “Džejka a pirátů ze Země Nezemě”. Nový arzenál k naší spokojenosti střílel mnohem přesněji. Pro další partii jsme odložili stranou dělo z Dupla, které střílelo dobře, ale náboj byl velký a trefit se bylo snadnější než s dělem od pidipirátů. A my chtěli zachovat alespoň nějakou výzvu.

Vlevo původní kanón, uprostřed “Jake a piráti…”, vpravo LEGO Duplo.

Se spoluhráči jsme zvolili pokročilou variantu hry, při které je nutné loď nejprve potopit a následně hodit dostatek uzlů pro přiblížení se ke kořisti. Soubojovou kostkou už se nehází. Hra v tu chvíli rozkvetla a bavila nás mnohem více, přestože neduhy neposednosti a repetitivnosti přetrvaly.

Závěrečné shrnutí

Sláva vítězi!

Nepíše se mi to snadno, protože jsem se fakt těšil, ale hra Vzhůru na palubu nám moc nesedla. Možná za to může zrádný kanón, který je třeba ve vedlejší krabici na polici v obchodě v pořádku, možná už jsou naši kluci příliš zmlsaní jinými hrami a zábavnějšími herními mechanismy, kdo ví. Přesnější kanón v každém případě zvedá herní zážitek a krásné herní komponenty jakoby si samy koledovaly o nějaká nová zábavná domácí pravidla. Šikovní rodiče na něco určitě přijdou.

Nechci končit trudnomyslně, tak přidám alespoň námořnický vtip:
Jakou hudbu mají piráti nejraději? Rum n’ Bass.

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Albi.png.

Hru můžete zakoupit přímo zde.

Tags:

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mohlo by Vás zajímat také: