Eurohra o pěstování vína.

• 

• 

• 

Večerní tmou se linula hudební melodie tvořená veselými housličkami, ráznými violami, mohutnou basou, štíhlým klarinetem a důstojným cimbálem. Hudba se v pravidelných intervalech střídala s mohutným zpěvem mužů a jásavými zpěvy dívek. Celá ta směsice tónů vycházela z otevřených dveří pestře vymalovaného sklípku. Zlákán tím veselím, sešel jsem pomalu dolů po schodech, zvědav, co se zde odehrává. Prošel jsem kolem několika dubových sudů až do druhé místnosti. Uprostřed ní vévodil dřevěný stůl prohýbající se pod tíhou talířů s nejrůznějšími pochutinami. Nechyběly zde klobásky nakrájené na tenoučká kolečka, kostičky sýrů sypané paprikou, krajíce voňavého, čerstvě napečeného chleba, skleničky s voňavým burčákem a od stropu jako nějaký lustr visel šrůtek uzeného a slanina. A mezi tím vším po stole skotačilo sotva dospělé děvče, se dvěma roztomilými cůpky, rozdováděné chytlavou melodií cimbálové muziky. Sukýnka se jí točila až u pasu a nožky kreslily naučené kreace slováckých tanců.

To se sešli zdejší vinaři, aby oslavili konec namáhavých polních prací a dobrou sklizeň hroznů, a aby ochutnali svou letošní úrodu. Nadšeně jsem přijal místo mezi nimi a začal se veselit.

Muzika zrovna začala rozjíždět verbuňk, když v tom zakokrhal kohout. A znovu. A znovu.

Muzika, děvče, vinaři, stůl s dobrotami, sud s burčákem, vše bylo náhle pryč. Já seděl na posteli, drbal se na hlavě a zmateně se rozhlížel po ložnici.

„Už aby to bylo,“ povzdechl jsem si, umyl se, posnídal a vyrazil do vinohradu zaštipovat vinnou révu.

Z odborných periodik

Hru, kterou vám dnes představím, jsem měl v hledáčku již hodně dlouho. Na první pohled jsem se zamiloval do jejího tématu. Mlsně jsem obcházel okolo nabídek e-shopů a bazarů na anglickou verzi hry, ale odolával jsem pokušení si ji koupit. Stále jsem totiž doufal, že tuto Hru přece musí některé z našich vydavatelství přeložit a vydat česky. A letos na jaře jsem se dočkal.

Sedm let po anglickém vydání z dílny Stonemaier Games vydalo exkluzivní českou verzi hry autorů Jameyho Stegmaiera, Alana Stoneho a Mortena Monrada Pedersena vydavatelství Albi. A tak se z Viticulture konečně stal Vinohrad.

Grafickou stránku hry má na svědomí známá designérka Beth Sobel, jež má pod palcem i další skvělé tituly jako Na křídlech, Ohrožení, Pelíšek, Kaskádie či Arboretum. Dalšími designéry byli David Montgomery a Jaqui Davis (Ex Libris, Rudý úsvit).

Na Vinohradech může naráz pracovat jeden až šest vinařů majících alespoň třináct let praxe. Jedna směna jim zabere tři čtvrtě hodiny až hodinu a půl.

Hra vás zavede do Toskánska mezi tamní proslulé vinice, kde jste i vy zdědili po předcích malinké skomírající vinařství. Máte jen pár pozemků, maličký sklípek, nemnoho zaměstnanců, starý lis, ale velký sen stát se tím nejlepším vinařem široko daleko.

Během roku organizujete svým zaměstnancům práce na vinici, či ve sklípku, případně je posíláte provést návštěvníky po svém vinařství. Návštěvníci vám pak pomohou radou i činem k větší prosperitě vašeho podnikání. Také je třeba vinařství stále rozšiřovat, budovat nová zařízení, vysazovat kvalitnější odrůdy vinné révy a prohlubovat sklepy.

Vinohrad skvěle využívá herní mechaniky umisťování dělníků na herní plán, využívání karet v ruce, plnění úkolů a aukci volby pořadí hráčů na tahu.

Česká verze hry také obsahuje několik vylepšujících modulů z původního rozšíření Tuscany.

