Upíří převahovka, které musíte jít naproti.

Před pár měsíci se na pultech českých obchodů objevila vcelku nenápadná krabice s názvem Vampire: The Masquarade – Vendeta. I když to není na první pohled poznat, jedná se o českou lokalizaci hry od Bruna Faiduttiho a Charlie Clevelanda, kterou u nás vydalo Albi. Ve hře se ve třech až šesti hráčích od čtrnácti let stanete vůdcem jednoho z upířích klanů a budete bojovat o nadvládu nad městem. Hra vám přitom zabere zhruba třicet až šedesát minut, dle počtu hráčů.

První, čeho si při rozbalení krabice všimnete, je velmi specifické grafické zpracování, které hodně využívá fialovou a černou barvu. Grafické zpracování je určitě nositelem atmosféry, ale na druhou stranu musím říct, že to byl můj první kontakt se světem Vampire: The Masquarade a osobně se mi do vkusu tento styl netrefil. V tomto případě je ale třeba říct, že to není o tom, že by grafika byla nepovedená. Jen je natolik specifická, že se nemusí líbit všem. Stejně jako téma upírských bitek v Chicagu.

Hra je vlastně velmi jednoduchá karetní převahovka. Znáte Blood rage? A víte, jak před soubojem tajně vyložíte kartu, která může totálně zamíchat silami na bojišti a vše změnit? Tak si tuto část hry vystřihněte, opíchněte steroidy a máte Vampire: The Masquarade – Vendeta. Podle počtu hráčů bojujete o tři až čtyři lokace, kde na vás kromě zisku bodů čeká i nová postava do vaší skupiny. Postavy vám mohou dávat body, krev – pravidelně, či okamžitě a v některých případech i nějakou speciální schopnost. Jejich zisk je prakticky základem úspěchu.

Ke každé lokaci přikládáte veřejně, nebo (za úplatu) tajně kartu ze svého balíčku. Každá karta má svoji sílu a fázi, ve které se vyhodnotí a také často nějakou tu speciální schopnost. Když všichni přiřadí karty k lokacím, postupně začnete vyhodnocovat. Fáze herního kola mohou zprvu působit složitě a zmateně, po několika kolech vše přejde do krve a bude vám i připadat logické. Po vyhodnocení karet zjistíte, kdo měl v lokaci největší sílu a získá odměnu. Za hru vyhodnotíte všechny lokace třikrát a sečtete vítězné body.

Ve hře je hodně co promýšlet. Chci dát kartu veřejně, nebo zaplatím krev, aby ji protihráči neviděli? Přitom krví můžete zvyšovat svojí sílu v lokacích a když vám dojde, většinou efektem karty soupeře, není to hezké. Musíte vysát některou svou postavu a pokud je to zrovna upír, dopustíte se diablerie, což je něco ještě ošklivějšího a při třetím opakování to dokonce pro vás bude znamenat konec hry.

Ve hře je celkem sedm klanů a každý z nich má svoje unikátní karty i herní strategii. Přesto nehrozí úplný chaos, protože do každého kola vstoupí hráč jen s jednou novou kartou a ty, kterými vám zavařil v kolech předchozích, si pamatujete a dáte si na ně pozor. Vynikající nápad, jak zachovat moment překvapení a zároveň ze hry neudělat jen náhodné pokládání karet. Dá se toho vymyslet opravdu hodně. Jen hře musíte jít naproti. Pokud jste hráč, který zahraje hru jednou nebo dvakrát a vrhá se na folii na další krabici, tak na Vendetu rovnou zapomeňte. Tady je důležité znát všechny klany a jejich karty, jinak nemáte možnost si hru užít.

Co se týče počtu hráčů, mám zkušenost se všemi počty a v pěti a šesti hráčích bych už hrát nechtěl. Nejen že hra pak zabírá opravdu moc místa na stole, ale fáze vyhodnocení se hodně prodlužují a celkově je to na můj vkus příliš chaotické a náhodné. Naopak počet tři i čtyři mohu doporučit. Opět ale platí, že je třeba hru znát, pokud se k vám přidá nováček, nebude mít prakticky žádnou šanci na výhru.

Právě to, že je třeba mít hru nahranou a jít jí trochu naproti, je pro mě asi největší nevýhoda. Naopak, pokud hry hrajete pořád dokola, za cca osmset korun získáte nenápadnou hru, ve které toho vymyslíte opravdu hodně a než se vám obehrají všechny klany, užijete si dost zábavy. Co mi přijde maličko problematické, je balanc klanů. Rozhodně jsem neměl možnost vyzkoušet všechny možné kombinace, ale párkrát jsem během testování měl pocit, že vlastnosti klanů soupeřů jsou nastavené tak, že já si moc neškrtnu, někdy jsme taky trochu luštili, co vlastně daný efekt znamená a jak se má vyhodnotit. Podrobnější rozbor v pravidlech by se hodil.

Prvních pár her u mě převládalo nadšení. Postupně jsme zjišťovali, co který klan umí a jak nejlépe využít vlastnosti toho svého, postupně nám ale přišlo, že ten ústřední herní mechanismus není až tak originální a zábavný. Nechápejte to špatně. Hra je plná zvratů, máte hodně co vymýšlet, nezabere příliš času a dobře zapadá do tématu. Postupně mi ale přišlo, že je to vlastně jenom vykládání asymetrických kartiček a porovnávání síly. V některých situacích je vlastně úplně jedno, jak dobré kombo si na lokaci připravíte, protože soupeř může mít nově kartu, o které jste netušili a kterou vás totálně zařízne, což vám na morálce příliš nepřidá.

Závěrečné shrnutí

Takže stojí za doporučení? Určitě ano. Vampire: The Masquarade – Vendeta je rychlá a propracovaná karetní převahovka, u které pro vás téma a zpracování může být plusem i mínusem. Musíte jí jít trochu naproti, abyste ji mohli naplno docenit, ale přesto od ní nesmíte čekat víc, než nabízí. Pak se budete dobře bavit, ale chápu, že v dnešní záplavě nových titulů to pro někoho může být málo.

Hra Vampire: The Masquarade – Vendeta získává od Říše her ocenění:

Poděkování

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Albi

Hru můžete zakoupit přímo zde.