Poprvé na hoře

Otevřít hru až v klidu doma? Nemyslitelné. Hned jak jsem sedl do auta, nedočkavě jsem Vinohrad vybalil z balíku a prohlížel krabici ze všech stran. Chvíli jsem se kochal ilustracemi, chvíli zase pročítal popis hry na zadní straně. Pak jsem ji položil vedle sebe na sedadlo a vyrazil domů. Hned na prvním semaforu jsem však neodolal, strhl plastový obal a hru otevřel.

Nahoře vévodil sešit pravidel a přehledový list. Pod nimi se schovávaly kartonové desky hráčů, herní plán a kartonové desky s herními penízky na vyplokání.

Velikým překvapením pro mě byl plastový insert a dva plastové boxy na dřevěné herní prvky. A těch je ve Vinohradu opravdu hodně. V pěti barvách objevíte šest malých pracovníků, jednoho velkého, osm jedinečných zařízení a staveb vinohradu, kohouta, lahev a špunt. Ještě se zde nachází jeden sezónní pracovník a dřevěný hrozének. Jako bobule hroznů a vyrobené víno slouží skleněné žetony. Posledními prvky hry jsou nejrůznější karty. Karty polí, karty matek a otců, karty automy pro sólový režim hry a čtyři druhy menších karet vinné révy, letních a zimních návštěvníků a zakázek.

Intermezzo I:

Vnitřní uspořádání krabice je skvělé. V insertu je dostatek prostoru i na obalené karty, ale já pevně věřím, že důvodem pro více místa v insertu nejsou obaly, ale další rozšíření hry, na které se můžu v budoucnu od Albi těšit.

Co se karet týká, jsou vyvedeny v lesku a jsou dostatečně pevné. Líbí se mi, že jsou odlišeny rubovou stranou, takže se snadno třídí. Karty jsou také moc pěkně ilustrované. Zelené karty vinné révy na sobě mají obrázky různých odrůd hroznů, fialové karty zakázek zase obsahují vyobrazení lodí, na něž se nakládají sudy s vínem. Obrázky však nejsou všechny stejné, vtipně se liší v detailu postav. A pak tady máme žluté karty letních, a modré karty zimních návštěvníků. Ilustrace na nich jsou opravdu jedinečné, což mě osobně velmi baví. Všechny karty mají jedno společné. Jsou na nich přehledně vyobrazeny symboly, takže i začínající hráči přesně vědí, co která karta znamená a co mu zahrání karty přinese. Na zelených kartách vinné révy je vidět barva bobulí, kvalita vína a také zařízení, které musíte na vinohradě mít, aby šlo právě tento druh révy pěstovat. Na kartách zakázek je naprosto jasně vidět, jaký druh vína a jaké kvality zákazník požaduje, a kolik za splnění objednávky vinař dostane vítězných bodů a peněz. U karet návštěvníků je zase pěkně srozumitelně popsán efekt karty.

Dalším prvkem Vinohradu, který mě moc baví, jsou karty maminek a tatínků. Před každou hrou mi osud vždy přiřkne pár, kterému jsem se narodil. Jedná se o mé počáteční dědictví ve hře. Maminka mi většinou svěří některé z karet révy, zakázek či návštěvníků, tatínek zase přidá nějaké finance a jedno ze zařízení na vinohradu, které však lze také hned směnit za další peníze. Na nic jiného tyto karty nejsou. Ale vidíte tu úžasnou tematickou hříčku? Hra mi neřekne, vezmi si dvě karty zelené, a jednu žlutou. Ne. Narodím se do nějaké rodiny a ta mi něco přenechá. To je prostě super detail.

Samostatnou kapitolou jsou dřevěné žetonky v šesti barvách. Figurky pracovníků mají na hlavě pořádný slamák, kohout ve hře určuje, kdy hráč ráno vstává a kdy bude na tahu, špunt je určený pro posun na stupnici vítězných bodů a lahev obsluhuje ukazatel stálého příjmu. Nejlepší jsou však figurky staveb, každé zařízení vinohradu má svůj speciální tvar. To se mi moc líbí. Někdo by mohl namítnout: „Ty budovy jsou všechny skoro stejné, vůbec se v tom nevyznám, je to nepřehledné.“ Mně to ale nepřijde, v prvních hrách jsme sice občas stavěli domek místo sklepa, či velký sklep místo středního, no a co? Aspoň šlo takovému popletovi vesele říci: „Ty jo, ty si nemůžeš pomoci! Už zase podvádíš.“ Prostě byla kolem stolu legrace.

Kartonové mince mi pro hru přijdou dostatečné. Nejprve jsem si pohrával, jako správný kompletista, s myšlenkou, že si od Albi pořídím i kovové mince do hry, ale nakonec to neudělám. V tomto případě karton opravdu stačí.

Co jsem v krabici marně hledal byly skleněné žetony červeného vína. „Vždyť tady jsou jen bílé!“ lekl jsem se. Při pročítání pravidel mi ale došlo, proč stačí bílé. Průhledné skleněnky se po položení na herní desku pěkně obarví podle podkladu na červené či bílé.

Hráčské desky a herní plán jsou také krásně a bohatě ilustrované. Hráčské desky představují jednotlivá vinařství. Je zde prostor pro políčko, místa pro stavby, kádě s bobulemi i sklípek se sudy vína. Vše je na plánu také krásně přehledně popsáno. Na první pohled víte, co vás kolik bude stát a jaké máte víno. Jen je při hraní nutné dávat pozor, abyste si do desky nedrkli, pak byste horko těžko přemýšleli, jaká vína a jaké kvality jste v sudech měli.

Na herním plánu jsou v levé polovině letní práce na vinohradu, na pravé zase ty zimní. A ilustrace na to krásně navádějí. Vidět je zde pár provázející návštěvníky, dvojice sázející révu, zedník budující novou stavbu, povoz s oslíkem, zaměstnanci sklízející hrozny, i další, kteří šlapají bobule v kádích. Prostě pastva pro oči.

Příprava prací

Tak si pojďme společně hru nachystat na stůl.

Doprostřed stolu se položí herní plán a na příslušná políčka v horní části se položí balíčky karet révy, návštěvníků a zakázek. Každý hráč si k sobě vezme desku vinice a všechny dřevěné žetony ve zvolené barvě. Do horní části desky si každý vyloží pole o hodnotě pět, šest a sedm lyr. Hodnota zároveň představuje součet kvalit hroznů, jež zde lze pěstovat.

Pak přijde to nejlepší z přípravy. Každý hráč si lízne jednu kartu maminky a jednu tatínka. Každá matka přinese hráči dva pracovníky a nějaké karty do začátku hry, otec zase přinese zkušeného pracovníka a několik mincí do začátku. Také dává na výběr mezi dalšími penězi a určitým vybudovaným zařízením na vinici. Počáteční zdroje si každý hráč hned vezme k sobě. Každý hráč pak položí svůj špunt na stupnici vítězných bodů, kohouta na stupnici vstávání a lahev na stupnici stálého příjmu. Na sedmé pole stupnice vstávání se ještě položí sezónní pracovník a náhodně se určí začínající hráč, jež obdrží žeton hrozénku.

No a jde se makat na vinici.

Intermezzo II:

Přípravu Vinohradu jsme doma zvládli úplně bez problémů hned napoprvé. Díky skvěle napsaným pravidlům to bylo snadné.

Moc mě baví, že už ve fázi přípravy je hra asymetrická a rozdělí mezi hráče nejrůznější karty, finance i zařízení. Ano, jde o náhodu. Někdo má štěstí, jiný si posteskne, že mu to dnes opravdu nevyšlo a bude muset tvrdě bojovat hned od začátku. Ale v životě si taky nevybíráte svou rodinu. Je třeba využít to, co vám osud přidělil.

Agrotechnické lhůty

Pravidla hry jsou popsána na krásném pevném papíře. To je ale asi to nejméně důležité. Podstatné je, že jsou napsána přehledně a jasně. Na jedno přečtení jsem hru bez problémů pochopil. Moc mi pomohly vyobrazené fragmenty hráčských desek a herního plánu. Také symboly opakující se neustále přímo v textu mi rychle vnikly pod kůži. Podrobně jsou zde také popsána všechna zařízení a některé složitější karty návštěvníků.

Maličko jsem se bál, zda nebude těžké pochopit, jak se sklízí bobule a vyrábí víno. Vinaři prominou, že to píšu, ale je to naprosto snadné.

Co se týká následného vysvětlení hry novým hráčům, není to vůbec žádný problém, jen jsem se hodně zaměřil na vysvětlení všech symbolů a zařízení. Průběh hry je jinak snadný.

Vinařův rok

Co tedy obnáší práce vinaře?

Kolo hry představuje jeden rok ve vinařství. Na jaře hráči volí pořadí jejich tahů pomocí stupnice vstávání s nejrůznějšími lákavými bonusy. V létě se pak provádí práce ve vinohradu. Hráči posílají své pracovníky na libovolná volná žlutá políčka v levé části herního plánu a provádějí příslušné akce. Na podzim si hráči vezmou nové karty návštěvníků a v zimě se sklízí bobule a vyrábí víno. Hráči využívají své zbylé pracovníky tentokrát na modrých políčkách v pravé části herního plánu a opět provádějí jejich akce. Na konci kola pak vinaři nechávají zrát své hrozny a víno ve sklepích, a ještě získají peníze za stálý příjem ze splněných zakázek. Tak hra plyne rok po roce dál a dál až do chvíle, kdy některý z hráčů nezíská dvacátý vítězný bod. Aktuální kolo se dohraje a hnedle zjistíme, kdo je ten nejlepší vinař široko daleko.

Pojďme se nyní podívat na jednotlivá roční období podrobněji.

Začneme na jaře, kdy se rozhoduji, jak moc se mi chce ráno do práce. Po hráči s hrozénkem každý položí svého kohouta do jednoho ze sedmi řádků stupnice vstávání, který ještě není obsazený. Každý řádek skrývá odměnu, kterou si hráč ihned vezme. Může získat novou sazenici révy, nového návštěvníka, novou zakázku, penízek, vítězný bod nebo také sezonního pracovníka navíc.

Intermezzo III:

Samozřejmě, že ty lákavější odměny jsou na stupnici níže, hráč tedy slízne pěknou smetanu, ale hraje po zbytek kola později. Mám tedy vždycky veliké dilema: „Chci hrát brzy a mít jistotu, že se dostanu na akce, které chci vykonat, nebo si raději vezmu lepší odměnu, třeba pracovníka navíc, a budu doufat, že mi ostatní mé plánované akce nevyfouknou?“ Je to velký hlavolam a umění správně se rozhodnout.

Jakmile je rozhodnuto, v jakém pořadí budou hráči hrát, upře se jejich pozornost k levé polovině herního plánu, kde jsou letní práce.

U každé akce jsou tři políčka. Ty jsou k dispozici podle počtu vinařů. Při sólo hře či duelu využijete jen jedno políčko pro umístění pracovníka u každé akce. Ve třech a čtyřech využijete políčka dvě, no a v pěti či šesti využijete všechny tři. U tří a více hráčů můžete políčka využít v libovolném pořadí. Proč o tom mluvím? Ono totiž prostřední políčko přinese hráči, který na něj postaví svou figurku nějakou tu výhodu navíc.

A jaké tedy jsou letní práce?

Lze si zajít do zahradnictví pro novou kartu vinné révy. Lze také kartu vinné révy zasadit na své pole. Hráč se také může věnovat vítání a klábosení s návštěvníky, jež poctili vinařství svou přítomností, další možností je prodat hrozny či dokonce celé pole, postavit jedno nové zařízení vinařství, či uspořádat prohlídku svého vinohradu. V létě i v zimě lze také umístit pracovníka na vozík a získat tak jednu lyru do zásoby. Toto políčko je společné pro všechny.

Intermezzo IV:

Právě v létě a později v zimě pro mě začíná kouzlo Vinohradu. Mám spoustu možností co dělat, na co se zaměřit, jakou kombinaci akcí využít. Ale to mají všichni. Vzniká tedy přetlak, souboj o pozice. A když už někdo sezobl políčko s bonusem, taktizuje se o druhé či třetí pole, neboť ve chvíli, kdy jsou všechna políčka obsazena, může do hry přijít velká figurka zkušeného pracovníka, kterým lze hrát i na obsazeném políčku, a tudíž získat znovu i vytoužený bonus.

Vezměte si třeba takový případ: Nemám žádnou vinnou révu, tak si ji zaběhnu pořídit. A když už jsem si jí pořídil, šupky hupky na akci sázení, ať mi pěkně roste na poli. A jejda, tam už je obsazeno, to jsem teda nahraný. Nebo jinak, mám vinou révu vyžadující mít na vinohradě systém zavlažování, fajn, zaběhnu jej postavit. A jéje, již staví někdo jiný, tak to nyní nepostavím, ani nezaseju, to bude teda vinobraní.

Záchranou bývají občas návštěvníci, kteří mají docela pěkné a silné akce, jenže na to nelze úplně spoléhat. Zde rozhoduje náhoda. Někdy získám kartu, jež se mi hodí, a můžu ji ihned použít, jindy mačkám v ruce kartu, která je silná, ale musím si na ni nejprve připravit podmínky.

S dělníky je také potřeba zacházet opatrně a neposílat je na pole bezhlavě. Ty pracovníky, kteří makají v létě, již nemohu použít v zimě, a to je další bolehlav: „Kolik si mám nechat figurek na zimní období, když v létě toho potřebuji tolik udělat.“

Stavění staveb je také docela důležité. Na pěstování lepších druhů révy, potřebuji treláž, zavlažování anebo obojí. Že je třeba zvětšit sklep, abych mohl vyrábět růžové či šumivé víno, to je taky jasné. Ale co ostatní stavby? Ty přidávají výhody k dalším akcím. Díky domku si třeba můžu na podzim brát o jednu kartu návštěvníka navíc. To vůbec není špatné. Díky mlýnu zase můžu získat vítězné body za sázení révy, to se hodí hlavně na začátku. Ochutnávková pergola mi zase přinese bod navíc k akci prohlídka vinohradu, to také není k zahození. Několik her jsem se zkoušel soustředit na stavby na úkor pěstování vína a povím vám, že když jsem byl dost rychlý a měl trochu štěstí na návštěvníky, dokázal jsem k nelibosti ostatních vinařů s touto taktikou i vyhrát.

Když se všichni dosyta vyblbnou v létě na poli, nastane podzim. Zde si hráči jen doberou do ruky jednu kartu návštěvníka, vlastníci domku dvě, a hned nastane zima. Období dalšího soupeření o akční políčka. Zde už však nejde o zelené práce na vinohradě. Zde vinaři sklízí úspěchy za celoroční snažení. Můžou sklidit bobule vinné révy z polí a dát je do kádí. Z hroznů pak můžou vyrábět vína. Také si hráči můžou vzít nové karty zakázek, případně zakázky vyřizovat. Samozřejmě lze také využít karty zimních návštěvníků. A ještě jedna akce je zde k dispozici. Školení nových zaměstnanců. Tentokrát na to stačí jedna figurka – učitel. Ne jako ve hře Doba kamenná, kde se o rozrůstání pracantů starali figurky dvě. Maminka a tatínek.

Intermezzo V:

A je to tady zase. Hráči si obsazují políčka, taktizují a vymýšlejí nejvýhodnější tahy. V zimě jde o hodně. Nesklidíš hrozny? Nemáš z čeho udělat víno, nevyřídíš zakázky, nedostaneš peníze a body. Naštěstí i zde se dá aspoň trochu opřít o návštěvníky a jejich silné akce, případně si pořídit další figurku a brousit si zuby na další kola.

Možná je to jen můj pocit, ale u Vinohradu mluvím o štěstí a náhodě víc, než bych si u euro hry představoval. Možná, že hru nehraju dobře, ale zažil jsem partie, kdy jsem se vůbec nemohl pohnout dopředu, měl jsem v ruce vinou révu vyžadující treláž i zavlažení dohromady, nedokázal jem ji včas zasadit a nepřišli mi na pomoc ani vhodní návštěvníci. Takže zatímco ostatní vesele v zimě sklízeli hrozny a vyráběli víno, já neměl pořádně co dělat a než jsem se nadál, měl jsem o deset bodů méně než ostatní. Na druhou stranu byly i hry, kdy vše šlo jako na drátkách, a já s úsměvem na rtech popichoval ostatní za jejich nezdary.

Ale náhoda mi zde nevadí, vždy se dá vyzkoušet něco nového a zkusit jinou cestu, jak získat nějaké body. Beru Vinohrad jako příjemnou hru pro hraní s kamarády u pohárku dobrého vína. To splňuje dokonale.

Ještě jsem se nezmínil, jak vlastně funguje výroba vína. Každá réva na poli má barvu vína, kterou produkuje a číslo, které symbolizuje jeho kvalitu. Součet všech hroznů jedné barvy na jednom poli dává hodnotu kvality hroznů, jež se vloží do kádí na desce hráče. Výroba vína je pak vlastně jen přesun skleněných žetonů určité kvality do sklepa na víno stejné kvality. Ve větších sklepech lze pak kombinací bílých a červených hroznů vyrobit víno růžové. Nové růžové víno má pak kvalitu součtu kvality obou bobulí. Ano, je to tak, ve Vinohradu vyrobíte z horších hroznů lepší víno. A víte, jak vyrobit žádané šumivé víno? No přece smícháním dvou červených hroznů a jednoho bílého. To nás doma hodně pobavilo.

Koštování

Jakmile všichni hráči ukončí své zimní akce, nastává konec roku. Všechny hrozny a víno na hráčských deskách zestárnou a zvýší tak svou kvalitu. Hráči si pak posbírají své pracovníky, získají stálý příjem za splněné zakázky, předá se hrozének novému začínajícímu hráči a vše začne nanovo. Tedy, dokud některý hráč nezíská dvacátý bod. Pak se dohraje kolo a zjistí se, kdo je více či méně úspěšný vinař.

Intermezzo VI:

Jsem rád, že se Albi rozhodlo Vinohrad vydat. Ta hra je díky svému tématu a zpracování naprosto skvělá. Baví mě euro hry a když mají silnější téma, které je ve hře cítit, mé srdce zaplesá. A ve Vinohradu téma čiší z každého mého tahu. Proto jsem se rozhodl udělit hře OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: PROPOJENÍ TÉMATU A MECHANISMŮ.

Vinohrad se jednoznačně zařadil k hrám, které vytahuji, když přijdou méně zkušení hráči, či si chceme doma zahrát příjemnou hru v rodinném kruhu. Hra má jednoduchá pravidla, které jsou navíc srozumitelně a pěkně popsaná. Proto ode mě dostane Vinohrad i OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: VSTUPNÍ HRA.

Věc, jež mě mile překvapila, byla vložka v krabici. Vše má své místo a insert je i dostatečně prostorný pro budoucí rozšiřování hry. Vinohrad tedy ode mě získá i OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: DOKONALÝ INSERT.

Díky kartám matek a otců každý hráč začíná s malinko jinými vstupními podmínkami, a i ve hře je potřeba přizpůsobit své tahy ostatním hráčům. Díky tomu podle mě nehrozí scénář, kdy by stále stejný postup hraní vedl k vítězství. Hra se tak neomrzí po několika partiích. Proto dávám Vinohradu i OCENĚNÍ ŘÍŠE HER: SKVĚLÁ ZNOVUHRATELNOST.

Z kroniky vinařství

Na závěr si dovolím pár perliček, jež při našem hraní Vinohradu zazněly.

Ty pořád mluvíš o štěstí, ale není to tak, že tě prostě štve, že mi ta hra jde líp?

Takto komentovala má žena mé stěžování na náhodu, když vyhrála již pátou hru v řadě.

Jakože smíchám dvě hnusná vína a budu mít dobré růžové? Jdeme to vyzkoušet?

Pozastavení naší kamarádky, co má bratra vinaře, nad postupy výroby vína ve hře.

Když sklidím víno, tak tu kartičku vinohradu vyhodím? A ty bys jako po první sklizni vytrhal vinohrad?

Hráč při první sklizni odhodil karty hlav vinné révy na svých polích a chystal se začít nanovo.

VINOHRAD získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi

Hru můžete zakoupit přímo zde.